Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Kořist vs. predátor - 12. kapitola

22. listopadu 2012 v 19:05 | Chensie Ips - Sue Wish |  1. kniha - Kořist vs. predátor
Diana
Vyhrabu se z postele, jen co zaklapne dveře a po špičkách k nim dojdu, abych je zlehka otevřela a nakoukla ven. Co vidím, se mi vůbec nelíbí! Chestera drží kolem krku nějaká koza, která se na něj celým tělem mačká a dává mu polibky na obličej. Zatnu zuby a vylezu ven k zábradlí, ze kterého ty dvě hrdličky pozoruju s kyselým výrazem do té doby, než mě Chester zahlédne.
"Di…" zachraptí přistiženě. "Pojď, já tě představím," odkašle si a konečně se vymaní z jejího držení.
Sebejistými kroky scházím ze schodů, zatímco ji probodávám nelítostným pohledem. Musím být dravec, jestli chci přežít v džungli. Musím být ďábelská, jestli chci ukázat, že já mám na všechno, co si usmyslím.
Ale když přijdu blíže, srdce mi poskočí radostí. A pak ta radost opadne, protože si všimnu, jak lačně se na Chazzyho dívá. Sakra, hlavně žádný skandál!
"Mio, tohle je Di," ukáže na mě a usměje se.
Rozličně se zamračím a z očí vydoluju ohnivost své povahy. Chci, aby věděla, že se mnou musí jednat v rukavičkách, protože já jsem nevybuchlá bomba. Ale ona evidentně také není žádný andílek. Také je dravec. A je podle všeho pěkně zkušená!
"Di, tohle je moje sestra Mia," seznámí nás.
Přivřu oči. Tak sestra? Nemám sourozence, nepočítaje nevlastních, kteří ani neví, jak se jmenuji, ale myslím, že sourozenci se k sobě nechovají až tak důvěrně. Pocit úlevy mně ovšem zaplaví tak moc, že mírně poklesnu v kolenou. Není to potencionální šelma, která mi chce sebrat upíra. Je to jeho krev! Jeho sestra!
"Nazdar Mio," řeknu jasně, aby bylo vidět, s kým má tahle sexbomba čest. Podám jí ruku, vrátí mi pevný stisk a zadívá se mi zelenýma kočičíma očima do tváře. Nechci, aby ve mně viděla nedomrlče, ale skutečnou ženu, která miluje jejího bratra.
"A copak tu dělá takové, děťátko?" zazubí se na mě, až začnu pěnit. Tak tohle asi nezačíná moc dobře. Pustí mě, protože se sestře nebudu zdát…
Modelka mi tu ještě scházela. Říct, že je provokativní a hříšná, by bylo slabé slovo. Tahle holka nejspíš rozehřeje i toho nejchladnějšího upíra. Je štíhlá, oblá a ženská. Rudé krátké vlasy poukazují na to, že to nebude koťátko, ale tygr a podle dlouhých rudých nehtů neškrábe, ale přímo drásá! Drzá ústa a zdvižený nosík dodává její tváři neodolatelnost. A kdo by se pokusil odtrhnout od těch kočičích očí, ten nepochodí, protože její pohled je přímo hypnotický.
Tohle jsem přesně potřebovala! Sestra, která vypadá jako bohyně sexu! A vedle které si budu připadat jako úplný ucho, sakra!
Jen zúžím oči a čekám co na to Chester.
"Di je má blízká kamarádka," řekne a lehce se na mě usměje.
Au!
Nevím, co jsem čekala, ale tohle přirovnání mě neuklidnilo, spíš mi v hrudi rozohnilo mírný vztek a zoufalství. Jsem jen kamarádka! Bodne mě tupě v hrudi a já se nadechnu, jako bych teď vnímala ten vzduch jinak. Je řidší a páchne. Jenom kamarádka, která ho miluje a dává mu jeho šťastnou krev. Jsem fakt pitomec a v těchto citových pastích se vyznám stejně, jako krysa v počítači.
"Tak ty máš kamarádku?" pobaví ji to.
"Zdržíš se?" probodne ji Chester pohledem, aniž by reagoval na její uštěpačnou otázku.
"Pár dní." Protáhne své štíhlé snědé tělo, zatímco se mu velkýma kulatýma očima vpíjí do tváře. "Nemusíš se o mě starat. Vím, kde mám pokoj," broukne a ušklíbne se na mě, když spěchá do patra.
"Mio!" zavolá za ní a napjatě čeká, dokud se neotočí. "Ve tvém pokoji je teď Di, tak si vezmi zatím pokoj pro hosty."
Jeho sestra se ušklíbne, ale přikývne.
"Tak dobrou noc," prsknu a chladně se mu zadívám do tmavých zorniček. Co jsem si ksakru myslela?
Chytí mě ledovými prsty za ruku.
"Už jdeš spát? Ještě je brzo," zašeptá a přivine mě k sobě.
"Počítám, že se budeš chtít věnovat návštěvě," ušklíbnu se a snažím se nedat najevo, jak mě mrzí, že ta jeho sestra přijela. Bude tu rodinná atmosféra, kterou já neznám. Bude tu sourozenecká láska, která mně osobně nic neříká. Budu tu navíc! "Nerada bych vám tu nějak překážela," zašklebím se a jemně ho pohladím po dlani, aby věděl, že jsem se z jeho i Dexterovy lekce skutečně poučila a nebudu mu dělat zbytečné scény. Přijela mu sestra, vždyť o nic nejde, sakra. Já jenom žárlím… Snad poprvé v životě mám na co.
"Jak tě to napadlo, prosím tě. Mia se dokáže zabavit sama. Vůbec jsem nepočítal s tím, že přijede. Je trochu praštěná. Toho si nevšímej," políbí mě na čelo, až mě ten chlad zabolí.
"Fajn, co ode mě teda chceš?" přitulím se. Obejmu ho kolem pasu a vlepím mu polibek na krk. Zhluboka se nadechnu dravé vůně a nechám se jí unášet. Líbí se mi, když se můžu ztrácet v té měkké černé mikině a připadat si tak celá.
"Buď tu s námi," šeptne mi, a jakmile spatří, že je Mia na dohled, oprostí se ode mě jako by mě nikdy nedržel.
"Vy jste mi ale sladcí," rozplývá se jedovatě, zatímco ji Chester sjíždí lustrujícím pohledem.
Nakonec mě chytí za ruku a stáhne vedle sebe na pohovku, zatímco se jeho sestra posadí do křesla naproti němu.
"Nech si to svoje špičkování, sestřičko," ušklíbne se na ni.
*** *** ***
V přítomnosti téhle evidentně zběhlé a sexy mladé ženy se necítím nejlépe. Je zábavná, koketní a o tolik vepředu. Jsem vedle nich vážně jako … dítě. Sedím sice vedle něj, ale mezi námi je tolik prostoru, že by se do té mezery vešla i tahle protivná zelenooká bestie. Vpíjí se do ní očima a přejíždí po jejích křivkách, až je mi z toho k pláči. A ona ho snad nepokrytě svádí! Olizuje si před ním prsty. Hladí štíhlé tělo, které narvala do úzkých šatů, sahajících jí sotva pod zadek. Je velmi energická, sebejistá a vůči mně si rozhodně nebere servítky. Bude pro mě složité se jí vyrovnat.
Už po chvíli tu atmosféru vnímám jako velmi eroticky naladěnou a tíživou. Čím víc to mezi nimi jiskří, tím víc se na ni poutá pohledem. Oči mi padají únavou, ale statečně se držím. Jejich rozhovoru se nechytám, a když se mě na něco Mia zeptá, tak mě automaticky shodí a udělá ze mě dítě, což mi vždy vzteky rozsvítí oči.
Ona po něm prostě jede, dojde mi a projede mnou znechucení. Jak může svádět vlastního bratra? Vždyť… Fuj!
"Vy jste vlastní sourozenci?" zeptám se pomalu, když mezi nimi na chvíli oťukávací rozhovor utichne.
Chazzymu se v očích nápadně zračí chtíč a zuřivost, když těká pohledem po své sestře. Ani ona mu evidentně není volna.
To není normální!
"Nepřipadáme ti tak snad?" prskne pobaveně Mia a hodí do sebe vodku s džusem. Ano, pijí oba a ne málo! Dokonce se mi zdá, že ona umí pít víc než on.
"Já nevím," pokrčím rameny a připadám si jako naprostý pitomec. Kéž bych měla sourozence… Tedy měla sourozence, kteří by věděli, jak se jmenuju a prohodili se mnou pár slov. Doma jsem se nějak moc nemohla plést do rodinného kruhu. Byla jsem cizí.
"Jen mě to tak napadlo."
"No, Chazzy, tak co odpovíš svojí kamarádce?" zazubí se a znovu si notně přihne.
Při tom slově mě znovu bodne v hrudi. Zastaví se mi na okamžik srdce, a když se znovu rozběhne, po očku mrknu na Chestera.
"Samozřejmě, že vlastní sourozenci," řekne důrazně Chester a blýskne po Mie pohledem.
Tak jsem úchyl já nebo oni?
*** *** ***
S každou další chvílí přibývá také vypitého alkoholu. Mia vážně umí pít závodně a Chester se ji snaží dohnat. Jejich rozhovor je čím dál víc dvojsmyslnější, pohledy zuřivější. Že je zle, poznávám teprve, když si Mia sedne přímo před Chazze na stůl. Rozkročmo, že jí Chester musí vidět až do krku!
Jedním pohybem se přitáhne k němu na klín, zatímco mě probodne významným sebejistým pohledem a vášnivě ho políbí na rty. V němém úžasu sleduji, jak místo toho, aby ji odstrčil, ji přitáhne k sobě blíž a nejen, že ji nechává, aby ho líbala a třela se o něj, ale dokonce jí sám ty agresivní polibky vrací.
Sedím vedle něj s padlou čelistí a slzami v očích, a vnímám v sobě žárlivost, ponížení i vztek, který se mi rozšiřuje do těla s každým jejich dotekem. Tohle skutečně bolí.
Chester
Do hajzlu! Odtrhnu své rty od Miiných žádostivých, kterými mě přiváděla do takového stavu šílenství, že jsem úplně na chvíli zapomněl, že vedle mě sedí Di! Popadnu Miu za nohy a shodím ji ze svého klína.
"To by snad stačilo!" syknu vztekle, zatímco se ona se smíchem zvedá.
Samozřejmě dopadla na vysoké podpatky, což je jen důkaz její akrobatické šikovnosti. Se smíchem pozoruje Di a nalívá si další vodku. Provinile sjedu pohledem ke své maličké.
Sedí a stále vše bez hnutí pozoruje. Šedé oči má bezvýrazné, zahalené do jakési podivné mlhoviny nechápavosti a znechucení. Tělo ztuhlé v kamenném úleku. Ústa stále pokleslá, jako by čekala, kdy se probudí ze sna…
"Di," zašeptám. Jako bych ji tím snad probral z šoku.
Rychle vyskočí na nohy a žene se ke schodům. Teď zase nastupuje ta její ohnivost a pud sebezáchovy, který ji žene dál ode mě.
Do hajzlu, tohle jsem nechtěl!
"Di, počkej!" Bez meškání se ženu za ní.
Vpadne do svého pokoje a před nosem mi zabouchne dveře, jen taktak, že do nich nevrazím. Ostře zavrčím a vezmu za kliku.
"Di," začnu, ale skočí mi do řeči.
"Sakra, vždyť jsi říkal, že je to tvoje ségra!" Rozhodí panicky ruce a nejspíš si chce znechuceně odplivnout. "Nepřijde ti to trochu, co já vím, úchylný?!" prskne znechuceně a zhluboka se nadechne, jako by se snažila kočírovat. "Zaprvé mi to bylo šíleně nepříjemný! Nemluvě o tom, že mě ten pohled neuvěřitelně zabíjel. Za další je to tvoje sestra, sakra! V tom případě je to úplně nechutný! Copak upíři jsou takový prasata?!"
"Ona není upír," řeknu klidně.
Velmi těžce lze rozeznat upíra od člověka, proto se tak snadno schováme ve světě smrtelníků. Lišíme se pouze bledší pokožkou, ale tu někteří lidé mají také. Samozřejmě navíc máme špičáky a drápy, ale jinak jsme totožní. Na první pohled k nerozeznání.
"A není to moje vlastní sestra. Nechtěl jsem ti to říkat, abys za tím něco nehledala. Promiň mi to, je to hrozná provokatérka, nechal jsem se na okamžik unést."
"Jo, tak ty ses nechal unést!" sykne zoufale a vjede si do vlasů. Dlouhé černé vlasy se jí rozvlní a poletují kolem tváře, zatímco si do nich vjíždí a rozhazuje je. "No jo, jak bych za tím mohla něco hledat, když jsi jí strčil jazyk až do krku," prskne ironicky a rozesměje se. "Navíc jsi mi dole zarytě tvrdil, že to je tvá vlastní sestra!" probodne mě vyčítavým, téměř nenávistným pohledem. "Sakra, chci tě poprosit, abys ke mně byl upřímnej a jestli je ještě něco, co mám o tvojí sestřičce vědět, tak mi to řekni hned! Protože, až to zjistím později, ublíží mi to o to víc." Nutí se ke klidnému přednesu, ale sám vidím, jak to v ní vře. "Já vím, že jsme jen blízcí kamarádi, ale…" Potlačí slzy.
Tak tohle jí ublížilo nejvíc. Legrační. Chvíli ji pozoruji, než se odhodlám k řešení.
"Chceš upřímnost? Dobře," nadechnu se. "Já a Mia… Spávali jsme spolu. Dříve. Příležitostně. Ale teď už moc ne. Nevídáme se tak často. Naposledy tu byla tak před dvěma měsíci a nikdy to pro mě neznamenalo víc, než pár minut tělesné slasti." Snažím se vše uvést na pravou míru, ale nejsem si jistý, jestli se do toho nezamotávám čím dál víc.
Ztěžka dosedne na postel a dostane ze sebe pouze: "Aha." Oči má rozšířené a už se ani nesnaží zakrýt, že pláče.
Přikleknu si k ní a stírám jí slzy.
"Di, my dva přece nejsme jenom kamarádi. Proto jsem ti to neřekl," chytím ji za ruku, která se jí celá třese. První láska hold bolí. "Podívej se na mě… Slyšíš?" hučím do ní, ale odezva žádná.
Nechápavě se na mě zadívá. "Chazzy…" Její pokožka začíná rázem blednout. Jako by se jí z tváře vytrácela veškerá barva.
Maličko mě to vyděsí, protože mám rád ruměnec v jejích tvářích a tu vůni, která není obestřená strachem, ale láskou.
"Co ti je?" zadívám se na ni starostlivě. "Jsi celá bílá. Lehni si nebo mi tu ještě zkolabuješ," syknu a pomůžu jí lehnout si do postele. Přikryji ji dekou, protože začne drkotat zuby. Nevím, jestli strachem nebo zimou. "Donesu ti něco k pití," spěchám do kuchyně.
Mia stojí v obývacím pokoji a záludně vrtí zadkem. Ty vysoké podpatky jí vážně sluší. Její postava je prvotřídní, ale totéž se nedá říct o jejím charakteru. Je dobrá, když roztáhne nohy a já si s ní můžu dělat, co chci, ale na nic víc.
"Snad si ještě pořád nežehlíš tu pusu?" ušklíbne se na mě a probodne mě usměvavýma kočičíma očima. Šťastná, že se jí plán vydařil.
"Drž hubu," odbudu ji neurvale a rychle se vracím k Di, protože ten její stav se mi nějak nelíbí. Skutečně má zimnici. "Di," pokleknu k ní. "Podívej se na mě," žádám ji, zatímco se chvěje. Je jako uzlíček, tak drobná a skoro průhledná. "Krvácí ti krk! Ty ses někde škrábla?" zavrčím, když se mi do nosu dostane vůně šťastné krve a rozvášní mé vnímání. V ústech se mi rozproudí jed a v hrudi chtíč po její životadárné tekutině. Asi bych se do ní ve vteřině zakousnul, kdyby mě neprobral její hlas.
"Chazzy, co se děje?" zamumlá mdle. Ve tváři má výraz nechápavosti a bolesti. Oči plné slz. Prázdné a bolavé.
Jen nechápavě zavrtím hlavou. Co se to do hajzlu děje? Cítím, jak se mi tělo svírá všemi těmi emocemi, kterým nerozumím. Teď nemám čas rozebírat své rozpoložení, musím řešit tenhle problém. Tuhle neskutečnou situaci!
"Já nevím… Mio!" zavolám svou drahou sestru.
"Nevolej ji," dostane ze sebe maličká chraplavě. Ten hlas se jí vůbec nepodobá. Kdybych byl s to si připustit, co cítím, byl bych tím jejím stavem vyděšený!
"Mio!" zařvu vztekle znovu, zatímco držím prsty na krvácející ráně. Tohle přece není možné, aby krvácela bez toho, aby ji někdo kousnul. Jako by se jí otevřela stará rána… Jako by… "Do hajzlu," zakleju a snažím se nedýchat nosem a nepoddávat se hladu po její krvi.
"No, co je? Chcete mě do trojky?" vejde do dveří slušně nametená. Hned si přejede po svých štíhlých stehnech a olízne si rudé rty, zatímco mě svádí očima.
"Do hajzlu, přestaň blbě kecat a přines mi nějaký obvazy!" vyjedu na ni. Nemám náladu na její koketování.
"Co to tady s ní děláš?" zajíkne se a ve tváři se jí objeví zděšení. Mia je spíše eroticky založená, než aby dávala najevo jiné emoce. Tohle je pro ni nové. Poprvé se setkala s někým, koho si tu vlastně držím na krev jako domácího mazlíčka.
"Tys ji hryznul? Proč to děláš, když to neumíš?!" začne hysterčit.
"Drž hubu a dones ty obvazy!" zavrčím znovu rozzuřeně. Takový scénář jsem rozhodně nečekal. Moje sestra je naprosto mimo a moje maličká… Při pohledu na ni se mi znovu sevře hruď.
*** *** ***
Ani se na mě nedívá tím vděčným pohledem, jako obvykle, když jí obvazuju krk a snažím se zastavit krvácení. Jenom drží jako ovečka a šedé oči má prázdné a skelné. Pokožku má tak průsvitnou, až se mi z toho dělá špatně. Něco takového vídám často, ale pouze u lidí, kteří umírají přímo v mé náruči.
"Krvácí i ze zápěstí!" vyjekne Mia a štítivě se odtáhne.
Nechápavě se zadívám na zápěstí, které se jí barví do ruda. Pramínky krve jí stékají do dlaně a já odolávám nutkání je slíznout. Už bych se od ní nedokázal odtáhnout. "Do hajzlu," syknu. Dojde mi, že za chvíli bude mít zakrvácený i klín, protože pokud jí krvácejí staré rány, tak jsem to byl právě já, kdo pil z té nejsladší tepny!
"Obvaž jí to!" poručím jí, zatímco odhrnu peřinu a zarazím se nad rudým flekem na Diiných kalhotách.
"Co se to do prdele děje?" Mia po jejím těle těká vyděšenýma, nyní už střízlivýma, očima. Nic člověka nevyvede z míry natolik, jako přicházející smrt. Po létech mučení jsem měl možnost to zjistit… Můj vlastní průzkum mě bavil.
"Já nevím!" zavrčím zoufale a chytím maličkou za tvář. Tohle jsem nikdy nezažil. Nikdy jsem neměl u sebe člověka déle, než den… A pokud jde o Eleanor a Susan, těm se tohle nikdy nestávalo! "Di, slyšíš mě?!" Jemně ji poplácám. Díky ztrátě krve je čím dál slabší.
"Chazzy…" řekne sotva slyšitelně a snaží se na mě zamlženýma očima zadívat.
"Teď nesmíš spát," zatřesu s ní, když vidím, jak jí padají víčka. "Di, podívej se na mě. Otevři oči!" naléhám.
Pár vteřin na mě nechápavě hledí, než zformuluje svou otázku, která mi na chvíli vezme dech. "Já umírám?" zúží oči a snaží se probrat. V duhovkách se jí zaleskne pud sebezáchovy. "Já nechci umřít…" probodne mě prosebným pohledem, až se mi stáhne hrdlo.
"Neumřeš, neboj," utěšuju spíš sebe než ji. "Musím ji kousnout," rozhodnu se.
"Cože?" vyjekne znovu Mia a zašermuje dlaněmi kolem sebe. "Zbláznil ses snad? Chceš ji úplně dodělat??"
"Musím. Je to poslední možnost!" Dívám se, jak se Di ztrácí v bělostných peřinách a stínech kolem postele. Její tváře jsou díky mně celé krvavé.
"Jak poslední možnost? O čem to, kruci, mluvíš?" Omotá mi paže kolem ramen a zatřese se mnou, jak nejvíc dovede.
Odstrčím ji a probodnu ji chladným pohledem. "Jestli se na to nechceš dívat, jdi pryč," zavrčím a po tom, co Mia vyklidí pole, rozvážu Di jedno zápěstí a zadívám se na krvácející ránu.
Do hajzlu, jak to, že se jí otevřely i ty zahojené? Přiložím si zápěstí ke rtům a začnu přebytečnou krev sát. Po chvíli vystrčím špičáky a zakousnu se jí kousek od rány. Di hlasitě zasténá. Hltavě z ní piju. Mám pocit, že té krve je víc než kdykoliv předtím, ale její chuť… Její chuť je zvláštní… Ten tam je sladký nektar, kterým jsem poslední dny nasával. Čím víc piju, tím víc Di sténá, ovšem do slastných stenů mají tyhle daleko.
Na okamžik přestanu a zadívám se na ni. Co když to dělám špatně? Co když jí tím ještě víc ubližuju? Váhám a nejsem si svým jednáním jist, přesto se jí do ruky zakousnu znovu. Di zanaříká, občas vykřikne, ale podle toho, jak ji pozoruji, dostává zdravější barvu. Už není tak bílá. Dokonce bych řekl, že jí jemně zčervenají rty. Snažím se nevnímat bolest, kterou prožívá, a piju z ní dál.
V duchu se jí přitom omlouvám za všechno, co jsem jí kdy provedl a co chvíli ji pohledem kontroluju. Najednou krev přestane téct. Odtrhnu se od jejího zápěstí a dívám se na ránu od Dextera, která se pomalu začíná zacelovat. Obvážu jí zápěstí novým fáčem a unaveně se svezu do křesla naproti její posteli.
Přece o ní teď nepřijdu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna náročná Slečna náročná | 3. září 2013 v 21:53 | Reagovat

„Rozličně se zamračím a z očí vydoluju ohnivost své povahy.“ – Tohle je vrchol vašeho neumělého popisování. Rozličně se zamračím? Co tím konkrétně myslíte? Mnohoznačně? Tyhle dvě slova ale nejsou synonyma. Rozličný znamená různý, rozmanitý. A já myslím, že člověk se v jednu chvíli může mračit jen jedním způsobem, ne deseti různými, že? Mnohoznačné zamračení by už smysl dávalo, ale to byste musely použít to správné slovo. A o vydolování něčeho z očí se mi ani nechce mluvit. Kde je nějaký jazykový cit? Zní to hrozně nevhodně, to to nevidíte? Nemůžete být spisovatelky, když 1) neznáte významy 25 % slov, která používáte a 2) máte naprosto mizivý cit pro jazykové vyjádření.

A od kdy se Diana považuje za ohnivou povahu a dravce? Celou dobu se chová úplně opačně. Ta holka se podle toho vůbec nechová. Takže to nedává smysl. Tady jsou vůbec všichni úplní srabi, ale hrají si na démonické dravce. Vlastně je to docela legrační...

"A copak tu dělá takové, děťátko?" zazubí se na mě, až začnu pěnit. – Je tu někdo, kdo mi vysvětlí význam té čárky za „takové“?

„Je štíhlá, oblá a ženská.“ – Hehe, tak je štíhlá, anebo oblá? Ono... když to povíte takhle, protiřečíte si. Kdybyste řekly „Je štíhlá a zároveň oblá na těch správných místech.“, tak pak se dostanete tam, kam jste chtěly.

A je nutné, aby se Diana za každou větou šklebila? Nemohla by taky chvíli dělat něco jinýho?

Jinak, co mě potěšilo – a to je výjimečné – alespoň se tu ukazuje, že Diana je skutečně ještě dítě. Jako jakákoliv jiná šestnáctiletá dívka. Bylo by opravdu směšné, kdybyste se z ní pokoušely dělat něco jiného.

To, co se děje mezi Chesterem a Miou konečně začíná trochu zavánět tím, že upíři mají jiné hodnoty, než lidé. Že zkrátka nejsou lidmi. Kdybyste se dokázaly držet toho, že Chesterovi je fuk, jak Dianě je a co si o tom myslí, začalo by to konečně dávat smysl. Tohle byl první záblesk toho, že by z tohohle salátu přece jen po hodně moc úpravách mohlo něco vylézt a nakonec zase nic. Škoda.

To, že Diana začne krvácet a trpět, když ji Chester podvádí, je trapné a naprosto nevysvětlené. Předpokládám, že v dalších kapitolách nenajdu nic víc, než právě informaci o tom, že to způsobilo to, co Chester dělal s Miou. Jenže, co to je? Nějaké kouzlo? Jaká je fyzická příčina? Chápete, kam mířím?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama