Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Dravá vs. nevinná - 22. kapitola

23. listopadu 2012 v 18:12 | Chensie Ips - Sue Wish |  4. kniha - Dravá vs. nevinná
Diana
"Dík," pípnu a hned se mi při přívalu jeho sladké vůně zamotá hlava. Jeho feromonům prostě neodolám - jemu samotnému jakbysmet. S úsměvem se na něj zadívám a spokojeně se uvelebím. "Obelháváš," zašklebím se blaženě.
"Vůbec nevím, o čem mluvíš. A pokud máš na mysli ten nevinný trik, tak to je kvůli našim dětem, aby se uklidnily. Jdu ti sehnat krev. Potřebuješ ještě něco, než zmizím?"
"Ne, tady budu jak v bavlnce." Zhluboka se nadechnu. Pokoj je přímo nasáklý jeho mužnou vůní a mě to dělá moc dobře! Nejenže mě to uklidňuje a dodává pocit bezpečí, ale pomáhá to i dětem. Vědí, že jsou u tatínka a je jim stejně dobře jako mně. Dlouhou dobu jim jeho vůně chyběla … nejen jim. "Chazzy," brouknu. "Udělej to nějak … humánně. Bez toho, abys někoho zabil, prosím." Otočím na něj prosící oči a doufám, že jsem to řekla tak nějak, aby to pochopil, a ještě jsem neurazila jeho ego.
"Nemusíš se bát," usměje se a vyletí oknem. Z jeho stolu seberu knihu, kterou má rozečtenou. Není vůbec poškozená, jako bývají ty zapomenuté, které čtu já. Tato má černou vazbu s rudým názvem "Můj následovník a vše ohledně něj".
Upír nebo člověk?
Upír nemůže ovlivnit pohlaví potomka, je to stejné jako u lidí. Ovšem v případě, že je otec upír, tak může udat, zda dítě bude člověk nebo rovněž jeho rasy. Záleží na nátuře upíra. Pokud jde spíše o lidského upíra, bude dítě člověkem. Ale jestli je upír plnohodnotným představitelem své rasy, má rovněž i silné geny a dítě bude tedy po něm. Pak se dá hovořit o právoplatném následovníkovi.
V případě, že je upírem matka, rodí se vždy upír.
Délka těhotenství je různorodá. U stoprocentních upírů je to maximálně 3 měsíce, aby se mohli krmit a dál rozšiřovat svůj rod. U poloviční upírů je to 4 a půl měsíce. A u lidí podle všeho 12 měsíců, než se plod vyvine natolik, aby mohl přijít přirozenou cestou na svět.
Když se ozve rachocení za dveřmi, ihned knihu položím na místo, jako bych se jí nikdy nedotkla a oběma dlaněmi si pohladím velké bříško. Sakra, kterej upíří idiot může napsat, že lidi na svý potomky čekaj dvanáct měsíců! To je přece nehorázná blbost."To už jsi zpátky?" podivím se a zadívám se na toho blonďatého vysokého upíra se sebestředným arogantním výrazem, kterému září oči nadšením a … láskou. "Díky." Přijmu sklenku čerstvé horké krve a do dna ji vypiju. Ihned se mi tělem rozlije příjemný pocit sytosti a vibrující energie.
Chester se posadí ke mně na postel a jemně mi smete vlasy z tváře.
Ten dotek je tak rychlý, že ho sotva postřehnu.
"Byls vždycky takhle dokonalej nebo je to jenom teďka?" ozvu se ironicky a zvesela se ušklíbnu. Pobyt v jeho ložnici je pro mě jako dovolená. Zhluboka do sebe nasávám ten vzduch, při kterém mám zas chuť do života. Plní mi plíce a dostává se mi do těla. Chci ho mít v sobě.
"Samozřejmě, že vždycky," zazubí se samolibě, až se rozesměju.
Opět mě dostává tou svou péči a starostlivost. Zřejmě nám oběma ty tři týdny pomohly natolik, abychom se k sobě začali chovat ohleduplněji.
"Až budeš mít zas hlad, tak mi řekneš a já ti donesu další. Ne, že někam zmizíš! Z té postele se ani nehneš, rozumíš?!"
"Sakra, Chazzy," zaprotestuju a zadívám se do toho ryze upířího obličeje. "Přece do porodu nebudu jak balvan na tvým krku."
Tomu přirovnání se opět ušklíbne. "Neříkej hlouposti. Nejsi žádný balvan."
"Je mi fajn. Půjdu se proletět. Čerstvej vzduch mi jenom prospěje a přitom si vyhledám nějakou pořádnou kořist," plánuju si, ale když chci vstát, projede mi páteří taková bolest, že mi z očí vytrysknou slzy. "Sakra."
"Tak vidíš. Až budeš chtít jít ven, tak jedině s někým. Sama rozhodně nepůjdeš! Takže co? Chceš další krev nebo … masáž?" Udělá na mě nevinný kukuč, zatímco se mnou zase snaží manipulovat.
Mírně ohrnu rty a probodávám ho zlým pohledem, kterému se jen šklebí. Jasně, on je ten zlý upír, na něj tohle moje prskání nezabírá. "Všechno zvládnu sama. Neboj se. Je mi fajn!" Chci být zas samostatná, abych pro něj nebyla přítěží. Vždycky jsem se starala sama o sebe, je pro mě tak těžké přijmout cizí péči a viset někomu na krku jako lazar!
"Musíš být za každou cenu paličatá?" hlesne a probodne mě temným pohledem, až na chvíli ustrnu a nechápavě mrkám do jeho očí. "Včera jsi mi tu brečela, že to nezvládneš. A když ti chci pomoci, tak mě od sebe zas odháníš." Vyčte mi a připomene mou včerejší slabost, za kterou se vážně stydím.
Zamračím se a vjedu si do dlouhých vlasů, jako to dělám pokaždé, když se chci uklidnit. "Sakra, Chazzy, já chápu, jak pro tebe tohle musí bejt těžký. Cejtím, jak je to hrozný i pro mě!" prsknu a nahnu se, abych těm zádům trochu ulevila. "Sakra, kéž by mě přejel parní válec!" zamumlám pro sebe, až Chester pobaveně povytáhne obočí.
"Netuším, proč by to pro mě muselo být hrozné. Pro tebe je to takové, protože si zase nenecháš pomoct. Zase chceš všechno zvládat sama, ale proč, když jsem tu já?"
Samozřejmě, on to nechápe a nepochopí.
"Nechci tě tím otravovat," zahučím nerada a zvednu k němu oči.
V jeho naprosto černých duhovkách se odráží starost a odhodlání. Jakmile si on něco usmyslí, je těžké uniknout.
Povzdychnu si. Já si nepřeju nic jiného, než být s ním, ale za pár minut si začneme lézt na nervy a on … zdrhne jako blesk.
"Nechceš mě tím otravovat, nebo nechceš, abych tě otravoval já?!" protne mě přemýšlivým pohledem a zase si to vysvětlí špatně. "Jestli mě tu nechceš, tak … stačí říct. Pošlu sem Des nebo Miu, aby ti pomohly místo mě," navrhne a snaží se nedat najevo, jak ho to zasahuje.
Ale proč?! Protočím oči v sloup. Když chci být samostatná, tak kolem sebe nechci nikoho. Sakra, jsem zvyklá být sama. Bylo by pro mě snadnější, kdyby mě všichni ignorovali. Tenhle přístup znám a dobře zvládám. "Chci bejt s tebou. Jenom mám obavu, že tě to za chvíli bude obtěžovat. Protože kolem mě budeš furt běhat. Mám strach, že mi prostě zase odejdeš." Pokrčím rameny a uhnu pohledem.
"Přeci jsem ti něco slíbil, ne?" Zadívá se na mě pronikavě, ale já mu to neoplatím.
Těch slibů už bylo tolik, že není potřeba je počítat. Jsem tím trochu zklamaná a ta nedůvěra … je nezmar.
"Nikam neodejdu. Za tu dobu jsem udělal dost přešlapů a … nemíním v tom pokračovat. Vážně se nemusíš bát," řekne omluvně, jako by si uvědomoval své nedostatky. Vezme mě jemně za ruku a hladí mě palcem přes klouby, zatímco já nedůvěřivě těkám očima po jeho mužné tváři a čekám, co ho prozradí.
Že by fakt prozření? To by byl zázrak, sakra! Pomyslím si v duchu. Ostatně… Není vina jen na jeho straně. Oba na tom máme svůj podíl. Já jsem fakt zmetek k pohledání a nijak mu to neulehčuju. Uvěřím a podlehnu jeho slovům. Když mi pomůže se lépe posadit, sedne si za mě a bez řečí mi začne masírovat záda, což vnímám velmi úlevně. Slastně vzdychnu a užívám si jeho péči. Zřejmě je pro něj namáhavé být mi tak blízko, jen nevím z jakého důvodu. Když se mé vlasy nechtěně dotkly jeho obličeje, útrpně vzdychnul. "Díky." Odtáhnu se, když se mi udělá lépe a ta bolest je menší. "Co máš za plány na dnešní noc?" zúžím oči a dívám se, jak zarytě přemýšlí.
Jako by už s něčím počítal, ale po chvíli mávne rukou. "Ještě nevím. Nejraději bych tě hlídal, aby tě zas nenapadla nějaká šílenost," usměje se na mě, až odfrknu.
"Mě nikdy nic šílenýho nenapadá." Vypláznu na něj afektovaně jazyk a odsunu se na druhou polovinu postele, aniž bych se ho dotýkala.
Uvolněně se protáhne a zadívá se na mě.
Tak nějak matně pozoruju jeho tělo. Pevnou hebkou hruď, od které se odráží měsíční svit. Očima sjedu až k poklopci a dlouhým nohám. Je zas jen v černých kalhotách a těžkých botách, dodávajících mu drsnost. Jako by to snad potřeboval. Olíznu si suché rty a znovu ho sjedu od shora až dolů, když mi dojde, že právě tyto hříšné pohledy způsobily to, že mám teď pod srdcem dvě děti.
"To známe," vydechne hrubě na pohled bezcitný drsňák a zašklebí se.
Je takový nezvyk mít ho vedle sebe a nemoct se ho dotýkat.
Právě teď, když je tak uvolněný a přímo vybízí k pohlazení. Blonďaté vlasy se protínají s paprsky měsíce, jen do nich zajet prsty a polaskat je. "Tak můžeme vymýšlet jména," probere mě z mých myšlenek.
Přistiženě zvednu oči. Nechala jsem se omámit jeho vzhledem nechutně násilnického upíra s hromadou sexappealu. "Napadlo mě, že by jedno dítě mohlo mít jméno na D po mně a druhý na Ch po tobě." Pokrčím rameny a raději uhnu pohledem. Jsem na tom vážně špatně, když mě ta jeho nenávistná drzá nátura zase láká. Stále vypadá jako neurvalý zlý upír a já nad sebou vrtím hlavou, protože nedokážu uvěřit tomu, že my dva se skutečně … milovali.
"Máš na mysli nějaká konkrétní?" Prohlíží si se zaujetím své drápy, jako by už dlouho nikoho netýral.
Podivné, upír samaritán a to i přesto, že vzhledem spíše připomíná zvráceného masového vraha.
Chester
"Myslela jsem, že by alespoň jedno mohlo bejt lehce upíří. Budeš se mi smát, je to fakt takový lidský a infantilní, ale mám ráda draky…" zašklebí se a jako by si na chvíli chtěla studem schovat tvář do dlaní. "Takže co Drak?" vydechne a mě prudce bodne v hrudi.
"Takže ty si necháváš říkat Drak, protože seš velkej drsňák, jo?" uchechtnul jsem se a sjel pohledem plameny táhnoucí se mu od zápěstí téměř až po lokty a tetování draků na zádech. Než se z něj stal rodinný putička, zřejmě musel být velmi rozpustilý, ale teď se sotva drží na nohou, zatímco ho obcházím a on nejistě očekává bolestný útok.
"Jsem Drak…" zachraptěl a vyplivnul z úst krev.
"Tak Draku, teď tě zabiju," zazubil jsem se a díval se do tváře, která nabírala až ostrého cynického nádechu, zatímco mu oči jasně svítily nehynoucí ironií. Neztratil ji, ani když jsem z něj vymlacoval život…
Nenáviděl jsem ho nejvíc na světě, protože on získal srdce mé Eleanor. Byl to její manžel, a kdyby jím nebyl, nechali bychom ho s Oskarem proměnit v upíra, protože na houževnatějšího muže jsme do té doby nenarazili. Snášel naše týrání a nevzdával se. Bojoval ohnivě a chytře, až nás udivoval. Snad proto jsme ho týrali více, než kohokoliv jiného. Oskar ze samé zajímavosti, já proto, abych si na něm vybil všechen ten vztek. Že on ji získal a já ne…
Když jsem ho tenkrát přemohl a on naposledy vydechl po boji tak krutém, že jsem se divil, že přece jenom neprosil o milosrdnou smrt, nechal jsem si tenkrát na počest zavraždění Draka, kterého v sobě skutečně nosil a jehož náturu měl, vytetovat na záda dva draky v souboji. Jeden představoval mě a druhý jeho… Plameny na zápěstí mám rovněž, protože … já jsem ho přemohl. Zabil jsem skutečnou ohnivou bytost, plnou ironie a démoničnosti, chladné rozvahy a tvrdosti, která by přemohla samotného Oskara natolik, že by jej přeci jen přeměnil v upíra. Ale to já nikdy nedovolil… Moje zášť trvala i po jeho smrti a já věděl, že se nikdy nevytratí. Proto jsem byl pyšný na ta znamení, která jsem si nechal vytetovat na tělo. Znamení vítězství…
"Zajímavé jméno," hlesnu tiše. Po té době bez ní jsem naprosto vděčný, že s ní můžu takhle být. Chyběla mi. Vnímám její vláčné teplé tělo. Mělké nádechy a výdechy… Je tak příjemné a zároveň těžké ležet teď vedle ní.
"Mám ráda draky… Prostě pro mě něco znamenaj," uchechtne se ironicky a zvrátí oči v sloup. Blýskne očima a ohlédne se po mně. Znovu se na mě podívá tak zvláštně, až mi po zádech přejede mráz. Jako by se mě dotýkala.
Zase se topím v těch hlubokých šedých očích a myšlení si zatemňuju vdechováním její vůně.
"Prostě… Drak."
"Mých kvalit rozhodně nedosahuje, ale jinak je to pěkné jméno," odpovím, když na mě vyčkávavě hledí.
"Ty máš nádherný jméno, ale na to jsi uvalil klatbu!" ušklíbne se na mě mírně popuzeně.
"Na Ch by to mohlo být třeba Chemist, co říkáš? Tedy, doufám, že to nebudou dvě holky," zasměju se.
Trochu ukřivděně se stáhne. "Sakra, co je špatnýho na holkách?!" ozve se zklamaně. "Já a Desire jsme taky … holky! Já to fakt nějak neovlivním. Chceš mi snad říct, že když to budou dvě holky, že je prostě … odmítneš? Já je budu milovat a je mi sakra fuk, co budou zač!" zamračí se a dá mi najevo, že má láska k dětem je vážně hmatatelná.
Povzdychnu si, protože si všechno bere osobně. "Dělal jsem si legraci. Nic proti holčičkám nemám. Jen … byste na mě byly tři a to bych asi nevydýchal," snažím se udobřit si ji. Vypadá to, že ji tím trochu uklidním.
"Bylo by fajn, kdyby to byla holka a kluk. Ale kdyby to byly dva kluci, tak už máme jména. Chemist a Drak!" rozesměje se na celé kolo.
"Já nevím. Přijde mi divné, že bych měl mít dceru… S děvčátky to moc neumím," mírně se na ni ušklíbnu. Bylo by pěkné mít pár - kluka i holku.
"S hodnýma holkama ti to jde. To jen se mnou máš trable, protože já jsem prostě číslo."
"No, právě, pokud by byly dvě po tobě, tak to bych šel raději dobrovolně za lovci upírů!" zkřivím rty a pobavím ji tím.
Chvíli mlčíme a probodáváme se pohledy.
Po chvíli se Di se otočí a zamumlá do ticha. "Napadá mě jméno pro holku. Diablla. Jestli bude po mně, tak se to k ní bude hodit. Znamená to totiž ďábel…" Vycení potěšeně zuby a mně je jasné, jak moc se jí to líbí.
"To je moc hezké jméno. Tak ses měla jmenovat ty, alespoň bych věděl, do čeho jdu," provokuju ji, až se rozdováděně usmívá.
Nevadí jí to, spíš naopak. Ráda se chlubí tím, že není jako každá druhá a její ďábelská povaha je něco, co mohou lidé i upíří obdivovat a někdy ne zrovna zvládat.
"Nebo by to mohla být Charlie… Víš, já vím, že je to klučičí jméno, ale tak se jmenuje můj otec… A já bych rád, aby ho jedno z dětí mělo. Jako vzpomínku na něj… To kdyby to náhodou byla hodná holčička po mně, protože táta byl zlatý."
"Copak ty seš hodnej?" usměje se uvolněně, když po ní blýsknu očima a snaží se mě nezatahovat do debaty o otci.
Jsem tomu rád! Je to pro mne citlivé téma.
Přitáhne se ke mně a začne mě lechtat.
Nečekám to, takže sebou trhnu a udiveně se na ni se smíchem zadívám.
Provokuje, a bohužel nebo bohudík pro mě, velmi ráda a téměř pořád.
"Ty seš spíš hodně drzej upír. Věčně nespokojenej, sebestřednej a urážlivej sobec." Vvyplázne na mě jazyk a oči jí září.
"Neprovokuj," zavrčím a odstrkuju její ruce. "Jistěže jsem hodný. A skutečně mě těší, že máš o mně tak skvělé mínění!" zašklebím se na ni. "Ale pokud budeš drzá, tak tě budu muset ztrestat … následky si ovšem poneseš sama."
"Sakra, jasně, že budu drzá!" prskne pobaveně, jako by snad ani jiná nebyla. "Já si nebudu hrát na andílka, když jím nejsem. Navíc… tebe já se fakt nebojím." Tohle špičkování ji baví a navíc díky tomu kvete, takže si nechávám mírně podtrhávat sebevědomí.
Navíc jsme spolu už nějaký čas a zatím jsme se nepohádali, ani na sebe nevyjeli. Beru to jako malý zázrak a užívám si těch chvil, co nejvíc můžu. "Nějak ti otrnulo," zašklebím se, když se zdola náhle ozvou rány. Ihned vyskočím na nohy.
Di se na mě tázavě zadívá.
Jakmile chce vstát, zatlačím ji zpátky do postele a pro jistotu ji mírně znehybním feromony, kdyby ji náhodou napadlo hnát se za mnou. "Hned jsem zpět!"
Diana
Nechápavě a namáhavě se posadím na posteli. Sakra, zase mě obelhal a zmizel tak rychle, že jsem nestihla ani zavrčet. Zatlačím zvědavost hluboko do sebe, protože by pro mě nebylo dobré lézt někde a sledovat všemožný hluk. Navíc by mě to rozrušilo. Chazzy má pravdu, dám mu poprvé za pravdu a řídím se jeho radou. Zůstávám ve voňavém bezpečí jeho ložnice. Raději se natáhnu pro knihu a znovu se začtu:
Upíří velice lpí na svých následovnících, obzvláště pokud jde o mužské potomky. Není to z důvodu rodičovské lásky, ale pouhé vidiny následovníka a zachovatele upíří rasy a jeho genu, kterého mohou náležitě zaučit.
Dívky, jakožto slabší pohlaví, moc žádané nejsou. Ovšem je dokázáno, že právě k dívkám se upínají polidštění upíři, kteří se zamilovali do jejich matky. Jsou případy, kdy jde i o lidskou ženu! Tito upíři pak mohou trpět vůči svým dcerám tzv. Otcovským komplexem, stejně jako ti lidští. Hodně na svých dcerách visí a mají někdy, až chorobnou potřebuje je před vším ochránit.
Sotva urychleně položím knihu, už se komíhá klika a on vchází do dveří s další sklenkou rudé tekutiny.
Nenuceně se usmívá a oči mu při pohledu na mě září, jako by mě neviděl řadu let a ne jen několik minut.
"Sakra, to je luxus," pochvaluju si, když se mohu znovu napít. Zas se mi udělá dobře. Cítím, jak mi energie putuje až do končetin. Je to jako bych vypila snad tři energi drinky za sebou. V bříšku se mi rozplývá blaženost, až přivírám oči. "Není to od Desire?" Přimhouřím oči.
Zavrtí hlavou. "Někoho jsem sem přivedl. Je to jeho krev. Ale on je v pořádku, nic jsem mu neudělal. Nemusíš se bát," potvrdí mi mou domněnku samaritána a vřele se usměje.
"Pustíš ho pak?"
Přikývne a já ho odměním úsměvem.
"Zase taková citlivka," prsknu vesele a začnu ho znovu prokovat. Líbí se mi trávit s ním chvíle tímhle zábavným způsobem, když už nic jiného nemůžeme.
"Dělám to kvůli tobě, abys mi neukousla hlavu. Jsi teď těžší než já, moc bych se neubránil." Usměje se, zatímco já se jako na povel rozbrečím.
"Nejsem těžší!" Schovám si hlavu do dlaní a prskám nad svou vahou, která mi do těla vhání deprese. "Já nechci bejt tunová! Já chci bejt zase jako proutek, sakra!"
Chester
Že já vůl raději nedržel hubu! Projede mi myslí, zatímco hledím na ten uzlíček nervů.
Sedí na posteli a usedavě pláče.
"Di, ale no tak. Víš, že jsem to tak nemyslel!" Pokleknu si k ní a opřu si ruce o její kolena. "Slyšíš?" Hladím ji po hebkých černých vlasech.
"Je přeci krásné, jak naše děti rostou. Mě to úplně fascinuje," hlesnu a zajedu jí rukou pod tenkou látku trička. Vyhrnu ho, abych si ji mohl prohlédnout. Laskám jí jemnou kůži a dívám se jí do rozesmutnělé tváře. "Neplakej." Setřu jí slzy a vetřu se jí mezi nohy. Věnuju jí několik chladných polibků na napnutou pokožku a pak ji obejmu kolem pasu.
Dívá se mi bezradně do očí, jako by hledala útěchu, kterou nabízím po hrstech. "Těším se na ně." Přejede mi konečky prstů po tváři a pak mi zajede do vlasů, až přivřu oči.
"Já také," usměju se, ale neodtáhnu se. Vím, že bychom to neměli dělat, ale tak moc mi schází. Alespoň na chvíli si užít její doteky. "Už jsi to řekla Desire?"
Jen zavrtí hlavou a odprostí se ode mě. "Ne. Nebyla příležitost. Zdá se, že si s Dickem vynahrazujou všechen ztracenej čas." Mírně se zakaboním.

"No, Dick říkal, že trénují. Podle všeho jim to nejde tak dobře, jak by si představoval. Asi jsme dali laťku moc vysoko," pousměju se.
"Problémy se Šťastnou krví," zahučí ironicky a protáhne se. "Měl by sis taky dát. Děti potřebujou tatínkův jed…" Natáhne ke mně ruku.
Začnu ji rozmazlovat od zápěstí, jako jsem to dělal na začátku, když se kousnutí bála. Líbám její hladkou pokožku, přejíždím jazykem po tepně a oddaluju kousnutí. Po chvíli to nevydržím a začnu od jejího zápěstí putovat k loketní jamce, kterou jí zlíbám a pak, posilněn jejím klidem, zlehka postupuju dál po její paži. Její kůže krásně voní a mně se sbíhají sliny, ale něco potřebuju mnohem víc než šťastnou krev. Když se přes rameno dostanu až k jejímu krku a odtud ke rtům, zarazím se a zadívám se jí do šedých očí, které mě k sobě lákají. Hrozně rád bych ji políbil. Hrozně moc, ale… Přejíždím pohledem z jejích rozněžněných duhovek na její rty a nějak se nemůžu rozhodnout. Snad poprvé za celou tu dobu nějak nevím... Div nad sebou nezakroutím hlavou…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama