Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Jedna vs. druhá - 10. kapitola

23. listopadu 2012 v 16:05 | Chensie Ips - Sue Wish |  3. kniha - Jedna vs. druhá
Dick
"Co jít navštívit, Di? Už se jí po tobě stýská," mrknu na ni. Díky Dexterovu sání není v tak dobré kondici, jako Di. Ta se ze všeho tak rychle dostává, až mne to udivuje. Navíc křehká Desire není zvyklá na bolest, kterou moje první láska překonává téměř bravurně díky obdivuhodnému pudu sebezáchovy, který šedá myška nejspíš nemá…
"Stejně za ní jdu." Chce se protáhnout dveřmi, ale já ji chytím za ruku a přitáhnu k sobě.
"Des…" zašeptám jí do rtů a začnu ji líbat, dokud neuslyším rajskou hudbu - její divoce tlukoucí srdce. ,,Kdyby se tu objevila Mia, hned se s Di někam schovejte," řeknu a pustím ji.
Trochu omráčeně se na mě zadívá a přikývne. Jen co zaleze do dveří, Chesterovi se po tváři rozlije pobavený úsměv.
"Nech si toho, jo!" syknu a zakaboním se.
"Čeho?" baví se a inkasuje ode mě dloubanec do žeber. "Snad ses nám nezamiloval, Casanovo?" dobírá si mě.
"Vole," otituluju ho s přátelským úšklebkem.
Zazubí se, ale dál do mě nerýpá.
Jsem za to rád, protože nevím, jak dlouho bych jeho popichování úspěšně odrážel bez toho, abych dal najevo, že mám pro to nevinné dvojčátko přece jen určitou slabost…
"Kde vůbec ten Dex tu Miu našel?" vrátí se naštěstí Chazzy k našemu předešlému tématu, když pomalu scházíme po naleštěných kamenných schodech. "Nějak se mi nechce věřit, že zrovna JEMU by se to podařilo," ušklíbne se a protočí oči.
"Prý to byla náhoda… Celý rozklepaný za mnou přilítl, retard," zvednu oči v sloup. "Co on je za upíra…?" uchechtnu se. "Mia se údajně schovává na nějaké mýtině v lese… Jako nejsem z toho odvázaný, ale jestli chceme dvojčátka udržet naživu, bude muset ona pod drn," pokrčím rameny. Nikdy jsem nebyl žádný sadistický hajzl, nikdy jsem nezabíjel, i když jsem měl možnost poznat upíry v prachu. Má jediná oběť se mi natolik vryla do kůže, že už jsem nedokázal zabíjet. Vždycky jsem si spíš hrál na návnadu. Z naší party byl Mike ten, kdo měl na zabíjení silný žaludek. Já a Ball jsme byli… klidnější. Sice se to ve mně teď probouzí, ale pořád se to snažím držet v jasných mezích. "Já nevím… Dex nám hovno pomůže, takže to je na nás," zadívám se po očku na Chestera. Snad si uvědomuje, s Dexterem to bude taková fraška, že by se nám to mohlo vymstít.
Dlouze vzdychne a chytí se za kořen nosu. "Myslíš, že ji sami dva zvládneme? Do hajzlu! Dex by se měl taky angažovat, koneckonců půlka toho malého ďábla je jeho práce," ušklíbne se znechuceně.
"Tak zaletíme na to místo, které mi popisoval, a zjistíme, jestli tam vážně je. Jestli zase nekecal. Co říkáš?" navrhnu.
"Myslíš, že je bezpečné tu dvojčátka nechávat samotné?" zadívá se na mě pochybovačně.
"Hned budeme zpátky a Dex je z Mii tak vyklepaný, že bude zalezlý u sebe a nevystrčí nos," přesvědčuju ho.
"Tak fajn," kývne nakonec, i když je plný stejné obavy jako já.
*** *** ***
Chester
Po návratu najdeme Des v jejím pokoji. Dick se k ní hned žene a bere ji kolem ramen, zatímco já stojím u dveří a pobaveně je pozoruju.
"Už mi je fajn," odpoví na jeho věcnou otázku a mírně se zašklebí.
"Co Di? Nemámila z tebe nějaké informace?" zajímám se, protože vím, jak je Des tvárná a že jen těžko něco udrží pod pokličkou.
Lehce od sebe Dicka odstrčí a zadívá se na mě podivným pohledem, jako by vůbec nechápala, na co se jí tu ptám. "Chazzy?" natáhne ke mně náhle ruce.
Dick po mně střelí nenadšeným pohledem.
Lehce zavrtím hlavou v náznaku, že vůbec nepobírám to, co se to tady děje. Přesto ji chytím za nastavené ruce. "Co se stalo, Des?" Nerozumím tomu, proč Dicka odstrčila a přeje si mou společnost.
Dick to s nevrlým výrazem ve tváři sleduje, ale nic neříká. Čeká, stejně jako já, co z ní vypadne.
Ovšem ona na to nic neřekne, jen se mi zadívá do očí a mně to docvakne.
No, jistě, stále se bojí, že se Dexter vrátí!
Usměju se na ni a pohladím ji po tváři. "Nemusíš se bát, Dex si k tobě už nic nedovolí."
"Nepustím ho k tobě," vezme ji Dick k sobě do náruče a zahrne její krk polibky.
Sice ho tentokrát neodstrčí, ale zatímco ji laská, ona se dívá na mě! "Ty tam jen tak budeš stát?" zalapá náhle po dechu, čímž mě absolutně vykolejí.
A nejen mě.
Dick na tom s chápáním není o nic líp.
Rozhodím ruce. "A co bych měl jako dělat? Desire, to co se tu stalo…" zamumlám. Sama by měla být rozumná natolik, aby věděla, že kvůli Di si tu "trojku" zopakovat nesmíme. Nechápu její chování. Vážně by mě zajímalo, co se tu za takovou chvíli, co jsme byli pryč, mohlo stát.
Na to už opět nic neřekne a konečně sama od sebe vezme Dicka kolem krku a přitiskne se k němu.
Blond upír ji ihned začne zahrnout znovu svou pozorností, a i když se zprvu jeho odvážným polibkům brání, po chvíli se tomu konečně oddá.
A já si s pohledem na vášnivě se líbající dvojici oddechnu. Ještě tak mít na krku místo jednoho dvojčete dvě! To snad radši ani ne. "No, vidím, že mě tu už nepotřebujete," zhodnotím situaci jako přebytečnou na moji osobu a chystám se k odchodu.
*** *** ***
Vlezu do pokoje k Di a zastihnu ji jenom v ručníku. Celá září a její růžovoučká hebká pokožka mě k sobě láká. Voní tak sladce, že bych se do ní okamžitě zakousnul. Nemůžu se dočkat, až budu přejíždět po jejím horkém těle svými dlaněmi a mapovat ho jako své území.
"Chazzy, ty neklepeš?" zrůžoví a nejistě se zahalí ještě víc.
Zarazím se. "Měl bych snad? Snad se přede mnou, po tom všem, co máme za sebou, nestydíš," mrknu na ni s úsměvem, protože vím, že mě jen tak provokuje. Že by další předehra? Mlsně se olíznu a sjedu ji pohledem od hlavy až k patě. "Co si dát tu sprchu ještě jednou?" zazubím se chtivě. "Půjdu s tebou," řeknu a políbím ji na nahé rameno.
Zalapá po dechu a vytrhne se mi. "On přijde Dex?" zeptá se nechápavě a v očích se jí zračí rozhozenost.
"Proč Dex?" podivím se. "Já ti snad nestačím?" zašeptám a přijdu k ní blíž. Položím jí dlaně na obličej a začnu ji jemně líbat. Dotýkám se jí rty přímo motýlími doteky a užívám si horkost, která z ní sálá. Cítím pomalu narůstající touhu, která mě sžírá neustále… Nemohu se jejího křehkého lidského a nevinného těla nabažit! "Koupelna počká, co říkáš?" zajedu prsty za okraj ručníku a chci ho z ní stáhnout, když přede mnou uskočí.
"Chazzy, tohle nesmíš!" vyjekne.
Otevřu oči a táhle zavrčím, čímž ji mírně vyděsím. "Ty máš dneska provokatérskou náladu, co lásko?" zazubím se na ni svádivě a začnu se k ní přibližovat jako šelma ke kořisti, načež ona přede mnou couvá. Cítím, jak se jí vaří krev, jak mě volá k sobě, jak mi zpívá!
"Co to děláš?!" zalapá po dechu.
"Chceš vědět, co dělám? Tak já ti to ukážu," syknu jí do ucha, jen co se mi ji podaří chytit do náruče a stáhnu z ní ručník.
"Chazzy!" vykřikne moje jméno a hraje nejvyšší stupeň stydlivosti, kdy se mě od sebe snaží odstrčit, zatímco se rozkošně červená.
"Zbožňuju, když se bráníš," zavrčím nadřazeně a chytím ji do náruče. Hodím na postel, kde se přede mnou hned zabalí do deky. Musím se tomu usmát. Ona ví, jak zahrát bezbranné nevinné poupátko. "Jsi tak sladce nevinná…" olíznu si špičáky, které mě tou touhou po její čisté duši doslova brní. Pro upíry je nevinnost jako pro můry lampa… Nedokážu se své křehké maličké nabažit!
"Co na to moje sestra?!" zadívá se mi téměř napjatě do očí.
Zaskočeně se rozhlédnu po pokoji. "Je snad někde tady nebo co?" šklebím se, zatímco k ní jdu blíže. "Navíc… Stejně si myslím, že jsi natolik zvrhlá, že by se ti nakonec ještě líbilo, kdyby nás u toho někdo pozoroval," zamrkám a lehnu si na ni, až vyjekne. "Koukám, že jsi ještě přitvrdila. Jsi nedobytná jako pevnost. Předtím jsi takovou výdrž neměla," přejedu jí jazykem po rtech a vyloudím pár feromonů, aby se jí začala motat hlava.
Pod náporem mojí vůně zasténá, uvolní se a hlava jí padne do polštáře. Konečně se nechá políbit tak, jak chci. Téměř poživačně a chtivě. Kdybych mohl, snad bych ji celou vysál, celou láskou a touhou snědl! Rukama jí putuju po těle a snažím se vloudit pod tenkou přikrývku, do které halí své křivky.
Zajede mi rukou do vlasů a konečně se přestane bránit, ale když se jí pokusím dostat na holou kůži, zasténá mi do úst: "Ne. Já nechci!"
"No tak, odhoď už ten svůj předstíraný pás cudnosti," chraptím a rukama zašmátrám pod deku. Přejíždím jí po rozpálené kůži, rty se bez přestání vpíjím do těch jejích. I ty její polibky jsou takové nevinné, celkově mě dostává na kolena a v klíně cítím téměř ostrou bolest, jak mi mužství nebezpečně tepe a lační po ní. Jenže když jí chci zajet rukou mezi stehna, dočkám se odporu v podobě pokrčeného kolena, kterým se mi náhle zabodne do hrudi. "Co je? Ty vážně nechceš?" zabodnu se jí do očí. Jsem roztoužený, plný chtíče, který si na ní chci vybít a jejímu chování vůbec nerozumím.
"Ne!" obrátí na mě snad vyděšené (?!) oči.
Zarazím se. Do hajzlu, buď to je tak přesvědčivá, nebo… "Něco se stalo za tu krátkou dobu, co jsem tu nebyl?" svraštím čelo.
Vidím na ní, jak váhá… Jako by to snad měla dělat poprvé.
"Není ti dobře? Nebo co se děje?" naléhám na ni, zatímco moje touha pomalu opadá a to jsem byl nadržený jak býk!
"Ne… Je mi dobře, všechno je dobré… Já jen… To přece takhle nejde, ne?!"
"Jak takhle?" nerozumím.
Do hajzlu, co se to zas děje? Zavrčím ve svém nitru. Něco se muselo stát! Jenže co? Nejsem schopný z ní dostat kloudnou odpověď, jako vždycky. "Vážně ti nikdo neublížil? Dex… Nebyl tady?" zarputile se na ni podívám, zatímco ona vrtí hlavou, až se jí černé dlouhé vlasy rozprostírají po ramenou i dekoltu. Kdyby se to od Dextera dozvěděla, udělala by bouřku. Kdyby jí ublížil, brečela by vzteky, ale tohle má být do hajzlu co?! "Ale řekla bys mi to, kdyby ano, viď?" naléhám na ni.
"Řekla," pípne.
Probodnu ji pohledem: "Chováš se, jako bys to ani nebyla ty…" vydechnu.
"Ale jsem to já," chytí mě za ruku a pohladí, zatímco se mi vpíjí do očí těmi šedými duhovkami. "Já jen, že je toho prostě moc… Víš, myslím si, že to vůči mé sestře a Dickovi není fér."
"Já… Já ti asi nerozumím. Co tím myslíš? Co s tím mají ty dva společného?" zabodnu do ní teď už absolutně zmatený pohled.
"Co s tím mají společného?" zopakuje po mně nechápavě a mírně se zamračí.
"Mám Dicka moc ráda… Já mu to nechci udělat," zavrtí hlavou a probodne mě nekompromisním pohledem! "Moc se mi to s tebou líbí, ale ty nejsi nic pro mě. Už jsem se rozhodla," stydlivě se na mě zadívá.
Zamrazí mě v zátylku. Co mi to tady do hajzlu vykládá?!
"No to snad nemyslíš vážně?!" procedím skrz zuby a mám co dělat, abych nevybouchnul. Tak ona mi tady oznamuje, že nakonec přece jen dá přednost tomu… debilovi přede mnou?! Vždyť čeká moje dítě! Do hajzlu, to si to nemohla rozmyslet dříve?! To bylo keců, jak moc mě miluje, jak chce být se mnou! Byl jsem si tak jistý… Cítím, jak se mi do těla vkrádá šok a díky tomu necítím tu postupující bolest, která mi pomalu vztekem a zoufalstvím tříští srdce. "Zajímavé, že ještě před pár hodinami jsem pro tebe byl a teď najednou ne?!" zavrčím zhnuseně.
"Ale Chazzy, to přece byla jiná situace!" zalapá po dechu a z očí jí div nezačnou stékat slzy. "Nemůžeš to takhle srovnávat. Já chci… Dicka. Netušila jsem, že ti to bude tolik vadit… Proč vlastně?!"
Její upřímná odpověď mě úplně odzbrojí. Nejsem schopný slova. Jen na ni nevěřícně zírám a snažím si v hlavě srovnat to, co mi právě řekla. Udělala to zase! Opět mě k sobě připoutala, a když jsem ji přestal bavit, tak mě odkopla, jako to už udělala předtím! Zase jsem jí naletěl na ty její řeči… zase jsem uvěřil!
"Takže mi chceš říct, že to všechno… Pro tebe nic neznamená? Že to byla z tvojí strany jenom hra… Že stejně celou tu dobu chceš jeho?!" snažím se mluvit klidně.
"Chazzy, jaká hra? Vždyť já ani nevěděla, co se vlastně děje… Ty a Dick… Prostě bylo to krásný, ale ty už jeden handicap máš a já jsem se rozhodla pro něj. Přece mi to nebudeš mít za zlé," fňukne a začne si ukazováčky jemně stírat slzy.
"Do hajzlu, jakej handicap?!" zahřmím vztekle. Musím zatnout pěsti a začít se procházet po místnosti, abych ze sebe tu bezbřehou ironii smetl. "Jakým těžkým nedostatkem oproti němu trpím?!" div na ni nevykřiknu.
Zadívá se na mě jako na nemocného, až musím zatnout čelist, abych to ponížení snesl.
"Ty si ze mě děláš snad prdel?!" zavrčím hrdelně, až zavrtí spěšně hlavou.
Bez dalších řečí sebere ze země ručník, omotá si ho kolem těla a pak se na mě zadívá. "Půjdeš ty nebo mám já? Vážně bych chtěla být sama. Vůbec mi to neusnadňuješ."
Nevěřícně odfrknu. "Já tobě?! Ty mě tu posíláš do hajzlu a já jsem nakonec ten špatnej?! Celou dobu se tváříš, že je všechno v nejlepším pořádku, pak mi z ničeho nic zasadíš takovou ránu a já ti to mám ještě usnadňovat?! No to snad nemyslíš vážně?!" Mám pocit, že tohle všechno se mi musí jenom zdát, protože… Protože to sakra jinak přece není možné!
"Jak jsem mohla tušit, že tě to tolik sebere?" ošije se.
Div, že se mi pusa překvapením sama neotevře. Tak já ji vyznám lásku a ona řekne, že nemohla tušit, že mě její odkopnutí tolik sebere?! Ztěžka se nadechnu, na plicích nepříjemný tlak. "Pak kdo z nás dvou je bezcitnej upír…" řeknu chladně a ona se celá zoufale rozklepe. "Klidně tu zůstaň, půjdu já," zareaguju zpětně na její otázku a třísknu dveřmi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna náročná Slečna náročná | 21. září 2013 v 15:44 | Reagovat

Navíc křehká Desire není zvyklá na bolest, kterou moje první láska překonává téměř bravurně díky obdivuhodnému pudu sebezáchovy, který šedá myška nejspíš nemá… - Otázka: Jak si představujete, že se chová člověk, který má silný pud sebezáchovy? Mě tu totiž něco nesedí v tom způsobu, jak to používáte.

Mia je zjevně silnější než oni, proč se schovává? Neměla by naopak zaútočit a zbavit se hrozby dřív, než přijdou na to, jak ji skutečně zabít?

Do hajzlu! Dex by se měl taky angažovat, koneckonců půlka toho malého ďábla je jeho práce," ušklíbne se znechuceně. – Jak to myslíte, že půlka je jeho práce? To v tomhle divném světě může mít upír z biologického hlediska dva otce? A jak by se to asi tak dalo provést? Nemuseli by se do ní náhodou oba udělat ve stejnou chvíli a nemuseli by jejich vítězní vojáčci pak nastejno proniknout do vajíčka? No, nebo tak něco?

Jak je možné, že Chester nepoznal, že celou dobu mluví s Desire a ne s Dianou? A jak to, že to nepoznal Dick? A proč se Diana nevytasila s tou svou ohnivou povahou, když ji Chester nechal s Dickem a klidně si odešel? Hlavně mi neříkejte, že se ty dvě prohodily záměrně. To by bylo neuvěřitelně dětinské a hloupé – a k ničemu.

http://31.media.tumblr.com/e6af901f9f03b60cc7ed74ecbea3e915/tumblr_mrb639m9Fq1sqvm67o1_250.gif

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama