Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Chensie a Chester

26. listopadu 2012 v 22:38 | Chensie Ips - Sue Wish |  Nepoužité kapitoly
Epilog, který byl dříve použit v textu.


Vítr mi cuchá vlasy a já se nechápavě rozhlížím po okolí. Stojím uprostřed osamocené asfaltové cesty, která je lemovaná děsivě vypadajícími stromy. Tichem se vznáší zvuk pohřebních zvonečků a mně svírá v hrudi pocit, že už jsem tu někdy byla…

"Chensie?" Ze stínu mohutných stromů se vyloupne mužská postava. Natolik mě uchvátí, že mám v prvním okamžiku chuť si před ním kleknout na kolena. Sebejistě ke mně kráčí předem promyšlenými divokými pohyby a mně tím víc buší srdce… Na hlavě má kapuci, takže mu nedokážu pohlédnout do tváře a jen marně tápu, kdo to na mě mluví.

"Nedělej, že mě nepoznáváš!" Ten hlas je hrubý, s notnou dávkou surovosti a hrubosti, při které mi naskočí husí kůže.

"Já jsem ten, kterému ty jsi zničila život!" sykne zle a mně se rázem při tónu jeho hlasu udělá nevolno. Panicky před ním začnu couvat, a když si sundá kapuci a já ve světle pouličních lamp spatřím jeho tvář, semknutou nenávistí a zlostí, rozechvěju se. Z temných bezcitných duhovek sálá zlovolnost tak hmatatelná, že cítím, jako by mě svou nenávistí opřádal.

"Chazzy… Takhle to nesmíš brát…" zahučím přiškrceným hlasem a zůstanu stát na místě. Je to přeci jen fiktivní literární postava, co by mi asi tak mohl provést?

"A jak to podle tebe mám brát? Dala jsi mi smysl života a nyní jsi mi ho vzala! Jak jste mi to mohli provést?!" zavrčí hlubokým hlasem a mně se rozklepou kolena.

"Netěšilo nás to!" zajíknu se a rozhlížím se, zda tu někde neuvidím Wish. Hned bych se cítila mnohem lépe, snadněji bychom mohli utéct, ale sama proti němu nic nezmůžu. Ovšem ona se ve stínu stromů nikde neschovává. Opustila mě.

"Baví tě ubližovat mi a kazit mi život?"

"Takhle to nebylo myšleno! Dočkej si dalšího pokračování, prosím!" Snažím se ho uklidnit zoufalým a rozechvělým hlasem, který mi přeskakuje a zadrhává se mi v hrdle. Strach mi stoupá až do hlavy a já cítím neúměrný, nesnesitelný tlak, který mi tříští lebku zevnitř.

"Ještě bude pokračování?" zastaví se v kroku a zúží své nenávisti plné oči.

"Ano! Ano!" přitakám rychle.

"Duše v zemi!" vyhrnu, a když se ke mně urychleně přiblíží, téměř zakopnu. Kdyby mě nezachytil za bundu, vyválela bych se na chladné zemi.

"Dobře… Počkám si na pokračování, ale dávej si na mě pozor… Nebo ti ukážu čemu všemu jsem se od tvého oblíbeného Oskárka přiučil!" V očích se mu hříšně blýskne a vycení na mě afektovaně špičáky, až mám pocit, že omdlím.

"Prosím, počkej si na pokračování!"

"Tak tedy… Duše v zemi!" hlesne a zmizí ve tmě. Posadím se na zem, kde zhluboka oddechuju a snažím se uklidnit. Všechno se mi zdá náhle ještě zlověstnější. Stromy se naklánějí tak blízko. Silnice je zbytečně moc studená a prázdná! Samota mě neskutečně děsí…

"Děkuji všem za Vaše komentáře…" zašeptám do ticha a vím, že oni mě slyší… Že oni tu někde jsou a neopustili nás. A snad na té pouti dalším příběhem budou s námi, stejně jako moji oblíbení hrdinové…

Končí Svět bez krve, ale začíná Duše v zemi… Pojďte s nimi žít jejich životy. Děkujeme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama