Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Chensie a osazenstvo šedého domu

26. listopadu 2012 v 22:41 | Chensie Ips - Sue Wish |  Nepoužité kapitoly
Epilog, který byl dříve použit v textu.

Stojím před domem a tvářím se nad míru vystrašeně… Končí první část příběhu, který jsem prožívala tak dlouho! První etapa, plná nesnází, bolesti, násilí i lásky je za námi…
Houževnatě zavřu oči a ještě jednou se pro klid duše nadechnu. Udělám první krok tou orosenou trávou, a zatímco pomalu a obezřetně postupuju, prohlížím si to chmurné okolí. Stromy, jejichž stíny mi nahánění strach, přestože je zahrada… upravená. Ovšem bez květin. Jako by to tu žilo pouze nočním životem. Vzduchem se prohánějí strach nahánějící netopýři a do uší se mi zarývá vytí i občasný výkřik krutosti.
Přede dveřmi domu si upravím středně dlouhé blonďaté vlasy a na tváři nadhodím úsměv a snažím se chovat… přirozeně. Stisknu kliku a vejdu do osvětlené místnosti, což jsem nečekala. Celé osazenstvo HOD je posedané po křeslech, pohovce i židlích.
"Ahoj…" polknu a afektovaně se usměju. "Já jsem…"
"Sakra, Chensie, no jasně!" Di je vskutku energická. Než stačím udělat další krok, chytí mě kolem ramen a zatřese mnou. Na tváři jí tane upřímný sarkastický úsměv. "Klid… Neboj se. Jsme jako sestry! Mám z tebe přece to nejlepší," mrkne na mě a já se maličko uvolním.
Pohledem zavadím o svého druhého hrdinu, který uvolněně sedí na křesle a v náruči má svou Desire. "Jsem moc rád, že tě konečně poznávám…" Postaví se a nabídne mi ruku k potřesení. Tupě se usměju, protože on vážně vypadá jako anděl! Blonďaté sladce rozčepýřené vlasy mu ladí s neskonale něžnýma modrýma očima. "Užili jsme si, co?"
"Já… Fakt se omlouvám za některé těžkosti, které jsme Vám spolu s Wish přichystaly…" Netrpělivě rvu ruce do kapes a snažím se tvářit jako Di, protože ona je skutečně ta má ďábelská polovička a já jsem na ni… hrdá. Prohrábne si dlouhé černé vlasy a přitáhne mě blíže k ostatním.
"My se s tím vypořádali celkem obstojně, i když někdy jste nám dávaly vážně zabrat. V další části byste nás přece jen mohly trochu šetřit, alespoň v tom, že nám do domu už nebudete strkat takové sraby jako je tady Dexter," zasměje se Chazzy a hodí pohledem směrem ke jmenovanému. Chester je nádherný drsný upír, ze kterého sálá sexappeal a mužnost. Je sám sebou za každé chvíle.
Wish ho skutečně uměla vytvořit jako muže, při pohledu na nějž se Vám podlomí kolena.
"A proč já jsem jako srab?!" prskne Dexter, který se na mě mračí, až se musím pousmát. Tmavě hnědé vlasy má školácky připlácnuté na hlavě. Trochu mě děsí ty jeho chladné pichlavé oči, ale je to Dex… Není se tedy čeho bát. "Já jsem přece drsňák s temnou minulostí!"
"Dexi, seš sračka," ušklíbne se Di a sjede ho jízlivým pohledem, až se musím pousmát a v duchu s ní maličko souhlasit, i když on má snad i… dobré stránky, které se prozatím neprojevily a bůhví, zda se vůbec projeví.
"Já bych jen chtěla říct …, že bych Dicka nikdy neopustila. Byl to hloupý nápad mě dát dohromady s Oskarem." Desire se na mě zadívá vemlouvavě, až se nahrbím, jako bych na svá bedra naložila její bolest.
"Je mi to fakt líto, ale…" Omluvně se usměju. Ještě chvíli mě protíná nespokojeným pohledem, než začne s Dickem znovu cukrovat. Jsou… dokonalým párem.
"Nechápu, proč jsi mne začala mít ráda až jako mateřskou Miu…" ozve se kráska se zelenýma očima a krátkými rudými vlasy. Postavu má jako modelka, přestože je po porodu a v rukou drží Redeyese.
Tohle je Wishina postava, ta by se jí nejspíš vrhla do náruče a vesele hořekovala, jak je dokonalá.
"Ale za syna jsem ti neskutečně vděčná," zazubí se a odhalí mi tak své vražedné zbraně, až se zašklebím a raději uhnu pohledem.
"Takže… S Oskarem jste nevycházeli?" Zvednu obočí a zadívám se na ně. V
šichni nesouhlasně zavrtí hlavou, až na Di.
"Máš něco z něj… Oba jste… moji." Nebudu jim vysvětlovat, že jsou mým nápadem. To oni přece vědí. A rovněž znají veškerá fakta, jen… ještě netuší, co je v budoucnu čeká. Oskar byl vymyšlený jako chladnokrevný zabiják… A svůj úkol dokonale splnil. Ale ta ironie osudu, kterou tak slibně započal, ještě nekončí… "Líbily se Vám komentáře od čtenářů?"
"Samozřejmě. Čtu je dvojčatům před spaním, aby viděly, jakého skvělého a oblíbeného otce mají," zazubí se na mě Chester.
Jen protočím oči.
On se nezapře. Vždy jistý sám sebou a ke všemu ho taková pozornost těší.
"Byli na nás dost hodní, když jsme vyváděli takové… šílenosti," zamyslí se Desire.
"Čekala jsem horší komenty," zazubí se Di a poukáže tak na svou pesimistickou stránku. Opře se o zeď a plna netrpělivosti a zářné radosti na mě shlíží.
"Já se vůbec divím, že o nás někdo čte!" Plácne se Dexter do čela, až se musím rozesmát.
"No, přesně… My jsme dokonalí, ale on nám to kazí. Divím se, že jsi naše čtenáře neodradil!" Di se s ním strká a pere, ale je to jen takové… přátelské došťuchování. Dexter přeci jen patří do party.
"Ani nevíte, jak mě těší, že Vás tu mám takhle pohromadě… Vážně pro mě hodně znamenáte," srdečně se usměju a povzdychnu si, protože mi opět dochází, že… Hra s ohněm končí!
"No tak, nesmutni… Vždyť se zase uvidíme v dalším pokračování Duše," mrkne na mě Dick a snaží se mě rozveselit. Zakoulí nebeskými duhovkami a na rtech mu vytane pověstný křivý úsměv sladkého frajera. On se mi skutečně… povedl. Lamač srdcí, skoro dokonalý neexistující upír.
"Já vím… Ale uteklo to tak strašně rychle."
"Jsme Vám vděční, že jste o nás psali," mrkne na mě Di a afektovaně vycení špičáky. Jistě, snaží se zakrýt, že je jí z toho do pláče, jako mně. Obě jsme… citlivé, i když by to těžko někdo řekl.
"Di, chceš něco říct čtenářům, kteří psali komentáře? Vnímali Vaše vztahy a prožívali všechny strasti, do kterých jsme Vás s Wish dokopaly. Měli jste vážně bystré čtenáře, kterým se líbila tvá ironie. Chesterův upíří šarm. Dickova něha. Desiina plachá povaha i Miina mateřská láska… Dokonce i Dex byl ze začátku oblíbený…" Jmenovaný si odfrkne a otočí se ke mně zády. Určitě se mračí, protože on v průběhu času svou povahu vybrousil do něčeho, co se mu nelíbí.
"Jo, já bych chtěla poděkovat všem, kteří mi s Chazzem drželi pěsti, i když on je příšernej," rozesměje se a láskyplně ho chytí kolem krku, zatímco ho líbá na tvář. Sluší jim to spolu.
"Já nejsem o nic lepší, no. Fakt jsme vděčný za každej komentář, jak pozitivní i negativní, protože… my taky nejsme jenom černobílí a někdo nás prostě nežere… I když… to si pak říkám, kam ten svět spěje, když já jsem taková dokonalá osůbka a někdo o mně nechce číst, sakra!" Divoce se zařehtá, až se nadechnu a snažím se v sobě udržet ten poklid. Chester to s ní nemá lehké. Ani my to s ní nemáme lehké… Di je prostě číslo.
Neomlouvám ji, jen konstatuji.
"Ráda bych jmenovitě poděkovala Maye, která Vás se mnou probírala po icq téměř pořád. Dicka si v posledních kapitolách velmi oblíbila…" mrknu na modrookého upíra, který se potěšeně a vděčně usměje, zatímco si dlaň položí na hruď a uctivě pokloní hlavu.
"Čtenářka Faire se vyznamenala dlouhými bystrými komentáři, které mě vždycky potěšily u srdce. Skutečně si všímala detailů a dokázala se do Vás vžít. Hodně drží pěsti Chazzymu a Di, i když přiznala, že Chester se v některých chvílích choval vážně jako sebestředný sobec. Ale neměj obavu, Wish se za tebe postavila," mírumilovně se na něj zašklebím, když vidím jeho komické reakce.
Maličko zavrtí hlavou a majetnicky přivine Di do své náruče. "Aspoň někdo, kdo mě chápe," zašklebí se. "Doufám, že příště přijde taky, abych jí za to mohl náležitě poděkovat," blýskne očima a pobaveně uhýbá před Diinými ránami, kterými se ho snaží ztrestat. Naštěstí to Di bere v legraci. Nerada bych, aby se to v mé přítomnosti zvrtlo, v italskou upíří domácnost.
"Svými komentáři mi pomohla i čtenářka Annaliesen, která se dokázala radovat z každé kapitoly a měla ohromnou radost, když se dočetla, že Oskar zemřel… Ovšem, to ještě nevěděla, že to Di nahrála," protnu ji obezřetným pohledem, zatímco ji Chazzy stiskne v náruči natolik, až tupě vydechne.
Ještě, že tu není Oskárek… proběhne mi hlavou a pokračuji v dalším výčtu čtenářů, kterým jsem neskonale vděčná za jejich komentáře. Velmi mne potěšilo, že se HSO prokousali až na konec, protože prožívat svět s těmito upíry a lidmi není nic jednoduchého.
"Eris se rovněž vyznamenala bezprostředními komentáři, které mě i Wish vždy rozesmály nebo dojaly. Pomáhaly mi uvolnit se a pokračovat v psaní, když jste zažívali těžké chvíle." Sborově pokývají hlavou a vědoucně na mě pohlížejí. Vím, že oni jsou šťastní za každou větu, kterou jim čtenář věnuje. Zdá se jim pak, že přeci jen pro někoho… žijí.
"Komentáře od AnysP byly vždy také bezprostřední. Drží pěsti Dickovi a Desire, aby jim to vyšlo. Litovala Vás, co všechno jste si kvůli mně a Wish museli prožit…" maličko se zakřením, aby se na mě naši hrdinové náhodou nevrhli a neurvali mi hlavu.
"To bylo od ní moc hezké," Desire se děkovně usměje a dál se nechává hladit v Dickově náruči, kde ji něžně líbá do vlasů a tulí ke svému chladnému tělu.
"Čtenářka Skříteček2 řekla, že Váš svět je jako droga… Komentovala i kritizovala a já jsem jí za to ráda, protože upřímná kritika je pro nás také přínos, no ne bando?" Sice nenadšeně pobrukují, ale uznávají mou pravdu. Já jsem rozhodně vděčná, protože Skříteček2 mě některými komentáři skutečně dokopala k dalšímu čtení. Vaše komentáře jsou pro mě jako afrodisiakum, díky kterému zapomenu na starosti a mohu se bez obav ponořit do světa, kde jsou hrdinové, za které bych já dala ruku do ohně.
"Ajiik se svými komentáři rovněž zapsala do Vašeho světa a bavila se nad hláškami, které se Vám podařilo vypustit do kapitol. Hlavně ji pobavila přezdívka, kterou jsi dala Chrisante."
"Jo, Kytka," protočí Di oči a nadšeně se usměje. Má ráda, když se někdo u četby pobaví a nepropadá se panice nebo chmurným myšlenkám.
"Můžu to shrnout?" Zvedne obočí a vyskočí s Chazzova náručí. "Prostě bychom Vám všem moc chtěli poděkovat! Děkujeme moc za každej komentář i výtku. Jsme sakra nadšený, že s náma sdílíte ty naše průsery a prožíváte lásku… Strkáte nos do našich intimních věcí a držíte nám pěsti!" Je celá nadšená a rozdává upřímné úsměvy na všechny strany.
"Vážíme si všech čtenářů, které HSO má. Díky Vám můžeme prožívat své životy a překonávat překážky, když nám autorky hází klacky pod nohy." Dick se na mě mírně zamračí.
"Ten, kdo HSO dočte, by zasloužil metál!" Pokyne Mia vážně hlavou a dál se věnuje svému synkovi, kterému z rudých očí svítí nadšení, zatímco se směje. Dlouze se nadechnu a uvědomuju si, jak moc jsme vděční za ty, kteří dokázali přelouskat kapitoly, které pro mě znamenaly hrozně moc.
"Chtěli byste ještě něco říct? Chazzy, jak třeba tebe HSO změnilo?"
"No… Když se na to zpětně podívám, prošel jsem si díky Vám zásadními změnami a všechno se od doby, kdy jsem potkal Di, převrátilo vzhůru nohama. Neříkám, že by to bylo špatně!" Brání se, protože jeho ďábelská maličká se po něm ihned ožene. "Byly chvíle, které bych klidně prožil znovu, ale i chvíle, které bych si nejraději vymazal z paměti… Asi bych měl na závěr říci něco vtipného … nebo ironického, ale jelikož mě momentálně nečeká zrovna milé období, budu si ten humor schovávat do zásoby, abych ty chvíle s Di přežil." Zářivě se usměje tím svým křivým úsměvem, zatímco se ostatní rozesmějí. Všichni mimo Di, která na ně chmurně pohlíží a ruce překřížené přes hruď. Ve tváři jí přímo tane ten ironický vztek. "Mohu říci vlastně jedno. I když ve mně Di probudila plno lidských emocí, které mi tedy - popravdě řečeno - v určitých chvílích byly spíše na obtíž než k užitku, tak mi cesta k monogamii bude asi ještě nějaký ten pátek trvat!" rozesměje se a já poznávám, že se máme v pokračování Svět bez krve ještě na co těšit!
Vděčně se usměju za jeho proslov a rozhlédnu se po ostatních.
"Kde je vlastně Chrisante?"
"V dětském domově… Tady by být nemohla. Di by ji asi zabila," uchechtne se Dick a pohledem plným něhy se zaboří do rozhněvaného uzlíčku, který se za Chesterem třese. Když se z ložnice ozve dětský pláč, maličko sebou trhnu.
"To jsou dvojčata," usměje se Di a za pár chvil už je snáší ze schodů. Jsou úchvatní! Draka mi položí bez řečí do náruče a já ho políbím na chladné čelíčko. Nevinně na mě zírá a zájem mu svítí z očí.
"Nebýt mě a Wish, tak tady nejsi," mrknu na něj a předám ho Chesterovi, který se v dětech přímo vidí. Na své následovníky je právem hrdý.
"Uvidíme se ve Světě bez krve…" Zvednu se a ještě jednou sjedu naše hrdiny choulostivým pohledem.
"Neboj se… Budeme tam s tebou! Zvládneš to!" Houkne na mě potutelně Dexter, který se násilnicky šklebí.
"Chensie?"
"Ano?"
"Zkuste na nás být trochu… hodnější. A pozdravuj Wish!" Desire ke mně prosebně zvedne šedé oči a zřejmě má obavu z budoucnosti, kterou jsem jim spolu s Wish připravila.
"Nebojte se, já Vás nedám," pošlu jim vzdušnou pusu a loučím se s HSO. Uběhlo to tak rychle, až mi z toho přechází mráz po zádech, když za sebou zavírám dveře toho důvěrně známého domu.
"Kéž i SBK najde své čtenáře…" Protne mě poslední myšlenka, než zmizím ve stínech stromů a nadobro se vypařím z ohnivého světa. "Děkujeme…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama