Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Dravá vs. nevinná - 24. kapitola

23. listopadu 2012 v 18:15 | Chensie Ips - Sue Wish |  4. kniha - Dravá vs. nevinná
Když je všechno uklizené a na posteli jsou čistá prostěradla i peřiny a polštáře, přenesu jí do ní.
Zívne a oči se jí jako na povel zavírají.
Ano, sice se bude uzdravovat rychleji než klasický člověk, ale stále to nebude tak rychlé jako u normálního upíra. "Vyspi se. Budu s tebou." Lehnu si vedle ní a přitáhnu ji k sobě do náruče.
Je celá teploučká a měkká, až musím tu touhu pro dnešek pohřbít hluboko do sebe. Raději ji políbím na rty a ona se na mě zasněně podívá.
"Chyběls mi," vydechne a tiše začne usínat v mém náručí.
*** *** ***
"Pořád tomu nemůžu uvěřit. Máš tři děti!" Protáhne se Di po dlouhém spánku, který prospěl nám oběma.
Já jsem sice během té doby několikrát odběhl za dvojčaty, protože se na ně nějak pořád nemůžu vynadívat, ale ji jsem nechal spát.
Byla dost vyčerpaná.
"No, když to řekneš takhle, tak mě to trochu děsí," připustím s úsměvem. "Navíc na to, že mám tři ratolesti, jsem si teda moc neužil," popíchnu ji a sjedu pohledem od hlavy až k patě, až z očí vydoluje ohnivé plamínky a svádivě se olízne.
"Vynahradím ti to," zachraptí a přitáhne se ke mně blíž a zavrtím mi do rtů. "Ale budeš muset počkat pár dní, než se zotavím."
"Už se nemůžu dočkat," usměju se a přitisknu ji k sobě.
Chvíli jen tak ležíme a užíváme si jeden druhého.
Když se ode mě odtáhne a začne se převlékat do čistého, opřu se o čelo postele a nacpu si ruce do kapes, zatímco si ji se zájmem prohlížím. Další známka masochismu. Místo, abych vypadnul na chodbu a ve vlastním zájmu strávil dobu, kterou jí bude trvat převlékání, tam, hltám pohledem něco, co v tuhle chvíli nemůžu mít.
Všimne si, jak ji hladím pohledem, a usměje se na mě se vší drzostí. Z očí jí šlehají plameny a schválně si dá záležet na tom, aby mě provokovala každým pohybem. Ona tu svou ďábelskou povahu umí ukázat...
A mně se to nehorázně líbí!
Dojde až ke mně a zlehka mi přejede přes napnutý poklopec.
Tlumeně vzdychnu, zatímco se topím v jejích očích. "Týráš mě..."
"Já ráda, ale možná bych ti s tím mohla píchnout." Jemně mi polibky ochutnává kůži na krku a sjíždí níž. Vykasá mi košili a laská mě na břiše, aby po chvíli zaútočila svými zuby na knoflík od kalhot. "Chtěl bys?" Skousne si rajcovně spodní ret, zatímco loví mé mužství, aby si s ním mohla hrát.
Opřu se o zeď a s očima upřenýma kamsi k nebi vnímám její slastné doteky dlaní, rtů i jazyka. Jsem vydrážděný na maximum. Ten celibát mi vážně nesvědčí. Proboha, nikdy jsem tím netrpěl a teď, abych byl na stará kolena … věrný! "Neměla by ses spíš vzpamatovávat z traumatického zážitku," zachraptím, když ho celého vsaje do úst a olizuje. Přejíždí mi po něm tak rozkošně jazykem, že co chvíli usyknu. Prsty ji výskám v dlouhých černých vlasech a dívám se, jak jí to jde. Je to pohled pro bohy, když se mi takhle věnuje. Protahuje to, jak nejdéle může, ale bohužel pro mě jsem natolik vydrážděný, že dlouho nevydržím. Stačí, že vnímám, jak mi olizuje napnutou pokožku a dohání mě svými horkými rty k šílenství. Netrvá dlouho a dosáhnu vrcholu… "Di," zavyju po tichu a pevně semknu víčka pod silnou vlnou slastné křeče, která mi v jednom okamžiku projede tělem. Jsem naštvaný sám na sebe, že jsem tak málo vydržel, protože mě svými doteky krásně mučila. Ještě bych si klidně pár minut té slasti dopřával. Nedostatek pravidelného sexu dělá svoje. "Do hajzlu, kde ses tohle naučila," vydechnu, když je největší nápor za mnou.
"Měla jsem skvělýho učitele," zazubí se a zapne mi poklopec a poťouchle se usměje.
Já to řekl nahlas?! Pomyslím si. Raději ji přivinu do své náruče a vdechnu vůni jejích vlasů.
"Jsem ráda, že se ti to líbilo," zašeptá a tulí se ke mně, až slyším její šťastně bušící srdce.
"Líbilo se mi to moc. Doufám jen, že tím učitelem myslíš mě!" zavrčím maličko ostřeji pod tónem žárlivosti, až se na mě nadšeně zašklebí. "Jen s tím … nemusíš jít až do finiše, pokud s tím máš problém. I když je tedy neskutečně rajcovní, když to tak krásně polykáš. Ovšem každý na to žaludek nemá a já … tě do toho nechci nutit," zachovám se natolik chápavě, až mě to samotného překvapí. Obvykle jsem nutil všechny ženy, které mi to dělaly, až už dobrovolně nebo proti své vůli, aby to polykaly a hrozně mě to bavilo!
"Ty mi chutnáš." Pokrčí rameny.
Sice jí moc nevěřím, ale dál už to neřeším. Ostatně … pro mě je to jenom plus!
*** *** ***
"Uklidním ho," řeknu a otevřu dveře od sklepa, ze kterého je slyšet pronikavý řev a chřestění okovů.
Náš člověk, suplující krevní banku, je mohutné postavy a pár odběrů ještě vydrží.
"Potřebuju krev." Zadívám se na něj a propaluju ho chladným pohledem zabijáka, abych dal jasně najevo, že nemám náladu na hry.
Obrátí ke mně rozezlené oči a odfrkne.
"Když budeš v klidu a ještě jednou jí poskytneš, tak ti slibuju, že tě potom pustím a zanesu mezi lidi," vyjednávám s ním, přestože mu musí být jasné, že bych si i bez jeho svolení vzal, co chci.
Postaví se mi čelem. Je stejně vysoký jako já, ale vazounské postavy.
"Jí?!" Zamračí se ostře a drvoštěpská nátura vyjde najevo.
"Ano, mé přítelkyni. Di!" zvolám do schodů, kde se ve stínu schovává má Šťastná krev.
Obezřetně schází dolů do sklepa a ohlíží se po něm, zatímco těžce polyká.
Zřejmě se jí jeho silácká postava nelíbí a nemá z toho dobrý pocit. "Nemohl bys mu stisknout tepnu, aby omdlel?" Zvedne obočí, když se ke mně přivine a schová se mi za zády, což nikdy dříve nedělala. Vždycky čelila nebezpečí sama a dost často mu šla vstříc už jako člověk. Ale zřejmě právě to bude ten problém. Než se dostane z poporodní fáze, bude nejspíš ještě křehčí než obyčejná lidská bytost a to se mi na jednu stranu … vážně líbí. Je tak zranitelná, dokonce více, než na začátku našeho vztahu.
Jsem zas nad ní a miluju ten pocit nadřazenosti, i když teď z úplně jiného důvodu než předtím. Dříve jsem si tím dokazoval svou moc a nezávislost. Ale teď mě neskutečně těší, že mě potřebuje. Že chce, abych byl s ní a chránil jí. Je to ryze chlapská záležitost, která ve mně vzbuzuje ještě větší majetnické nároky. Ona mi teď díky té zranitelnosti patří ještě víc! A já jsem pro ni nepostradatelný! Jenom se na ni usměju a pustím ji. Dojdu k tomu vazounovi a chytím ho za krk.
Škubne sebou.
"Neublížím ti," pousměju se a zadívám se mu do očí. Stisknu mu tepnu.
Podlomí se mu nohy, a kdyby nebyl přivázaný řetězy ke kruhu ve zdi, svezl by se na zem.
"Díky, sakra." Drze se ušklíbne a tak nějak rozněžněně mě protne pohledem.
Vím, že ji tahle péče dojímá a mně to v těle burcuje pocit, že nejsem zbytečný. Jsem pro ni důležitý a to moje ego zvedá víc, než cokoliv jiného.
Protne mě obezřetným rudým pohledem a poklekne k němu. Bez dalšího otálení se mu lačně zakousne do hrdla a polyká jeho krev.
Neředěné aroma se mi dostane do nosu, až v záchvatu chtíče vycením špičáky. Taky bych potřeboval krev, ale ona je momentálně důležitější. Když se ozve zoufalé zahučení, poznám, že se od něj nedokáže odervat. Nikdy to neuměla, když byla vyhladovělá.
Chytím ji a lehce odtrhnu. Její síla se zmenšila na minimum. Sice mu trochu poškrábe krk svými špičáky, ale jinak náš svalovec bude v pořádku. Zadívám se jí do nevinné tváře. Zranitelná možná je, ale instinkty zabijáka v ní pořád přetrvávají. Kleknu si k němu a obvážu mu ránu.
Dala mu zabrat, ale dostane se z toho.
"Přežije to." Otočím se na ni.
Sedí na kamenné černé podlaze a chvěje se po celém těle. Opírá se o ty nenahozené zašpiněné cihly zády a shlíží na mě s výčitkami svědomí. Samozřejmě, brečí, ale snaží se to zamaskovat, jako vždy.
"Lásko, bude v pořádku…" Schovám ji do své náruče a utěšuju. Je to vážně absurdní situace. Upíři, kteří se starají o svou oběť! Kteří se bojí, aby ji … nezabili!
Oskar by mě za něco takového nepochválil. Spíš naopak ... asi by mě za to zabil.
"Tak zabiješ ji už konečně?" ozval se nade mnou klidný hlas. Oskar se nikdy nevztekal. Nezuřil. Byl vždy naprosto klidný a o to děsivější.
Klečel jsem nad Eleanor, která byla v bezvědomí po jeho náletu surovosti, a chránil ji svým tělem. "Ona … je … moje!" vrčel jsem zlostně jednotlivá slova a snažil se zůstat natolik klidný, abych po těch ohavnostech, co jí provedl, nevyletěl a nesnažil se ho zabít. Poslední dobou byl i na mě dost sadistický a já ho za to … nenáviděl.
"Buďto ji zabiješ sám nebo to udělám já." Jeho hlas zněl téměř nezúčastněně a to mě neskutečně štvalo.
Nenáviděl jsem, s jakým obyčejným tónem mluvil o smrti a násilí, které páchal … na ní. Na dětech! "Kdybych věděl, jakej seš zmrd, nikdy… nikdy bych se nestal tvým učedníkem!"
Rozesmál se a zelené oči, zářivé jako hvězdy, se zachvěly a Eleanor se pode mnou propnula a dotkla se mého hrudníku svými ňadry.
Houževnatě zasténala JEHO jméno a protočila panenky.
Zas ji ovládal, zkurvysyn!
"Vždycky se vší slušností, Chestere. Nikdy se to nenaučíš," zamumlal ponuře. "Jsem ten nejlepší, kterého jsi kdy mohl potkat. Tys přesně věděl, jaký jsem! Proto jsi za mnou šel! Proto tě to lákalo! Jsi stejný jako já!"
Jeho poslední věta mě zasáhla jako jedovatý šíp přímo do hrudi. "Do hajzlu, já nejsem stejnej!" zařval jsem, až sebou pode mnou trhla.
"Jsi a já ti to jednou dokážu." Nahnul se nad nás. "Teď si musíš vybrat. Buďto zabiješ ji, nebo mě," řekl znovu chladně.
Oči se mi rozšířily ve vší nenávisti. Surově jsem Eleanor stisknul zápěstí, až se jí na kůži objevily nafialovělé modřiny. Pak jsem ji pustil a…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama