Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Dravá vs. nevinná - 10. kapitola

23. listopadu 2012 v 17:51 | Chensie Ips - Sue Wish |  4. kniha - Dravá vs. nevinná
Diana
"Ježíši Kriste, co se to tu děje?"
Vynoří se za mnou Desire a za ní blonďatý nádherný Dick. Ale když mě uvidí, ihned ode mne couvnou, až se musím zuřivě usmát. Pokusím se znovu proniknout k té květince na posteli, ale on mě od ní prudce odstrčí, div že sebou neplácnu na zem!
"Co to má sakra bejt?!" zařvu na Chazze ve vší nepříčetnosti.
"Ona není k jídlu!" Vystartuje proti mně! Stojí před postelí a brání ji! Dlaně zaťaté v pěst, v očích odhodlání a ve tváři nevypočitatelnost.
"Ne?" Zazubím se krvelačně a zadívám se do těch temných duhovek, ze kterých je mi náhle tak zle. "K čemu jinýmu by byla? Je to jenom člověk!" Poslední slovo řeknu s takovou opovržlivostí a znechucením, až vedle mě mé dvojče zalapá po dechu.
Ty ty ty, Maličká, to se nepapá! Ironie v mysli mi jede na plné obrátky, zatímco se mi hrudí prohánějí zlovolné pocity. Smrt, záhuba, zloba a … sebelítost.
Chester zatne zuby, jelikož opakuji jeho slova. Také se takhle tvářil, když jsem bránila Dicka a Patrika…
"Desire je také jenom člověk, jak ty říkáš. Zabiješ ji?" sykne naštvaně.
Moje dvojče sebou při těch slovech zoufale cukne a ocitne se v Dickově ochranné náruči.
"Co se to tu, kurva, děje?!" Vloží se do toho Dick.
Chester hodí hlavou ke mně, jako by to byla snad má vina!
"Nic se neděje. Jen tady Di nám maličko zkrvelačněla," ušklíbne se a otočí se zpátky k té květince! "Chris? Slyšíš mě?" šeptá zoufale a něžně ji hladí po tváři, až zalapám po dechu a div vztekem nepuknu!
"Do prdele, on si za mejma zádama pěstuje další zasranou Šťastnou krev!" zařvu znechuceně, plna ponížení a lehkým krokem dojdu k Desire, která se schovává Dickovi za zády. Zasraná skleníkova květina… Vytrhat jí okvětní lístky, vykopat kořeny, zašlapat do země, nechat sežrat, rozčtvrtit a rozkrájet! Myslet si můžu cokoliv, ale splnění bude horší. Sakra a Chester? Seru ho! S Chazzem už nic neudělám a teď ani dělat nechci, je mi z něj blivno. "Des, tobě já nikdy neublížím," zašeptám a snažím se jí pohlédnout do očí, ale je to marné.
Klepe se jako osika a zalyká se v andělském náručí…
"Sakra, netvař se, že je to moje vina!" zavrčím Dickovi do tváře. "Když on si tu hraje na debilního samaritána, tak je to v pohodě jako?" vycením zuby. "Ale kdybych to udělala já, tak bych byla zase špatná!" Ale Chazzynek může všechno, Chazzynek je upír, co si chová lidský kamarádky jen tak pro prdel, ne na žrádlo! Zajiskřím očima a doufám v Dickovo pochopení. Dívá se mi upřeně do očí a já pociťuju to naše nezměrné pouto, kterým mě k sobě má lidská láska váže.
"Chazzy, proč to děláš?" Otočí se na něj. "Vždyť Di má pravdu. Přeci je to…" vydechne a další slova se bojí dopovědět, ovšem já to klidně řeknu.
"Gáblík!" ušklíbnu se. Lidskej řízek s přílohou! "A nová šťastná krev pro našeho Chazzyka!" Sprásknu ruce v zbědovaném úšklebku a ani si nechci připustit, jak moc mě tohle zjištění bolí a zabíjí. Tak moc, že mi z rudých očí stékají slzy. Lásko, jak jsi mohl?! Šeptám srdceryvně v duchu a srdce mi puká.
Snadno, odpověděl by mi on…
"Já se o tom teď s vámi nemíním bavit. Sajte si, koho chcete, ale Chrisante vynecháte. A teď vypadněte!" řekne zlostně a přitáhne ji k sobě, až zatnu čelist.
Tak tohle bolí víc, než ulomenej nehet!
"Mohla bys tu prosím tě zůstat a pomoct mi? Jsi jediná, komu tu můžu důvěřovat," sykne s pohledem na Desire.
Prudce vydechnu a následuji Dicka ven. Rozzuřeně prásknu dveřmi a složím se na zemi vedle něj.
"Nechal si tam Desire," špitne Dick a probodává ty tmavé dveře pohledem tak zoufalým, jako by jimi chtěl vidět.
"Jako rukojmí, sakra," prsknu ironicky a když vidím, jak je na tom bledě, zvolním. "Nic jí neudělá." Zhluboka se nadechnu a do nosu mě praští svěží aroma deště… Dickova vůně. "On prostě zmagořil! Brání tu oběť! To je, jako kdyby orel bránil polní myš nebo hraboše! Není to normální! Už jen představa je komická!" zavřu oči a smetu si ty pitomé slzy z tváří.
"Brání ji… Tak jako ty jsi chránila mě," snaží se ho Dick obhájit, až musím znechuceně trhnout rameny. Bez řečí mě k sobě přivine.
"Jenže mně dal dost jasně najevo, jaká to byla pitomost. Jak u tebe, tak u Patrika. Že dávám nějakýmu žrádlu přednost před ním a naším dítětem… Vypucoval mi žaludek, jak malýmu dítěti. A co dělá teďka on?!" zasténám bolestně a schoulím se mu do náruče, jen co mi to malý dovolí. Ani nevím, jak dlouho Dick snáší můj pláč a hladí mě po vlasech. Jsem tak zmatená… Všechno, co udělám, je špatně, ať dělám cokoliv!
Když Chester vyjde s Desire ze dveří, probodne nás temným pohledem, zatímco se mé dvojče zatváří trochu zklamaně.
Dick se na mě omluvně zadívá a pustí mě.
Jasně, věrnost na jedné straně a moje srdce jako rohožka na druhé. Otřete si boty a jděte prosím do prdele… Protože mě všichni doháníte k šílenství!
"Nechci, aby se k Chrisante kdokoliv z vás přibližoval," řekne Chazzy ledově. To patří mně a Dickovi, protože my jsme ti zlí, drzí a nevlídní. "Díky," usměje se na Desire, která mírně přikývne a sklesle mu oplatí úsměv.
Je nesvá z Dickova objetí, které mi věnoval, a tak se jen šklebím a pohledem těkám kolem sebe, protože je mi do pláče.
"Chazzy, to nemůžeš myslet…" Namítne Dick, ale ani to nestihne dopovědět a můj ochranitelský upír už mu skáče do řeči a děsí všechny kolem.
"Věř mi, že můžu!" řekne natolik s klidem a chladně, až se nepříjemně oklepu.
Podle Desiiných reakcí to na ni působí ještě výmluvněji.
Schoulím se do sebe a obejmu svá kolena, zatímco se snažím jako vždy nevnímat bolest, která se mi dere z podbřišku do celého těla.
"Myslím to vážně! Zabíjejte si, koho chcete, ale jí se v žádném případě ani nedotknete!" řekne nekompromisně.
Bolestně se ušklíbnu. Ten parazit! Usyknu v duchu a snažím se vytáhnout na nohy, ale díky dalšímu přívalu bolesti se mi podlomí kolena a já se se zaúpěním schoulím na kamenné dlažbě do klubíčka. "Obětuješ svýho syna kvůli ní?" zavrčím jedovatě a snažím se ho od sebe odstrčit. Je mi z něj zle! Nemám náladu na ty jeho ulhané doteky, které jí tak rád věnoval. Zachránil ji - jistou část ve mně to neskutečně a idiotsky těší. Zhnuseně se od něj odtahuji, zatímco upír ve mně řve vzteky a člověk… umírá v záchvatech lítosti a zlomeného srdce, šťastný, že ten brutální mezek má svědomí a soucit…
"Neobětuju nikoho! Ani svého syna, ani ji!" zavrčí rozhodně a stále se mě hloupě snaží dostat na nohy.
"To seš vážně tak blbej, že nevidíš, že se v tuhle chvíli postavit prostě nezvládnu?!" vyjedu na něj nekontrolovatelně pod vlivem bolesti a naprosté zoufalosti. "Tak ho nenechávej, aby trpěl!" zamračí se na mě, jako by to všechno byla jen má vina!
"Nechceš, abych ti pomohl!" zasyčí zle a znovu se mě dotkne, až se mi udělá špatně. "No tak, Di, nechovej se jako malá a pusť mě k sobě," zahřmí panovačným hlasem, až se musím ušklíbnout.
"Sakra, nesahej na mě!" zatnu zuby a zkroutím se v další bolesti. "Proč ti na ní tak záleží?! Je to jenom člověk!" Válím se v slzách na podlaze, zatímco on nehnutě stojí a dělá hrdinu, protože já ho štvu a hraju tu divadlo, na které on není zvědavý. Být ještě člověk, zřejmě by mě zase vyhodil z domu. Jenže já nosím jeho následovníka pod srdcem a z toho důvodu si to nedovolí.
"Proč zase vyšiluje?" ozve se jízlivě od schodů.
Obrátím za tím hlasem oči a uvidím Miu v celé své kráse, vedle které si nyní připadám ještě bezvýznamněji než kdy jindy.
"Uklidni se," řekne a poklekne ke mně.
Ono se to ovšem snadno řekne, ale těžko dělá!
"Nemůžeš jí uklidnit aspoň ty, když ona to očividně sama nezvládá?!" sykne vztekle směrem k Chesterovi. "Vždyť o to dítě přijdete. Jenom ho týráte!" osopí se na něj a mně přejede po zádech mráz.
Ta myšlenka mě naprosto vyděsí!
"Já jí chci pomoct, ale nechce mě k sobě pustit." pokrčí Chester rameny.
Samozřejmě, já jsem ta nerozumná. Znovu sebou trhnu a nejraději bych začala tlouct hlavou do země. On si za mými zády pěstuje novou šťastnou krev! Opečovává si nějakou lidskou květinku, protože já už taková nejsem! A ke všemu dělá, že to je všechno moje vina!
"Ona je rozhozená hormony, novým životem upíra a ještě v sobě nosí zárodek, který jí způsobuje jen bolesti. Těžko se bude držet! Od toho má snad tebe!" vrčí jeho nevlastní sestra vztekle a já jsem jí za to moc ráda.
Nezvládám to. Zmoženě si položím hlavu na podlahu a nechám slzy, ať stékají. Je to stejně jedno. Každý už ví, že jsem jenom slaboch. Docela mě bolí, že v takových chvílích se nemohu spolehnout na Chestera, ale na ni. Přestože jsem s ní vždycky bojovala, tak náhle jsem jí tak neskutečně vděčná.
"Dobře, omlouvám se, trochu jsem to přehnal. Půjdeš teď se mnou?" zadívá se na mě a natáhne ke mně ruku.
"Seš, sakra, úplnej psychopat!" hlesnu a nechám si od Mii pomoct. Jeho dlani se vyhnu velkým obloukem.
"Nemysli na to… Soustřeď se na sebe a své dítě. Musíš se uklidnit." Nabádá mě Mia mateřsky, zatímco bolestí přivírám oči.
Tyhle stavy jsou velmi vysilující, takže když mě za pomoci Dicka odtáhnou do mé postele, jsem jim za to velmi vděčná.
"Snaž se, ať je v klidu!" sykne Chazzymu vztekle do obličeje, když se ten upír posadí vedle mě.
"Kdybys mě potřebovala, stačí zavolat," řekne Mia ode dveří a zase zmizí.
Chester
Skvělé. Tak teď se proti mně spiknout obě. Není nad to, když se milenka spojí s drahou polovičkou a začnou mi ze života dělat peklo. Ušklíbnu se nad momentální situací a pak se se vzdychnutím otočím k Di.
Leží na posteli zády ke mně a je celá schoulená do sebe. Škube sebou, jak jejím tělem probíhají bolestivé impulzy.
Občas zaslechnu i její zoufalé bolestné vydechnutí a to mě probere. Prvotní šok a především zlost ze mě už vyprchaly. Zdá se, že jsem to asi vážně přehnal. Povzdychnu si a zezadu si k ní přilehnu. Už ani neprotestuje, když ji obejmu a začnu ji hladit po podbřišku a tišit našeho syna. "Omlouvám se… Měl jsem tu situaci řešit… trochu jinak," zašeptám, zatímco mám rty přitisknuté k jejímu uchu.
"Z jakýho důvodu máš tu lidskou termosku ve svý ložnici?!" hekne s podtónem bolesti i vzteku. Zřejmě to bere jako zradu.
Odmlčím se, protože nevím, co jí mám odpovědět. Pravdu by jako upír překousnout nedokázala… "Rozhodně ne z toho důvodu, který jsi tam vykřikovala. Nechci z ní udělat svou Šťastnou krev," řeknu po chvíli, kdy její bolest pomalu přestává a ona se uklidňuje.
"Tak proč?!" zavrčí zmateně a s tváří zkřivenou bolestí se ke mně otočí. "Buď ke mně sakra upřímnej!" Zamračí se a komicky svraští čelo.
V jiné situaci bych se nad tím už zatvářil pobaveně.
"Víš, že dokážu pochopit pravdu, ať je jakákoliv, ale nesnesu, když mi budeš pitomě lhát," šeptá unaveně a těká mi do očí. Asi neví, jestli by mi měla ještě důvěřovat a to mě tedy z její strany mrzí…
"Ale ty momentálně pravdu pochopit nedokážeš. Proto jsem ti to neřekl. I když jsem chtěl. Tak nějak jsem zapomněl na fakt, že ty se stejně vždycky všechno nakonec dozvíš," zašklebím se. Bylo by všechno o tolik snadnější, kdyby některé věci vůbec netušila a nikdy na ně nepřišla. Ta její intuice, smysl vytáhnout ze mě i to, co nevím a schopnost naprosto mě překvapovat, mi někdy vadí.
"Měls s ní něco nebo máš?" hlesne a opatrně se mi zadívá do očí, zatímco vyjekne, jakou jí můj následovník uštědří ránu.
Zdá se, že je schopný ji trestat i za nevhodné myšlenky.
"To je jediný důvod, který tě napadne?" Pozvednu obočí. "Nevěra?" vyslovím posměšně to slovo, které jí způsobuje tolik srdečních kolapsů. "Ne, nic jsem s ní neměl a nic s ní nemám. Pokud sis nevšimla, tak měla krk celý zafáčovaný. Třeba ji tam mám jen proto, že jsem ji někde našel a místo zabití jí pomohl. Bylo by to tak těžké pochopit?" zabodnu se do popelavých očí.
Vypadají zas lidsky, jako by v nich po upírovi nezbyla ani stopa. Uvidíme, čím mě zas překvapí.
"Navíc jsem měl u Mii pocit, že by ti nevěra ani nijak nevadila. Divím se, že ti vadí Chris," pokrčím rameny.
"Vadí mi to, protože ta holka je člověk a kvůli tomu u tebe má větší šanci než Mia, která je upírem. Máš rád, když je tvoje kořist křehká a zranitelná," připomene mi, jaká bývala.
Do jaké jsem se zamiloval…
"Je pro mě fakt těžký chápat tvoje jednání, ale protože si pamatuju, co jsem si kvůli tobě vytrpěla záchranou Dicka a Patrika, tak… to z části chápu," přizná po chvíli a příjemně mě tím překvapí. "Navíc není nevěra, jako nevěra!" dodá ovšem a zadívá se mi beze strachu do očí. "Upíři to berou jinak," ušklíbne se a v očích jí blýskne. "Pokud to není z lásky, tak se to smí. Ale když do toho zapleteš city, už to není hra. Už je to něco víc a to se trestá." Probodne mě významným pohledem a vrací mi tak podobné věty, které jsem jí na začátku řekl já.
Zdá se, že má po mně díky přeměně skutečně hodně, ale nečekal jsem, že se mi to bude tímhle způsobem vracet.
"Ta malá ti evidentně zamotala hlavu, když k ní cítíš soucit a lítost." Zúží oči. "Z toho je jen krůček k jinejm pocitům," sykne skrze pevně zaťaté zuby a probodává mě natolik výmluvným pohledem, že před těmi jejími rentgeny musím přivřít oči, jinak bych jimi musel uhnout.
"Až mě děsí, s jakou samozřejmostí opakuješ slova, která jsem kdysi řekl." Zkřivím rty. "Jenže já jsem v tomhle stejně netolerantní, jako jsi byla kdysi ty, takže mne nepokoušej," zatvářím se děsivě a pak se na ni usměju. "Jsem rád, že v tom mám na své straně i našeho syna. Nikoho kromě mě k tobě nepustí!" usmívám se vítězně a majetnicky ji stisknu v náruči. Můj následovník je až příliš dokonalá pojistka a já si nemusím lámat hlavu s tím, zda to co je mé, patří skutečně jen mně.
"Jenže já mluvila hlavně o tom, aby si s tou nevěrou nezačal ty," prskne kysele a znechuceně se zašklebí. Spolu s lidskostí pomalu pozbývá i chuť nechat se vlastnit, jenže já jí nedovolím, aby se osamostatnila.
Bude navždycky jenom moje!
"Snad se ti nezachtělo ve mně probudit city?" ušklíbne se, když jí začnu častovat jemnými doteky ve snaze rozproudit v ní lásku natolik, aby ji projevovala více jako člověk. "Já jsem upír," snaží se mi dát najevo, že tohle na ni už neplatí. "Bez citů a emocí," řekne a tvář jí protne povýšený úsměv. "Nesnaž se ve mně vyvolat něco, co už neexistuje," odfrkne a přitulí se k mému chladnému tělu a nechává si něžně přejíždět po zádech.
Dá mi políček další větou, kterou jsem jí tehdy říkal já sám… Až mě překvapuje, jak se mi to všechno vrací jako bumerang.
"Samozřejmě. Ty city přece už dávno žádné nemáš," zaironizuju pobaveně. "Proto se na mě tak lepíš a hladíš mě, že ano? To je přesný projev absolutní lhostejnosti!" Bavím se, a když se chce odtáhnout, nepustím ji. "Ale no tak. Hned se nečerti." Směju se a pak se k ní skloním, abych jí jazykem jemně přejel přes rty. Skousnu jí dolní ret a pak už není nijak těžké dostat se do jejích úst. Je natolik rozpolcená, že si s tím neví rady. Vím přesně, co prožívá…prošel jsem si tím samým, jen v opačném pořadí. Schválně ji mučím něžnými doteky a polibky, při kterých usykává, jako by se pokaždé popálila. Když přidá na intenzitě, zjemním ještě více. "Tak co, miláčku… Budeš volat Miu?" zachraptím pobaveně, když ji celou zmučenou konečně pustím ze svého sevření. Došlo mi, že jediný způsob, jak ji dostat zpátky, bude zahrnovat ji něžnou láskou, až z toho bude šílet! Neříkám, že by mě s ní nelákala nějaká divočejší akce, když k tomu má teď ještě větší předpoklady než předtím, ale nechci riskovat, že bych jich omylem přeměnil v ještě větší bestii, než v jakou se mi to už podařilo.
"Není potřeba," mávne rukou. "Tebe já sakra zvládnu sama. Ty koneckonců stejně budeš u tý svý nový lidský květinky, ne?" sykne drze a zvedne se z postele. Oči už jí zase září rudě. Je věčně hladová a mě to trochu děsí, ale nechci si to připouštět.
"Jsi roztomilá, když žárlíš," dělám si z ní legraci. Dojdu k ní a provokativně ji kousnu do ramene.
Jen se po mně ožene a tím mě ještě více pobaví.
"Když už jsme u toho žárlení," zvážním na okamžik a přivinu ji majetnicky do náruče, až nesouhlasně zavrčí. "Co měla znamenat ta objímačka s Dickem na chodbě? Desire z toho nebyla moc nadšená!" ušklíbnu se.
"No jasně, jsme si to tam rozdávali!" rozhodí v ironii ruce. "Nebylo to vidět?" Drze se ušklíbne a pozvedne sarkasticky obočí, přičemž mi dává najevo, co si o mně myslí. "Mě utěšoval, když tys utěšoval někoho jinýho!" vyjede na mě. "Ubohá Chrisante, má ode mě bebíčko!" prskne cynicky. Odtáhne se ode mě a dá si ruce v bok. "Slíbím ti, že se jí nic nestane, když ji odsud vypakuješ… Ale jakmile tady zůstane, asi neodolám a kousnu si…" vycení krvelačně zuby a probodne mě rudým pohledem.
"Chtěl jsem ji odsud odnést, ale ty jsi ten plán překazila tím, že ses do ní zakousla. Teď si potřebuje odpočinout a uzdravit se, takže tu nějakou dobu zůstane," řeknu klidně.
"Sakra, vždyť existujou nemocnici pro takový mrzáky jako ona! Není důvod, aby tady zůstávala a byla tvým domácím mazlíčkem! Prostě jí tam šoupneš a basta! Ať se o ní staraj lidi a ne upír s idiotským soucitem!" vyjede na mě znovu a tvrdě zatne pěsti. Než jí stačím cokoliv říct, tvář jí prostoupí odhodlání. "Sakra, čas návštěv!" oznámí mi a blýskne špičáky.
Bez dalšího čekání ji chytím za ruku a přitisknu ke zdi. "Možná tě za ní pustím, až nebudeš natolik bezcitná," ušklíbnu se a bez jakéhokoliv varování se jí zakousnu do krku.
Vyjekne a prohne se pode mnou. Na okamžik to vypadá, že se chce vzepřít, ale nedokáže se mi ubránit.
Natlačím ji na tu zeď tak moc, že může sotva dýchat. Když lásku, tak se vším všudy, pomyslím si, když z ní začnu hltavě pít.
"Dost!" zakňučí a díky jedu už nemá ani sílu, aby mne pokusila odstrčit.
Vezmu ji do náruče a přenesu na postel, protože se jí kolena slabostí podlamují.
"Chazzy, dost!" zasténá, když se do ní znovu ponořím špičáky a užívám si své šťastné krve, mírně okořeněné zradou a žárlivostí. "Proč mi to děláš?!" zaspílá zoufale, když ji dostanu až na vrchol a dopřeju jí láskyplný orgasmus. Cuká se pode mnou, zatímco ji hladím a jemně jí olizuji krk, aby se jí rychle zahojil.
"Protože tě mám rád," usměju se a dál ji týrám svými polibky a doteky po celém těle. "To jsi přeci z toho kousnutí musela vycítit." Zadívám se jí do těch šedých, upířím chtíčem zmatených, očí a rukama jí zajedu pod košili. Hladím ji na holé kůži a cítím, jak pomalu taje a začíná se tomu znovu oddávat. Upíří polovička slábne a opět začíná převažovat ta druhá… lidská. Ta, která mi ráda patří… Chytím ji za ruku, kterou pokouší moje kalhoty a vtisknu ji do peřin.
Úpěnlivě zanaříká, a zatímco ji něžně kousnu, štká stále natolik zoufale, až se musím usmívat. "Takhle ne," zašeptám ochraptěle. Nechci s ní spát. Nejde o to, že bych nechtěl, ale spíš ji chci trýznit pouhými doteky a polibky, protože upíři se věnují pouze sexu a tohle neznají. Jazykem jí jemně přejíždím po ňadrech a polibky pokrývám snad každý centimetr její horké kůže, zatímco naslouchám zpomalenému tlukotu srdce. Jako člověk by měla bušení hlasitější, ovšem jako poloviční upír je její srdce slyšet mnohem méně. Tohle počínání mě bude stát další kalhoty, prolítne mi hlavou, protože začínám mít problém tohle ustát.
"Přestaň!" zakňučí pode mnou, jako bych ji skutečně týral a snaží se mě od sebe odstrčit. "Pojď si raděj hrát trochu drsnějším způsobem," vycení špičáky ve snaze vyprovokovat ze mě nějaké hrubosti, ale to má smůlu.
"Hraj si, jak chceš, ale já to ti budu oplácet pouze takhle," směju se a dál pokračuju v mazlení s jejím tělem, které mi vychází vstříc. Vím, že se jí to líbí. To jenom ta protivná upíří polovička se proti tomu brání.
"To mi chceš vážně říct, že tě sakra nic ráznějšího neláká?!" zavrčí rozhořčeně a prohne se pode mnou, jako by se snažila uniknout. Když jí dojde, že nemá sebemenší šanci, divoce se ke mně přitiskne a zakroutí svůdně boky, až musím zatnout pěsti, abych jí takový pohyb neopětoval. "Přece máš rád, když jsou ty naše hrátky divočejší a vášnivější! Tohle… není tvůj styl!" zavrčí a znovu mě bezcitně provokuje k náruživější lásce, až se z toho celý chvěju a nejraději bych jí oddálil stehna od sebe a vzal si ji.
Hlavou mi prolítne myšlenka, která situace pro mě byla vlastně horší. Jestli ta, když mi Di nasypala do whisky ten fialový znehybňován a zahrnovala mě vlnou lásky, zatímco já jí nemohl oplatit sebemenší dotek, nebo dráždivé počínání, které na mně předvádí teď a které mě chladným rozhodně nenechává, ale i přesto se musím ovládat a oplácet jí to jen ve směru něžností. "Počkej," zamumlám a odtáhnu ji od sebe, když mě začne vášnivě líbat a kousat do rtů, až mám kalhoty napěchované k prasknutí. "Mně se tohle nelíbí," zavrtím hlavou, i když mě zrazuje hlas i vlastní tělo.
"Nelíbí?!" zavrčí nechápavě. "Sakra, cože? Jak to?!" stáhne se v ponížení do sebe a otočí se ke mně zády. "Tak když se ti to nelíbí, nebudeme to dělat!" Trhne naštvaně rameny a otočí se ke mně zády, aby se na mě nemusela dívat.
Upíří ego je choulostivé.
Jsem za to rád, nemůže tak alespoň vidět můj zoufale nadržený výraz. Na jednu stranu se mi uleví, ale na druhou bych … vyl! Chvíli mi trvá, než rozdýchám přebytek ve svých kalhotách. Děkuju jen za to, že je tma, jinak bych byl prozrazen a zřejmě vyprovokován natolik, že bych se choval jako urvaný ze řetězu a dopřál jí tolik hrubosti, kolik by si jen přála…
Když se trochu seberu, přilehnu si k ní.
Leží na boku a civí do zdi, ovšem jakmile se jí dotknu, probere se a odtáhne se ode mě.
Přejedu jí jemně prstem po páteři, až se chladem rozechvěje. "No tak, Di," domlouvám jí a zasypávám jí záda krátkými polibky.
"Tohle se zase nelíbí mně!" odsekne a odsune se ode mě o další kus dál.
Uchechtnu se a obrátím se na záda. "No, jak myslíš, ale já vím, že se ti to líbí. Jen jsi dotčená. Ale jak chceš. Jsi sama proti sobě." Pokrčím rameny, zatímco ji ze strany pozoruju poťouchlým pohledem.
Zvedne se mrštně a zuřivě. "Fajn!" zavrčí a začne se oblékat. "Když ty nechceš, tak já si půjdu pohrát s někým jiným!" Mlsně se olízne a vycení špičáky.
Rychle vyskočím na nohy a zastoupím jí cestu. "Budeš hezky tady," řeknu s klidem, což se jí samozřejmě nelíbí. "Neprovokuj mě nebo tě přivážu!" zašklebím se na ni, když si se mnou hraje a uskakuje k oknu čím dál častěji, až úžím oči.
"Fajn," sykne tvrdě a posadí se na postel jako trucovité dítě. Ovšem po chvíli se začne tvářit podezřele. Svraští čelo, jako by nad něčím přemýšlela a rty se jí kroutí v mírném úšklebku.
Její chování se mi ani trochu nelíbí. Raději sáhnu do šuplíku jedné ze skříněk, kde vždycky mívám zásoby trapičských pomůcek. Jsou v každém pokoji. Stačí jen hledat. "No tak, už se nezlob," zavrčím jemně a přistoupím k ní. "Chtěla bys to drsné?" Skloním se, až ke mně se zájmem zvedne oči. Kousnu ji do rtu, a jakmile zvedne ruku, zřejmě aby mi mohla hrubě zajet do vlasů, chytím ji za zápěstí a než se naděje, přicvaknu ji pouty ke kovové konstrukci postele. "Tak si to takové uděláme!" zazubím se na ni.
"Sakra, co blbneš?!" sykne vztekle, když ji povalím na postel. Jako upír těžko zvládá ten pocit, kdy je bezbranná a vydaná mně na milost. Prsty se propletou s její volnou dlaní a přimáčknu ji k posteli, aby se mi necukala, zatímco jí nadšeně shlížím do tváře.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama