Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Dravá vs. nevinná - 1. kapitola

23. listopadu 2012 v 17:41 | Chensie Ips - Sue Wish |  4. kniha - Dravá vs. nevinná
Chester
"To se mi snad jen zdá," syknu potichu směrem k Dickovi. Nejsem si jistý, jestli mě vůbec vnímá, protože vypadá stejně konsternovaně jako Dexer, akorát na rozdíl od něj se nechová hystericky a nesnaží se schovat za křeslo jako ten srab.
"To jsme trochu nezvládli, co?" otočí se na mě konečně náš blonďatý upír.
"O čem to mluvíte?" Nechápe Desire, která se schovává Dickovi za zády.
Jen mávnu rukou, aby to teď neřešila, a škubnu s Di, která zase začíná chytat paranoiu. "Do hajzlu, uklidni se. Nic se neděje," zavrčím a zmáčknu jí surově ruku.
"Co tak všichni vejráte?" kaboní se Mia. Tváří se naprosto normálně, dokonce i ty rudé oči už jí zmizely, ale nenechávám se tím upokojit. Červené vlasy má delší a oči snad i o něco zářivější. A stále vypadá tak nebezpečně přitažlivě, uvědomím si, když si ji prohlédnu. "Myslela jsem, že aspoň jeden z vás bude mít otcovský pudy," odfrkne znechuceně. Pohledem probodne mě i Dexe, který se jako na povel znovu rozklepe, zatímco já trochu ztuhnu a oplatím jí temný pohled. "Chazzy?" otočí se na mě a natáhne ruce s tím malým stvořením.
"Nechoď k ní," šeptne Dick.
"Máš snad lepší nápad?" ušklíbnu se a zabodnu do ní znovu oči. "Vypadá normálně. Pohlídej Di," vrazím mu ji na starost a dojdu až k Mie.
Usmívá se na mě a čeká, že náš nový přírůstek vezmu do náručí.
Musím se hodně naklonit, abych na dně čehosi, co supluje zavinovačku, uviděl stvoření popelavé barvy s pár tmavými vlásky. Takhle nevypadá nebezpečně… Ba naopak je to celkem malý roztomilý upírek.
"No tak, ty ho ani nepochováš?" zadívá se na mě vyčkávavě. "Bude brečet. Viď, Redeyesku, že budeš plakat, když tě táta nepochová," zadívá se na toho malého a upraví kolem jeho tváře zavinovačku.
"Redeyesek?" zopakuje nechápavě Dick.
"Jo!" oboří se na něj zlostně Mia. "Jmenuje se Redeyes. Máš snad něco proti?!" protne ho zlým pohledem, až Dick protočí oči, ale nic nekomentuje. "No proto!" mračí se Mia jako deset čertů a aby toho nebylo málo, ten malý se vážně rozbrečí.
Ovšem tak silně, že nám to všem začne rvát uši.
"No dobře, já ho pochovám," zavrčím jemně. Uchopím ho za Miiny pomoci opatrně do rukou a zadívám se na něj. Je to …trochu zvláštní pocit, držet najednou v dlaních něco, na čem jsem se při výrobě podílel, i když neúmyslně.
"Je ti podobnej," rozplývá se Mia.
Sice mi to moc nepřijde, ale nehádám se s ní.
Upírek náhle otevře oči. Rudé oči! Dex by ho v tuhle chvíli už asi upustil na zem. Já na něj pouze fascinovaně zírám. Proto to jméno… Redeyes neboli "Rudé oči". Od Mii bych nic nápaditějšího nečekal, ale je pravda, že to jméno se k němu rozhodně hodí. Ovšem on vypadá skutečně neškodně…
Zvědavě si mě prohlíží a kupodivu přestane křičet.
"Poznal tě," usměje se Mia. "Poznal svýho tátu!" Hladí ho po černých vláskách, až malý úží rtíky nadšením.
Jsem svým synem, svým prvním následovníkem, jak podivně to zní, natolik zaujatý a nejspíš i okouzlený, že si až po době uvědomím, že tu nejsme sami a všichni nás pozorují. Vrátím Redeyese Mie a vyhledám v tom chumlu Di.
Tiše na nás kouká a dokonce se v Dickově náručí ani nijak nemela, jenom zatíná čelisti a šedé oči má plné jakési melancholie. Nevydrží můj pohled a uhne.
"Můžeme se chvíli prospat? Jsme po cestě unavení," zajímá se Mia, zatímco s naším synem jemně houpe.
"Připravím vám pokoj," řeknu, ale oči s Di nespouštím. Asi jsem se celou tou situací nechal unést víc, než jsem měl. Na chvíli jsem vážně na všechny téměř zapomněl… A opájel se tím novým životem, který mě doslova okouzlil. Měl by mě nenávidět, ale já necítil jeho nenávist, ale zájem a zaujetí.
"Počkáme nahoře," řekne Mia a sjede malého hrdým pohledem.
"To myslíš vážně?!" sykne bledý Dex, který mě probodává pichlavýma hnědýma očima plnýma strachu. "Vždyť je to Nad-upír!" klepe se, až se musím ušklíbnout.
"Nepřipadal mi tak," pokrčím rameny a nasaju tu novorozeneckou vůni, kterou po sobě můj první následovník zanechal. Já jsem otec… A jsem z toho vlastně podivně šťastný.
"Jaké má oči?" řekne Dick a já v jeho očích zahlédnu starost.
"Proč se na to ptáš?" ošiju se. Při pohledu do těch zářivě rudých očí jsem se samozřejmě lekl, ale nebyly zlé, ani zlověstné, ale dětsky nevinné…
"Jen tak," řekne, ale modré zorničky se ze mě nespouští. "Jestli se nějak neliší. Víš přece, jaké duhovky měla Mia…" pokračuje a sleduje mé reakce.
"Má rudý oči…" přiznám neochotně.
"Ježíši Kriste, rudé oči?!" vyjekne Desire a ještě víc se přitiskne k Dickovi.
"Ty je tu vážně necháš bydlet?" polkne Dexter a pevně se chopí za opěradlo křesla, jako by ho nohy už nenesly. Všichni na mě teďka shlíží s nepokrytou nechápavostí, ale já přece nemůžu vyhodit svou nevlastní sestru se svým prvorozeným synem!
Dex je vyděšený stejně jako Desire.
Dick má ve tváři naprostou starost a Di sebou v bezbřehém nerozumu trhá. Oči má lesklé, ale snaží se svou slabost nedat najevo. Ostatně jako vždy.
"A co podle tebe mám dělat?!" zavrčím zle a rozhodím ruce. Nenechám je na pospas! On je tak bezbranný a nevinný! Je to můj syn! Můj následovník, tetelí se cosi ve mně hrdě.
"Zabít je!" zašeptá pln upířího chtíče Dexter a vycení na mě špičáky.
"Myslím, že na to už je pozdě," odseknu a jdu za Miou. Je to i jeho syn… A byť jen ta myšlenka mě bolí, ale nevypadá, že by z Dexe měl něco víc, než ty pichlavé rudé oči.
*** *** ***
"Tak co?" zajímá se Dick, když se vrátím.
Jsem toho plný. Nemohl jsem se jaksi vynadívat na ten dětský obličejíček mého i Dexova následovníka. "Šli si lehnout," pokrčím rameny. "Já nevím, ale nemyslí si, že by nám hrozilo nějaké bezprostřední nebezpečí," zadívám se mu do očí.
Chápavě přikývne.
"Stejně bychom se ale měli podívat do knihovny," navrhne kompromis, díky kterému bude přes den lépe spát.
" To měli," souhlasím s ním a zadívám se na svou Šťastnou krev, která je ve tváři celá bílá.
Víčka pevně svírá k sobě, zatímco sebou cuká. Tváří se, jako by ji něco bolelo. Zatíná svaly ve tváři a občas přidušeně zakňourá.
"Jen odvedu Di nahoru. Už ji můžeš pustit," řeknu a pohladím ji po tváři. "Jak ti je?" zašeptám jí do vlasů, když ji přivinu do své náruče. Mám ale pocit, že mě snad ani nevnímá. Když ji pevně přitisknu k sobě, přilepí se na mě ještě víc a bezmocně se mi zadívá do tváře očima plnýma bolesti. "Di, jsi v pořádku nebo budu muset použít hrubou sílu?" Jemně se na ni usměju.
Neřekne nic, jen zkřiví rty v bolesti.
Cítím to. Přiložím jí ruku na podbřišek, abych uklidnil svého druhého syna. "Co mu je?" nechápu to bezmocné bodání do dlaně. Do hajzlu, vždyť já jsem ji vrazil do náruče cizímu upírovi, aniž bych pomyslel na to, jak naše dítě na blízkost jiných reaguje!
"Dick?" houknu bezmocně, když ke mně zvedne oči. "Di, promiň! Neuvědomil jsem si to," omluvně ji hladím přes oblečení a snažím se malého uklidnit. Nechal jsem ji v Dickově náruči moc dlouho a úplně zapomněl na to, že přítomnost jiných upírů snáší těžce. Ba přímo bolestně. Sice chvíli trvá, než se náš syn uklidní, ale nakonec to přeci jen přejde a Di si unaveně položí hlavu na mé rameno. Ta bolest ji zmohla. Položím ji na postel, zatímco se na mě zpytavě dívá.
"Tak co Mia a tvůj…?" zašklebí se a šedé oči jí vyhasnou.
"Ty si také myslíš, že jsem je měl vyhodit?" zvednu obočí a zadívám se na ni.
Ošívá se a chvěje se jako by se něčeho bála. "Ne, mně připadali normální. Normálnější než já," zašklebí se a vyhne se mému pohledu, zatímco jí očima probleskne rychlá bolest. "Patří k tobě," pokrčí rameny a snaží se povzdychnutí, ale mně neunikne. "Nemůžeš se jich zbavit jako…" utichne v půlce věty a já si všimnu, že jí duhovky protne krvelačný lesk. Nenávistně ke mně vzhlédne a její vztek a paranoia ji přepadne v plném rozsahu.
"Klid nebo tě zase budu muset přivázat!" zavrčím mírně a stisknu ji hrubě pod krkem, až se divoce zašklebí a vycení na mě špičáky v komické snaze se mi ubránit. Zesílím stisk a dívám se jí do šedých vzteklých duhovek, jako bych ji tím mohl zachránit. "Teď to s tebou nebudu řešit, protože jsi stejně mimo. Promluvíme si o tom, až budeš zase při smyslech," kousnu jí do rtu, až usykne a přivře víčka. Chytím do ruky řetěz a přivážu jí obě zápěstí k sobě, zatímco druhý konec řetězu přichytím u postele. Opatření, bez kterého se nyní neobejdeme.
Na chvíli její duhovky dostanou normální odlesk. "Přijdeš pak za mnou?" polkne zoufale, když se rychlými kroky ocitnu u dveří. V očích má smrtelnou beznaděj, jako bych ji tu měl navždy nechat a už se nikdy nevrátil.
"Nenechávej mě tady, prosím!" otočí ke mně své hnědé bezbranné zorničky a natáhne ruce v náznaku objetí.
"Musím na lov," zabručím a zúžím oči. Jsem hladový a jsem s ní příliš dlouho! To, co je ve mně upířího, ona pomalu a jistě udupává! Nesmím dovolit, aby mě změnila, protože bych ji nedokázal už nikdy ochránit. Nechci být krutý jako s Oskarem, ale chci být prvotřídní upír, který se o ni dokáže postarat. "Už dlouho jsem bez krve," zamračím se a složím si ruce na hrudi, zatímco přecházím na místě.
Ona jediná mě vždy dokáže vyvést z míry natolik, abych skutečně přemýšlel, zda se nemám raději týrat hlady, než ji opustit.
"Vrátíš se?" zajíkne se a blonďaté dlouhé vlasy se jí rozprostřou po ramenou, zatímco ke mně upíná dětskou tvářičku.
"Susan, nikdy tě neopustím!" zavrčím jí něžně do vlasů. Voní stále tak nevinně a já, když jsem s ní, cítím takové zvláštní trnutí v hrudi, až se toho děsím. Měla to být jen honba za minulostí, ale stalo se z toho něco mnohem víc. Ona se pro mě stala životním posláním, mým osudem a životem.
"Samozřejmě. Kam jinam bych měl jít?" zadívám se na ni nechápavě. "Navíc jdu ti jen pro životabudič. Potřebuješ dávku, takže jsem hned zpátky," vrátím se a lípnu jí rychlou pusu na rty a namířím si to k Des do pokoje.
*** *** ***
Desire
"Chazzy, nezdá se ti, že pije nějak moc často?" polknu a posadím se na postel, protože mi od posledního chlemtání není moc dobře. Stále se mi motá hlava a trpím úzkostí. Jsem hrozně unavená a nejraději bych jen spala a nabírala energii, o kterou mě Dianka chtě nechtě obírá. "Víš, nedalo by se to nějak omezit?" usměju se na něj lítostivě. "Já to nějak nezvládám," usyknu zoufale a připustím tak zhoubnou strachuplnou stránku, kterou jako šedá myška mám. Když se mi znovu zamotá hlava, urychleně se posadím.
Chester na mě s podivným zájmem shlíží, a jakmile se zvednu, přiskočí ke mně a já mu dopadnu přímo do náruče. Nejspíš tušil, že omdlím.
Ihned mě položí na postel a já se snažím nevnímat ten chlad, který na mě z jeho těla sahá. Já vím, že Dianka si na to zvykla, ale mně je stále taková zima…
"Budeš mě tam muset přenést," zamumlám, zatímco mi mizí černá mlha před očima.
"V takovém stavu z tebe pít nemůže," řekne duchaplně a mně se sice maličko uleví, ale v mysli se mi vyrojí výčitky, že tu pro svou sestřičku nejsem, když mě potřebuje. "Musíš se vyspat, jinak nám tu úplně zkolabuješ," nařídí mi a zadívá se na Dicka, který jemně zaklepe na dveře a nakoukne dovnitř s vřelým úsměvem jako sluníčko.
Svého soka protne přátelským pohledem a zašklebí se na něj. Místnost se ještě víc ochladí, a zatímco Chesterovo aroma je podobné temné chladné noci, tak Dick voní jako země po dešti. Tak svěže a něžně. Zhluboka se nadechnu a něžně se usměju, když mě starostlivě probodává nebesky modrýma očima.
"Co se děje?" postaví se vedle Chestera se svou aurou opravdového upíra, ovšem ne tak nebezpečně vypadajícího jako Chazz, ale naopak něžného a andělského, sic s krvelačnými špičáky v úsměvu.
"Des se udělalo zle," řekne Diin přítel, zatímco mě stále protíná zachmuřeným tmavým pohledem. "Bude v pořádku," zarazí Dicka dříve, než se stačí vyptávat.
Ten jen zaklapne ústa, která měl otevřená.
"Je to kvůli ztrátě krve," protne ho temným pohledem. "Jelikož z Desire pije jen Di, která pro ni nemá ten správný jed, tak se její krev neobnovuje a ona ztrátu krve notně pociťuje," řekne a zadívá se na něj, jako by po něm cosi chtěl.
Nechápavě je oba sleduji.
"Myslíš mě?" zašeptá Dick nadějně a rozzáří se mu oči. Je to takové to posvátné nadšení, jako by ani nečekal, že mu to kdy Chester nabídne. Tvář má náhle tak prozřetelnou a usměvavou.
"Pokud jsi do ní…" Chester větu nedopoví a výmluvně se na Dicka zadívá. "Jinak jí nepomůžeš," dodá potom se zavrtěním hlavou. "Můžu to udělat já, pokud se na to necítíš. Díky té podobnosti si místo Desire dokážu představit Di, takže by to mělo zabrat stejně jako léčení," pokrčí Chazzy rameny.
"Ne! Já to zvládnu!" zarazí ho rychle Dick, jako by se bál, aby po mně jeho kamarád neskočil.
"Skvěle," poplácá ho Chester po rameni. "Tak … si to užijte," mrkne na nás a zmizí.
Ještě chvíli se dívám na dveře, které jsou teď zavřené. Stíny se protínají s měsíčním svitem a celá místnost se rázem stává o tolik romantičtější, když ji se mnou sdílí tenhle padlý anděl. Ta jeho vůně, svěží noční vzduch a měsíc vysoko na nebi, tvoří podivnou rozněžnělou atmosféru. Mírně se nadzvednu na loktech a nejistě se na něj usměju.
"O čem to Chester mluvil?" Zadívám se na Dicka zpod peřiny a stále se cítím tak slabě. Navíc mi v srdci koluje nepříjemný pocit - nejsem tu, když mě Dianka potřebuje! Slíbila jsem, že budu vždycky k dispozici a teď tady ležím jako lazar. Když se chci zvednout, zatlačí mě Dick s nedočkavostí v očích zpátky do peřin.
"O tom, že ti musím trochu pomoct, pokud chceš i nadále dávat krev své sestřičce." Zajiskří očima a lehne si vedle mě tak blízko, až cítím chlad z jeho pevného mužného těla. Když se jeho bělostné pokožky dotkne měsíční svit, jemně září a třpytí se.
Doslova okouzleně přejedu prsty po jeho chladné pevné paži, až cítím lehké bodání v bříškách prstů. "Jak pomoct?" zadívám se mu plna důvěry a nechápavosti do nebesky modrých očí.
"Musím tě kousnout," zašeptá vzrušeně, až se rozechvěju a zalapám po dechu.
Dickovo sání je přeci tak bolestivé! Zaberu se do vzpomínek na první kousnutí, kterým mě uzemnil.
Mátožně jsem se probrala, když jsem na krku ucítila ledový dech, při kterém mi naskakovala husí kůže. Nad sebou jsem cítila mužné chladné tělo, které se ke mně důvěrně tisklo a studilo mě i přes přikrývku.
"Co se děje?" vydechla jsem zděšeně. Vlastně jsem si vůbec nebyla jistá, jestli jsem to vůbec řekla nahlas. Zprvu jsem si myslela, že snad jenom sním a tohle byl jen živější sen, ale když jsem zadrkotala zuby a ochladil se i vzduch, tělo se na mě zatlačilo ještě mohutněji, došlo mi, že je to realita a dost podivná!
Muž, který na mě naléhal, pomalu zvedl hlavu a křivě se usmál frajerským úsměvem.
Zmateně jsem se zadívala do Dickových nebesky modrých a nevinných očí, ve kterých byla podivná touha a divokost. Jeho přítomnost mě maličko vyděsila.
"To nic," zašeptal něžně, tak rozkošně chraplavým hlasem, jako by se mě snažil utěšit a nemohl se nabažit mé blízkosti. Tón hlasu má rozechvělý a plný nepopsatelné něžnosti a snad i lásky. Jemně mě políbil na čelo a propletl se mými dlouhými vlasy. "Odpočívej." Přitiskl se ke mně ještě blíž, až jsem se rozechvěla a zalapala po dechu.
Svá chladná, měkká a rozechvělá ústa až příliš něžně přitiskl na mé, jako by se bál, že se pod ním rozplynu. Bloudil svými rty po mém obličeji a nosem mi přejížděl po tváři a vdechoval mou vůni. Všechno to bylo tak něžné, jako bych byla křehká a z cukru, ale přesto to na mě působilo tak intenzivním dojmem. Především ty hebké rty.
Nikdy mě kluci nelíbali. Vždycky jsem jim přišla obyčejná a šedá. Svou povahou jsem nikdy nikoho neoslovila, a přestože jsem měla přátele, nikdo nestál o víc, než jen přátelství… A teď měl o mě zájem tenhle blonďatý padlý anděl. Nádherný mužský, o kterém by ženy mohly jenom snít!
Nechtěla jsem se tomu poddat, protože tohle se nemělo dít a já jsem měla smysl pro čestnost, slušnost a bohužel i nepříjemnou cudnost šedé myšky, která hrála prim. Hrozně moc jsem se styděla, protože Dick byl taková osobnost a mně se tak moc líbil…
"Dicku." Mírně jsem se pod ním prohnula, když polibky neustávaly. Namísto chladu jsem začínala pociťovat podivnou horkost.
Přidal na intenzitě, jako by věděl, že chci přestat, protože mě to natolik okouzluje. Bříšky prstů mapoval mou tvář, jako by si ji chtěl vtisknout do paměti. Jako by se těšil z každé křivky mé tváře.
Slastně jsem přivírala víčka a cítila se tak živá, tak svá jako nikdy. Nikdo se mi takhle sladce nevěnoval a on mi nedával na vybranou. Nedalo se, než se pomalu oddávat jeho dotekům a touze.
"Mysli jen na mě," zavrčel roztouženě, zatímco jsem ho probodla nechápavým pohledem.
Začínala jsem mu v náruči roztouženě dýchat a jeho činy sklízely své ovoce, protože jsem se na něj letmo usmívala a v klíně cítila podivnou tepající horkost.
"Už mi nesmíš ublížit!" Stisknul přísně rty a zachmuřil se. Nebesky modré oči se mírně zakabonily nad něčím, co jsem nechápala.
"Neublížím ti," šeptala jsem hloupě, ačkoliv jsem sama chtěla prosit, aby byl i nadále tak něžný a nepřestával. Vpila jsem se do těch světle modrých zorniček s nadějí, že snad pochopí touhu, která mi byla tak dlouho cizí. Jako bych se dívala do průzračné vody a koupala se v hřejivém oceánu jeho něhy. Jeho doteky ve mně vyvolával pocity nápadité rozkoše, až jsem se trochu chvěla a uvnitř sebe pociťovala neznámé pnutí.
"Bude to krásné," zašeptal a vycenil na mě své špičáky, až se mi dech mírně zadrhl.
Zoufale jsem sebou trhla, a když se mi ve vteřině zakousnul do krku, propnula jsem se a vyjekla. Z hrdla mi vyšlo bolestné zasténání, ale to mu nebránilo pokračovat. Při jeho pití ve mně proudily rozporuplné pocity. Euforie se prala s palčivostí ran a bolestí. Kupodivu mi ani nepřišlo parazitické, že hltavě chlemtá mou krev….
Jen jsem pod ním hloupě ležela a ani se nebránila. Jen jsem lapala po dechu a slzy mi tekly z očí, zatímco ranky bolely, jak v nich měl zaklesnuté špičáky.
"Dicku, to bolí!" Bezmocně jsem zasípala a mé emoce se mi probíjely až do tváře a kroutily jí bolestí.
"Copak tobě se to nelíbí, Di?" Udýchaně se ode mě odtrhnul s naprosto nechápavým pohledem.
Při tom oslovení mne bodlo u srdce, jako by mi do něj vrazil nůž, a zatnula jsem zuby. On nechtěl mě, chtěl Dianku! Já byla jen laciná kopie, která ji měla nahradit…
"Nejsem Di," procedila jsem a zatvářila se natolik zlomeně, že se mu v očích projevil neklamný znak soucitu.
Nahnul se ke mně k polibku.
"Nech mě být!" zajíkla se a konečně se od něj začala odtahovat.
Povolil a znechuceně se ušklíbnul, zatímco ze mne vstal.
"Jsi vážně úplně jiná." Řekl to takovým stylem, jako by mi nadával a mně to ve tváři vymalovalo další nešťastnou emoci.
"A to mi pomůže?" zatvářím se maličko pochybovačně, protože ta vzpomínka mi dost dobře dala najevo, že Dick chtěl nejdřív Di a nikoliv mě.
"Pomůže. Věř mi," zavrčí jemně a hladí mě po tváři, zatímco mi něžně shlíží do očí.
"Já nejsem Di," připomenu mu.
Usměje se, jako by se mu ta informace moc líbila. "Já vím, že nejsi. Jsi má sladká Desire." Probodne mě svým pohledem a pohladí mě a proplete se mými vlasy. "Pamatuješ, jaké to bylo s Chazzem?" Přitáhne mě k sobě blíž.
Jen přikývnu.
"Tak tohle bude podobné," řekne chraplavě a opatrně mě stahuje k sobě. "Možná ještě lepší," zamumlá a zářivě se na mě usměje.
"Ale když jsi ze mne pil naposledy, tak mě to bolelo," namítnu.
Zamračí se a tvář mu protne úzkostné zamyšlení.
"Ublížil jsi mi," zadívám se mu nevinně do očí.
"To už je dávno. Od té doby se spousta věcí změnila, věř mi," snaží se mě přesvědčit o vážnosti téhle situace a vzájemné důvěře. "Já myslel, že je to teď mezi námi jiné než předtím," zašeptá vroucně, až se mi srdce rozbuší hlučněji a on se tomu pousměje.
"Copak záleží na tom, jestli je to mezi námi jiné?" snažím se zachovat chladnou hlavu. "Záleží na tvých pocitech, aby se mi to líbilo?" pozvednu lehce obočí a on přikývne. "Takže předtím jsi nechtěl, aby se mi to líbilo…" zašeptám zkroušeně a stáhnu se do sebe.
"Předtím," zamumlá a zřejmě neví, jak pokračovat, přestože se mu v zorničkách mihne lítost. "Prostě jsem se choval jako idiot. Myslel jsem především na sebe, odpusť mi to," řekne kajícně a znovu se dotkne mých vlasů, jako by se od nich nedokázal odtrhnout. Usměju se na něj.
Jeho upřímnost odbourává můj strach.
"Buď na mě něžný, lásko," zašeptám okouzleně a věnuji mu sladký polibek na rty. Je pro mne těžké zvyknout si na to upíří sání. Stále mám v těle hloupou hráz plnou obavy, kterou doufám Dick prolomí.
"Neboj se," vydechne mi do rtů a natočí si mne tak, aby ke mně měl co nejlepší přístup. Prsty se dotkne mého tepajícího místa na krku.
Pevně stisknu víčka k sobě a čekám, až se do mě bolestně zakousne.
"Nebude to bolet," zavrčí jemně a začne svými chladnými rty přejíždět po mé pokožce.
Jsem z jeho dotyků rozechvělá i přesto, že vím, k čemu po nich dojde!
"Uvolni se," zamumlá, zatímco se se mnou dál mazlí.
Poddám se mu a uvolním natolik, že přestanu vnímat čas. Pak už to jde ráz na ráz. Ani nevím jak, ale náhle protíná svými špičáky mou kůži. "Dicku!" vyjeknu vystrašeně a najednou bolest zmizí a nahradí ji neúprosná rozkoš. Jako by mi v těle vybouchla nepostřehnutá mina plná slasti, jež sahá ke každému nervovému zakončení mého těla. "Oh, Dicku!" zasténám hlasitě, naprosto překvapena tím novým pocitem. Je to úplně jiné, než když ze mě pil Chester. Je to podmanivé trnutí od páteře až do končetin. Rozlévá se mi to v útrobách a já pociťuji vroucí teplo, které jako by mi niterně našeptávalo: Mám tě rád!
Když se ode mě odtrhne, jemně mi ránu olizuje a já cítím příjemné slastné mravenčení. Je na mně tak moc přitisknutý, že se celá klepu pod jeho studeným tělem. Něžně ho líbám na tvář a tisknu se k němu ještě víc.
Mám ho strašně moc ráda, povzdychnu si v duchu. Ani neví, jaké štěstí mě potkalo, když jsem získala jeho i Di. Mám tak úžasnou novou rodinu!
"Jak se cítíš?" pohladí mne po tváři a lehce se na mě usměje.
Jasnou odpovědí mu musí být můj výraz, přesto to chce slyšet.
"Krásně a plná energie," šeptnu a stydlivě se na něj zadívám z přivřených víček. Ta chvilka byla natolik intimní! "Už asi chápu, proč se to Diance tolik líbí," zatetelím se a políbím ho na nos.
Rty i bradu má od mé krve a stejně mi přijde naprosto roztomilý. Jen ta jeho andělská aura tím dostává pár trhlin, ale to mi nevadí. Neublížil mi! "To jsem moc rád," políbí mě na tvář.
Nejsem natolik silná, abych snesla jeho krvavé polibky.
"Časem to bude ještě lepší. Chce to jen … trénovat." Rozkošně se ušklíbne, padne do peřin vedle mě a přitiskne mě do své náruče.
Sladce vydechnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna náročná Slečna náročná | 21. ledna 2014 v 17:11 | Reagovat

Dick má ve tváři naprostou starost a Di sebou v bezbřehém nerozumu trhá. Oči má lesklé, ale snaží se svou slabost nedat najevo. Ostatně jako vždy. – „naprostou starost“ není zrovna nejvhodnější formulace. A Diana dává svou slabost najevo stále. Vlastně ani nic jiného nedělá...

Do hajzlu, vždyť já jsem ji vrazil do náruče cizímu upírovi, aniž bych pomyslel na to, jak naše dítě na blízkost jiných reaguje! – Celou dobu se tam těhotná motá od jednoho k druhému. Proč je to problém až teď?

Nechal jsem ji v Dickově náruči moc dlouho a úplně zapomněl na to, že přítomnost jiných upírů snáší těžce. Ba přímo bolestně. – Do teď se vůbec nezdálo. Ale to je fuk. Proč teda ostatní nepošle pryč, anebo někam neodjede s Dianou a Miou? Nakonec, do teď neměl jediný důvod někoho v upíry měnit a pak je ještě u sebe nechat žít. Bylo by fajn, kdyby postavy začaly myslet a přestaly se chovat jako postižení. Předstírají, že vidí problémy tam, kde nejsou.

Pořád protínáme a bodáme, ale už je to nepatrně lepší.

Mě fakt mrzí, že se tu ze všech upírů stávají citliví milenci. Ne, že bych striktně byla proti zamilovaným v literatuře, ony existují krásné knížky o lásce. Ale tohle s tím nemá nic společného. Tohle není Shakespear, ale Steelová. Škoda, ne?

Nicméně, tohle bylo o něco čitelnější, než všechno to, co předcházelo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama