Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Dravá vs. nevinná - 16. kapitola

23. listopadu 2012 v 17:56 | Chensie Ips - Sue Wish |  4. kniha - Dravá vs. nevinná
Chester
"Jak jí je?" zeptám se ode dveří a sjedu dvojčata pohledem.
"Nechce pít," řekne Desire stylem, jako by to byla zase moje vina.
Ušklíbnu se. Podle ní by moje vina v tuhle chvíli byla i světová válka.
"Asi něco s dítětem. Di, slyšíš mě? Musíš se napít," domlouvá jí jemně a hladí ji po vlasech.
"Pusť mě k ní," zavrčím a vyšoupnu ji z postele. Nepříjemně se na mě zadívá a sleduje každý můj pohyb. Přes rameno se na ni zadívám a zašklebím se. "Copak? Bojíš se, abych jí nějak neublížil?" zajedu Di dlaní na kulaťoučké bříško. Můj následovník se rozčiluje a bouří se proti všemu, co se tady děje. Stejně jako jeho maminka. Chvíli mi dá zabrat, než se mi ho dostatečně podaří uklidnit a Di se přestane svíjet v křečích.
"Už jí můžeš dát napít." Kývnu na Desire.
"Nechci, já nechci!" prskne moje Maličká a odtáhne se od ní. Když se chce dostat z postele, musím ji do ní zase zatlačit.
"Musíš pít!"
"Ne!" odmítá nabídnuté zápěstí a vrtí hlavou, přestože se jí chtíčem musí svírat celé tělo a hlad jí týrá. Přímo jí září z očí.
"Měla bys kvůli malému," řeknu a přistrčím jí k ústům Desiino zápěstí.
Když nasaje vůni krve, neodolá a zakousne se do ní. Jakmile se dokáže dostatečně ovládnout, znovu se od ní odtáhne.
"Na nějakou dobu jí to bude stačit. Díky, Des," řeknu, když zpozoruju, že Diiny oči už mají zase svou popelavou barvu.
"S malým je to horší a horší," povzdychne si Maličká, když Desire tichými kroky zmizí za dveřmi. Schoulí se do klubíčka a nechá mě, abych se jí dlaní dotýkal na břiše.
"Možná by bylo lepší, kdybys ty poslední týdny do porodu jen ležela a nic zbytečně neřešila." Přehodím přes ni deku, když se mi naše rozdováděné dítě podaří znovu uklidnit.
"Musím si shánět krev a hlavně řeším tebe." Zabodne se mi výmluvně do očí.
"Tak mě neřeš," ušklíbnu se. "A krev ti obstarám. Ty jen lež a buď v klidu, ať není malý šílený už od narození." Prolétne mi tváří mírný úsměv. "Můžeš mi slíbit alespoň tohle?" Zadívám se na ni vyčkávavě.
"A můžeš mi ty slíbit, že aspoň do porodu se budeš chovat tak, abych mohla zůstat v klidu?" pozvedne obočí.
"Bez toho, aby se přede mnou musely tajit tvoje úlety?" Pohlédne na mě skepticky.
Dlouho se na ni dívám, ale pak přikývnu. "Chci ale, abys mi řekla, kde jsi ji nechala."
"Nevěříš mi, že jsem ji nechala žít?" Zamračí se na mě a v očích se jí zračí zklamání. Když neodpovídám, začne se zvedat.
"Kam zase jdeš? Prosím tě, lehni si a nedělej scény. Chci se jen přesvědčit, že je v Chris v pořádku. Nic víc. Je na tom něco špatného?" zavrčím, protože ztrácím trpělivost.
"Není v tom náhodou víc?" ozve se jízlivě. "Nejseš do ní náhodou zabouchlej?!" prskne znechuceně, jako bych ji nutil čuchat k naftalínu.
"Ne, to tedy nejsem!" zamračím se nad jejím přemýšlením. "Jen pro mě udělala … určité věci. A já slíbil, že se o ni postarám a chci to dodržet. Tak si, do hajzlu zase lehni a nevyšiluj tady!" Snažím se ji vmanévrovat zpět do peřin.
"Tuším, co pro tebe udělala!" zavrčí naštvaně a tvář jí protne cynická touha po zabíjení. "Nesahej na mě! Au!" Padne na kolena a zkroutí se, zatímco se drží za břicho.
"Do hajzlu, Di!" syknu a pomůžu jí do postele. "Nemůžeš být alespoň chvíli rozumná?! Nejsi jen sama za sebe, ale i za naše dítě!" domlouvám jí, zatímco mě od sebe odhání. "Škrábej si, jak chceš, na mě to neplatí," ušklíbnu se. Kdyby věděla, kolikrát už mě takhle a dokonce i hruběji škrábaly dívky, které jsem si bral proti jejich vůli, asi by přitlačila. Deru se jí pod tričko, abych se dostal na holou kůži jejího rostoucího bříška.
"Tak proč ti o ni tolik jde?!" prskne a zdá se, že každá zmínka o Chris ji dokáže vytočit k nepříčetnosti. "O mě si takovej zájem nikdy neměl! Jde ti jenom o ni, sakra! Ne o nás! Tak za ní padej!" Panicky se rozbrečí. "Táhni!" křičí na mě skrze slzy.
"Táhnul bych, ale nevím kam," ušklíbnu se znovu. "Di, neblázni. O nic nejde! Jak můžeš říct, že jsem o tebe nikdy takový zájem neměl. To přece není pravda, tak se se mnou, do hajzlu, neper!" Zvýším hlas, když je mé domlouvání k ničemu.
"Fajn," prskne bolestně. "Vysadila jsem ji v nejbližším městě před jedinou nemocnicí. Leť si za ní," usykne plačtivě a znovu se schoulí do klubíčka.
Její odpověď mě uklidní. Nevěděl jsem, jestli ji nechala někde v lese napospas osudu. "Poletím, ale až ti bude dobře," řeknu už značně klidně. "Tak se uklidni a nech mě, abych ti pomohl," povzdychnu si, když na sebe nenechá sáhnout. "Když ti tak hrozně vadí, že se tě dotýkám, tak se zkus přemoct, alespoň kvůli našemu synovi," řeknu, ale jako by mě nevnímala.
"Leť si za ní hnedka, když ti o ní tak jde!" zařve na mě a div nesletí z postele, jak se ode mě snaží utéct. Když do pokoje jako velká voda vletí Dick a Mia, vylekaně sebou trhne a téměř spadne na zem znovu.
"Co se děje?" zajímá se Dick a společnými silami ji s Miou nacpou do peřin.
"Já tady s ním nechci být," rozbrečí se Di a šlehá kolem sebe hřmotně téměř hmatatelnou ironií. "Ať si letí za tou svojí novou láskou!" Pokračuje dál, zatímco si prožívá zbytečné psychické peklo.
Unaveně si promnu oči. "Mohli byste nás tu nechat o samotě?" Zadívám se na ně nevrle. Už mám plné zuby toho, jak sem každý leze, kdykoliv se mu zachce! "Nikdo po vás, do hajzlu, nic nechtěl! My si to vyřešíme sami," řeknu důrazně.
Dick se ušklíbne. "Des měla strach, abys jí něco neudělal," vycení na mě provokativně špičáky a hladí mou Šťastnou krev po vlasech, zatímco ji probodává modrýma očima. Po pár pohledech od něj je klidná jako ovečka!
"Musíš bejt v klidu," říká tiše a mateřsky Mia, zatímco kolem ní urovnává peřinu. "Nemůžeš se o ni postarat?!" sykne tiše směrem ke mně a probodne mě vzteklým zeleným pohledem, což mě dorazí.
Tak oni i Desire si vážně myslí, že bych jí byl schopný ublížit! "Snažím se, ale copak můžu?!" ušklíbnu se na nevlastní sestru a zaironizuju. "No jo, copak naše Desire. Proto jsem jí sháněl krev, co?! Protože jsem jí chtěl ublížit!" odfrknu.
Mia si mě vezme stranou a po očku starostlivě sleduje Di, bílou jako stěna, strhanou a vysílenou. "Diana má hormony na pochodu a vůbec to nezvládá, takže by měla mít u sebe podporu, ale tou ty evidentně nejsi!" zavrčí nervózně, zatímco mi pevně tiskne dlaní paži. "Zkus ji pochopit a zbytečně ji nerozčilovat. Víš, jakou má povahu a taky víš, že se to díky těhotenství a tomu upířímu chaosu, co má v hlavě a paranoie, kterou si prožila, násobí!" naléhá. "Co je důležitější? Jestli je Diana v klidu a s ní i tvůj syn, nebo jestli nějaká obyčejná holka žije?" zadívá se mi do očí. "Právě teď, když tě nejvíc potřebuje, tak ty totálně blbneš!" vyčte mi. "Dřív by mi to vůbec nevadilo, ale teď je to docela problém, když ona racionálně neuvažuje a ty se o to ani nesnažíš!" zamračí se. "Proboha, seber se a zkus se kvůli tomu dítěti konečně začít chovat jako dospělej!" prskne a zřejmě by mi nejraději vrazila pár facek.
Zadívám se na Di.
Leží v posteli a Dick ji drží za ruku a jemně ji hladí drápy po obličeji, zatímco jí tichým hlasem něco vypráví.
Mám chuť Mie vmést do obličeje tolik věcí, ale pak si uvědomím, že jediná, koho by zajímal i můj názor, by byla Chris. Mie a všem okolo je to jedno. Ovšem na druhou stranu, co bych neudělal pro naše dítě. "Dobře," zavrčím a postavím se vedle postele.
"Hele Romeo, tvoje Julie je v jiné místnosti, pokud si vzpomínám," ušklíbnu se na Dicka, aby pochopil, jak moc je tu přebytečný. Di k němu zoufale natáhne ruku a on jí dá polibek na čelo. Odvrátím hlavu. Nemám rád tenhle jejich vztah, který tu předvádí. Ona je přece moje!
Di ho sledovuje do té doby, než ho Mia tvrdě vytáhne na chodbu.
Je na něm vidět, že nechce…
Stejně jako Di nechce, aby odešel…
Věcně si ji prohlédnu a zatínám zuby, abych potlačil ty majetnické sklony.
"Co se to s tebou děje?" hlesne a zadívá se na mě. Tváří se zachmuřeně a přemýšlivě, jako malé trucovité dítě.
Je tak nedospělá, vydechnu v duchu okouzleně, protože … se mi to zvráceně líbí. "Nic," řeknu s mírným povzdechnutím a posadím se k ní na postel. "Všechno je přece pořád stejné…nebo ne?" Dívám se do těch šedých bezmocných zorniček, které těkají do mé tváře. Nikoliv strachem, ale zamyšlením. Už dávno se mě nebojí a mě to těší.
"Ne," zašeptá zmoženě. "Něco se s tebou děje. Proč tě to k ní tolik táhne?" Ve tváři se jí zračí nechápavost.
"Nic se se mnou neděje. Už jsem ti říkal, proč za ní chci jít, ale tady se na mě všichni díváte jak…" zmlknu.
"Jako na co?" reaguje na mou nedokončenou větu, ale já jen zavrtím hlavou.
"To je jedno. Desire si myslí, že bych ti byl schopný ublížit." Ušklíbnu se bolestně. "Myslíš si to taky? Že chci ublížit tobě? Že jsem chtěl ublížit jí?" Zabodnu se jí s přimhouřenýma očima do šedých tůní. Potřeboval bych ujistit, že ona mě přece jenom zná! Už jsem jiný, díky ní jsem jiný!
"Ne," řekne upřímně. "Jen mi přijde, že teď nemůžeš najít sám sebe… Nikdy jsi takovej sakra nebyl." Pokrčí smutně rameny.
"Jaký jsem nebyl?" zajímám se, protože si přijdu stále stejný. Pořád mi patří a já ji pořád chci, jen jsem v Chrisante našel něco, co mi chybělo. Chris mi důvěřuje, podporuje a já se s ní cítím zase jako živý.
"Takovej uzavřenej do sebe a nešťastnej," vydechne zoufale.
"To se ti jen zdá," zamumlám nepřesvědčivě.
Zamyšleně se na mě zadívá. Její instinkt jí napovídá dobře, vždycky ze mě vytáhne, co se děje. Vždycky pozná, co se chystá, jen díky své bezbřehé naivitě si dokáže namluvit cokoliv. "Ani to nedokážeš popřít," ušklíbne se nepříjemně. "Nejspíš nejseš stavěnej na dlouhodobý vztahy, sakra. To tak bejvá, chlapi chtějí furt nový zboží," uchechtne se ironicky a pokrčí rameny. "Já jsem fakt byla šťastná, než jsem se dozvěděla, že jsi jí strčil jazyk až do krku. Doteď nechápu proč, sakra! Já vím, já vím. Ty s tou věrností máš problémy furt, takže to je podstata problému." Zkřiví rty. "A já? Já jsem problémová už od malička. A teď to se mnou bylo ještě horší. Byla jsem krutá, zlá a upíří. Vlastně doteď nevím, jak se mám chovat. Jsem takový pako a nikdy se netrefím do tvýho ideálu…" Z tváře jí září bodavý cynismus, i když ji to všechno bolí. Uhne pohledem a přejede si prsty po paži, jak jí začíná být zima. "Jsem ve stresu, abych splnila tvý předpoklady a stejně to poseru. Sakra, komický, co?" Šklebí se zoufale a poposedne si na měkké posteli. "Víš, když jsem byla paranoidní a donutil jsi mne vysát Patrika, až skoro zemřel... Sakra, byls hodně vzteklej a nasranej, když jsem ho zachránila. Fakt drsnej zubatej upír. Já vím, že to byla chyba…" Ovšem řekne to takovým stylem, jako by to udělala znovu. Jako by ho zas zachránila. Jako by zachraňovala i nadále, kdyby mohla. "Pak jsem ho zabila. Stála jsem tam a dívala se, jak se mění a umírá. Život, kterej jsem nechtěla ukončit. Každý ten lidskej život, kterej jsem zachránila, byl jedním krokem vpřed. A když jsem ho zabila, sama jsem se stala něčím, co mě bolí. Stala jsem se vrahem, nenáviděla jsem se…" Semkne tvrdě víčka. "Já nenávidím vrahy… Nenávidím smrt. Nikdy nechci být vrahem, protože by mě rodiče nenáviděli…" zašeptá tak tiše, až napnu uši. Jako člověk bych ji neslyšel, jako upír ji vnímám celou bytostí. "Byla jsem upírem a nezvládala jsem bejt soucitná. Doufala jsem, že tě to potěší. Odpadlo zachraňování kořisti, ale ty jsi po mně i přesto chtěl něco jinýho, sakra. Chtěl jsi zas, abych byla jiná. Přijde mi, že snad ani sám nevíš, jakou bys mě chtěl. Fakt v tom mám bordel." Zavrtí hlavou a ironicky zakoulí očima. "Nedokážu tě učinit šťastným. Nedokážu se do tebe vžít, protože teď nezvládám ani svoje pocity. A popravdě, nikdy nedokážu říct, co ty cítíš. Nezvládám tě pochopit a nevím, co chceš. Omezuju tě, protože musíš bejt stále se mnou kvůli malýmu." Zašklebí se, jako by pro mě byla nějakým kamenem.
I když poslední dobou si moc spokojený nepřipadám. Nějak se všechno mění a udusává mě to.
"Asi bude lepší, když budeme každej sám," řekne a zadívá se mi choulostivě do očí. Cítím tu bolest… Je hmatatelná a je všude kolem ní. "Já to tak nechci, ale ty si zasloužíš bejt sám sebou a spokojenej." Ukončí svůj proslov a setře slzy. Zas se tváří, jako by se jí to nedotýkalo. Ale už mě neobelhá.
"Možná… možná to tak bude vážně lepší. Na nějaký čas," souhlasím s ní. Paradox, že se konečně na něčem shodneme a je to právě… Rozchod. "Nemyslím kvůli sobě, ale kvůli nám. Kvůli tobě i malému. Budeš v klidu a já tě nebudu ničím stresovat, ani vám ubližovat-" odmlčím se. "Nechci, abys svalovala vinu na sebe. Já v tom neumím chodit. Když jsem byl upír, bylo to všechno … jednodušší. Máš pravdu, teď nějak nevím, kdo jsem nebo kým bych měl být, abych to byl zase já." Uhnu pohledem, ale ona se mi stejně nedívá do očí.
Má víčka zavřená a pláče.
"Já jsem sebou bohužel strhnul i tebe a udělal tohle… To si budu vyčítat už pořád. Ani nevíš, jak moc mě to mrzí. Je to pro mě hrozné selhání, ale se mnou bys asi nikdy nebyla šťastná." Je mi z toho hrozně, jenže už nevím, co mám udělat, abych jí znovu a znovu neubližoval.
"Na nějakej čas, sakra…" hlesne, jako by se chtěla ujistit, že to není tak definitivní, jak se to v tuhle chvíli jeví.
"Půjdu k sobě," řeknu a vstanu. Je mi hrozně divně, když za sebou zavírám dveře a zírám kamsi do prázdna. Cítím podivnou rozervanost. Úlevu z toho, že je konec všem hádkám a ubližování… bolest z toho, že jsem o ni vážně definitivně přišel. Oba víme, že ten čas, na který se rozcházíme, může trvat už pořád. Promnu si oči, abych zahnal ten pitomý tlak a po dlouhé době se vrhnu do náruče noci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama