Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Dravá vs. nevinná - 26. kapitola

23. listopadu 2012 v 19:58 | Chensie Ips - Sue Wish |  4. kniha - Dravá vs. nevinná
Jen se ušklíbne a z mého rozpoložení si evidentně nic nedělá. Jako obvykle.
Občas mi přijde, že se naučila dokonale potlačovat strach a tvářit se, jako by se jednalo o naprosto obyčejnou věc. Anebo ji prostě neděsím, ale to si v zájmu zachování svýho ega radši nepřipouštím. "Neměla bys odpočívat?" řeknu, ale neslyší mě. Nebo nechce slyšet.
Pořád se ochomýtá kole, jako by neměla nic jiného na práci, než se rozplývat nad těmi dementními postýlkami.
To jsem si tedy naběhl. Doufal jsem, že jsem ty vzpomínky pohřbil hluboko do sebe.
"Dole jsem nic nenašel!" vydechne Dick, když svou upíří rychlostí vyběhne schody a rázem se ocitne vedle mě.
"Do hajzlu," ulevím si, když dovnitř vpadne jako velká voda.
"Takže budou růžový?" rozesměje se Di a prsty si vjede do vlasů, zatímco si natřásá hustou černou hřívu a provokativně se kroutí.
Nemám rád, když se vystavuje u okna jako laskomina. Raději do ní mírně strčím a donutím ji poodstoupit.
"Tak kde bude…? Desire, co se stalo?" Přestane se usmívat a stočí pohled kamsi za mě.
Když se obrátím, uvidím její sestru celou ubrečenou a roztěkanou. Prsty si stírá slzy. Nedělá to pěstmi jako Di. Desire je přeci jen … kultivovanější. V duchu se tomu přirovnání musím pobaveně zašklebit.
"Co se stalo?" Dick u ní stojí v jediném momentu a ihned ji uchopí do náruče. Ochranářské pudy v sobě rozhodně nezapře.
"Chytila mě ve spánku za prst! Víš, taková ta dětská bezděčná reakce," šeptá a chvěje se mu v náruči, ovšem ne hrůzou, jak jsme si z počátku mysleli, ale štěstím.
Uhnu pohledem. Až moc dobře znám ty nevinné dětské projevy ... i jejich pláč...
"Charlie?"
Desire jen přikývne.
"A to tě rozbrečelo?" usměje se Di a v očích se jí objeví mateřský cit.
Takhle silný cit jsem viděl jen u Eleanor….
Seděl jsem v koruně nejbližšího stromu a nahlížel oknem do domu.
Eleanor obcházela tichými kroky postel kolem dokola a broukala zvláštní melodii. Uspávala své děti a já se nemohl vynadívat, jak se jí oči blýskaly tím šťastným mateřským citem a … láskou. Dlouhé tmavé vlasy se jí komíhaly kolem obličeje a splývaly se svůdnými šaty stejné barvy, které měla na sobě. Potlačil jsem v sobě nutkání tam vlétnout a vzít si ji.
"Eleanor," hlesl muž ode dveří.
Vetřelec, díky kterému jsem zatnul čelist a zaryl si drápy hluboko do dlaní.
Měl bojovné oči a ve tváři drzý sarkastický výraz, ale přesto na ni shlížel s něhou.
Tiše jsem zavrčel, když k ní přistoupil blíž a políbil jí na něžné, svádivě tvarované rty.
"Až je uspíš, miláčku, budeš mít připravenou večeři." Pohladil ji prsty po vlasech a já nechápal tu bezbřehou péči, kterou si jí získával a okouzloval.
Když jsem na něj shlížel, zapřísahal jsem se, že ho zabiju, přestože on ještě nevěděl, že ona patří … mně!
Nikdy jsem netušil, že je její láska natolik silná, že je pro své děti schopná tolik vytrpět. Překvapila nejen mě, ale i Oskara.
Obětovala se. Stala se mou.
Daniela jsem tenkrát zabil společně s Oskarem, ale provedli jsme to takovým způsobem, že jsem ještě dlouho po té uklidňoval svůj žaludek, když jsem vešel do sklepa.
"Jsou to nádherní andílci!" rozplývá se Desire, zatímco se posadím na ustlanou postel a chytím se za kořen nosu, abych se uklidnil.
"Tak si s Dickem také pořiďte takové andílky," zašklebím se, když se konečně zbavím toho protivného pocitu zhřešení. Jejímu přirovnání se musím usmát. Pokud naše děti budou andílci, pak už je všechno možné. A já, díky Di, vážně začal věřit na zázraky. "Co, Dicku?" Hodím pohledem po blonďatém upíru, který se tváří jako mistr světa a něžně svírá Desire v náručí.
Tvář mu při mých slovech protne zděšení a já jeho odmítavým postojem dost bavím.
"Skočím pro nějakou barvu do města." Trhne sebou. Není připravený na děti.
Ale to jsem nebyl ani já, byl to skok po hlavě do něčeho, co jsem dříve zarytě odmítal. Ale teď už si to bez nich nedokážu představit.
"Mohl bys třeba vymalovat ten pokoj, aby tady nebyly ty krvavý skvrny," navrhne Di.
Zachmuřím se a rozhlédnu po pokoji. Příjemně se mi ta rudá znamení zabodávají do očí, a i přesto všechno těší. Je to krev mých kořistí a především Eleanořina! "To jsou mé trofeje!" Roztáhnu ruce s pohledem na minulost. Ne, že bych na nich nějak přehnaně lpěl, to ne. Jde spíše o to, že jsem na ně zvyklý a nechce se mi tu nic měnit. Nemám rád, stejně jako Di, viditelné změny, i když to tak nejspíš nevypadá.
"Já myslela, že tvý tři trofeje spinkají," zazubí se, ale nechá mě. Ví, že si moje upíří část musí nějak dokazovat, že dříve byla natolik silná, aby dokázala člověku proříznout krční tepnu způsobem, který se nesmazatelně vtiskl do zdí mé ložnice ... navždy.
"Měli bychom jim sehnat nové. Myslel jsem, že budou v lepším stavu. Ten čas se na nich vážně podepsat," brblám, zatímco se Dick s úšklebky raději vytratí a vezme Desire s sebou, aby nás náhodou nenapadlo ji přesvědčovat o výhodách potomků. "Kdybych si vzpomněl, že na nich jsou jména, nebral bych je sem." Krabatím čelo, když Di nemluví.
Unaveně si pěstmi promne oči a zády si lehne na postel. Dětinsky se na ni vyhoupne nohama, až mě ta roztomilost praští do tváře.
Usměju se. Pořád je svým způsobem tak krásně … nevinná. Pořád je tak svůdně dětská! Pro upíra není nic lákavějšího…
"Promiň, zmizím, ať se můžeš v klidu vyspat," reaguju na její unavený obličej a následné zívnutí.
Provokativně se protáhne a otevře vyzývavé šedé oči. "Pojď ke mně!" Natáhne ruce.
Bez řečí ji za ně vezmu a vtisknu jí polibek na horké čelo, tváře i vlahé rty.
"Vzal bys potom děti do postýlek? Jsem mrtvá," poušklíbne se a pak se na mě dlouze zadívá. "Nebudeme kupovat jiný postýlky. Chci tady … tyhle."
"Tobě nevadí, že bude Drak spát v růžové postýlce?" Pozvednu obočí a s nechutí prstem přejedu po vybledlé barvě. Nemám rád barvy. Proto jsem veškerý nábytek i všechno, co tu bylo, předělal do bílé a černé. Je to chladné a pro mě více než vyhovující. Jediné, co jsem nechal, byla knihovna, kterou kompletně zařídil Oskar a byl na ni právem hrdý, a která se stala takovým mým útočištěm, když mi bylo nejhůř. Tam jsem se kupodivu vždycky cítil dobře.
"Máš strach, že z toho bude mít nějaký méněcenný či čtyřprocentní komplex?" zachechtá se ironicky a překulí se na břicho.
"Chtěl bych i Redovi sehnat novou postýlku," zkouším to na ni přes svého nejstaršího syna, ale ona zavrtí hlavou.
"Nech dětem tyhle. Sežeň novou jenom malýmu Satanovi," houkne, zatímco já se šklebím při té přezdívce, jakou Redeyesovi obyvatelé domu přisoudili.
Ano, vím, jak mu za mými zády říkají! Malý Satan! Nad-upír! A … ne vždycky jsem schopný to přejít jako vtip. "Neříkej mu tak!" zavrčím ostře, ale vydoluju z ní akorát další várku protivně drzých a sarkastických úsměvů. Nezměním ji, i kdybych se sebevíce snažil a vychovával ji. Beztak by zůstala stejně tak ironická a ... svá jako teď. "Podle všeho z něj žádný nad-upír nebude. Je to hloupost. A pokud o ty postýlky tolik stojíš, i když nechápu proč, tak si je necháme, no. Ale měli bychom je alespoň přetřít, nebo to taky nechceš?"
"Sakra, prostě je nech tak jak jsou!" hekne a znovu se převalí, jako by nedokázala najít vhodnou polohu. Prsty si začne rozepínat zip od kalhot, až mi zajiskří oči, a i když vím, že to v tuhle chvíli není vhodné, tak mi tělem projede neúprosná touha. "Jsou fajn. Probouzí to ve mně pocit domova a to je přece dobře. V celým tomhle domě se cejtím fakt bezvadně a chci, aby to tak měly i naše děti." Políbí mě a odhodí kalhoty do rohu pokoje.
Mírně se zakaboním a ona se znovu drze ušklíbne.
Dělá mi to naschvál.
"A neboj se, Drak z toho žádnou újmu mít nebude. Bude děsivej, zlej upír po tatínkovi a nezabrání mu v tom ani naše křesťanská Desire, natož obyčejná růžová barva." Poťouchle se zakření. Je víc než jasné, že si mě dobírá. A neskutečně ji to baví.
"Na to, jak jsi unavená, jsi dost rýpavá. Aby tě za to zlý a protivný upír neztrestal!" Kousnu ji do rtu, až slastně zasténá. "Do hajzlu, tak moc bych tě chtěl!" zaúpím potichu, když vdechnu její vůni a chtíč se mi znovu zahryzne do těla. Stačí myšlenka a už cítím v kalhotách ten známý tlak, který mi z hlavy ubírá krev a žene ji zcela jiné části těla. Neméně důležitě, samozřejmě. "To, abych si našel nějakou náhradu do doby, než budeš zase schopná se mi naplno věnovat," popíchnu ji schválně.
Zakaboní se a sevře v dlaních měkkou deku. Jemně ji začne cupovat na kusy a mračí se jako sto čertů. "Sakra, ty seš fakt hnusnej! Já ti v bolestech porodím dvě děti a ty si chceš hledat jinou? Kéž by ti upadl, zatracenej upíre! Taky si můžu najít někoho jinýho… Jo, teď už můžu!" zajiskří očima a rychle se posadí, jako by jí to teprve teď došlo úplně. "Kdepak mám Dexíčka? Ten mě celou dobu sváděl!" Olízne si chtivě rty.
V očích mi okamžitě proběhne záchvěv vzteku a žárlivosti. Zatnu čelist a pěsti, až mi zbělají klouby, zatímco nepříjemně zúžím oči. Uvědomím si, že už je konec záchranářských chvil, kdy jsem do ní vpouštěl svůj jed a hladil jí podbřišek. A na jednu stranu mě to mrzí, protože teď se k ní už vážně dostane každý! I ten debil Dexter bude moct teď ochutnat to, co bylo jen moje, když mu to ona dovolí!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama