Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Jedna vs. druhá - 13. kapitola

23. listopadu 2012 v 16:08 | Chensie Ips - Sue Wish |  3. kniha - Jedna vs. druhá

Chester
"Jo!" zavolám nenadšeně, když se ozve ťukání na dveře. Ložnice je tmavá a prosycená Dianinou vůní, když zde ještě spávala. Jako upír jsem na vůni Šťastné krve velmi přecitlivělý a o to více to vnímám jako týrání.
"Můžu?" strčí dovnitř svou blonďatou hlavu Dick.
S povzdychnutím přikývnu a na posteli se posadím.
"Hele Chazzy, nedáme si ještě tu vodku? Docela by mi bodla," navrhne.
"Něco se stalo?"
Jen mávne rukou. "Dlouhá historie…"
Nechám ho teda být a pokrčím rameny. "Klidně si dát můžeme, dole je ještě celá láhev," řeknu a rovněž mi to tu v tuhle chvíli přijde jako jediný možný nápad.
"Někdy si říkám, jak by byl svět bez ženských jednodušší," láduje mi do hlavy, když scházíme ze schodů.
Náhle se při pohledu na sedačku v obýváku zarazím. "To já taky," zavrčím bolestně, když uvidím Di, jak se se zaujetím věnuje Dexovi!
"Co je?" zastaví se Dick a sleduje můj pohled. "No to si ze mě děláš prdel, ne?!" dostane ze sebe šokovaně a stejně jako já sleduje Diiny a Dexovy orgie.
Obkročmo mu sedí na klíně a nechává se od něj drápy škrábat po zádech a olizovat krk, aby si pak nechala nacpat jazyk až málem do žaludku! Tiskne ji k sobě tak pevně, že mu na tom klíně kroutí jako žížala a lapá po dechu.
Vlastně nevím, co bych jí na to měl říct. Bolí mě vidět ji, jak si to užívá. Žárlím a nejradši bych tomu kreténovi zaryl drápy do krku, ale … neudělám vůbec nic. Přece mi řekla, že jsem sobec a myslím jen na sebe… Jak jinak jí dokázat, že nejsem, než tím, že ji nechám a dopřeju jí to, co sama chce? A pokud je to tohle, musím prostě zatnout zuby a respektovat to. Co jiného mi také zbývá? Zatímco já se na ni mlčky dívám a snažím se potlačit hlas v hlavě, že k tomu všemu jsem jí dohnal já, slova se ujme Dick.
"Koukám, že my dva už ti vážně nestačíme…" ušklíbne se, když k nim dojdeme. "Můžeš nám říct, proč to děláš?" zavrčí a pokusí se jí z Dexe sundat.
"To co vy děláte normálně!" sykne a odstrčí ho od sebe, aby se k Dexovi ještě víc přitiskla.
"My ti nic takového neděláme!" protestuje Dick, zatímco já tu scénu mlčky sleduju, jako bych se na ni díval v televizi…
"Ne? A kdo se každou chvíli tahá s Desire?!" mračí se maličká a znovu vjede Dexterovi prsty do vlasů, až mě bodne pod klíční kostí.
"Tu bych tu chtěl mít taky…" zasní se upír.
Di ho probodne rozzlobeným pohledem, až se náhle celá zkroutí a chytí se za břicho.
"Co je? Já ji nekousnul, přísahám!" zjančí Dex a hned se od ní odtáhne.
"Vypadni od ní," syknu a jen co ho Dick chytne za límec a odstrčí stranou, skloním se na Di a dlaní jí chci sáhnout na podbřišek.
"Nech mě…" odstrčí mi ruku, zatímco se jí v očích zračí slzy.
"Snad ti jde o malého, ne? Jak jinak mu mám pomoct?" nenechám se odbýt a zopakuju svůj pokus.
Tentokrát mě nechá.
Podivná bodavá bolest mi vystřeluje až do ledové dlaně.
"Co jí je?" stará se Dick.
Zavrtím hlavou. "Netuším. Vezmu ji nahoru," řeknu a chytím Di do náruče.
Kupodivu se ani nebrání, víčka pevně semknutá, tvář zkřivenou v křeči. V ložnici ji položím na postel a přilehnu si k ní, abych jí jemně uchopil za zápěstí a palcem jí přejel po tepně.
"Nemyslím si, že potřebuje jed…" řekne zamračeně a ruku mi vytrhne.
Vzdychnu a chci něco říct, ale do pokoje se přežene Dick.
"Tak co? Už je ti líp?"
"Je mi fajn," sjede ho pohledem, zatímco si sedá a zamyšleně si přejíždí po břiše.
"Nemáš lézt Dexovi do náruče," obejme ji a z každé strany jí na krk vlepí polibek. Samozřejmě, zjišťuje, že se jí Dexter skutečně nedotkl. Jakmile se k ní ovšem dostane příliš blízko, Di se s bolestivým usykáváním znovu zkroutí a začne ho od sebe odstrkovat. Dick se na mě vyděšeně zadívá.
"Dicku prosím tě, nech nás tu," požádám ho.
"Ale… Já nic neudělal," dívá se na mě nejistě a těká po ní pohledem.
Chápu, že by ji nejraději vzal do náruče a utišil, ovšem to by jí neprospělo. "Já vím … viděl jsem," uklidním ho. "Ale Di bude muset odpočívat a přestat dělat blbosti, dokud se dítě nenarodí. Jestli ona chce riskovat, tak já tedy určitě ne," řeknu rozhodně.
Dick na souhlas přikývne a pohladí Di po ruce.
"Měla by sis lehnout," řeknu, když odejde.
Kupodivu poslechne a znovu si lehne.
Moc dobře jí vážně nebude, když ani neprotestuje, což mě zrovna dvakrát neuklidní.
"Můžeš mi podat tu knížku," kývne na knihu s komickým názvem, která leží na nočním stolku.
Mlčky ji to ošoupané cosi podám a se zaujetím sleduju, jak v ní začne listovat a něco hledá.
*** *** ***
"Mohl bys tu zůstat?" poprosí mě, když už jsem téměř na odchodu.
Překvapeně se zadívám na ruce, které ke mně natahuje. Mám na jazyku spoustu uštěpačných otázek, ale nakonec je všechny hořce spolknu a přikývnu. Její náznak objetí však ignoruju a posadím se do křesla. Najednou bych jí byl dobrý, ušklíbnu se v duchu. "Co jsi zjistila?" kývnu bradou k otevřené knize.
"Že ty bolesti přestanou, když teď budeš u mě. Je pro tebe takovej problém bejt se mnou, sakra? Vždyť s Des ti to nikdy problém nedělalo!" procedí naštvaně skrz zuby.
"Jak vidíš, jsem tu. Nikam neodcházím," řeknu klidně a dělám, že tu poznámku o Des jsem neslyšel. Rozhodně se nemíním nechat zase vyprovokovat. Udělám všechno, co bude chtít, ale hádat se s ní nebudu. Celý náš vztah je jedna velká hádka a mě už to přestává bavit.
Vstane z postele a dojde až ke mně. Zadívá se mi do očí a obkročmo se mi posadí do klína, jako to před chvílí praktikovala na Dexovi… "Ty bolesti mám proto, že se malej brání, když jsem u jinýho upíra. Je to jištění proti kousnutí. Přestává to, když jsem s tebou… Prostě tatínka pozná," řekne a já cítím, jak taju.
Rukou jí zajedu na podbřišek a samolibě se usměju. Alespoň že můj syn má dostatek rozumu, když jeho matka ho očividně postrádá. Aspoň že on ví, co je pro něj nejlepší.
Di mě náhle chytí dlaněmi za obličej a začne mě konečky prstů něžně hladit.
Přivřu víčka a užívám si ty doteky.
Rukou mi zajede do vlasů a tvář mi začne častovat jemnými polibky.
Cítím podivnou rozervanost. Jedna moje půlka se chce bránit všem těm projevům náklonnosti, zatímco druhá by jim nejradši podlehla. Držím se, co můžu. Přijímám polibky a dotyky, ale nechávám to na ní, nijak se do toho nezapojuju. Tím, že se spolu zase vyspíme, se všechny ty neshody mezi námi nevyřeší. "Asi bychom si měli oba konečně ujasnit, co vlastně chceme," zachraptím a otevřu oči.
"To měli. Já chci, abys konečně přestal laškovat s mým dvojčetem a měl jenom mě. Chápeš? Jenom chci, abys byl jenom můj… Nemazlil se a nelíbal s jinýma. Konec úletů!" zašeptá bolestně. "Když přestaneš ty, přestanu ti to oplácet. Budu jen tvoje. A tím zmizí naše největší problémy, naše hádky. Když budeš věrnej, nebude, proč bych se trápila."
Zamyšleně ji pozoruju. "To bys mi nejdřív musela začít trochu věřit, protože ty mi prostě nedůvěřuješ. Za vším něco hledáš a nedáš si nic vysvětlit. Teprve tehdy, až mi důvěřovat budeš, tak se přestaneš konečně trápit."
Zasměje se, jako bych řekl něco hrozně vtipného. "Upřímně, sám sobě pověz, jestli má cenu ti věřit. Des mi všechno řekla. Jen za tu dobu, co tu je, si s ní už třikrát ulítnul. Tak jak ti mám potom důvěřovat?" zamračí se zoufale.
"Já jsem s nikým neulítnul," svraštím čelo. "Copak jsem s ní spal? Nespal. Nepodvedl jsem tě!" pokouším se jí tyhle myšlenky dostat z hlavy.
"Ale to, cos s ní dělal je taky úlet… Ty si furt myslíš, že nevěra je jen sex. To není. Je to veškerá něžnost. Polibky a doteky, který věnuješ někomu jinýmu, než mně. Připomeň si, co jsem dělala s Dexem a Dickem… Nikdy nedošlo na sex a stejně… Stejně ti to vadilo! Cítím to stejně! Vzájemně si ubližujeme… Ty s tím začneš a já v tom pokračuju. Chyba je v nás obou. Ty bys měl přestat s úlety a já bych ti je měla přestat oplácet," povzdychne si zlomeně.
Mrzí mě, že šedé duhovky postrádají svůj lesk a žár. Jsou jako by bez života, jen plné trápení. Pozoruju její bolestný výraz, které u toho má, a je mi čím dál divněji. "Dobře…přestávám se obhajovat. Máš pravdu, byla to chyba, mrzí mě to," přiznám. Uvědomuju si, že ke všemu, co udělala ať už s Dickem nebo Dexem, jsem jí přiměl já svým chováním. Že mi to dělala natruc, abych žárlil… Abych věděl, jaké to je. Jak moc to bolí. Naprázdno polknu. Ti dva měli pravdu a ona mi to ostatně potvrdila. Jsem skutečně sebestředný parchant. Já můžu všechno, ona nesmí nic. Pořád se k ní chovám, jako ke své oběti… Jako ke svému majetku. "Vážně se mnou chceš ještě být? Možná … možná by ti s někým takovým, jako je Dick, bylo vážně lépe. I když bych nevěřil, že to kdy řeknu," ušklíbnu se tomu, co tu vypouštím z pusy.
Zadívá se mi do očí. "Zkus se kvůli mně trochu krotit. A já ti slíbím, že svůj temperament taky snížím," pousměje se. "Přece to bylo mezi náma nádherný, když jsme se nehádali. Já se pokusím bejt hodnější a ty zkus věnovat svý něžnosti jen mně," otře se svým nosem o ten můj a jemně mě políbí. "Víš, co k tobě cítím… Zkusíš bejt věrnej? Kvůli mně… Kvůli malýmu… Chci bejt jen s tebou, ale ty mi to neulehčuješ. Trápíš mě a já pak zas tebe," kousne mě do rtu. "Buď sám sebou… Jsem tu pro tebe. Můžeš se na mě dokonale vybít. Nepotřebuješ přece jinou. Ještě jsi nezkrotil mě," provokativně se mi zadívá do očí a zavrčí.
Její poslední věta mi na tváři vyloudí úsměv a dojde mi, jaké štěstí jsem měl ten den, kdy jsem ji potkal. Podobné jsem měl snad už jen jednou, ale … to už je dávno … i když to bylo spíš prokletí. Moje i její. Rozeženu trudomyslné myšlenky a přikývnu. "Zkusím, ale ty mi zase slib, že se mi pokusíš začít věřit a nenecháš se tak lehce ovlivnit řečmi ostatních. Chci, abys byla šťastná a malý také. Budu se pro to snažit udělat maximum," nakloním si ji k sobě a na usmířenou - doufám, že na dlouho dobu poslední - ji začnu zahrnovat udobřovacími polibky.
"Slibuju," řekne se zavřenýma očima a chytí mě kolem krku. Jednou rukou mi zajede do vlasů a druhou mi začne zatínat nehty do kůže.
"Zlobíš," syknu, když vidím, jak moc se jí mučení mojí osoby líbí.
"To všechno z lásky," usměje se, sjede mi polibky na krk a tak vášnivě mě kousne, až usyknu a celý se prohnu.
"Sss, ty sadistko. Tohle má být trest nebo co?" zajiskří se mi z toho před očima. Poznám, že mi chce trochu ublížit, za to všechno a zároveň mi dokázat, že není žádná porcelánová panenka, abych kolem ní musel chodit po špičkách, jako kolem její sestry. "Já jsem na tebe takový něžný a ty mi to takhle vracíš," zašklebím se a vrátím jí bolestivý kousanec do rtu, a než se z toho stačí vzpamatovat, popadnu ji do náruče, přenesu na postel a nalehnu na ni takovým způsobem, až pode mnou zasténá. Využiju jejích pootevřených rtů, abych se mezi ně vkradl svým jazykem a obdařil ji majetnickým polibkem. Začne se bránit a chce mě od sebe odstrčit, ale nenechám se. Chytím ji za zápěstí a vtlačím do postele. Nemá šanci. Moje pomsta bude sladká. Stejně jako ona před chvíli, sjedu polibky na její krk a jemně ji kousnu, až znovu zanaříká. Přitlačím, až jí na kůži zůstane obtisk mých zubů. Líbí se mi, jak se pode mnou vzpouzí, ale proti mému mučení nemůže nic víc dělat. Je mi vydána na milost či nemilost. Podle toho, jak se mi zachce, co se mi zlíbí. Vím, že se jí to líbí, ostatně - jinak bych to nedělal, kdyby se to nelíbilo oběma. Chci ji políbit, ale jakmile se přiblížím k jejím ústům, snaží se mě kousnout. "Nezlob Di, nebo tě potrestám," blýsknu očima, uvězním její zápěstí v jedné ruce a druhou jí rozepnu knoflík u kalhot, potom pomalu rozepnu i zip... Snaží se všemožně uhnout, aby mi moje počínání ztížila, ale není jí to nic platné.
"Máš to marné, lásko," přitisknu se na její rty a v návalu bolesti sebou škubnu.
Bestie!
"Copak? Snad jsem tě nekousla?" posmívá se mému krvácejícímu rtu.
"No, jak chceš. Řekla sis o to," zúžím oči a kousnutí jí oplatím. A pak propadnu stupňující se touze a přestanu vnímat, jestli se víc líbáme a rozmazlujeme jazyky nebo se bolestně koušeme a navzájem si sajeme krev s rozkousaných rtů…
Diino tělo se pode mnou propíná a protahuje se a čím dál častěji se mi svým klínem otírá o ten můj, a já kromě čím dál většího chtíče a šťastné krve, nejsem schopný vnímat nic jiného. Když náhle bolestně vykřikne a prudce mě od sebe odstrčí, vůbec nechápu, co se to děje. S očima ještě zastřenýma slastným oparem sleduju, jak spadne z postele a křečovitě se namáčkne do rohu pokoje. Drží se za ústa a kňučí jako štěně. Oči má takové zastřené, ovšem úplně z jiného důvodu než já, a mně konečně začíná docházet, co jsem udělal!
"Do hajzlu!"
Než však stačím udělat něco dalšího, do pokoje se jako smyslů zbavený přižene Dick v závěsu s Dexterem. Jakmile uvidí Di, vyvalí oči.
"No do hajzlu!" zašklebí se Dex a naštvaně se na mě zadívá. "Tys ji schválně proměnil!" vyjede na mě.
"Ale hovno!" zavrčím a dál fascinovaně sleduju Diinu přeměnu. Do hajzlu, tohle jsem vážně přehnal! Jenže, copak mě to v tu chvíli napadlo?!
"Tak proč jsi to, do prdele, udělal?!" prudí Dex dál.
"Není žádný proč, prostě se mi to vymklo z rukou!" syknu. Ten mi tu vážně scházel! On a jeho uvědomělé kecy!
"Na co jsi, do hajzlu, myslel?!" div na mě neřve.
"Na co asi," uchechtne se ironicky Dick a hlavou kývne k Diiným rozepnutým kalhotám. "Měl zatemněný mozek, tak co po něm chceš," dodá s křivým úsměvem.
Dex zaúpí. "Do hajzlu, nedělej tu divadlo! Tebe se to absolutně netýká," vyjedu na něj, protože už to nemůžu poslouchat, a přiblížím se k Di.
Ztěžka dýchá a propíná se jí celé tělo, ale žádné viditelné změny na ní nevidím.
Třeba se neproměnila, proběhne mi nadějně hlavou.
"Di?" skloním se k ní a modlím se, aby to stále byla moje maličká a nikoliv vraždící nelítostný upír, který bude chtít jen krev a ukojení svého chtíče. Nechci ani pomyslet, že … bych ji ztratil. "Di…" zašeptám a jemně k ní natáhnu dlaň, abych ji pohladil po vlasech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna náročná Slečna náročná | 23. září 2013 v 20:22 | Reagovat

Ložnice je tmavá a prosycená Dianinou vůní, když zde ještě spávala. Jako upír jsem na vůni Šťastné krve velmi přecitlivělý a o to více to vnímám jako týrání. – Moment, tak voní to tam po Dianě, nebo po její krvi?

"To já taky," zavrčím bolestně, když uvidím Di, jak se se zaujetím věnuje Dexovi!
"Co je?" zastaví se Dick a sleduje můj pohled. "No to si ze mě děláš prdel, ne?!" dostane ze sebe šokovaně a stejně jako já sleduje Diiny a Dexovy orgie. – No, já jsem taky v šoku. Ale pořád lepší zjistit, že je někdo děvka dřív, než pozdějš, ne?

Tiskne ji k sobě tak pevně, že mu na tom klíně kroutí jako žížala a lapá po dechu. – Pokud má dostatek prostoru kroutit se, nedrží ji tak pevně.

"Koukám, že my dva už ti vážně nestačíme…" ušklíbne se, když k nim dojdeme. "Můžeš nám říct, proč to děláš?" zavrčí a pokusí se jí z Dexe sundat.
"To co vy děláte normálně!" sykne a odstrčí ho od sebe, aby se k Dexovi ještě víc přitiskla. – On se jí ale neptá, co dělá. Ptá se, proč to dělá. Tak, co je to za blbou odpověď?

"Ne? A kdo se každou chvíli tahá s Desire?!" mračí se maličká a znovu vjede Dexterovi prsty do vlasů, až mě bodne pod klíční kostí. – Chtělo by to obměnu pro vyjádření bolesti v srdci. Ta klíční kost je už značně okoukaná.

Shrneme si to: Diana je úplně blbá kráva, která se neumí chovat ani trochu dospěle a nezáleží jí na dítěti ani tolik, aby si odpustila dětinské pomsty. Ono je to vůbec celé jako u blbečků na dvorečku. Pořád dokola to samé v maličkých, sotva postřehnutelných obměnách. Pokud už chcete psát dílo takového rozsahu, musíte vědět víc než, že Chester potká Di, zamilují se a budou mít děti. Když to totiž nevíte, vznikne přesně takovéhle bláto.

"Ty bolesti mám proto, že se malej brání, když jsem u jinýho upíra. Je to jištění proti kousnutí. Přestává to, když jsem s tebou… Prostě tatínka pozná," řekne a já cítím, jak taju. – No, předtím to evidentně nevadilo, teď jo. Nechápu. Jinak je to ale tak patetické a sladké, až z toho člověku trnou zuby a ježí se chlupy na zádech.

Bože, to jako fakt? Fakt je přeměnil takhle pitomým způsobem? Že já se vůbec divím... Fakt ale nechápu, jak ti haranti/harant může vůbec přežít tolik cizího jedu, přeměnu, všechno... To už je trochu přehnané, nemyslíte?

Na tohle existuje jediná reakce: http://media.tumblr.com/tumblr_ljgf66QwOO1qbfsow.gif

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama