Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Dravá vs. nevinná - 8. kapitola

23. listopadu 2012 v 17:48 | Chensie Ips - Sue Wish |  4. kniha - Dravá vs. nevinná
Chester se na mě zadívá téměř nechápavě, zatímco já si v mysli přemílám, proč zaujal to nemožné stanovisko, díky kterému se opět míjíme! "Jako ty chceš po mně, abych se choval tak, jak to cítím, tak to samé chci já po tobě," hlesne a mně z toho v tu chvíli vyskočí po těle kopřivka.
Já jsem upír a chci se tak chovat, sakra! Zavržu zuby a začínám na prsou opět cítit ten nepříjemný tlak. Sakra, copak neviděl, jak nelidsky a krutě jsem zabila tu dívku, ze které jsem pila? Stala jsem se díky tomu bezcitným upírem. Zabíjela jsem pro něj! A teď už není cesty zpět, díky bohu!
Díky tomu přišly i jiné priority, myšlenky a cíle. Přechovávat lidské pocity pro mě bylo už zbytečné, bolestné a přinášelo to jen problémy. Jediné, co jsem v sobě nechtěla upěchovat, byla láska k němu, své sestře a svému padlému andělovi. Zbytek jsem nechala upíří přirozenosti a vyplatilo se to. Já nyní chci zabíjet a bez zbytečných výčitek! Toužím si brát, na co mám nárok.
"Já k tobě pořád cejtím lásku," řeknu a nelžu. Ovšem raději jsem změnila téma, však on také musí být upíří. Jiná cesta přeci není, sám mi to říkal. "To se nikdy nezmění, Chazzy." Zadívám se mu do očí, těch temných chladných očí, a čekám, zda mě odmítne a zlomí mi srdce nebo mi to oplatí a přijme.
"Já k tobě cítím to samé," řekne po chvíli mlčení, ale nějak to nevyzní tak, jak by mělo. Spíše to vypadá, že to tak moc vážně nemyslí!
Probodnu ho zamyšleným pohledem. Zdá se, jako by se snažil ze sebe mámit pocity, které už nejsou pravdivé, a to já po něm přeci nechci! Nestojím o to, sakra! "Tohle nemusíš dělat," hlesnu a potlačím tu pitomou zoufalost. Oči se mi zase lesknou. Ubohé slzy! Ještě budu volat maminku, ne? Myslela jsem, že když jsem upír, nebudu brečet a nebudu si zoufat, ale stejně jsem citový mrzáček. "Chápu, že už ke mně nic necejtíš. Fakt hodně jsem ti ublížila." Odtáhnu se od něj a začnu se prkennými kroky procházet po pokoji. Cítím se jako v kleci a břicho mě znovu začíná pobolívat. Sakra, miláčku, nemůžeš někoho nutit do pocitů, který tak prostě necejtí! Domlouvám v duchu synovi, který si evidentně myslí své a je tvrdohlavý ještě před narozením!
"O to nejde," namítne a protne mě zamyšleným pohledem. "Já tě mám pořád rád, jen…prostě nechci, aby z tebe byl prvoplánový krvelačný upír," vyhledá moje oči.
"Sakra, tak na to už je trochu pozdě, ne?" probodnu ho vyjeveným pohledem.
"Vzpomeň si, jak ti vadila jen zmínka o tom, že náš syn bude mít upíří instinkty po mně. Říkala jsi, že ho budeš raději vychovávat jako člověka a ne jako upíra. Ještě do nedávna ses Desire nechtěla ani dotknout," připomene mi přemlouvání k tomu, abych se napila její krve.
Ovšem to bylo v době, kdy jsem byla hloupá a nevěděla jsem, o co přicházím!
"Měl jsem to respektovat a nenutit tě do toho. Jsi poloviční upír. Máš v sobě velkou část člověka, tak ho v sobě nepotlačuj," pokračuje, jak by mi tím chtěl naznačit, že mám ještě šanci se vrátit, ale já mu na to odpovím jen dalším zmateným pohledem.
"Snažím se jen dělat to, co je pro mě přirozený," hlesnu s výrazem mrzáčka. "Snad nechceš, abych to v sobě zase zničila. Konečně se tomu poddám, jak sis přál, a ty najednou změníš názor?!" zavrčím neomaleně a v očích mi zase nepřirozeně tepe. Poznávám, že ho v tu chvíli probodávám už rudým lačným pohledem. "Nechtěj ve mně zase probudit nějaký zasraný pocity, sakra! Já musím jít a zabíjet, když chci přežít! Já jsem dravec a jinak už to přece ani nejde!" Chytím se za hlavu. Mám pocit, že tohle je jen zvrácený sen, proboha! "A náš syn, ten bude stejnej, jako ty a já! Sakra, nemůžeš po něm chtít, aby se živil nějakou zeleninou! Aby trpěl hlady a litoval tu pitomou lidskou sebranku, když je jeho výsadou zakroutit jim krkem!" zvýším na něj hlas a vycením špičáky. Nepoznávám ho. Když jsem vysála Patrika a chtěla, aby ho zachránil, tak mě seřval za mé pitomé chování. Nenáviděl mě za můj soucit a teď, když jsem upírem kvůli němu i sobě, tak mu to není po chuti a chce ve mně tu krvelačnost zabít? To je snad blbej vtip, sakra!
"Být člověkem je pro tebe taky přirozené," snaží se mě přesvědčit. Je klidný, i když v tom přemýšlivém výrazu temných očí vidím, jak moc ho to ohromilo a hnulo mu to žlučí.
"Sakra, nesrovnávej mě pořád s nějakýma ubohýma lidma," prsknu zoufale, když mě tak nelítostně uráží.
"Náš syn nebude po mně, protože já už jsem jen karikatura upíra," zasměje se hořce a mou předešlou výtku úplně ignoruje. "Za to ty budeš za chvíli skutečný upír v tom pravém slova smyslu, i když fyzicky jsi jen poloviční." Prohlíží si mě tak nějak sklesle.
Proboha, čím jsem ho zas zklamala?!
"Nemám z toho radost," řekne a zabodne se mi do čí, až se zašklebím.
Vůni pokoje protne jeho aroma. Chladná noc jako by se mi díky tomu vtírala až pod kůži a upíra ve mně to kupodivu znervózňuje, protože Chester je stále lepší agresor, než já. Ale to se změní…
"Chtěl jsem, abys byla schopná pít lidskou krev, ale ne, aby ses klepala na zabíjení a týrání. Asi jsem byl hodně naivní, když jsem si myslel, že to takhle půjde," řekne truchlivě, přímo pohřebním tónem.
Ještě před třemi dny mi vyčítal, že jsem citlivá a nechovám se jako upír a teď mi vyčte pravý opak? Sakra, tohle nechápu! "Sakra, ale ty jsi mě přece přesvědčil o tom, že musím bejt tím, čím teďka jsem!" syknu rozzuřeně a chytím se za hlavu. "Když jsem zabila Patrika, zabila jsem v sobě toho člověka, kterým jsem byla! A ty po mně chceš, abych to všechno vzala zpátky a chovala se jako nějaká … lidská troska?!" zajíknu se zhnuseně. "Jsem něco víc, než jenom pouhej člověk! Jsem vyšší bytost, copak to nevidíš? Já už se k tý humanitě a zbabělosti nevrátím!" zavrčím vztekle, přestože na mě uvnitř útočí nesprávné pocity a bolestně mě drtí. "Pojď se mnou!" Natáhnu k němu ruku a naléhavě se mu zadívám do mužné, atypické tváře. "Nejspíš jsi zapomněl, jaký máš možnosti! Jak je krásný bejt bohem!" zabodnu se mu do temných očí, které dříve byly tak kruté! Kéž by byly zas… "Pamatuješ, když byl Dick ještě člověk a Mia ho mučila? Slyšel jsi jeho křik a byla to pro tebe rajská hudba," usměju se něžně. "Jsem teď na stejný vlně, lásko! Já to slýchávám taky," řeknu nadšeně a zasněně se usměju. "Konečně tě dokážu pochopit a bejt ve stejným světě jako seš ty!" hlesnu a pozoruju, jak si stoupne a zhluboka se nadechne.
"Jenže já už v tom světě nejsem. Já jsem momentálně ta ubohá troska, jak ty říkáš," sykne a uhne zbaběle pohledem. "A odmítám pozorovat, jak někoho týráš. Takže pokud máš hlad, tak si jdi, ale beze mě," řekne rozhodně a stočí svůj pohled k oknu.
Sakra, co se stalo za ty tři dny, co jsme spolu nebyli?! Proběhne mi hlavou a já nechápavě zavrtím hlavou. "Bejt člověk, tak by mě tohle asi vzalo, ale takhle," ušklíbnu se a vyletím z okna bez něj. Jeho reakce mě zaskočila a usvědčila jen v tom, že už vážně není takový, jakého jsem ho milovala. Copak je z něj skutečně taková troska, jakou se nazval? Ubožák posedlý city, soucitem a lítostí?! Nechutí se oklepu. Proboha, ještě ať zkusí tu lidskou sebranku chránit a já si asi prokousnu ruku. Na co si to, sakra, hraje, vždyť je to upír jako Dexter nebo Dick! Je lepší než já! Nebo spíše, kdysi býval lepší…
"Dexi?" zvolám, když vidím, jak ten černovlasý upír, s aurou sraba, létá nebem.
"Dianko? Copak, máš hlad?" zašklebí se nadšeně a vycení na mě špičáky, až se musím uchechtnout. On je vždycky při chuti a mě to těší!
"Hlad a touhu vidět něčí střeva," zašklebím se a tvář mi protne sama ďábelskost.
"Kde máš Chestera?"
"Ani se neptej," odfrknu. Raději chytím stopu čerstvé krve a pustím se po ní plna surovosti a chtíče.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama