Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Dravá vs. nevinná - 4. kapitola

23. listopadu 2012 v 17:44 | Chensie Ips - Sue Wish |  4. kniha - Dravá vs. nevinná
Diana
"Co si myslíš, že děláš?" zavrčí mi Chester náhle do ucha, až sebou cuknu. Sakra, nevšimla jsem si, že opustil debatu s Dickem a přihnal se ke mně. "Už mě vážně nebaví, hrát si pořád na starostlivého tatínka, takže asi budu muset chtě nechtě změnit svůj přístup a ukázat ti zase toho zlého upíra, kterým ještě pořád jsem," zavrčí hrdelně a hryzne mě do krku s takovým zaujetím, až vyjeknu a podlomí se mi kolena.
Okamžitě mě zaplaví jeho jed. Naprostá horkost a touha mi stoupne do hlavy natolik, že se mi zúží dech a celé tělo se mi rozechvěje v tom podivném citu, být s ním a podléhat mu. "Chestere!" hlesnu a nemám ani sílu se bránit, když mě odhodí na postel. Žaludek se mi mírně zhoupne a já dopadnu do měkkých podušek.
"Užijte si to," ušklíbne se Dick, zatímco s ostatními mizí z mého pokoje.
Odtáhnu svůj pohled od zavřených dveří a zadívám se vyděšeným pohledem na Chazze.
V temných očích se mu leskne chtíč a násilnost. Blonďaté vlasy se mu propínají vstříc té tmě, která jej obklopuje. Tělo upíra se nadšením dme s každým jeho dalším nádechem. Raduje se a ta zlá surová nátura přímo bije do očí.
Lehce se tomu ušklíbnu. Líbí se mi tenhle zlý hoch, jinak bych se do něj nezamilovala až po uši. Při pohledu do jeho temnočerných duhovek zjihnu ještě víc a rozechvěju se ve zvrácené představě, že by si mě bral jako svou kořist. Nutil mě mu podlehnout a milovat, zatímco by mě svírala jeho majetnost a násilný chtíč. Byla bych jeho a on by byl můj upír, tak jako vždycky…
Když postřehne můj zasněný a roztoužený výraz, na rtech se mu mihne ďábelský úsměv.
S hlubokým nádechem do sebe dostanu další touhu po jeho lákavém pevném mužném těle, které přede mnou neohroženě stojí, opředené nebezpečím a sexappealem. Sakra, to je ten nejkrásnější upír a je můj! Škytnu oslněně v duchu a zatvářím se jako zvrácená roztoužená ovečka.
"Tak ono se ti to snad líbí," zašklebí se na mě a vycení násilně špičáky. Na někoho cizího by to nejspíš působilo velmi odstrašujícím dojmem a možná by nad jeho zjevem i omdlel, ale mně se jen prožene tělem chtíč a ukotví se v tom tepajícím místečku mezi mými stehny. "Pěkně mi podržíš," hlesne ostře a ruce mi v jediné vteřině připoutá k železnému ránu postele.
Zoufale sebou trhnu a pod kůží mi jako nůž projede záchvěv strachu.
Kolenem se mi vetře mezi nohy, ale těsně předtím, než na mě nalehne, si to rozmyslí a zaměří se na můj podbřišek. Vyhrne mi tričko a chladnými doteky a polibky častuje vystouplé břicho. "Ani ses mi nepochlubila, jak náš syn roste," vyčte mi a zlíbá něžnou kůži podbřišku. "Za to bude následovat trest." Afektovaně na mě vycení špičáky a v očích se mu mihne pro upíra nepřirozená láska, až se musím usmát. "Jsi pěkná bestie," zašeptá mi do rtů, které mi začne okusovat a sát.
Trhám sebou v mírné bolesti i slasti.
"Vyklubala se z tebe pěkně krvelačná upírka. To, abych si vzal na krk šátek jako pitomec, až budu chtít někoho oslňovat," šklebí se a provokuje mě.
Zamračím se.
"Nikoho, mimo mě, ti oslňovat nedovolím," ušklíbnu se naštvaně a zvrátím hlavu, když se mi jeho jed dostane do krve. Jeho počínání se mi více než líbí. Tohle je přesně styl, který máme oba rádi. Trochu ráznější a drsnější a přesto je v našem počínání cítit láska a něha. "Jsem krvelačná po svým stvořiteli," odfrknu sarkasticky, ale neodporuju, když mě začne kousat i do ramen.
Právě naopak.
Ihned sebou trhnu v radosti, kterou mi to způsobuje.
"Jistě, jenže tvůj stvořitel se stal tvou obětí a má více citu než ty, sadistko," zavrčí pobaveně a políbí mě. Rukou mi znovu zajede na podbřišek, aby se mohl opájet tím dotekem. Ovšem, když to jeho kontrolování našeho syna trhá moc dlouho, ztuhnu.
"Je s malým něco?" hlesnu rozhozeně a instinktivně se k němu přitisknu ještě víc.
Přistiženě se zarazí a dlaň s nejistým úsměvem stáhne. "Není, já jen…" začne, ale nedopoví.
Ani nemusí. Pochopím to. Zřejmě na něj malý Satan zapůsobil více, než je ochotný si přiznat. "Já to chápu, Chazzy. Chceš mu být blíž." Políbím ho na chladné rty a donutím ho, aby mi dlaní znovu zajel až na podbřišek.
Děkovně na mě pohlédne a zaboří mi tvář do ramene.
Je kouzelný, něžný a citlivý a mě to dává sodu. Jak bláhové, když jde o bezcitného upíra. Chester je skutečně jedinečný.
Fakt dokonale si tě omotal kolem prstu, sakra, hlesne ve mně kdosi unuděně, až vycením špičáky a v očích se mi mihne paranoidní odlesk.
"No, tak konec něžností," zamumlám pobaveně Chazzy, když si toho všimne, drapne mě pod krkem a kousne mě surově do úst dříve, než to stačím udělat já! "Takhle to dál nepůjde," zavrtí hlavou, když se ode mne odtáhne, ale dlaň mi z krku nepustí.
Sípavě se nadechnu.
"Takhle by mě to s tebou moc dlouho nebavilo," zavrčí mi do úst.
"Sakra, promiň," hlesnu skrze bolavá ústa. Kousnul mě tedy pořádně! Cítím, jak mi rty krvácí a nepříjemně mi v ráně cuká sladkostí i bolestí. "Já vůbec nevím, jak se z toho dostat. Nemohl by ses podívat v knihovně? Přece na tohle moje šílenství musí něco existovat. Já nevím, sakra, třeba mě pověs do průvanu nebo mi dej nějaký prášky na uklidnění," zašklebím se plna ironie, protože už mi docházejí síly.
"Něco vymyslím, neboj se," slíbí a lehce mi uzdravuje ústa. "Za tohle promiň," zavrčí něžně a olizuje mi spodní ret, až mi trne v páteři a jeho jed mnou lehce probíjí v intenzivních impulsech. "Brzy se vrátím. Prozatím tě tady raději přivážu, abys neublížila sobě ani…" Rychle uhne očima, aby náhodou neviděl, jak se mi zaleskly zorničky.
Není pro mne horším trestem, než být nebezpečná pro ty, které se stali mou rodinou - mým vším!
Ještě než odejde, se ke mně nahne, aby mi věnoval rychlý polibek, a pak už zmizí za tmavými dveřmi.
Zhluboka se nadechnu a zavřu oči.
Sakra, ať už najdou nějakej lék na tuhle paranoiu, přeju si v duchu a doufám ve spásný spánek, po kterém až se probudím, už to zas nebudu já.
*** *** ***
Chester
,,Pardon, hrdličky, ale potřeboval bych si Dicka na chvíli vypůjčit," zazubím se pobaveně na Desire a Dicka, kteří vypadají, že si to každou chvíli rozdají v obýváku na gauči. Ten blonďatý upír je po Diině sestře jako divý a nejraději by se od ní neodtrhl. Chtíčem zdolávaný upír… To nám ještě scházelo. Ale hlavně, že nejede po mé Maličké.
"O co jde?" zajímá se Dick, zatímco si rukou rovná rozcuchané vlasy.
Chytím ho za paži a zatáhnu ho stranou, aby nás Desire neslyšela. Jednáme s dvojčaty, jako by byly z cukru, ale s ohledem na jejich povahy je to tak nějak nutnost. Di, když je sama sebou, je výbušná, a naprosto nepředvídatelná a rozhodně neskrývá své negativní emoce. Kdežto Desire je zas moc citlivá a povahově slabší, než aby některé věci zvládla.
Trochu se mi sevře hrdlo, když si uvědomím, že kdybych jako první našel Desire, už by byla s největší pravděpodobností dávno mrtvá a já bych nejspíš nikdy nepoznal Di… Neochutnal bych Šťastnou krev a všechno by se odvíjelo stejně tak, jako před tím, když jsem jen mučil a bral si, co se mi zachtělo.
"S Di to takhle dál nejde," zavrtím hlavou a chytím se za kořen nosu, abych se soustředil na přemýšlení. Vzduch je prosycený dychtivou upíří touhou po krvi a nevinném těle a to mi v přemýšlení moc nepomáhá… "Potřebuje takové množství lidské krve, které jí Des prostě dát nemůže. Chci to vyřešit rychle, velmi rychle." Zadívám se na něj naléhavě. Pohledem nepřipouštějícím námitky. Spěchá to. Dokonce až moc… "Musíme najít vhodného člověka a přimět Di k tomu, aby ho vysála. Jedině tak ji skutečně zbavíme těch paranoidních záchvatů a agresivity, kterou při tom ventiluje. Stavy krvelačnosti přejdou, za což bych byl vážně rád. A určitě nejen já," poušklíbnu se, protože Diina nezměrná krvelačnost ohrožuje celý dům. "Pomůžeš mi?"
"Jasně, že pomůžu!" Podpoří mě a vycení špičáky. Odejde se rozloučit s Desire a dožene mě venku.
Letíme do města, kde teď v noci budou zářit pouliční světla jako body pro naši kořist. Kéž by se k nim lidé upínali stejně, jako můry a my tak mohli snadněji vybrat Diinu svačinu.
"Doufám, že jsi udělal ohledně Di nějaká opatření," zamumlá Dick, zatímco letíme.
Vítr mi příjemně cuchá vlasy a já se musím zašklebit. "To je snad naprosto jasné. Je připoutaná k posteli a neuteče. Leda by ji někdo pustil, ale takový nápad snad mít nikdo nebude," pozvednu obočí. "Jen nevím, jak ji donutit k tomu, aby vysála člověka. Ona je dost soucitná, vždyť víš," zašklebím se. Díky tomu jejímu soucitu mám někdy pocit, jako by mi stříbrným perem rejdila v otevřené ráně. "Raději vysaje armádu upírů, než by zabila člověka," svraštím čelo.
"Já bych řekl, že v tom stavu šílenství se pustí do kohokoliv a je jí to jedno," pokrčí rameny Dick a udělá ve vzduchu otočku. "Klidně se vrhne na tebe, na mě. Klidně i na Desire. Je jí to jedno. Tak proč by se měla starat o to, když jí naservíruješ člověka?"
"Do hajzlu! Vlastně ano. Poslední dobou bývá něžná čím dál víc," zašklebím se ironicky, když si vzpomenu, jak mě zřídila. "Jenom ho musí vypít najednou, takže … ji budeme muset nechat trochu vyhladovět," zamyslím se a oči mi padnou na silnici pod námi, která momentálně zeje prázdnotou, ale to nebude trvat dlouho.
"Zřejmě bychom jí měli donést chlapa. Někoho našeho vzrůstu, který by ji nejen dokonale zasytil, ale ještě vyléčil tu její chorobnou paranoiu." Pohled mu padne na vysokého muže, který se vyloupl ze stínu.
Je zachumlaný do mikiny, přes hlavu má kapuci a ruce narvané v kapsách.
"Tenhle feťáček nikomu chybět nebude a navíc má tolik krve, že si Di pěkně smlsne…" zavrčí Dick, připravený k lovu.
"Hm…" Udělám nenadšeně, i když je mi jasné, že jiná možnost není. Musí to být někdo mužského pohlaví, ovšem mě se žárlivostí svírá žaludek a nejraději bych ho sám na místě zabil, než ho nechal samotného v přítomnosti Diany… Nesnesu, když se jí dotýká jiný muž! Ona je do hajzlu jenom moje!
"Snad se ho nebojíš?" uchechtne se Dick a v očích mu blýskne, když postřehne mou žárlivost. "Jak by tě tenhle mohl ohrozit?" rozesměje se a plácne mě po rameni.
"No o tobě jsem si to z počátku myslel taky, a jak to dopadlo." Hodím po něm škleb a znovu se zadívám na toho chlápka, zatímco se Dick směje. Dost nadšeně a náruživě na to, abych se nepřemlouval, abych ho nechytil pod krkem.
"Tak pojď. Ty z jedné strany, já z druhé a šup s ním do mučírny… Chci říct domů," zakašle, když se mu v očích blýskne chtíč. Má to v sobě. Jako každý upír má v sobě tu krvelačnost, jen ji díky lidskosti dokáže lépe potlačit. "Dělej, Des na mě určitě netrpělivě čeká!" Otře si dlaně o sebe a mně spíš přijde, že on se těší na ni a nemůže bez ní být delší dobu než tu nezbytně nutnou. Je to stejný závislák jako já, jen parazituje na našem klidnějším dvojčátku.
"Neboj se, dočkáš se své princezny," ušklíbnu se a strčím do něj.
V tomhle mě Oskar učil být trpělivým a silným, ovšem Dick je maličko roztěkaný a nějaká extra zábava s ním v honu na kořist nebude. Raději to vážně vezmeme hopem. Slétnu k zemi a zezadu se neslyšně přiblížím k dnešní kořisti. Je to už tak dávno, co jsem naposledy lovil. Díky Di nemám proč, ale zjišťuju, že mě to pořád baví a v tuhle chvíli si to docela užívám.
"Co malý výlet?" zavrčím, když ho nečekaně drapnu za rameno.
Leknutím poskočí.
Ihned se zle zašklebím, až pocítím jeho strach. Chce se mi vytrhnout, ale z druhé strany už je u něj Dick a věnuje mu další krvelačný úsměv. Začínám na něj být celkem hrdý.
Když se na Dicka zděšeně otočí, využiju toho a zuby mu stisknu tepnu na krku. V momentě omdlí a klesne k zemi. Pobaveným pohledem sjedu na Dicka, který se nezdá být příliš spokojený.
"Zkazíš všechnu legraci, myslel jsem, že si trochu užijeme," prská a mračí se. "Bylo to až moc jednoduché," usykne a popadne ho za ramena. Jako upír ho bez problému unese sám, proto se vzneseme směrem k domovu.
"Des by nebyla ráda, kdyby tě slyšela takhle mluvit," uchechtnu se jeho poznámce o mučení.
Zamračí se a očima mi dá najevo, že se jí o tomhle vážně zmiňovat nemám.
"Za jak dlouho myslíš, že Di vyhladoví? Zas bych ji nenechával moc dlouho jejímu osudu. Mysli na dítě," řekne vážně, když pro jistotu změní téma.
"Bývá hladová čím dál častěji, takže bych ji nechal tak přes noc a ráno bych jí ho předhodil. Ale budeme se muset připravit na to, že to moc klidná noc nebude," mrknu na něj. Ano, kvůli svému následovníkovi - byť jen při tom slově se dmu pýchou - ji nemohu nechat dlouho o hladu. "Měl bys na to Desire připravit," zformuluji větu tak, aby pochopil, jak to myslím.
"Nejraději bych ji, než se Di uklidní, vzal z domu pryč. Je tam jediný člověk. Dost křehká na to, kdyby se nám něco vymklo z rukou," řekne a protne mě obezřetným pohledem.
Chvíli ho mlčky pozoruju. Vypadá, že mu na Desire skutečně záleží.
"Pokud najdeš vhodné místo, tak s ní odleť. Já to zvládnu sám. Ostatně ... nic jiného mi ani nezbývá, pokud o ně nechci přijít," zadívám se před sebe a snažím si to nepřipouštět. Bude to peklo. Pro ni i pro nás.
"Ty nemáš strach o toho malého Satana, když je Di teď tak mimo?" zvedne obočí a zadívá se na mě.
"O koho?" hlesnu nechápavě a pak mi to dojde. "Hele, neříkej mu tak!" zavrčím nepříjemně. Docela mě zaráží, jak mému prvnímu následovníkovi za mými zády říkají! Malý Satan! Redeyes je docela normální Nad-upírek… A ty knihy byly plné blábolů!
Dick se jen uchechtne.
"Pořád je to můj syn a následovník, i když … jen částečně," brblám a rozpomínám si na jeho tmavé vlásky a na to, jak si mě se zájmem prohlížel velkýma rudýma očima… Kdo by řekl, že mě (!) to takhle vezme… Jediné, co mě na tom doslova sere, je fakt, že se o svého syna musím dělit s Dexterem, protože on je jeho druhý otec! Komické! "Evidentně v té knize musela být nějaká hrubá tisková chyba, jinak si to nedokážu vysvětlit. Je to úplně normální malý upír, jen má jinou barvu očí." Pokrčím rameny. Ale co, když je to tak jen ze začátku a pak se vše změní? Ozve se vtíravě můj vnitřní hlas, až se mi z toho mírně sevře krk v příznaku něčeho, čemu jsem nezabránil.
*** *** ***
"Ježíši Kriste, tady jste!" Spráskne Desire ruce, když nás spatří vycházet z kuchyně.
Zvolili jsme při příchodu nejbližší místnost ke sklepu, abychom zbytečně neupozorňovali na novou oběť v domě a v klidu ji ve sklepě mohli přivázat.
"Potřebuji, abyste uklidnili Dianku! Je jako u vytržení, Ježíši Kriste!" zakryje si uši dlaněmi, protože už to kvílení, které vychází s Diina pokoje nemůže dál poslouchat. "Musím jí dát krev, ale bojím, se že…" Větu nedopoví, protože ji rázně přeruším.
"Ne!" řeknu nekompromisně.
"Ale Dianka potřebuje krev," šeptne potichu a probodává mě nevěřícným pohledem a já v jejích očích postřehnu nedůvěru.
Povzdychnu si. "Neboj se, však krev dostane…" Klidním ji.
Dick ji jemně vezme okolo pasu a polibky jí ozdobí čelo. "Teď se o nic nestarej, miláčku. Bude v pořádku," řekne a probodne mě pohledem. "Říkala jsi, že máš někde svůj podnájem…" zamumlá, zatímco se ji snaží donutit, aby mě pustila z očí a vymazala ze své tváře tu nejistotu a obavu.
Jen přikývne.
"Jsi tam v bezpečí?"
"To ano," hlesne a pak se zamyslí. Odlepí svůj pohled ode mě a se vší opovážlivostí, kterou v sobě díky plaché povaze sebere, se zadívá na svého upíra. "Proč se ptáš?" opatrně vyslovuje každé slovo, jako by tím chtěla dodat na důrazu té věty.
"Bude jen lepší, když dnešní noc strávíš tam. Dick tě tam zanese, a buď tam s tebou zůstane, nebo se vrátí. To nechám na něm." Vysvětlím ji důvod našeho chování a chci odejít, ale Desire mě náhle chytí za ruku.
"Ale proč?!" zamračí se a na okamžik je taková jako Di. Svérázná, odhodlaná stát si za tím, co chce.
Vyměním si s Dickem pohled.
"Prostě tu pro tebe nebude bezpečno. Pokusím se Di pomoci. Dostanu ji z těch nesnesitelných stavů. A kdyby … se náhodou něco zvrtlo, nechci, aby se ti něco stalo," zadívám se jí naléhavě do očí, aby pochopila vážnost situace.
"Ale já v tom Dianku nemohu nechat samotnou. Je to moje sestra! Ona mi neublíží," usměje se plná té bezbřehé naivity, kterou mají dvojčata společnou.
"Miláčku, ona teď ublíží klidně i Chesterovi. A tobě v tom svém stavu také. Nepřemýšlí, když je zcela pohlcena tou paranoiou. Takže rozhodně bude lepší, když tě ihned odnesu a pak si pro tebe zas přiletím. Nemusíš mít obavy, že bych tě tam zanechal. Jsi moje, ohlídám si tě a nenechám tě ani o vteřinu déle v tom … světě," hlesne něžně a přivine ji k sobě.
Když ve vzduchu pocítím jeho feromony, pobaveně zvednu obočí a mírně se zašklebím.
Dick mi pohled oplatí a uculuje se, zatímco mu Desire taje v náruči. Velmi užitečné zbraně, ty feromony.
"Dobře," zašeptá Desire.
Jsem tomu rád. Kdyby byla skutečně jako Di, dohadovali bychom se tu s ní dvakrát tak dlouho a nakonec by to beztak skončilo tak, že by tady zůstala. Moje Šťastná krev si za každé situace dokáže prosadit své, a i když se ji snažím krotit, nakonec stejně ustoupím. Nechápu, jak mě k tomu vždycky donutí nebo ze mě dostane to, co chce vědět, aniž by mi došlo, že jsem vyslovil něco, co jsem nikdy říct nechtěl…

*** *** ***
Diana
"Neřvi!" sykne chladně Chester, když se zlým výrazem vejde do mého pokoje.
Vztekle po něm hodím krvelačným pohledem.
"Už toho mám dost!" křikne a třískne dveřmi tak silně, až sebou trhnu.
Začne mi docházet, že mám co dočinění s plnohodnotným upírem, kterým já ještě nejsem. Ale až budu, má se nač těšit!
"Jestli neztichneš, tak ti do té pusy něco narvu," vyhrožuje mi, zatímco se zvráceně usmívá.
Nejistě se ušklíbnu, když mě sjíždí chtivým ostrým pohledem.
"Ano, já vím, ty by ses do mě ráda zakousla, ale…" uchechtne se, "to máš smůlu," zavrčí a nahne se nade mě, aby mi drápy začal přejíždět po tváři, až sebou trhám a pociťuju chlad. "Nedostaneš ani mou krev ani ničí jinou. Budeš to muset vydržet o hladu," ušklíbne se ledově a z hrudi mu vytane posměšný vražedný chechot, který mi projede až do mozku.
Mé sebeovládání se propadne bůhví kam. "Já chci sakra krev!" zařvu na celý dům a zkroutím se do klubíčka, co jen mi řetězy dovolí. "Nevydržím to!" vyjeknu a zachrastím okovy, až se mi znovu zaříznou do pokožky. Rány začínají bolet, ale já si toho nevšímám. Svírá se mi celé tělo v nesnesitelném hladu, doslova se mi z toho kroutí žaludek i vnitřnosti. "Nejdříve ze mě uděláš zrůdu a pak chceš mě i svýho syna utýrat hlady?!" zabodnu se mu krvelačně do očí. Samozřejmě, sakra, už má Miu a malého Satana. Už jsi mu na obtíž! Ozve se mi v mysli ten hluboký upřímný hlas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama