Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Dravá vs. nevinná - 18. kapitola

23. listopadu 2012 v 17:57 | Chensie Ips - Sue Wish |  4. kniha - Dravá vs. nevinná
Dick
"Dicku?" Znejistí, když po zaklepání nakouknu do jejích dveří. Oči má podivně opuchlé, ale vřele se na mě usmívá, takže vejdu a zavřu za sebou.
"Mohl bych s tebou mluvit?" polknu a ošiju se.
Di sedí na posteli a je maličko rozcuchaná a pobledlá. Bříško už je natolik vidět, že ho má jako malý batůžek a mé oči to přitahuje víc, než bych chtěl. "O co jde?" Nabodne se na můj lustrující pohled.
Posadím se vedle ní a lehce se usměju, zatímco se dívám do jejích šedých divokých očí bojovnice. "Jak zásadní vliv má sex na … Šťastnou krev?" zakašlu a maličko se ušklíbnu. Tohle mi není moc příjemné a jí určitě taky nebude.
Trochu zúží oči, jak přemýšlí. "Záleží na lásce," zamumlá a pokrčí rameny. "Kolik jí dáš, tolik jí dostaneš." Zvědavě si mě prohlíží, zatímco já krabatím čelo nad něčím, co mi nejde do hlavy.
Nechci to rozebírat za Desiinými zády, ale nic jiného mě nenapadlo.
"Chester říkával, že krev po nebo při milování je jako božská mana. Většinou ho to položilo víc, než samotnej akt, sakra." Pokrčí znovu rameny a znejistí. "Všechno fajn?"
"Rozhodně." Trhnu přistiženě rameny. Nějak moc jsem se zamyslel a můj výraz asi nevypadal příliš věrohodně. Tak božská mana… Hm! zamumlám v duchu. Desiina krev chutnala stejně jako vždycky, jen byla o krapínek sladší, ale aby mě dostala do kolen, tak do toho měla hodně daleko. Přitom, když jsem z ní jen pil, tak mi tu hlavu dokázala zamotat, ale teď? Přece jsem se snažil nebo … to bylo málo?
"Necítíš něco, … co ti nedává smysl?" Zadívá se na mě, jako by vzpomínala.
Pocítím v sobě cosi jako: Teď už ani nevím, jestli furt vnímá moje emoce… A ošiju se. Nechápu, odkud se ta myšlenka vzala… "Jako co?" zamračím se, zatímco se probírám pocity. Vlastně ano, cítím podivné myšlenky a emoce, které… jako by mi nepatřily. "Já… nevím. Něco, co si myslíš, že bys zrovna cítit neměl," zamumlá a uhne pohledem.
Raději zavrtím hlavou, aby si o mně nemyslela, že jsem snad nějaký blázen. "Ne. Všechno mi přijde normální jako vždy. Proč?" Pozvednu obočí. "Měl bych snad něco takového cítit?" Poposednu si na místě a z náhlého popudu ji lehce pohladím po vlasech a lehce si k nim přivoním. Voní úplně jinak než Desire a přesto je ta vůně pro mě tak známá. "Chester to cítil?
"Nejspíš to není u každýho," zamumlá znovu a raději změní téma. Je nepozorná a roztěkaná, jako by byla myšlenkami úplně někde jinde. "Tak povídej," hlesne a snaží se v sobě vydolovat radost. "Jak sis užil tu nejlepší krev v životě?" usměje se. Kdyby nebyla mimo, už dávno by poznala, že tak lahodná ta krev zrovna nebyla. Di vždycky dokázala odhadnout moje pocity, ale teď je … vážně zahloubaná do sebe.
"Právě, že moc neužil," přiznám nerad. Prý nejlepší krev v životě! Zavrčím v duchu. "A podle toho, co mi tu říkáš, by to mělo být všechno úplně jinak. Asi jsem to někde zvoral nebo … nevím."
"Jak neužil?" Strčí do mě loktem. "No tak, sakra, muselo to bejt božský! Ta krev… Ten sex!" začne, ale jakmile si všimne mého výrazu, zarazí se. "Fakt ti nechutnala?" řekne to tak bolestně, jako by se jednalo o ni samotnou.
Samozřejmě, bere si to osobně a to jsem nechtěl. "Ale to ano, byla neskutečně sladká, ale… nic to se mnou neudělalo. Bylo to … jako když piješ svůj oblíbený džus, ale … žádná extáze. Nic prostě."
"Nechápu jak to," zamračí se a pohladí se po vystouplém bříšku, až k němu sjedu očima. "Desire tě přece miluje, ne?" Prohlédne si mě a protne se s mým pohledem. "Musí," řekne s jistotou a zamračí se. "Kdyby nebylo Chazze, sama bych tě milovala," usměje se na mě a pošle mi vzdušný polibek, který jí vrátím, protože mě její poslední věta hodně potěšila na srdci. Pořád ji zbožňuju. Vždy pro mě bude hodně znamenat, ale to bych Des nikdy nepřipustil. Už se tím projetým vztahem s Di nehodlám týrat. Mám Des. Dvojče, které je jemnější, křehčí a které miluju. "Myslel jsem, že ano… tedy, alespoň to tak vypadá, ale… proč to tedy nefunguje jako u vás?" řeknu a po tichu dodám: "Kdyby nebylo Chazze a Des, nejspíš by to fungovalo mezi námi," ušklíbnu se zklamaně, protože díky Di jsem poznal první zamilování. Všechny ty holky před ní, ke kterým jsem byl milý, pro mě ve skutečnosti nic neznamenaly. Namlouval jsem si city, které tam prostě nebyly. Ale ona jako první prolomila ledy a ukázala mi, jak chutná i bolí láska.
"Nemůžeš sázet na to, že to budete mít stejný." Mávne vědoucně rukou. "Každej máme jinej vztah. Ten váš je harmoničtější, klidnější. Žádný výbuchy… Moje ségra je prostě jiná než já, takže se tomu citu nemusí tolik poddávat, a tak pro tebe nemá tak sladkou krev. Buď rád, že máte klidnej vztah, sakra," povzdychne si a rukama si obejme kolena. "Se mnou bys to nevyhrál." Vycení na mě špičáky. "Nejspíš by nám to taky nefungovalo, Dicku," zamračí se zlomeně.
Ovšem na to mám já jiný názor. Jsem jiný než Chester, a proto by to se mnou taky bylo jiné, ale tím ji nehodlám trápit.
"S Chazzym mi to taky moc nejde. Je to jako na horský dráze, protože já jsem, sakra, moc impulsivní. Všechno moc prožívám," zašklebí se nuceně. "Asi proto mám pro něj takovou krev. Na druhou stranu mu zase šíleně lezu na nervy, takže ty máš sice klasickou krev, ale za to váš vztahu bude trvalejší a mírumilovnější!" Mrkne na mě povzbudivě.
"Hm… asi máš pravdu." Dívám se do prázdna. "Já jen myslel, že to bude lepší… bezprostředně po sexu a při tom to bylo horší než normálně. To mi nejvíc vrtá hlavou. Změnila se sice chuť, ale prožitek z toho nebyl žádný," přemýšlím nahlas, ale pak se z toho trochu oklepu.
"Mrzí mě, že z toho tolik nemáš … ale zase ji nechceš jen kvůli krvi, ne? Navíc ono … první sex. Je toho na nás trochu moc, takže to může bejt tím," ušklíbne se.
"Jak to mezi vámi vůbec vypadá? Vysvětlili jste si to už nebo jste pořád na válečné stezce?"
"Mezi náma je to fajn," hlesne a zakašle, jako by se chtěla z něčeho probrat. "Už jsme si to vysvětlili." Mávne bez zájmu. Chvíli oba mlčíme, jak se propadáváme do svých problémů.
Prolomím ticho. "Nemám ji jen kvůli krvi. Kdo ví, třeba se to časem zlepší, jen mě to trochu udivilo." Vlastně o nic nejde, jen jsem jako upír zklamaný… "Takže už je zase vše v pořádku?" Zadívám se na ni. "Doufám, že vám to vydrží déle než obvykle," uchechtnu se a rozhlédnu se po tmavé místnosti.v"Kde je vůbec Chester?"
"Nevím… Asi bude u sebe v ložnici." Otočí se ke mně zády. "Nezlob se, ale musím letět. Chci si pročistit hlavu, když teď zapadlo slunce," řekne, a aniž by něco dodala nebo se na mě podívala, vyskočí z okna. Mám o ni trochu obavu. Bříško už má jako v sedmém měsíci, brzy to na ni přijde a já bych nerad, aby se jí něco stalo.
Chester
Když se ozve klepání na dveře mé ložnice, zatrne ve mně. Že by potřebovala něco tak brzo? V hrudi se mi roztetelí majetnost a radost, že ji zas uvidím! "Jsem tu!" houknu, ale když se objeví Dickova blonďatá hlava, ani se nepokouším zamaskovat otrávenost.
Dick se ušklíbne, ale jinak ho má reakce nepoznamená. Prohlíží si mě dlouho, zřejmě nevypadám nic moc k světu, ale to mi těžkou hlavu nedělá.
"Co bys rád?" pobídnu ho, když se mi to jeho civění zdá už moc dlouhý.
"Chci se na něco zeptat... Jak jsi pociťoval Šťastnou krev po sexu?" Pozvedne se zájmem obočí, až se křivě usměju.
Zřejmě do toho už praštili, což je docela paradox, že zrovna v dobu, kdy jsme se s Di rozešli. "Proč? Neproběhlo to podle tvých představ či co?" zašklebím se, ale když vidím, jak výmluvně se na mě dívá, přestanu do něj rýpat. "Bylo to … něco, co se nedá popsat slovy. Nikdy bych nevěřil, že si mě to až takhle omotá kolem prstu. Fakt mě to dostalo, navíc já si to dopřával přímo při sexu a o to lepší to bylo. Zkus to taky," zašklebím se, abych nedal najevo, jak mě návrat do vzpomínek na naše první milování, vykolejil.
"Já si ji dával po sexu a … žádný zázrak," řekne se sebezapřením.
"To to bylo tak hrozné?" Zadívám se na něj nedůvěřivě. "Šťastná krev tě přeci dostává pokaždé, ne? I kdyby sis ji dával po sexu, tak na tebe bude prostě působit mnohem víc než při běžném sání."
"Byla nasládlejší, ale jinak…" Pokrčí rameny.
"Jinak to stojí za hovno, říkáš," doplním ho.
Jen přikývne a já si povzdychnu. Pokud Šťastná krev není Šťastná, sotva ho bude Desire milovat upřímně a on … to ví.
"Proto jsem přišel. Beru to jako nějaké … selhání. Nevíš, čím by to mohlo být?"
"Hele, pokud to bylo poprvé a podle toho, co říkáš, tak bylo, nemusí to nic znamenat. Určitě z toho byla celá vykulená a to se na tom mohlo podepsat," snažím se ho nějak povzbudit.
Jen se ošije, ale zřejmě jsem ho moc neuklidnil, protože těká očima po pokoji a tak nějak odevzdaně se vpíjí do krvavých skvrn. "Má tu krev pořád takovou…" broukne zamračeně. "Di říkala, že tobě chutnala moc dobře skoro pořád. No, takže to může jednoduše znamenat, že mě prostě nějak nebaští." Zašklebí se nuceně.
"Tomu, že tě nechce, nevěřím. Vždyť je do tebe celá divá," řeknu, ale ta věta s ním ani nehne.
Stále zírá do tmy a mlčí.
"Nemůžeš mě a Di srovnávat s vámi dvěma. Každý to holt podle všeho prožívá trochu jinak. Navíc Desire je stydlivá a má zábrany. Věřím, že až si na sex zvykle a začne z toho něco mít, bude i její krev jiná," hraju si dál na psychologa, přestože bych ho sám potřeboval.
"Asi ano." Trhne rameny.
Je zajímavé vidět sebejistého frajera Dicka, jak si neví rady. Jak se cítí na dně, protože … nevyhrál u Di a evidentně nezískal srdce ani její jednovaječné sestry.
"A co ty a Di? Jsem rád, že to máte vyřešený. To je … fajn."
Použije její slovo a mně z toho zatrne v zádech. Chybí mi byť jen způsob, jakým to obyčejné slovo říkala. Nikdy z ní nevypadlo nic jiného než "fajn", i když jí bylo mizerně, stále opakovala jen jedno.
"Ano, už je to vyřešené, to máš pravdu." Zabodnu pohled do svých dlaní, které už na ni pozbyly svůj nárok. Nějak nemám na to otevřeně přiznat, jakým způsobem jsme to vyřešili. Možná si naivně myslím, že když o tom nebudou ostatní vědět, nebude to pravda ... ale pokud to vyslovím, bude to definitivní…
"Malý bude klidnější a vy dva … také." Hodí po mně modrým pohledem. "Poslední dobou to bylo dost krušné. Ale tak to bylo s vámi vždycky," uchechtne se potichu. "Akorát to Di lépe snášela a tys byl sám sebou. Zlý protivný Chester." Vycení na mě špičáky v úsměvu.
Tehdy jsem ho zřejmě děsil, i když by mi to nikdy nepřiznal.
"Ta vaše láska byla na hony vidět. Vášnivé hádky plné touhy a citu. Obdivoval jsem to," zašeptá a vrátím mě tak na okamžik do minulosti. "Líbila se mi ta impulsivnost a radost s jakou jste se usmiřovali," vydechne, jako by na to vážně vzpomínal rád.
Ale já ne. Oživuje tím to, co se tak moc snažím potlačit a ani si to neuvědomuje. Na druhou stranu uháší poslední plamínky naděje, že by to mezi námi mohlo ještě fungovat. Jak by mohlo?! Vždyť to mezi námi nefungovalo nikdy! "Někdy prostě city nestačí," řeknu náhle, aniž bych si uvědomil, že nahlas vyslovím něco, co mělo zůstat jen pouhou myšlenkou.
Zarazí se a nechápavě na mě pohlíží. "Jak to myslíš?"
"Nech to plavat." Mávnu ledabyle rukou, protože mě jeho otázka probrala ze zamyšlení. Moc se mu to nezdá, ale Dick naštěstí není takový, aby do mě vrtal.
Pokrčí rameny a zvedne se. "Díky za rozhovor."
Jen přikývnu a dívám se, jak nenadšeně vychází ze dveří. Po jeho odchodu nějak nemůžu v ložnici vydržet. Oživlé vzpomínky na mě padají jako těžká dusivá deka. Raději zalezu do knihovny, ale ani to mi nepomůže. Musím vypadnout, pomyslím si a vyletím oknem k nejbližšímu městu, kam se dostanu během chvíle. Najít nemocniční komplex není těžké. Teď jde o to najít ten správný pokoj, ale díky vůni její krve, kterou jsem si stačil vtisknout do paměti, ji najdu velmi rychle. Upíří vlastnosti jsou k nezaplacení. Dojde mi, když v jednom z pokojů spatřím zářivé světlé vlasy rozprostřené na bílém nemocničním polštáři. Protáhnu se pootevřeným oknem dovnitř a v naprosté tichosti dojdu až k její posteli.
Poklidně spí a pravidelně oddychuje. Ránu na krku má zavázanou čistým obvazem.
Jemně jí po ní přejedu drápy.
Pohne se a otevře oči.
"Ahoj Chris," usměju se do tmy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama