Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Dravá vs. nevinná - 6. kapitola

23. listopadu 2012 v 17:46 | Chensie Ips - Sue Wish |  4. kniha - Dravá vs. nevinná
Dick
Jakmile mě Desire uvidí, padne mi kolem krku. Něžně jí přejedu po zádech a přitáhnu ji k sobě, abych mohl vdechnout její nevinnou dívčí vůni. Do vlasů jí vtisknu jemný polibek a otřu se jí tváří o čelo. To její horké tělo, ze kterého vyzařuje cudnost každým pórem, mi tak moc chybělo! Užívám si její hlas a tu radost, kterou má v očích, když mě vidí. Je stejná, jako ta moje a já jsem tak rád, že to konečně cítí stejně a už … se se mnou nebojí.
"Lásko, měla jsem takový strach!" usykne plaše, zatímco se ke mně tulí, prsty zaklesnuté za mým krkem.
"Proč jsi měla strach? Říkal jsem ti přece, že všechno bude v pořádku," zašeptám.
"Co Dianka?"
Její starost o Di mě vždycky dojme. Je s ní tak spjatá, že by snad zemřela, kdyby se Di něco stalo.
"Už je normální," pousměju se. A zase zachraňuje, ušklíbnu se v duchu a vlastně mě na jednu stranu neskutečně těší, že je to zase ona… "Pojď, nerad bych se tu zdržoval moc dlouho. Necítím se v lidském obydlí zrovna nejlépe." Ošiju se. Všude samá věc, která mi do těla pumpuje lidské vzpomínky. U Chestera je to jiné, chladné a temné, ale tohle je skrz na skrz barevné, až mě z toho bolí oči. Tohle je bez jakékoliv démoničnosti a mě to náhle tak děsí a svírá. Bez dalších cavyků ji k sobě přivinu a vyletím oknem i s taškou, kterou mi podala.
Bere si s sebou veškeré osobní věci, protože tenhle pestrý byt navždy opouští a vyměňuje za temný život po mém boku.
Jsem jí za to vážně vděčný!
*** *** ***
Když vlétnu do obývacího pokoje, narazíme na Chestera sedícího na pohovce.
Jemně třímám Desire v náruči a snažím se v tom nostalgickém pohledu poznat, co si můj dobrý přítel myslí. Zřejmě jim to s Di opět nevychází tak, jak by chtěl.
"Ahoj, tak jak jsi to zvládla? Neměla jsi nutkání zůstat mezi lidmi?" usměje se na Desire a srší upřímností, přestože je mírně pod parou.
"Chazzy, ahoj," hlesne Desire, když ji pustím a dlouze Chazzyho obejme, jako by se vítala s rodinným příslušníkem.
Vlastně ano, my jsme jedna velká rodina.
"Zvládla jsem to dobře, ale zůstat jsem tam nechtěla. Moc se mi po vás stýskalo. Už jsem chtěla být tady," odpoutá se od něj a pošle mi vzdušný polibek. "Jdu se podívat na Dianku." Vyběhne schody, zatímco ji probodávám něžným pohledem, dokud mi nezmizí.
"Něco se děje?" Posadím se vedle něj. Občas ze sebe i něco vysype, když ho to skutečně trápí, ovšem tlačit na něj nechci.
"Nic se neděje," hlesne a uhne očima.
Tak to mi nic nepoví. Když chci znovu otevřít ústa, abych ho podpořil, probije mnou Desiin křik. Rychle vyskočím na nohy a ženu se nahoru, zatímco mi Chester sekunduje. "Kde se tu, kurva, vzal?!" zařvu na celý dům, jakmile se ocitnu ve dveřích a uvidím Patrika, jak k sobě Desire tiskne. Moje Desire! Ihned se na něj vrhnu, ale on mě zaregistruje dříve a odstrčí mě tak prudce, že popolétnu a narazím do velkého zrcadla naproti posteli. Dopadnu mezi střepy, které se na mě sesypou s tříštivým rachotem. Zatímco Chester má větší štěstí, zvedám se a dívám, jak ho dobře mířenou násilnou ranou kopne pod koleno a Patrik mou Desire na okamžik pustí.
Chce se po něm ohnat, ale náhle se před námi změní na hrst popela.
Dívám se skrz ten šedý prach, který poletuje vzduchem, a spatřím Di s dřevěným kůlem v ruce. V očích jen chlad a zoufalství tak svazující, jako by jím prosytila celý pokoj.
Ihned se dostanu k Desire a uchopím ji do náruče, zatímco vzlyká. "Už jsem u tebe, lásko," šeptám a tisknu ji k sobě. Není taková tvrdá jako Di, neoklepe se ze všeho tak zázračně. Tohle je pro ni těžké a já ji tomu vystavil! "Moc mě to mrzí." Jemně ji laskám na krku a dívám se, jak Di lapá po dechu a křečovitě třímá vražednou zbraň.
"Dej mi to," hlesne Chester a téměř násilně jí ho musí vyrvat, protože není schopná povolit stisk. Strčí kůl do kapsy a otočí se na nás. "Přinesu lékárničku," řekne, zatímco Desire léčím krvácející rány, které jí nový upír stačil udělat. Něžně jí přejíždím jazykem po škrábancích. Naštěstí ji nestačil kousnout, to bych se snad zbláznil.
Chester
"Kde je Di?" Všimnu si, že je nás v místnosti o jednoho méně. Samozřejmě, zatímco se ti dva láskyplně opečovávali, tak má Šťastná krev zdrhla. Útěk by odpovídal tomu, že jí chytil další paranoidní stav, i když tak do poslední chvíle nevypadala. Ale možnost, že by svou paranoiu předala v tuhle chvíli už neexistujícímu idiotovi, mi přijde dost nepravděpodobná… I když, já už se nedivím ničemu.
"Netuším," pokrčí Dick rameny a znovu Des zajede drápy do vlasů. "Nevšimnul jsem si, že by odešla," zachmuří se a teprve až nyní se rozhlédne po místnosti. Střepy z rozbitého zrcadla jsou téměř po celém pokoji a spolu s prachem tak nějak dotváří tu akční atmosféru toho, co se tu před chvílí událo.
"Do hajzlu," zavrčím. "Já se z ní fakt zblázním! Jdu ji najít," oznámím těm dvěma a bez dalších pohledů na jejich zamilovanou dvojici vyletím oknem, aniž bych se zdržoval procházením domu. Můj instinkt mi říká, že by to beztak bylo zbytečné.
*** *** ***
Najdu ji až na potemnělé městské silnici ve světě, kam už dávno nepatří.
Divoce se zakusuje do dívky svého věku a nedbá toho, že jí působí bolest. Díky tomu jednomu incidentu se zřejmě cítí jako zabiják…
A já nevím, jestli mě to má těšit. Není v ní ani střípek soucitu.
Neohrabaně se k ní tiskne, zatímco se do ní noří špičáky.
Zachytím sladkou vůni krve a zavrtím hlavou. Tohle jsem nechtěl. Vadí mi, že jen tak poslouchá upíří instinkty. Vadí mi, že už není taková nevinná a lidská jako dříve.
Když jí těžké mrtvé tělo dopadne s tupým žuchnutím k nohám, otočí se a bez špetky lidskosti, za to se zachmuřením, se na mě zadívá. "Co je, sakra?" usykne ironicky a otře si krvavá ústa. "Takhle jsi mě snad chtěl, ne?!" zavrčí a bez sebemenší výčitky či lítosti překročí mrtvolu, zatímco ke mně jde tichými pomalými kroky. "Bezcitnou. Bez kousku soucitu a lítosti. S upířím pudem zabijáka." Vycení v děsuplném úsměvu zuby. V podobné vražedné křeči, kterou jsem ji kdysi děsil já. Vše na ní je náhle tak chladné a neosobní. "Tak mě tu, sakra, máš, lásko!" Rozpřáhne ruce, jako by mi představovala své nové (Lepší) já, alespoň takhle na mě právě teď působí. Kdyby mě nezměnila, kdyby ve mně neprobudila pocity, byl bych si ji na místě vzal, ale takhle jen zavrtím hlavou.
"Dobře, pojď, vrátíme se domů," řeknu, ačkoliv bych jí toho chtěl tolik povědět. Nelíbí se mi, jak se snaží hrát si na drsnou upírku. Nemám ji takovou rád! Ale chápu, že se tak vyrovnává s výčitkami a snaží se nebránit se novému životu. "Di." Natáhnu k ní ruku na znamení, že poletíme zpátky, ale nereaguje. Tázavě se na ni zahledím.
"Já ti nevím, jestli by nám teďka pomohlo bejt spolu." Zhluboka se nadechne a projede si vlasy prsty, jak to dělává, když je nervózní. "Přijde mi, že jsme si vzájemně dost ublížili a furt nám to neklape. Sakra, netuším, čím to je, asi erupce na slunci…" Ironicky se rozchechtá a pokrčí rameny. Zahledí se stranou. Její popelavé oči probodne cosi jako smutek. Bezútěšný a chladný. "Ty už mě teď ani nechceš. Tuším, jak ti bylo, když jsem zachránila… Patrika…" Jeho jméno vysloví s bolestí v hlase. "A ke všemu jsem ti do očí řekla věci, který nás oba dost zasáhly, no. Upřímnost asi není vždycky to nejlepší, příště by třeba stačilo udělat si vejlet…" Nepříjemně se ušklíbne a rukama se chytí za paže, jako by potřebovala obejmout.
"Nechci se o tom teď bavit," řeknu. Já to nejdříve potřebuji trochu strávit a své myšlenky si probrat. Nemám náladu rýpat se v čerstvé ráně. "Chci jen, aby ses vrátila zpět do svého pokoje a byla v klidu, protože jsi těhotná." Poslední slovo vyslovím důrazně, protože jí to zřejmě nedochází. Vidím na ní, jak by se nejraději rozlétla do světa, přesně tak, jak jí velí ten stupidní upíří pud a její naivní samostatnost, jenže … nemůže. "Mám pocit, že na to dost často zapomínáš a já nechci, aby náš syn utrpěl nějakou újmu," pokračuju klidně. "Nemusíme být spolu. Budu s tebou jen tak často, jak to bude vyžadovat dítě. A především chci mít jistotu, že můj následovník bude v pořádku," řeknu odhodlaně a dívám se, jak v zamyšlení zúží oči a zachmuří se.
"Zdá se, že na to, žes mu nadával do zrůd, tak na něm teď nějak moc visíš," sykne pobaveně a zašklebí se tak drzým způsobem, že bych s ní nejraději zacloumal.
Tohle si mohla odpustit!
"Já s tebou nikam nepůjdu, sakra," řekne trucovitě a dá si ruce v bok, jako by se mi mohla postavit.
Zatnu zuby. Nejraději bych ji popadl a násilím ji odvlekl zpátky, ale bylo by to k ničemu. Už je upír, létání zvládá a stejně by utekla, kdyby chtěla. "Takže nejdeš? Ani kvůli Desire?" zkouším poslední důvod, pro který by se mohla vrátit.
"Nepotřebuje mě. Má Dicka, ten se o ní postará líp, než mešuge sestřička." Pokrčí cynicky nos.
Mlčky se jí dívám do očí. Nikdy to mezi námi nebude fungovat. Dlouho jsem si to odmítal přiznat, ale teď vidím, že spolu asi vážně nedokážeme žít. Výstup do nebe po každé vystřídá o to tvrdší pád. "Ani kvůli malému to neuděláš? Budeš ho zas a znovu vystavovat dalším rizikům? Potřebuje mě a ty to moc dobře víš, i když se ti to nelíbí!" řeknu příkře.
Natočí se ke mně celým tělem, jako bych ji přesvědčil důvodem, který ona momentálně nejspíš považuje za problém!
"Máš pravdu," přizná neochotně a zašklebí se. Musí uznat, že můj následovník potřebuje můj jed, bez kterého by se plně nedokázal vyvinout a zřejmě by zemřel. "Malýho nebezpečí vystavovat nehodlám. Půjdu," polkne s prohrou v hlase a konečně se dokope k rozumnému uvažování.
Jen přikývnu.
Do létání se dostala celkem rychle.
Letí vedle mě velmi sebejistě. Je samostatná, už mě nepotřebuje. Kdyby náš syn nemusel mít pro vývin můj jed, už by se pravděpodobně nevrátila. Když se z lidí stanou upíři, obvykle se nedrží na jednom místě. Prostě kočují a chovají se jako zvěř. Není normální, aby se sdružovali a žili na hromádce jako já a dokonce s lidmi! Samozřejmě, Dick je jasná výjimka, ale u Di bych na to nesázel. Je až příliš divoká.
"Leť napřed, já si tu ještě něco vyřídím," oznámím ji v letu.
Di jen pokrčí rameny a dál se o mé konání nezajímá.
Jsem tomu rád. Přes větve stromů totiž zahlédnu bělostné dívčí tělo ležící v trávě. Srdce jí hlasitě buší strachem. Dokonce cítím její vábivou vůni krve. Je zraněná a … bezbranná. Žaludek se mi zkroutí hlady. Vlastně jsem už nějakou dobu nic nejedl. Využiju toho. Když slétnu blíže, zjistím, že už ji nějaký upír kousnul a ona se zuby nehty drží, aby se bolestí nekroutila. Na hrdle má tržnou ránu. Šlo podle všeho o nepodařenou svačinku. "Klid," hlesnu, když na mě vyděšeně obrátí své hnědé oči a blonďaté vlasy po ramena se jí rozevlají ve větru. Na okamžik mi tak moc připomene mou Susan, až mě z toho bodne v hrudi.
"Prosím, pomoz mi," zaškemrá dětinsky, až se musím usmát.
Její prosba mi připomene dřívější časy. Další prosící oběť. Další zoufalá snaha zachránit si život. Mám jedinečnou příležitost se zas trochu pobavit a dokázat si svou moc nad obyčejnými smrtelníky.
"Prosím," hlesne unaveně.
Skloním se k ní, ale náhle udělám něco pro upíra naprosto nepochopitelného. Místo, abych ji chytil pod krkem, natáhnu k ní ruku a pomůžu jí vstát!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama