Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Dravá vs. nevinná - 15. kapitola

23. listopadu 2012 v 17:55 | Chensie Ips - Sue Wish |  4. kniha - Dravá vs. nevinná
Chester
"Chris," zavrčím bolestně a přemáhám nutkání chytit ji pod krkem. Má přecitlivělá část je tatam. Momentálně se to ve mně pere podobně, jako v Di. Chytím ji za ruku, ale ani to nepostřehne. "Prosím tě, pojď pryč," řeknu a snažím se ji dostat z mé ložnice, jenže ona stojí jako solný sloup a po tvářích jí stékají obří slzy. "Di, prosím!" zavrčím a snažím se jí přimět k odchodu, ale zřejmě není schopná udělat ani krok. Nezbývá mi nic jiného, než ji vzít do náruče a bez dalších řečí s ní vyjít na chodbu, jinak by se na Chrisante vrhla nejen ona, ale i já. Když ji položím na postel, sjedu ji napjatým pohledem.
Choulí se do sebe a lapá po dechu, zatímco ty krokodýlí slzy tečou dál. Už dávno uhasily plameny v jejích zorničkách, teď v nich je jen popel a kouř. Jako vyhaslá naděje.
Bez váhání jí zajedu rukou na rostoucí bříško, protože ona je stále v jakémsi transu a vůbec mě nevnímá. Náš syn na tom není o moc lépe. Podivně sebou cuká, až mě celá dlaň nepříjemně brní. "Není ti špatně?" hlesnu zmučeným hlasem a hladím ji, aby se uklidnila. Já bych tu Chris snad zabil!
"Proč…," zašeptá zoufale a zamrká očima, jako by zapomněla, že je měla celou dobu otevřené. "Proč ses s ní líbal?" Ani se na mě nepodívá. Zírá před sebe prázdným pohledem, jako by ani nevnímala, na co kouká.
"Já … nevím," řeknu popravdě, posadím se vedle ní a ve vzpomínkách si znovu přehraju polibek s Chrisante, u kterého nás Desire vyrušila. Proto je teď taková hysterická a provází nás na každém kroku. Vzteká se a já byl na jednu stranu rád, že si to Di vysvětluje mylně. I když to bylo dost sobecké, protože se trápila tím, že jí Dick s jejím dvojčetem nedůvěřují a přitom… Oni nevěřili mně.
"S tím si nemusíš lámat hlavu," pousmál jsem se smutně a zastrčil jí za ucho pramen světlých vlasů. Její čokoládové oči na mě stále visely a mně najednou přišly tak strašně známé. Tak hrozně moc, že zřejmě proto jsem udělal, co jsem udělal. Chytil jsem ji za bradu a zrušil mezi námi tu malou mezeru, která nás od sebe dělila.
Její rty byly horké a měkké, když jsem jim věnoval nevtíravý polibek. Drobné poděkování za to, jak byla nesobecká. Jak hezky se ke mně chovala. Zprvu se trochu zalekla, ale pak se osmělila a polibek mi vrátila. Jemně mi oždibovala horní i spodní ret. A když jej vsála, nevydržel jsem to a stáhnul ji k sobě na klín. Přitiskla se k mému chladnému tělu, až jsem pocítil touhu a tiše usyknul pod přívalem něhy, která mi překvapivě tolik chyběla.
Nechal jsem se vyprovokovat a za chvíli ztrácel kontrolu nad tím, jak jsem se choval a co jsem dělal. Hladil jsem ji po celém těle, zatímco jsem ji tlačil do peřin, abych z ní hladovými polibky získal, co nejvíce.
Plně se mi oddávala a hladila mě horkými prsty po zádech.
Sám jsem jí přesunul ruce do mých vlasů, jak to mám rád a kdyby nezasténala mé jméno, asi bych ani nepřestal. Ovšem ten tón hlasu se mi zaryl hluboko do uší a probral mě. V půlce polibku jsem se zarazil a uvědomil si, že jsem celou dobu sice chtěl tohle, ale s někým jiným.
"Promiň," zachraptil jsem, když jsem se od ní odtáhnul. Byla díky mně celá prokřehlá a stejně jako já rychle oddechovala.
"Mně se to ale líbilo," zvedla ke mně nevinné hnědé "Susaniny" oči.
Kousnul jsem se do rtu. Tak proto mi přišly tak známé. Připomněly mi mou Sue...
"Tebe mi seslalo samo nebe," usmála se na mě a pohladila mě horkou dlaní po tváři.
"Ne, počkej, Chris. Ty sis to špatně vyložila." Snažil jsem se jí to vysvětlit, jenže když jsem viděl ten pohled, který na mě upírala, bylo mi jasné, že jsem se dostal do pěkné šlamastiky. Najednou mi dochází, že kdybych chtěl, mohl bych mít Šťastné krve opravdu přehršel…
"Chazzy," zašeptala mé jméno a dostala se mi na klín. Nenechala mě ze sebe dostat další námitky a přivinula se ke mně.
To teplé lidské tělo se mnou dělalo divy.
Když mi věnovala další dlouhý vlhký polibek a sama mi zajela jazykem mezi rty, chtivě jsem ji k sobě přitisknul tak moc, jak jen mi Di a všechny ty věci okolo scházely.
"Chestere?!" ozvalo se ode dveří, a když jsem prudce otočil hlavou, spatřil jsem dívku s dlouhými havraními vlasy, která na mě se zoufalstvím v očích zírala.
"Asi jsem jí chtěl poděkovat za to, jak mi pomohla…" Pokrčím rameny a proberu se ze zamyšlení. "Asi jsem chtěl alespoň na chvíli cítit určitou jistotu. Nevím. Promiň, mrzí mě to," řeknu a myslím to vážně. Upíří část, které se na chvíli podařilo vydrápat napovrch, ta lidská zase zadupává zpátky.
"Tys nevěděl, že mi to … ublíží?" polkne a dál se jí ve tváři zračí naprostá nechápavost a bolest.
"Promiň Di, v tu chvíli… jsem nad tím nepřemýšlel," vzdychnu. "Tys byla jiná a já… byl zoufalý z toho, že už tě nedostanu zpátky."
"Já to chápu, taky když jsem zoufalá, tak vběhnu do náruče prvnímu debilovi, kterýho mám u sebe!" sykne sarkasticky a tvář jí protne upíří škleb.
"Nikomu jsem do náruče nevběhnul!" zavrčím a zatnu čelist. Jsem naštvaný, ale na sebe. Jsem neskutečný vůl, kdyby nepřišla Desire, tak … nevím, jak by to dopadlo. Možná bych se s ní nevyspal, ale pokud by mi nepřipomínala, že není Di, asi bych to dotáhnul hodně daleko.
"Sakra, přesně proto jsem nechtěla, aby tady byla!" Bouchne pěstí do polštáře a z očí stečou další slzy. "Jak ti mám věřit?" hlesne zmučeně. "Řekni, sakra, jak ti mám věřit, když vždycky ujedeš?!" Zatne zuby a v očích se jí zračí zklamání.
Bodne mě v hrudi. Zase… Vždyť jsem ji jen políbil a …
"Jak to mám teď jako brát? Jak s tebou mám dál bejt? Poraď mi, laskavě, protože já to fakt nevím!" Rozhodí rukama a beznadějně zavrtí hlavou. "Neubližuješ jenom mně! Ale vystavuješ riziku i svýho syna, a když už ani to ti nezabrání, abys byl takovej děvkař, tak vážně nevím!" Tvář jí protne cynická hrubost. Zhluboka se nadechne a začne přecházet po místnosti.
Vždyť já jsem to přece neudělal, abych ublížil našemu synovi! Já v tu chvíli prostě… nepřemýšlel.
"Chci, aby ses omluvil Desire!" řekne rezolutním hlasem, protože jí dojde, proč na mě její dvojče bylo takové.
"Des se samozřejmě omluvím. Vím, že jsem to přehnal, ale mluvil ze mě více upír…" Zadívám se na ni. "Di, já tě přece nepodvedl. Nic jsem s ní neměl. Vím, že to není omluva, ale… Musíš se rozhodnout sama, co dál. Pochopím, když … se rozhodneš pro něco, co mi zrovna nebude dvakrát příjemné."
"Jasně, vždyť ty taky, sakra, neděláš věci, který mi jsou jenom příjemný!" vyjede na mě. Místo zoufalství v sobě živí vztek a dodává své ohnivé povaze ještě větší grády. "Jdeme za Desire, hnedka, sakra!" zavrčí na mě a vytáhne mě na chodbu. Neomaleně a bez ťukání vejde do pokoje své sestry, která se ihned usměje, jakmile ji uvidí.
Ale když ve dveřích uvidí i mě, radost jí z tváře zmizí.
"Chci se ti omluvit," řeknu s mírným sebezapřením. Nejsem na tohle stavěný. Navíc… upír ve mně svůj boj ještě úplně neprohrál. "Přehnal jsem to. Neměl jsem některé věci vůbec říkat. Promiň, Des…" Dívám se jí přímo do očí. Žádné slabošské uhýbání pohledem nebo něco podobného. Když omluva, tak na úrovni.
"To je dobré," hlesne a pomrkává po nás.
"Už to vím," zavrčí Di a prudce sebou trhne, když se jí Desire dotkne. "Myslím to vocumlávání," procedí skrze zuby nenávistně.
"Chris ještě…" zašeptá Des a v očích se jí zračí obava.
"Zatím žije!" vyjede na ni Di v náhlém afektu a pak se chytí za hlavu, jako by si uvědomovala své chování. "Ani se jí nedotknu," řekne hrdě a zadívá se na mě.
Nic na to neřeknu. Sám si s ní budu muset promluvit. "Jen chci, abys věděla, že Dicka rozhodně nemíním stahovat na … upíří stranu," dodám směrem k Desire, aby si nemyslela, že to, jak jsem se choval, se stane pravidlem.

"Dick si může dělat, co chce!" Trhne Desire rameny a dál se chová, jako by byla neviditelná.
Di její chování evidentně vadí, protože protáčí oči a přechází po místnosti jako šelma v kleci. Drtí dlaně v pěsti, jako by se tak mohla snadněji vypořádat s tím, co jsem udělal. "Jdu se podívat na malýho Satana," vzdychne nad Desirinou reakcí a má se k odchodu.
"Já tu ještě zůstanu." Překvapím je obě. "Copak? Bojíš se, že něco vyvedu?" Zvednu obočí, když spatřím její pohled. S tou nedůvěrou to trochu přehání. "Do hajzlu, je to tvoje sestra," ušklíbnu se, ale ona mi to okamžitě vrátí.
"A že ti to dřív nevadilo," prskne a připomene mi tak drobné přešlapy, které jsem s Des měl. Když se za ní zavřou dveře, zadívám se zachmuřeným pohledem na její dvojče.
"Des," oslovím ji. "Tobě je jedno, jak se Dick chová?" Pozvednu zamyšleně obočí, zatímco ji protínám pohledem. "Neříkám, že se chová špatně… myslím to jinak. Tobě by nevadilo, kdyby se z něj stal prvoplánový upír? Ty bys proti tomu nebojovala?"
"Já jsem jiná, než Di," připomene mi příkře. "Je se mnou snadnější vyjít a jsem schopná se změnám lépe přizpůsobovat. Kdyby chtěl být Dick takový, nebránila bych mu. Chci, aby byl šťastný," řekne naivně. Omlouvá ji snad jedině věk a neznalost. Neví, jaký jsem kdy býval já. Jak jsem se choval, když jsem byl opravdovým upírem. Nezažila mě ani v dobách, kdy jsem potkal Di, a to už jsem byl o dost klidnější. Kdyby mě takového poznala, mluvila by jinak.
"Já vím, že jsi jiná, než Di. To mi nemusíš říkat. Přesto… raději by ses dívala, jak kolem tebe zabíjí, než abys něco udělala?" Pozvednu obočí. Di se vždycky dokázala postavit na stranu lidí a já ji za to tolik odsuzoval. Teď už to beru jinak. "Myslíš si, že tak by byl šťastnější, než je teď s tebou?" Ten vztah, který jsme spolu měli, jsem úletem s Chris evidentě dost pohnojil, ale na druhou stranu nechápu, co ji tak extrémně pohoršilo. Nedělal jsem s Chris nic jiného než na začátku s ní…
"Je to jeho přirozenost. Nebudu vyvádět, když někoho zabije," zamračí se a dětinsky vyšpulí rty, zatímco jí šedá mlhovina v duhovkách zhoustne, stejně jako atmosféra mezi námi. "Takhle to ve světě chodí. Existuje kořist a predátor. Někdo prostě musí zemřít, je to zákon přírody," řekne a mně dojde, že bere věci úplně jinak než Di. Tak nějak praktičtěji. Chybí jí ta jiskra. Chybí v ní snílek, který věří na nemožné. "Já nemám takovou možnost, abych ten svět změnila, proto není důvod se kvůli tomu trápit. O co ti jde?" řekne ostražitě. To Di vždy alespoň zkusila změnit ten malý kousek, kde žila. Můj dům se toho stal důkazem. Dříve by tu byl každý hned mrtvý a teď? Teď je to tu už jak hotel a upíři žijí pohromadě s LIDMI...
Vidět tohle Oskar, tak by mě na místě zatloukl do země a sám se proklál kůlem.
"Ale uvědomuješ si, že to, jak se chová teď, není jeho přirozenost?" dorážím na ni dál a nemůžu se vzdát toho srovnání s její ďábelskou sestrou. "Že kdyby v sobě opravdu nechal probudit pravého upíra, bude se chovat jako Dex nebo já před chvíli u Di?" Mám pocit, že si to pořádně neuvědomuje a nevidí to nebezpečí... "Jde mi o tebe, i když je mi jasné, že v tuhle chvíli mi to nevěříš." Pokrčím rameny. "Jenom mi přijde divné, že bys dokázala spát s někým, kdo má na rukou krev nevinných lidí," řeknu a doufám, že to s ní konečně hne. Přece k tomu nemůže mít takový přístup! Ona si vůbec neuvědomuje, že tou volností a údajnou tolerancí ho přímo pobízí k tomu, aby takový byl.
"Už mě nebaví, jak stále narážíš na fakt, že s Dickem nespím. Je to naše věc!" Zatváří se zlostně.
"Tak teď jsi vztahovačná, protože tak jsem to nemyslel. Na nic jsem nenarážel. Jenže jsem se tě tou poznámkou natolik dotknul, že vůbec nevnímáš, co se ti tu snažím říct. Je mi jedno, jestli spolu spíte nebo ne. Je to vaše věc a mě to nezajímá," řeknu klidně.
"Dobře, tak co se mi tedy pro mé dobro snažíš vysvětlit?" řekne tím stejným sarkastickým tónem, který tak často používá Di.
"Jen to, že pokud z něj chceš mít stoprocentního upíra, tak se takhle chovej dál."
"Ty Dicka vůbec neznáš!" prskne a zatne dlaně v pěst. Na okamžik vypadá jako moje Di, ale chybí jí ten ostrý cynický přízvuk, výraz sarkasmu a plameny v očích. "Mám ho ráda a dávám mu volnost! Tobě vadí, že Di ti takové možnosti nedává!" zamračí se na mě.
"Není volnost, jako volnost, Des," řeknu důrazně, aby si to konečně uvědomila. Sice trochu prská, ale do své sestry má pořád dost daleko. Ta by se na mě nejspíš už dávno vrhla. "Neříkej mi, že je ti jedno, jak se chová. Neříkej mi, že můžeš být ve vztahu s někým, kdo dělá věci, které se ti nelíbí! A netvrď mi, že je to jeho přirozenost!" zamračím se. "Pokud ti je jedno, co dělá a jak se chová, tak to už nemůže být ani láska ani tolerance. Spíš to vypadá, jako by ti na něm vůbec nezáleželo. Jako by ti nezáleželo na tom, co je mezi vámi," ušklíbnu se.
"Dick se ke mně chová moc mile a slíbil mi, že lidi týrat nebude. Mám mu snad nařídit, aby jedl zeleninu?! Nebuď bláhový!" Povytáhne obočí.
"To vážně nejsem. Nikdo neví lépe než já, jaké to je, potřebovat lidskou krev!" syknu. "Ale pokud upírovi neposkytneš dostatečné množství šťastné krve, změní ho to, aniž by chtěl a už ho ostatní nebudou tolik lákat, protože zjistí, že mu stejně nemohou dát to, co ty můžeš jen ty," snažím se jí poradit.
"Dick má šťastné krve tolik, kolik hrdlo ráčí! Já si svůj vztah ohlídám. Raději se starej o ten, který se ti rozpadá!" Vmete mi do tváře se svou dívčí kuráží. "Já s Dickem mám úplně jiný vztah než ty s mou sestřičkou. On je ke mně hodný, hodnější než ty jsi k Diance! Tak si nemysli, že i mně začneš kazit lásku, když mi do hlavy budeš tlouct takovéhle klíny!" prskne rozhozeně. "Proč se raději nestaráš o sebe a své problémy? To ti tolik vadí, že já a Dick jsme šťastní?!" Zadívá se mi do očí.
"Máš pravdu, váš vztah je jiný. Znevýhodněný tím, že ty jsi stále ještě člověk. Nic ti zkazit nechci. Spíše naopak," odmlčím se a pozorně sleduji její reakce.
"O tomhle rozhovoru Dickovi řeknu a nebude se mu to líbit!" oznámí mi tvrdě a zakaboní se, jak nejvíce dokáže.
"Dickovi to klidně řekni. Já se ti jen snažil poradit. A nechápu tvůj negativní postoj. Tu energii, kterou tu na mě zbytečně plýtváš, bys měla zaměřit na Dicka." Pokrčím rameny.
"Chestere, ty jsi vážně padlý na hlavu. Místo, abys litoval, že jsi z ní udělal polovičního upíra a že jí to jen ubližuje a ona tím trpí, tak si snad myslíš, jaký to není úžasný plán! A nejraději bys to samé udělal ze mě, protože být člověkem mě podle tebe znevýhodňuje?!" Zadívá se na mě nechápavě. "Dianka si s tebou vytrpěla víc, než bylo potřeba. Nechápu, proč se mezi mě a Dicka cpeš. Nám to klape!" Zamračí se a hrubě dodá: "A nedovolím ti, abys nám to zkazil stejně, jako to kazíš sobě! A jestli ještě jednou ublížíš mé sestře, tak tě nechám proklát kůlem!" řekne s takovou odhodlaností, až ji to samotnou udiví. Zřejmě je v ní ta sesterská láska hluboko zakořeněná.
"Des, ty to vůbec nechápeš." Zavrtím hlavou a povzdechnu si. Tohle vážně nemá cenu. "Nevíš, co mezi mnou a Di je. Nevíš, čeho lituju nebo co si vyčítám. Ty jsi v nevýhodě proto, že jsi mnohem více zranitelná, než je teď Di…" Probodnu ji pohledem a naposledy se jí pokusím otevřít oči, jenže ona je naštvaná a podle toho reaguje.
Není schopná normálně uvažovat. Má mozek zatemněný vztekem.
"Vidím, že ať řeknu cokoliv, je to špatně. Jsi na mě naštvaná a snažíš se chovat jako Di, ale nejde ti to. Nechtěj být jako ona, protože ty nikdy taková nebudeš," řeknu s úsměvem, protože na svou sestru skutečně nemá. Zabodnu se jí očí, až sebou cukne. Evidentně jsem ji zasáhl na citlivém místě a škodolibě mě to těší. "Čímž nechci říct, že by to byla chyba," řeknu a snažím se zatlouct tu horší půlku, která se pase na jejích rozpacích, hluboko do sebe.
"Odejdi!" Rozbrečí se přede mnou jako malé dítě a roztřese se v náhle bolesti. Pokřivená psychika je pro člověka, který je živený jedem, to nejhorší.
Stočím pohled na její krk, protože mi do chřípí vnikne vůně její krev.
Tlumeně usykává pod náporem bolesti, a když si sáhne na krk, konečky prstů se jí zbarví do červena. Žíly jí pulzují pod ztrátou jedu, zatímco si nechápavě prohlíží krev na své ruce.
Do hajzlu! S něčím takovým jsem ani ve snu nepočítal. Přiskočím k ní a chytím ji za krk, abych jí prsty zmáčknul krvácející ránu, i když mi pach její krve značně zamotá hlavu. "Uklidni se, rozumíš?" zavrčím mírně rozhozeně. Je to tak dlouho, co jsem Di zachraňoval z podobné situace, jako je tahle. Byly to časy, kdy byla ještě člověkem - tak křehká a v tomhle směru bezbranná. "Musíš se uklidnit, jinak to nepřestane," snažím se jí domluvit.
"Nech mě být!" vyjekne zoufale a snaží se mě od sebe odstrčit.
Poznávám, že je to poprvé, co se jí tohle stalo, a že vůbec netuší, co si s tím má počnout. "Do hajzlu, on tě hryznul i tam?!" usyknu nenadšeně, když spatřím, že nekrvácí jen z krku, ale i zápěstí a třísla. Zřejmě jsou na tom lépe, než jsem myslel. Čekal jsem, že ho od sebe stále odstrkává, ale ona si, zdá se, těchhle zvrhlostí užívá stejně jako Di. Asi není v v tomhle směru o tolik zdrženlivější, zvláštní. "Musím tě kousnout," polknu, když vidím, že žádná jiná možnost není. Než stačí něco namítnout, kousnu ji bez jakýchkoliv dalších příprav do krku, až vyjekne a zazmítá sebou. Ihned na ni nalehnu, co nejvíc můžu, aby situaci ještě více nezhoršovala svými náhlými vzdorovitými výpady, na které jsem u ní do té doby nebyl zvyklý. Zasraná touha vyrovnat se vlastní sestře a ke všemu přišla v nejnevhodnější dobu, nadávám v duchu, zatímco se snažím sám sebe ošálit a přimět se k tomu, že piju z Di. Nejdříve se mi to nijak moc nedaří a podle toho, jak reaguje, ji to dost bolí, ale postupem času její nářek slábne a začíná se měnit ve slastné usykávání. Uklidní mě to a už z ní nepiju tak zuřivě, spíše se snažím soustředit na její pocity. Asi bych to dotáhnul do zdárného konce, kdyby mě najednou někdo zezadu nechytil za ramena a se slovy:
"Ty hajzle!" Mě od ní neoderval. Dick mě povalí na zem a než se naděju, schytám do obličeje takovou ránu, že mi z nosu vytryskne krev.
"Sakra, Dicku, mlátíš mi upíra!" zavrčí sarkasticky Di a ženskou vláčnou silou ho ode mne odtáhne a poklekne si vedle mě, zatímco drobnými doteky zjišťuje míru zranění.
"Ten hajzl pil z mojí Des!" zařve nepříčetně, až se dvojčata oklepou.
Di mě sjede nechápavým pohledem a za zády se jí objeví Mia s malým v náručí, kterého se snaží utišit. Báječné, zas se tu sešel skoro celý barák. Už schází jen náš srab Dexter!
"Proč?" zajímá se Di.
"Potřebovala pomoct. Začala krvácet…" hlesnu a pokrčím rameny. Chci se zvednout, ale nedají mi možnost.
"Proč by krvácela?!" vyjede na mě Dick, až se Di zamračí a vycení na něj špičáky.
Zklidní ho očním kontaktem, který u nich k smrti nenávidím. Je takový všeříkající a intimní, že mě to neskutečně štve!
"Povídal mi hnusné věci a mně se udělalo zle a začala jsem krvácet," řekne plačtivě Desire a moc mi tím nepomůže.
Dick mě znovu popadne za ramena a vytáhne na nohy, zatímco Des líčí celý náš rozhovor, který se ostatním podle reakcí moc nezdá.
"Nemyslel jsem to špatně," hájím se a vyhnu se Dickově další ráně.
"Co se do nich vůbec sereš, sakra?! Získals zaměstnání upířího psychologickýho poradce nebo co?!" zavrčí Di vztekle a odstrčí našeho Casanovu stranou, zatímco kolem sebe nechává prskat tu svou divokou povahu. "Proč neřešíš problémy, který máme v našem vztahu! To, že ses líbal s nějakou zasranou čubkou! Proč neřešíš tohle, když už si chceš hrát na psychiatra!" vyjede na mě vztekle a mě to... zabolí.
Myslel jsem, že se mě zastane a přitom … všichni stojí včetně jí proti mně, jako bych byl ten nejhorší. Dívám se na ni a nemám nejmenší chuť jí cokoliv vysvětlovat. "Jsi stejná jako oni." Svraštím čelo. "Děkuju ti za podporu, lásko!" řeknu ironicky a setřu si krev z obličeje. A aniž bych někomu dalšímu věnoval byť jen zlomek pohledu, vyjdu na chodbu.
*** *** ***
"Kde je Chris?!" vystartuju na Dianu, jen co vletí do svého pokoje. Hledal jsem ji snad po celém domě, ale nikde není, a mně je jasné, kdo v tom má prsty.
"Zpátky u lidí," řekne mdle a ušklíbne se. "Aby tě nemohla utěšovat, víš?!" Protne mě rudým pohledem a posadí se na okno, jako by neměla v plánu tu dlouho zůstat.
"Chtěl jsem ji tam odnést sám, až bude zdravá! Proč se do toho pleteš?" zavrčím, protože mě pořád ještě bolí, jak se ke mně zachovala u Desire v pokoji.
"Když se ty můžeš srát do ostatních, tak já můžu taky!" Vrátí mi to stejným tónem. "Kdyby ses s ní necicmal, mohla tu klidně bejt. Je to jenom tvoje vina!" zamračí se.
"Co jsi jí udělala?" Probodnu ji vzteklým pohledem.
"Aby ses z tý skleníkový Kytky neposral!" Seskočí z okna a afektovaně dojde až ke mně. "Donesla jsem jí do lidskýho světa a nechala jsem ji tam," oznámí mi a posadí se na postel. "To mi jako nevěříš?" zvedne ke mně oči a já v nich uvidím mírně zoufalství, které se rve s jakýmsi ublížením.
"Musím se přesvědčit, že je v pořádku. Kde jsi ji nechala?" Začnu přecházet po pokoji.
"Proč ti o ní sakra tolik jde?!" vyletí jako smyslů zbavená. "Proč ti takhle nezáleží na mně nebo na malým?!" Bezmocně do mě začne bušit pěstmi a rozpláče se. "Místo toho, aby ses Des a Dickovi sral do vztahu nebo vysával mou sestru, by ses měl zajímat o nás!" vyjekne a znovu do mě udeří. Nijak mi to neublíží, ale sebe obírá o zbytky sil.
Alespoň bude pak snadnější ji zpacifikovat. Chytím jí za ruce a dotlačím k posteli, kde ji donutím se posadit. "Tobě na mně taky nezáleží! Místo, aby ses mě zastala, jsi na jejich straně!" Stisknu jí pevně paže a hodím hlavou směrem ke dveřím. "Jediná, která se za celou tu dobu starala taky o mě, byla Chris! Pomohla mi a já nechci, aby se jí něco stalo."
"Samozřejmě, ta se tě evidentně opečovávala dokonale!" Nakrčí bolestně čelo. "Já nemám důvod se tě zastávat. Chováš se jako idiot! Sereš se, kam nemáš, olizuješ nějakou lidskou bliznu a jenom mi ubližuješ! A neříkej, že já se o tebe nikdy nestarala!" prskne vztekle a náhle úplně povadne.
Zachytím ji jen taktak. Hlad a vztek se na ní vyřádily dostatečně. Položím ji na postel a vyjdu na chodbu. Nemám v tuhle chvíli čas shánět nějakou oběť. Namířím si to rovnou k Desire do ložnice. Sice zaklepu, ale ihned prudce otevřu dveře. "Potřebuju krev," řeknu chladně, aniž bych se snad nějak pozastavoval nad tím, že jsem ji a Dicka nejspíš z něčeho vyrušil.
"Tak to jsi na špatném místě!" zavrčí Dick. Zvedne se a zapne si kalhoty.
"Nejde o mě," zašklebím se. "Krev potřebuje Di, takže doufám, že se v tobě hne svědomí a nenecháš svou sestru trpět," zavrčím nabroušeně.
Desire sebou trhne a poslušně se zvedne. "Já nikdy," řekne a zapíná se kalhoty stejně jako před chvíli Dick. "Jediný, kdo jí ubližuje, jsi ty," zamračí se a projde kolem mě.
Než stihnu vyjít za ní, chytí mě Dick za rameno a stáhne k sobě.
"Chazzy, co se to s tebou do hajzlu děje? Myslel jsem, že jsme kámoši a do dvojčat si neděláme," řekne nechápavě.
"Nikdo ti do Desire nedělá. Pil jsem z ní jenom proto, že krvácela a ty jsi tu nebyl," řeknu klidně.
"A co ty kecy předtím?" zadívá se na mě zkoumavě. "Copak já se ti motám do vztahu? Chodím dělat Di přednášky o tom, jak by tě měla držet zkrátka?" Zvedne obočí, jako bych já byl ten špatný. "Nám to tak vyhovuje, tak si ty srdceryvný projevy nech pro sebe." Zavrtí hlavou a očima mu probleskne nepochopení. "Chápu, že jsi to myslel asi dobře, ale Desire jsi tím totálně rozložil a mě zase nasral," sykne a já jen pokrčím rameny.
"Jak myslíš," řeknu a čekám, jestli má ještě něco na srdci. Nemám náladu pitvat předešlou situaci. "Jenom si příště nejdřív zjisti, jak to je, než někoho začneš bezhlavě mlátit," dodám, ale on za mnou ještě zavolá:
"Že to říkáš zrovna ty!"
Ale to už ignoruju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama