Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Jedna vs. druhá - Prolog

23. listopadu 2012 v 14:45 | Chensie Ips - Sue Wish |  3. kniha - Jedna vs. druhá
Seděla jsem na oprýskané lavičce a pozorovala hlouček chlapců a dívek opodál.
Bavili se, škádlili a dívky co chvíli vybuchovaly v hlasitý smích.
Chtěla jsem se zvednout a jít za nimi, ale jako vždy jsem si to nakonec rozmyslela a dál je jen hltala pohledem, zatímco jsem si představovala, jak mezi ně přijdu a oni mě radostně přivítají. Bylo to pouze moje zbožné přání někam patřit. Být oblíbená, mít chlapce, jako ho měli ostatní. Přitom jsem si až moc jasně uvědomovala, že bych se nikdy takové reakce nedočkala, kdybych se skutečně zvedla a šla za nimi.
Dívali by se na mě jako pokaždé. Jako na tu, která se snaží dostat někam, kam se nehodí. Jako ta šedá myška, která si hledá cestu k voňavému sýru, ale místo něho ji čeká pouze pastička, aby ji klepla přes prsty a ukázala jí, na co má a na co nemá nárok.
Nebrečela jsem. Nelitovala jsem se. Brala jsem to už jako pouhý fakt. Zvykla jsem si, že jsem většinou sama. Že si s málokým rozumím, že nezapadám. Že se pohledy chlapců nezastaví na mně, že se jejich zájem obrací zcela opačným směrem… Už jsem se netrápila. Všechny ty probrečené noci, kdy jsem si přišla tak opuštěná, mi teď připadaly jako hluboká minulost. Jako něco, co se stalo tak dávno, že jsem si občas říkala, jestli jsem to doopravdy prožila a není to pouze můj pocit. Ne, nebyla jsem tak silná, aby mi to bylo jedno. Byla jsem smířená. To smíření mi přinášelo jakousi úlevu a schopnost jít dál. A doufat, že snad jednoho dne se něco stane… že se můj svět přece jen změní, že se můj život zlepší… Nic jiného jsem neměla. Jen tu jiskřičku naděje, kterou jsem si dovolila uchovat hluboko v sobě a nechávala ji hřát mě, když jsem se cítila nejhůř.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna náročná Slečna náročná | 16. září 2013 v 18:43 | Reagovat

Být oblíbená, mít chlapce, jako ho měli ostatní. – To je od vás hezké, že jste nevynechaly ani gaye. Bez legrace, maličko jste u mě stouply v ceně.

Takže slečna, která to vypráví, se vůbec nelituje – jen se celý prolog vlastně lituje. To dává hodně smyslu. Super.

Kromě toho, jak asi chce něco změnit, když pořád někde sedí sama. Znám lidi, co jsou smíření s tím, že jsou sami – protože si to vybrali. Nakonec nikde není psáno, že být samotář je špatně a mít spoustu přátel je skvělé a jediné správné. Správně je chovat se podle své přirozenosti. Pokud jsem samotář a necítím se ve společnosti dobře a netrápí mě to, pokud jsem tak šťastný, tak je to správně. A stejně tak není důvod, proč by se někdo okrádal o lidskou společnost, pokud je jen v ní šťastný. Jenže tahle dáma evidentně samotářka být nechce, jen je hrozně ustrašená a vůbec si nevěří. Samo za ní nic nepřijde. To bude muset udělat ona. Jen moc nechápu, z čeho má vlastně strach?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama