Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Kořist vs. predátor - 13. kapitola

22. listopadu 2012 v 19:06 | Chensie Ips - Sue Wish |  1. kniha - Kořist vs. predátor
Diana
"Ty seš na mýho brášku ale zlá." Vloudí se mi do pokoje Mia, když zjistí, že jsem sama. Její hlas zní sice medově, ale mně nemůže ujít nenávistný pohled, kterým mě protíná.
"Není to tvůj brácha," řeknu vzdorovitě a zavřu oči, abych se nemusela dívat na to její tělo, které Chesterovi tolikrát posloužilo. Svírá mě žárlivost tak silná, že se to nedá vydržet. Moje první žárlivost u mé první lásky. Mělo mi sakra dojít, že Chester je muž. Upír, který spal s mnoha ženami. Že já jsem jedna z mnoha…
Zničeně otevřu oči a zabodnu se jí do vyzývavé nadšené tváře.
"No, jak se to vezme," usměje se sladce a posadí se mi na postel. "Ten tě teda zřídil," zakroutí pobaveně hlavou a pohledem přejíždí další újmy na mém těle. "Ale ty si z něj na oplátku udělala emoční trosku, takže si vlastně nemáte co vyčítat," ušklíbne se.
"Cože jsem z něj udělala?" zúžím oči. Proč zrovna já bych z něj měla dělat trosku, když to ona s ním spala a mně má jenom na krev… A to mě chtěl před tím zabít.
Vjede si prsty do vlasů a svádivě si je upraví. "Úplnou trosku. To mi řekni, jak se ti to podařilo?" Ve tváři se jí zračí veškerá nesnášenlivost, kterou vůči mé osobě pociťuje. Bohužel pro mě má typicky hezký obličej. Nosík akorát tak do frťanu. Velké zářivé oči. Svůdně tvarované rty a ten účes krátké plamenné rozevlátosti jí absolutně sluší. Má dar od boha, vypadat krásně v každé chvíli.
Taky mám dar od boha. Nedávat najevo emoce, které mě bolí.
"Poděl se. Taky bych si nějakýho upíra chtěla takhle ochočit," šklebí se na mě, ale naštěstí pro mě a bohužel pro ni, já mám své sebevědomí dost tvrdě vypěstované a jen tak najevo svou slabost nedám. "Jsem tu jeden den a nestačím se divit," prskne jízlivě.
Probodnu ji nesouhlasným pohledem. "Já si Chazze neochočila," zamumlám. To spíš on mě…
"Mám ho ráda a nechci z něj dělat žádnou emoční trosku nebo ho nutit do pocitů, který prostě tak necejtí. Mrzí mě, že…" zmlknu. Co téhle bestii budu vykládat? Že jsem do něj zamilovaná až po uši? Že mi nikdy nebylo tak dobře, jako je mi teď s ním?
"Jo, tak ty ho máš ráda," protáhne hraně. "A on tebe taky, co? A proto tolik trpí. A budete spolu žít šťastně až do smrti… Teda do tý tvojí," rozesměje se.
Hrdlo se mi sevře při té připomínce. Sakra, ta mi dává… Nejraději bych jí zakroutila krkem!
"A co sex?" řekne věcně.
Střelím po ní nechápavým pohledem.
"No, musíš bejt v posteli asi fakt dobrá, když si tě bráška tak opečovává. Pochybuju, že by se přetrhl jen kvůli tý šťastný krvi… Tu může mít i jinde, no ne?"
Zatnu zuby a vztekle se zahloubám do sebe. Já a sex? Proboha, tohle spojení ani nejde dohromady! Chester mi dal první pusu. První objetí. První orgasmus. Já o sexu vůbec nic nevím! Snad jen, že jsem se toho strašně bála, když byl hodně upíří a náruživý.
"Já," prsknu.
Sakra, potřebovala bych jí nějak vytřít zrak, ale v tomhle stavu. Co jí mám asi tak říct? Že jsem první orgasmus prožila s ním a on z toho měl tak maximálně šťastnou krev?! Připadám si vážně dětinsky, vedle takové ženy, která mu může dát všechno, na co jen bude mít chuť, zatímco já se svou nezkušeností můžu jen rudnout a zírat. Připadám si takhle malinkatá!
Upřeně mě pozoruje a šklebí se, zatímco já nepokrytě červenám.
Toliko k dravci… Sakra.
"Netušila jsem, že si Chazz potrpí na defloraci," usměje se na mě a náramně se baví. "Nebo se snad na to ještě nechystáte?" probodne mě pohledem a zavrtí se.
Trhnu sebou a zatnu zuby. Jasně, téhle zkušené květince musí být panna jednoduše k smíchu. Asi jsem pro ni něco neuvěřitelného! Třeba jsem ji ohromila tak, jako holky, které umí dát nohy i k sobě.
"Ne?" zvedne v údivu obočí. "Víš, jak mu to schází? Měla bys mu to dopřát." Štve mě dál. "Nebo mu to dopřeju já," zašeptá svůdně a přejede si jazykem přes rty.
"Ty!" prsknu. Zabít… "Ty přece nemůžeš vědět, na co on si potrpí!" zatnu zuby. "Přece si hraješ na jeho sestřičku," řeknu medově a nejraději bych ji tím pohledem zavraždila! Nechápu, proč si díky ní připadám tak méněcenná. Tělem mi opět začnou probíjet záchvěvy horkosti a tupé slabosti. A velká dávka nenávisti, která mě doprovází už od té doby, co jsem začala vnímat.
V žilách se mi rozlévá nepříjemné tepání. Musím se uklidnit, jinak zas zažiju další drama. Jenže ona mi to neusnadňuje! Hučí do mě takovým stylem, až zadržuju slzy ponížení.
"Neboj se, já mu jsem kdykoliv k dispozici! Když bude mít chuť - ví, že stačí přijít a vzít si, co chce," syknu netrpělivě.
"Když to říkáš," hraně si povzdychne. "Ale vystihla jsi to přesně. Já si na jeho sestřičku pouze hraju a to občas i v tý posteli," zasměje se tomu jako vtipu.
Když ji záštiplně probodávám pohledem, pokračuje:
"Divím se, že za tu dobu, co tu jsi, toho ještě Chazz ještě nevyužil. On nikdy nebyl čekatel ani jako člověk. To je ale zvláštní…" Udělá dramatickou pomlku a čeká, co já na to! Nitro se mi sevře v bolestné křeči.
"Sakra," zakleju, když mi obvazem znovu prosakuje krev.
"Nejsem tu nijak dlouho!" prsknu a snažím se bojovat s třesem.
"Jasně," ušklíbne se. "No, nedělej si s tím starosti. Od toho jsem tu já, abych mu to jeho strádání vynahradila. On si na panny jako člověk stejně nikdy nepotrpěl. Divila bych se, kdyby jako upír jo," pohladí mě rádoby chlácholivě po ruce.
To mě položí úplně. Cítím bušení srdce až ve své hlavě. V krku, zápěstí i třísle mi bolestně tepe. Začíná mi být hodně zle. Další krev utíká z mého těla ven, jako by smrt byla tou největší útěchou.
"Au." Prohnu se v bolesti. Pitomý oheň v žilách!
"Teče ti krev. Co se děje?" vyjekne hloupě. Zřejmě nesnáší pohled na krev, protože ihned zbledne. "Chazzy!" slyším ječet tu nánu.
Sakra, ale já nechci, aby přišel! Seberu poslední zbytky sil na to, abych odsud vypadla. Jen co se posadím, téměř přepadnu z postele a skončím přímo v jeho náruči.
"Co to tady vyvádíte?" zavrčí a protne ji zlým pohledem.
"Povídaly jsme si a ona najednou začala krvácet," dostává ze sebe bledá Mia.
"Zmiz," sykne. Ani ji nemusí dlouho pobízet, ihned se ladně zhoupne, zavrtí zadkem a pro mou radost se vypaří.
"Di. Uklidni se. Je mi jasné, že jste si normálně nepovídaly," ušklíbne se a pohladí mne po vlasech. "Jestli se tím budeš rozrušovat, budeš krvácet ještě víc," domlouvá mi hrubým hlasem. Stále je na mě naštvaný a já se mu nedivím. Mrzí mě, že to takhle dopadlo.
"Bolí to," zašeptám a přitisknu se k němu. Ztiším dech a hlavu si položím na jeho rameno. Nechám se obejmout chladnými pažemi.
Jemně mě drží v náruči a mě to velmi pomáhá. Jeho blízkost mě uklidňuje natolik, že tepání přestává.
Když se rozletí dveře, zoufale sebou trhnu a zadívám se vytřeštěnýma očima na Dextera. Na tváři se mu zračí krvelačný úsměv, ale nejhůř na mě působí jeho pichlavé oříškové oči, protože v nich jsem se topila, když jsem zažívala veškerou hrůzu.
"Nazdárek hrdličky!" Strčí ruce do kapes, zatímco se mi zvuk jeho hlasu zařezává do uší.
Žaludek se mi obrací v nechuti a strachu. Hystericky se rozechvěju. Byť jen pohled na toho tyrana na mě působí jako by mi někdo rval vnitřnosti z těla. Z rozbolavělých ran se mi opět začne řinout krev, což mu učaruje. Ten hladový pohled v jeho tváři mě doslova odrovná.
"Svačinka," povzdychne si zasněně. Špičáky má chtivě vytasené a z očí mu sálá bolavý chtíč.
Ihned zalapám po dechu a rozklepu se v chladném Chesterově náručí.
"Do hajzlu, Dexi, vypadni!" zavrčí podrážděně.
"Sorry. Už jdu," řekne, ale dál stojí a mlsně se olizuje.
Zoufale zanaříkám a vetřu se mu prsty až pod košili, abych se u něj dostatečně skryla.
"Vypadni! Nevidíš, že ji děsíš?" zařve, až sebou trhnu. Přitiskne mě k sobě co nejvíc a hladí mě něžnými krouživými pohyby po zádech.
Uklidním se, když za Dexterem zaklapnou dveře.
"Prosím, nedávej mě mu…" rozechvěju se ještě víc a zbytečně si roztírám slzy. Stejně hned za nimi nastupují další.
Zarazí se. "Jak tě to napadlo?" zamumlá.
"Vím, že ti ubližuju. Moc ti ubližuju, ale já nechci. Jsem tak strašně mimo, když tu máš Miu," sděluji mu hekavě. "Ona se divila, že jsme spolu ještě nespali, když ty jsi na sex. Chce ti vynahradit to strádání," zanaříkám. "Já jsem pro tebe problémem. Překážkou. Jestli se mě chceš zbavit, udělej to prosím sám," rozbrečím se. Nebyla jsem zvyklá žít v bolesti, ale teď se to učím… Pro těch pár doteků a lásky to ustojím. "Prosím, udělej to sám. Nedávej mě jemu!" vyjeknu.
Zatracený oheň v žilách. Pálí mě až u srdce, když prožívám ten jedovatý pocit, že ho ztrácím. Že ztrácím sama sebe, protože bez něj nejsem celá.
Zamračí se tak moc, až se mu na čele objeví hluboká vráska. "Nikdo se tě přece nechce zbavovat. Dex je tu proto, že jsem ho pozval. Není tu kvůli tobě… aby ti nějak ublížil."
"Já se hrozně bojím," připustím tiše. Povědět upřímně něco takového je pro mě skoro nad mé síly.
Hladí mě do té doby, dokud se zcela neuklidním a třas z mého těla nezmizí.
Unaveně se k němu přitisknu. Tohle všechno mi vážně dává zabrat. Tohle mě zabíjí… "Prosím, nenechávej mě samotnou, když je tu on," zašklebím se zoufale.
"Nemáš se čeho bát. Musím za ním dolů. Čeká na mě. On ani Mia za tebou už nepřijdou, slibuju. Teď si lehni a zkus se prospat. Bylo toho na tebe moc." Položí mě do postele.
Zoufale přikývnu, i když bych byla jistější, kdyby se mnou zůstal. Nemůžu ho nutit. Naučil mě, jak se mám chovat.

Chester
Chci se na ni usmát, abych jí dokázal, že je v bezpečí a nic jí nehrozí, ale nějak to nedokážu. Mám pocit, jako by se mi vzdalovala. Přece jedna pitomá pusa s Miou nemůže zničit to všechno, co mezi námi začalo vznikat. Nebo může?
Vážně to takhle u lidí chodí? Jako člověk jsem byl spíše volnomyšlenkář, co si vzpomínám. Na přehnané city jsem si nepotrpěl nikdy. A lásku… Tu jsem házel za hlavu pokaždé, když přede mnou ta dotyčná roztáhla nohy. Láska a sex se přeci dají vzájemně vyloučit. S Miou šlo vždycky jenom o fyzickou slast… S Di jsem si začínal myslet, že snad o tu duševní…Teď si tím však nejsem jistý. A i kdyby… Přece nemůže sex a lásku házet do jednoho pytle!
"Budeš s ní spát?" zeptá se tiše a pohlédne mi choulostivě do očí.
"Ne," zavrtím hlavou. V jejím stavu bych jí řekl cokoliv, co by si přála, protože nechci, aby se jí něco stalo. Co oči nevidí, to srdce nebolí, ne? Sice jí nerad lžu, ale mám snad teď jinou možnost? Můžu udělat jedinou věc. Pokusit se to dodržet.
"Věřím ti," řekne s upřímností v tmavě šedých zorničkách a vděčně se na mě usměje.
Při vyslovení té důvěry mě zamrazí v zátylku. Tak ona mi věří a já jí tu sprostě lžu. No, ale prozatím jsem nic neudělal, tak jako by to byla pravda.
"Už budu v pořádku. Promiň mi ty potíže," pípne kajícně.
"Žádný potíže neděláš," dostanu ze sebe. Nechci, aby si myslela, že je mi na obtíž, i když život mi rozhodně neusnadňuje. Když se zadívám na její rány, dojde mi, že ani já pro ni nejsem bůhví čím. Raději rychle vstanu.
"Chazzy… Díky." Schoulí se do klubíčka.
Ještě chvilku stojím a pozoruju, jak je bezmocná a ustrašená a nakonec přeci jen odejdu. Musím od ní mít odstup. Sejdu po schodech dolů a zadívám se na Miu, jak se motá kolem Dexe a svádí ho svými provokatérskými pohyby. Je to potvora, ale vážně dokáže zapůsobit. Kdybych na ni nebyl naštvaný, tak…
"Mio, chci s tebou mluvit," chytím ji za paži.
Tázavě se na mě zadívá kočičíma očima.
"Můžeš mi laskavě vysvětlit, co jsi to cpala Di do hlavy za nesmysly?!"
"Jaký nesmysly, bratříčku?" Omotá se kolem mě a zapřede mi do ucha, zatímco mi dlaní zajede do kalhot.
Zatmí se mi před očima. Přesně ví, co mám rád. Odstrčím ji od sebe.
"Přece se nebudeš zahazovat s ní!" zamračí se.
Posadím se na pohovku a nechám ji zuřit.
"Je to jen naivní panna. Jestli ji nechceš zabít, tak pak nechápu, proč se s ní tolik zahazuješ!" Vleze mi do klína a přitiskne se ke mně, až cítím její horkou hebkou kůži.
"Mia má pravdu, Chazzy," protáhne se Dex a sleduje nás rozohněným pohledem.
Chytím se za kořen nosu a snažím se myslet. Vím, že se chovám na upíra podivně, ale nemůžu si pomoct!
"Sexem s ní si moc neužiješ… Teda jestli nemáš rád brutalitu," uchechtne se Mia a sjede mě svým intenzivním pohledem, že ho cítím až v kostech. "Bude ti u toho akorát bolestivě sténat a kroutit se…" odfrkne nadšeně.
"Zatímco ty jí budeš způsobovat muka a zuřivě se zakusovat do bělostný pokožky," zasní se Dex natolik, že si rukou musí zajet do rozkroku, aby uklidnil postupující chtíč. "Jestli nejsi na týrání malejch holek, tak z toho nic mít nebudeš," pokrčí rameny. "Přenechej ji mně. Slibuju, že nepřijde na zmar!" olízne si špičáky a poposedne. Nejspíš jen ta myšlenka v něm vyvolává chtíč.
Odstrčím od sebe Miu, až naštvaně prskne. "Co to má bejt?" zamračí se a svlékne si svádivě šaty. Má na sobě jen malinkatá tanga, což mi vyčaruje mlhu před očima. Pohledem hladím její křivky a sjíždím jím do hladkého klína i na bujné poprsí, které bych chtěl polaskat.
"Víte, kam si ty vaše kecy můžete strčit, jo?" zavrčím rozčileně. Ta mrcha Mia mi panečku dává do těla. Donutím se uhnout pohledem, jinak bych po ní musel hmátnout. "Na týrání ti milerád přenechám svou drahou sestřičku, Dexi. Té se to i líbí," dodám a sleduju, jak po Mie brousí pohledem, stejně jako já před chvílí.
Snažím se pohledům na ni vyhnout, ale vážně to zůstává jen u té snahy. Prostě si nemohu pomoct. Bestie! Ví, co se mi na ní tolik líbí. Zvednu se a naliju si sklenku něčeho tvrdšího, protože tohle jen tak nepřebiju.
Mia ke mně dojde tanečním krokem. Sleduju její dlouhé krásné nohy. Líbí se mi, když se na nich jemně kolíbá a kroutí boky.
"Nechceš pomazlit?" přitulí se ke mně a svádivě mi zapřede do ucha, zatímco zvedne pravou nohu a přitáhne se ke mně.
Bez přemýšlení ji chytím za stehno a povysadím si ji, abych se klínem dotýkal miniaturních kalhotek.
"Tak mi to promiň," zapřede jako kočka a jemně mě kousne do ucha. "Já jen nechápu, proč ti na tom dítěti tolik záleží."
Pustím ji. Musím si nalít další skleničku, jinak bych na ní tu tenkou látku snad rozerval a na místě si ji neurvale vzal.
"Není to dítě," syknu nabubřele.
"Šestnáct let je dost málo. Teda jestli máš rád takhle nevinný dívenky, tak nic proti tvýmu gustu, bráško." Přejede mi prsty od krku přes břicho až poklopci.
Dech se mi zrychlí.
"Ale chci, abys věděl, že jsou tu i jiný, který rády uspokojí tvoje touhy," dýchne mi na krk a zajede mi rukou tak šikovně do kalhot, až mi z úst unikne sten. "S tou malou nemůžeš počítat, jen bys ji utýral k smrti… Nebyla by připravená na tvůj divokej chtíč, ale já ho zvládnu a přesně vím, co máš rád. Užijeme si to oba. Se mnou přece můžeš dělat to, co ona by nezvládla," odfrkne posměšně a zručně si se mnou pohrává, až jí začnu pod rukama tuhnout.
Jazykem se jí bezmyšlenkovitě vetřu mezi rty, až vzdychne, a hrubě ji přitisknu ke zdi, zatímco se jí namáčknu mezi nohy.
"Jo, ty víš, co mám ráda," vzdychá, když ji začnu nekontrolovatelně kousat do touhou ztuhlých bradavek.
Občas ji sem tam rýpnu svými špičáky, jen usykne, ale vím, že jí to nevadí. Dělali jsme spolu už i bolestivější věci…
Po chvíli se vrátím k jejím rozpáleným ústům a pod doteky jejího žádostivého jazyka se propadám do horoucích pekel. Drtím její tělo svými bezohlednými doteky a přemáhám nezadržitelnou chuť se z ní napít. Je na mě přisátá jako klíště, s rukama zabořenýma v mých vlasech mě nehty až bolestivě přejíždí po kůži.
Náhle ruce uvolní, a aniž by mě přestala líbat, zajede do mých kalhot, až se mi zatmí před očima. Surově jí stisknu boky a kousnu do rtu, ze kterého se v jediné vteřině začne valit krev. Ani to s ní nehne, poháněná vlnou touhy mě divoce líbá a rozmazává ji po mém obličeji. Na okamžik, kdy otevřu oči, si něčeho všimnu. Odtrhnu se od ní.
"Kde je Dex?" zírám na prázdné místo, které po něm zbylo a začnu mít neblahé tušení.
"Nevím," pokrčí netrpělivě a znovu se ke mně přisaje.
"A do hajzlu!" Neurvale ji od sebe odstrčím a zapnu si poklopec.
"Co blázníš?" zamračí se
"Ten hajzl!" zavrčím a chci se rozeběhnout ke schodům.
"Chazzy!" drapne mě za ruku, ale vysmeknu se jí.
Spěchám do patra, protože to neblahé tušení ve mně narůstá. Vpadnu do pokoje právě včas. I když… Při pohledu na Dexe mezi Diinými stehny si tím už nejsem tak jistý.
gI�'��" "ápu, proč ti to vadí? U svý kořisti bys měl být celkem zvyklej na srdceryvnej pláč, ne? Potom všem krásným, co jim způsobuješ!" sykne bolestně a popotahuje. Tělo se jí chvěje a choulí do sebe. Útlá ramena má skleslá, jako by tajila dech. Ale přeci jen jí ve tváři trne něco vzdorovitého, něco, za co bych ji snad nejraději zakousl! "Nehraj si tu na bezcitnýho zmetka," ušklíbne se.

Zúžím oči a táhle zavrčím. "Prostě mi to leze na nervy! Trhá mi to uši! Nic v tom nehledej!" odseknu. "Nechápu, co to vy lidi máte za zvyky, hledat ve slovech úplně jiný význam. Upíří říkají všechno na rovinu. Nemusíš se namáhat hledat nějaké skryté poselství, protože žádné není!" zavrčím příkře a posadím se na pohovku. Mám toho všeho plné zuby!
"Ty lezeš na nervy mně!" řekne ublíženě a posadí se mi obkročmo klína a zoufale se mi zadívá do očí, až musím uhnout pohledem.
Cítím, jak mě její dívčí stehna objala kolem pasu, zatímco prsty bloudí po mém hrudníku. Probouzí to ve mně slastné mravenčení, které mi sklouzává do klína tak nevinně a sladce, jako by mi na klíně seděla zkažená upírka a dávala mi do těla.
"Je pro tebe takovej problém, sakra, věnovat mi pár hezkých doteků? Stejně z toho budeš mít výhody jenom ty, protože moje krev pro tebe bude ještě sladší, tak proč se tomu tak šíleně bráníš a děláš ramena?" Pohladí mě po tváři, až se zakaboním. "Nejdřív chceš, abych se do tebe zbláznila, a pak ti je to proti srsti, protože to sebou nenese jenom radosti, jaký jsi čekal?"
Zatnu zuby a mlčky ji pozoruju. Jsem naštvaný, ale není v tom jenom zlost. Nedokážu to správně popsat. Je to podivný tlak, který mi co chvíli stáhne krk a já nemůžu dýchat. Být to kdokoliv jiný, už bych ho ze sebe skopnul a zakousnul se do něj, ale u ní najednou nějak nemůžu. Jen bez hnutí sedím a dívám se na ni, aniž by se mi ve tváři pohnul jediný sval.
Přitiskne se ke mně, až slyším bít její tlukoucí srdce. Váhavě ji obejmu, zatímco mě něžně hladí prsty po tváři. Nakloní se ke mně a fascinovaně hypnotizuje moje rty, jenže nejspíš nemá odvahu, aby mě políbila sama od sebe. Možná bych jí to mohl trochu ulehčit. Proč jí nedopřát trochu té lidské primitivnosti, když to tak dobře působí na její krev.
A vážně to děláš jenom kvůli tomu? Šklebí se mi vnitřní hlas.
Neposlouchám ho. Místo toho ji chytím za bradu, přitáhnu si ji k sobě blíž a políbím ji tak, jak si myslím, že by to chtěla.
Tiše mi zasténá do úst a rozechvěle se ke mně přitiskne svým horkým živelným tělem. Jemně se mě dotýká jazykem a prsty mi vjíždí do vlasů. Lehce saje moje rty a s přivřenými víčky mi vrací takové něžnosti, které bych měl rázně odmítnout.
Zajedu jí prsty pod tričko a hladím ji po hladké kůži. Je to na mě moc něžností najednou, ale na druhou stranu nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo. Jen mám trochu problém to vydýchat.
Moje Di se zaučuje rychle, pomyslím si majetnicky, když cítím, co s mými rty provádí, až je mám notně naběhlé. Hladím ji po jemné pokožce, ale za chvíli mi to přestane stačit. Popošoupnu si ji ještě víc k sobě a natlačím se na ni klínem, se kterým začínám mít mírné problémy. Na okamžik se zasekne, ale já ji nenechám dlouho váhat. Políbím ji mnohem vášnivěji, než tomu bylo do teď a rukou nahmatám zapínání její podprsenky.
Udýchaně se mi vytrhne a odstrčí mě od sebe.
"Ne. Tohle ne!" Zavrtí hlavou a pomalu se ode mě oprostí.
Tváří mi prolétne škleb plný vzteku a ponížení. "No ano, já zapomněl, že jsi ta nedobytná panna," syknu znechuceně, zvednu se a tím ji ze sebe shodím. "Máš pravdu, nejde to. Připadal bych si v posteli jak s vlastní dcerou," ušklíbnu se.
Šedýma bojovnýma očima jí probleskne bolest. "Stejně bych tě nikdy nechtěla!" prskne a duhovky jí ozáří ty ohnivé provokativní plameny plné sarkasmu. "Nikdy ti nedám tu tvou šťastnou krev. Už ti nikdy nepodlehnu! Raději budu nevinná, než abych se s tebou vyspala!" Vztekle sebou trhne a rozklepe se vztekem. "Kdybys mě raději odnesl domů, abych tu s tebou nemusela trpět a prožívat takový muka! Ani nevíš, jak seš příšernej! Nedivím se, že tě nikdo nemá rád!" odfrkne.
Ponížil jsem ji, zasáhl jsem citlivé místo. Měl bych z toho mít radost, ale nějak se nedostavuje a to mě rozčiluje ještě víc! "Celý tenhle pokus o něco byl omyl! Už toho mám plný zuby! Seru ti na nějaký city i na krev! Seru ti na všechno!" vyjedu na ni tak nekontrolovatelně, až mi v tu chvíli začne vadit, že jsem si nedokázal udržet chladnou tvář a odejít středem. Pokusím se o to alespoň částečně. Otočím a co nejsebevědoměji opustím místnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna náročná Slečna náročná | 4. září 2013 v 20:47 | Reagovat

„Taky mám dar od boha. Nedávat najevo emoce, které mě bolí.“ – Vůbec ne. –do teď je naopak dávala najevo hodně často. Nedokázala nebrečet atd. Chester z toho, jak se tváří, vyčetl absolutně všechno – a správně. Dá se v ní číst jako v otevřené knize. Pokud chcete hrdinku, která neumí dávat najevo emoce, potom na to musíte jít jinak. Setkaly jste se někdy s někým, kdo nedává najevo své emoce? Nebo viděly jste takovou postavu alespoň v televizi, nebo o ní četly? Pokud ano, pak je vám jasné, že Diana do toho má sakra daleko.

„... ale naštěstí pro mě a bohužel pro ni, já mám své sebevědomí dost tvrdě vypěstované a jen tak najevo svou slabost nedám.“ – A bum! Zase špatně. Víte vůbec, co píšete, nebo si jeden den říkáte, že dneska by mohla Diana bulet jako mimino a druhý třeba dělat ramena? Ta dívka nemá žádné sebevědomí. Vždyť neustále pochybuje o tom, jestli ji Chester chce, jestli ji miluje a o další tuně věcí. A třeba taky to, jak si oproti Mie přijde jako děcko. Tohle je naopak projev nedostatečného sebevědomí. A že nedá najevo svou slabost? Co potom dělala do teď? Prostě, když chcete, aby vaše postava byla sebevědomá mladá žena, která se jen tak nezalekne a nedá najevo, co si myslí, nebo co cítí, potom se tak ale musí chovat. Nestačí, že vy o ní povíte, že je taková a maková, když její slova a chování budou tvrdit opak. Obzvlášť poté, co ona tvrdí, jak je sebevědomá a místo, aby to dala najevo a rázně něco Mie odpověděla, ona zamumlá! No jo, sebevědomí lidé se krčí v koutě a mumlají, že? Na které planetě?

Mě už přestalo překvapovat, že zjevně nemáte páru, co děláte. Vašim upírům vypadávají bezdůvodně zuby, znají se jmény, aniž by si je předtím sdělili (ano, všimla jsem si, že Chester věděl, že Dexter se jmenuje Dexter, ačkoliv se před tím neznali – což vyplívá ze scénky, kdy Dexter napadl Dianu a Chester ho viděl – a Dexter se mu ani nepředstavil) a zjevně podstoupili několik lobotomií, protože vědí, že je někdo miluje, přesto jsou mu přímo před ním nevěrní a ještě se diví, co udělali špatně (Chester a Diana). A já si říkám, zda autorky taky někdy nepodstoupily lobotomii?

Kromě toho, Chester asi není upír moc dlouho, že? Když Mie je 35 a znala ho jako člověka. Protože před 15-16 lety zabil Dianiny rodiče už jako upír, tak bude upír tak 20 let? Odhadem... To je prakticky nováček. Jak je tedy možné, že je tak obávaný a respektovaný? Logika mi říká, že úctu si zaslouží spíš staří upíři. A mimo to... Prosím vás, samy říkáte, že Mie je 35, proč tedy o ní mluvíte jako o dívce? V 35 letech už tedy nikdo dívka není. To jste na počátku středního věku. Tomu už se pomalu nedá ani říkat mladá žena – natož dívka. Ujasněte si to, protože pokud by si člověk nepřečetl popis Mii (nerada to říkám, ale profily postav jsou na nic – tyhle informace mají padat přímo v textu románu), získal by dojem, že je jí tak 20 – 25. Protože, když o ní Chester řekne, že je to dívka, nikoho nenapadne představit si skoro čtyřicetiletou ženskou...

"Prosím, nedávej mě mu…" rozechvěju se ještě víc a zbytečně si roztírám slzy. Stejně hned za nimi nastupují další. – „... nedávej mě mu...“ No páni... prostě páni! Vy asi fakt nevidíte, jak to vypadá a neslyšíte, jak to zní, když to někdo vysloví. Jinak si neumím představit, že jste to tu nechaly a neopravily to na nějaký přijatelnější tvar. Netvrdím, že je to špatně. Tvrdím, že z hlediska volby možných prostředků je to ta snad vůbec nejhorší volba. Zní to hrozně. Tečka.

„Zatracený oheň v žilách. Pálí mě až u srdce, když prožívám ten jedovatý pocit, že ho ztrácím. Že ztrácím sama sebe, protože bez něj nejsem celá.“ – Úplně vidím Bellu ve Stmívání. Teď by ještě mohla Diana padnout na kolena a objímat se, protože se cítí, jako by měla v hrudi obrovskou díru. To vám nikdo neřekl, že zrovna není nejlepší nápad napodobovat vysmívaná díla? Nechtěly byste to pojmout nějak originálněji a logičtěji? Tyhle ufňukané nány...
"Věřím ti," řekne s upřímností v tmavě šedých zorničkách a vděčně se na mě usměje. – Já myslela, že šedé má duhovky. Zorničky, to je ten černý otvor uprostřed duhovek, víte? No, jak už jsem řekla – je černý.

"Nevím," pokrčí netrpělivě a znovu se ke mně přisaje. – Čím pokrčí?

gI�'��" – Po tomto mimozemském slovu opět následuje část textu, která patří do některé z minulých kapitol. Opravte to. Máte v tom hokej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama