Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Knižní zpověď - Chensie

27. listopadu 2012 v 16:42 | Chensie Ips - Sue Wish |  Extra
Tuto Knížní zpověď jsem našla na tomto blogu a řekla jsem si, proč si to nezkusit vyplnit. Autorka si na zpovědi dala záležet, rovněž i já si dám záležet na odpovědích. ,o)


1. Kdy jste poprvé se pokusili něco vytvořit?
Co si vzpomínám, tak moje "básnické výtvory" už vystavovala učitelka na základní škole na prvním stupni. Už tenkrát jsem byla do psaní i čtení blázen a chtěla jsem jednou napsat něco, co by čtenářky oživily ve své fantazii a daly tak mým hrdinům život.

2. Jak to dopadlo?
Já si myslím, že to dopadlo celkem dobře. Dříve se má dílka líbily učitelům, potom čtenářkám a teď mohu říct, že jsem skoro spokojená i já. :o) Jen je pořád na čem pracovat a zlepšovat se.

3. Proč jsi vlastně začala psát? Co tě k tomu dovedlo?
Jednoduše mě to bavilo a poháněly mne k tomu samotné lektorky. Později bych řekla, že to byla platonická láska k někomu, koho jsem si sama vytvořila v duši a chtěla jsem mu dát místo, kde by mohl žít. A s nímž by mohly žít i mé sny.

4. Jaké byly tvé začátky? Co jsi začala psát a jakse ti dařilo?
Můj amatérský literární začátek v próse byla povídka Vzpomínáme, což je o dívce, která ztratila bratra a dává mu i po smrti najevo svou lásku. Je to emocionální příběh a když jsem tak nějak inspiračně na dně a psaní mi nejde, pročtu si ho a osvětlím si, co mě na psaní nejvíc baví. Ta rozkošná přemíra slov, kterou se mohu vyjadřovat. :o)

5. Jaké druhy uměleckých děl jsi za svoji "kariéru" již vytvořila? (Báseň, povídka, román, drama...)
Básní mám několik, ale rozhodně se nepovažuji za zdařilého básníka. Číst se to dá, ale podle mého to postrádá hloubku. Je spousta talentovaných básníků, já mezi ně nepatřím.
Povídek mám přes padesát a psát další a další rozhodně budu. U každé se mi rozjede fantazie na plné obrátky a u každé vím, že je čas se zlepšit, protože dokonalé to není.
Myslím, že v románu jsem se našla. Je to pro mě vyhovující styl, kterým se mohu vyjádřit, protože mě neomezuje rozsah. Právě píšu velmi rozsáhlý román Duše, který je nejspíš mým největším dílem a do kterého vkládám všechny své naděje a možná... možná se mi někdy podaří ho vydat, což bych si přála.

6. Když se nyní ohlédneš, co by jsi o svém psaním řekla?
Když se ohlédnu, mírně panikařím, protože s každou další povídkou či kapitolou se snažím rozvíjet a zlepšovat. Jako začátky je beru zábavnou formou a rozhodně mi toho hodně daly.

7. Byla jsi sama se sebou spokojená?
Ani tehdy, ani nyní, nejsem plně spokojená a nejspíš nebudu, protože člověk na sobě stále může pracovat a rozvíjet se. Je tolik stylů, tolik možností, jak psát, jak tvarovat vlastní svět, že nikdy nebudu perfektní a o to s větší vervou se do psaní pouštím, abych se posouvala dál a zkoumala nové možnosti. Kdybych narazila na svůj strop a nemohla jít dál, nejspíš by mě to skolilo k zemi. Takhle mám možnost růstu a to mě neuvěřitelně těší.

8. A co nyní? Vidíš nějaký rozdíl?
Rozhodně vidím rozdíl a co mě těší víc, vidí ho i ostatní. :o)

9. Doufáš, že se tvé schopnosti ještě zlepší, nebo ti stačí to, jak píšeš nyní?
Jak už jsem řekla, chci se zlepšovat s každým odstavcem. :o)

10. Co na tvé psaní říkali tvoji rodiče a přátelé?
Rodina mě při psaní hodně podporovala. Na škole (střední i základní) to byla maminka, která mi pomáhala s kritikou, když jsem se snažila sepsat nejlepší slohovky, básně nebo příspěvky, kterými bych se ocitla mezi těmi nejlepšími a dařilo se. Přátelé v té době byli spíše soky. :o))

11. A co nyní?
Rodině se nesvěřuji. Pokud se mi podaří uskutečnit můj sen, naservíruji jim to jako velké překvapení. A přátelé jsou nejlepšími kritiky a vždycky mě dokáží srazit tak, jak nikdo jiný, čehož si vážím, protože kritika je důležitá a mně dává smysl jít dál.

12. Ukazuješ jim pravidelně svá díla, nebo jen některá?
Neukazuji, obvykle si je vyhledají sami a pořádně si na mně zgustnou. :o))

13. Dáváš je na internet?
Ano. Na internetu prezentuji svou tvorbu už od roku 2000.

14. Pokud ano, proč a jaké jsou většinou reakce čtenářů?
Reakce jsou kladné. Ale už se mi asi dvakrát stalo, že jsem napsala román, který v čtenářích vyvolal, jak pozdvižení, tak i oblibu. Je potom zvláštní pozorovat někoho, jak obhajuje mou vlastní tvorbu a nedá na ni dopustit, zatímco ten druhý ji ponižuje. Právo na názor mají obě strany a já obojí beru s rezervou, protože nejhorším kritikem jsem si já sama.

15. Setkala jsi se někdy s negativní kritikou? Ovlivnilo tě to?
Setkala a vždycky mě to pošouplo dál a pomohlo se mi zlepšit. Rozhodně negativní kritiku přijímám, dostane se do mě potom ta touha vyvrátit to tvrzení a napsat něco, co vezme dech. Obvykle se mi to podaří. :o))

16. Co ti vlastně psaní dává? Proč píšeš?
Psaní mi dává možnost oživit své představy. Pro sebe i ostatní vytvořit svět, kde se meze nekladou a prožít tak něco, co bych nikdy neměla šanci. Miluju svět fantazie, protože pro mě je to svět, kde mohu všechno a kde se můžu dokonale vyjádřit.
Píšu už od základní školy a po spousty letech jsem se vypracovala do tohohle stylu psaní, který chci rozhodně zlepšovat na čtivější úroveň. Přála bych si jednou psát jako autorky bestsellerů, jež já osobně čtu jedním dechem. :o)

17. Co tě donutí vzít do ruky tužku a papír a něco vytvořit?
Obvykle touha ze sebe dostat to nadšení, které ve mně vězí. Chtíč oživit svět a vdechnout mu život svými slovy.

18. Jaká je taková ta první pohnutka?
První pohnutkou pro mě samozřejmě bývá inspirace a nadšení z toho, že své oblíbené postavě, svému idolu, mohu házet klacky pod nohy a dávat mu smysl žití. Skoro by se to dalo považovat za hru na boha, protože při psaní jsem skutečně bohem, který dává život postavám a dává jim důvod ke každému jejich kroku.

19. Musela jsi se do psaní někdy nutit?
Jsou chvíle, kdy mi psaní jde samo, jako by prýštilo přímo z duše a chvíle, kdy ho ze sebe musím téměř tlačit. V tu chvíli sáhnu po nouzovém režimu a raději sepisuju charaktery postav a okolnosti děje.

20. Proč a bylo poté tvé dílo "jiné" než, když píšeš, když máš chuť?
Nepíšu, když nemám chuť, právě protože vím, že by dílo bylo jiné. Při psaní vkládám do slov své emoce, a pokud jsem nadšená, je i to dílo povznášející - alespoň tak mi to vysvětlila kamarádka, která prý mé nálady z příběhu dokáže vyčíst. Přikladám to její schopnosti číst mezi řádky a být velice nadanou, protože ona nečte, ona četbou žije, tak jako já psaním.

21. O čem tak většinou píšeš?
Píšu především tajuplné příběhy, které mají myšlenku. Snažím se, aby mé psaní mělo cíl a překvapilo čtenářku tak, aby si na konci řekl: "Páni, tak to jsem nečekala. To mi opravdu vyrazilo dech." Píšu milostné příběhy, ve kterých se nevyhýbám erotice. Mám ji ráda a podle mého to do romantických děl patří. Rovněž se nevyhýbám násilí. A moje kamarádka, spoluautorka románu Duše, si často stěžuje, že nemám zábrany a musí mě při psaní našeho společného projektu brzdit, protože se nevyhýbám ničemu. ,o)

22. Kde nejčastěji čerpáš inspiraci?
Ve své fantazii. A jak jsem řekla, mám svůj idol, na který se stačí podívat a nekonečně mnoho námětů mě napadá už jen při pohledu. Je to ten správný spínač, jak vymyslet svět, kde by on měl svůj úděl.

23. Jaké náměty nejčastěji používáš?
Tragické náměty. Píšu sice fantastické i reálné příběhy, ale nejlépe se dokážu vyjádřit v nereálném světě, protože fantazii se meze nekladou.

24. Mají tvá díla většinou stejný základ nebo se úplně liší?
Liší se. Nikdy nemám stejný děj, jediné, co je stejné, že hlavní postavou je On, protože tak se mi píše nejlépe, když je mou inspirací.

25. V čem jsou si podobná a v čem se rozcházejí?
Obvykle jsou si podobná tím, že jedna z hlavních postav je daná. Tím je můj vysněný idol, které jsem si realizovala tak, abych měla nepřeberné možnosti psaní. I když chci svým psaním něco dokázat, musí mne prostě bavit a musím se s tím příběhem sžít.

26. A jaké jsou samotné postavy?
Snažím se o rozmanitost postav. Nikdy do děje netahám svou vlastní osobu. (Proč také? Já jsem ve všech příbězích jako ta, kdo tahá za provázky a ovládá veškerý děj.) Podle čtenářek se mi daří napsat, jak záporné, tak i kladné hrdiny a podle všeho v nich vzbuzují skutečné emoce, což je pro mě potom největším poděkováním. Už několikrát mi bylo řečeno, že člověk u příběhu plakal nebo skutečně nenáviděl dotyčnou postavu; to potom není lepší chvály, než když to čtenář prožívá natolik, aby skutečně vnímal a cítil s mými hrdiny.

27. Objevují se tam osoby nebo zvířata, která skutečně existují nebo je dokonce osobně znáš?
Ne, stalo se mi jednou, že jsem do příběhu zapracovala známou osobu. Jednou mě v reálu inspiroval kamarád natolik, že jsem ho do příběhu použila, jak jeho charakter, tak i vzhled, a to především proto, že na mě velice zapůsobil a je pro mne takovou osobností, že jsem o něm chtěla napsat.

28. Opakují se v různých povídkách ty stejné, přestože děj spolu nikterak nesouvisí?
Pokud spolu děj nesouvisí, pak se postavy zcela liší. Každý svět, který vytvořím, má své hrdiny, svůj děj a jinak působí.

29. Říká se, že spisovatelé "mluví" se svými postavami. Jak se na tohle díváš ty? Také se s nimi "dohaduješ"?
Tomu, že spisovatelé mluví se svými hrdiny, rozumím. Pro mě jsou také skoro živí, protože když je tak vnímám, lépe se do nich vžiju, lépe dokážu odhadnout emoce a charakter, vnímat, jak se dívají na děj a jaké tedy budou jejich reakce. Už pákrát se mi stalo, že jsem sepsala krátký příspěvek o tom, jak jsem je navštívila v jejich světě a mluvila s nimi. Ale jinak s nimi nemluvím, myslím, že by mne neměli moc rádi. Nepíšu šťastné příběhy, vím jistě, že za některé kopance a klacky, které jsem jim hodila pod nohy, by mě zavřeli do bedny a hodili do řeky.

30. Komu bys chtěla nejvíce poděkovat za to, že píšeš, můžeš psát a jak píšeš?
Za prvé svému idolu, který vždy kroutí hlavou a je naprosto nešťastný, když mě napadne další příhoda, do které ho vložím. Protože on mi dává smysl psaní a obdarovává mě tím, že mi dopřává být bohem nad osudem jeho i jiných.
Za druhé čtenářkám, které můj svět prožívají, když ho čtou. Pomáhají mi svou kritikou se zlepšovat a po každé, když mě srazí na dno, dávají mi možnost vyšplhat se ještě výš.
A za třetí chci poděkovat těm, kteří píší se mnou a ukazují mi, že má cenu jít dál, protože ten svět, který jsme vymysleli za to stojí.

Děkuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ledabylý mstitel Ledabylý mstitel | 27. srpna 2013 v 20:34 | Reagovat

31. Proč máte nutkanou potřebu prznit cokoliv, co má něco společného s LP?
Domyslím si odpověď - je to neléčitelné.

2 kniha-duse kniha-duse | E-mail | 11. září 2013 v 15:21 | Reagovat

Kazdy mame sveho konicka. XD
Nikde neni psano, ze to musis cist. Ja obvykle nectu to, co se mi nelibi. Zkus to taky, ulevi se ti. XD

/Ch/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama