Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Upír vs. člověk - 1. kapitola

23. listopadu 2012 v 13:59 | Chensie Ips - Sue Wish |  2. kniha - Upír vs. člověk
Chester
Když se ozve tiché zaťukání, nevěnuji tomu pozornost. Když jsem se před šesti týdny zavřel do knihovny, důrazně jsem křičel na celý dům, že nechci nikoho z nich vidět! Byl jsem ve stavu, kdy jsem se sebou nedokázal žít. Musel jsem si vymlátit ty emoce z těla a stát se zase plnohodnotným upírem.
"Bráško?" ozve se sladce, když ladně nakráčí do dveří. Vrtí boky a předhazuje mi své svůdné tělo, jako by chtěla, abych se na ni vrhnul.
"Co chceš?" zavrčím znechuceně. "Říkal jsem snad, že nechci nikoho vidět!" syknu zle a znovu si přihnu z lahve.
Povětšinou jsem momentálně živ z alkoholu, který mi pomohl přejít ty ubohé chvíle, kdy jsem nebyl sám sebou. Když jsem byl spoutaný zvrácenou láskou a politováníhodným žalem.
"Mám o tebe strach," fňukne naoko a zavře za sebou dveře.
Otráveně uhnu pohledem, abych neměl nutkání svlékat její správně tvarovanou postavu.
"Tak ty máš o mě strach?" ušklíbnu se ironicky a drápy zabubnuji pohřební tóny na tvrdém stole. "Kdo by to byl řekl?" zašklebím se a pokračuju ve stejném duchu. "Nechoď sem!" obořím se na ni vztekle, když dojde až ke mně. Upřu na ni skelný pohled a vycením špičáky. "Neručím za sebe!" vydoluji z očí ten nejbrutálnější odlesk.
"Css, tys za sebe neručil nikdy," prskne pobaveně. Jemně si pozvedne sukni a svádivě se mi posadí do klína. Políbí mě na tvář, až mi z hrudi vytane zuřivé zavrčení a štíhlými prsty mi zajede do vlasů.
Okamžitě mi to připomene ty zbytečné a bolestné chvíle s mou maličkou. To pouze jí jsem dovolil, aby se mě tak jemně dotýkala a výskala mě ve vlasech.
Tvrdě ji chytím do náručí, až usykne.
"Žádný něžnosti!" Znovu ji stisknu a bavím se její bolestí, která se jí zračí ve tváři. Varoval jsem ji!
"Jak chceš," usměje se sladce a divoce se mi pohrouží do úst. Věnuje mi dech beroucí polibky a tiskne se ke mně svým horkým tělem.
Při tom doteku mnou projede vlna nefalšovaného upířího chtíče. Jak dlouho už jsem bez jakéhokoliv fyzického kontaktu? Od té doby, co…
Stop!
Tyhle myšlenky si zakážu. Nemohl jsem si ani brát křehká dívčí těla tak, jak bych chtěl, jen díky tomu, co mi ona provedla! Ne, tuhle část svého posmrtného života chci navždy vymazat ze své paměti.
Přitisknu se na ni, abych zahnal ty protivné myšlenky, a rukama jí zběsile přejíždím po těle. Slastně mi zasténá do rtů, zatímco si rozepnu poklopec a svléknu si kalhoty jen natolik, abych si mohl užít jejího těla.
"Ty seš, ale nedočkavej," sykne, když z ní servu kalhotky.
Jsem moc rád, že si vzala sukni, se kterou není moc práce. Stačí ji vyhrnout.
"Chazzy," prohne se a zřejmě ji to i zabolí, ale toho si nevšímám.
Beru si ji dost hrubě a neurvale. Vím to, ale je mi to jedno! Vybouřím si na ní celou dobu celibátu, až mám chvílemi pocit, že skutečně usykává bolestí. Ale tím víc mě moje konání těší! Konečně zas někoho týrám já! Když dosáhnu vrcholu, nenechám ji, aby se ke mně přilepila a líbala mě. Odstrčím ji a zapnu si kalhoty.
"Díky, že máš takovou péči." Na tváři se mi zračí posměšný úsměv. "A teď vypadni, nerad bych ti vykouzlil do krku dvě ranky," uchechtnu se.
Pak se zarazím a otočím se na ni.
"Ne, kecám. Moc rád bych ti je udělal, proto radši zmiz," ušklíbnu se.
"Nikam nejdu!" Hloupě se na mě namáčkne a nastaví mi krk, abych měl lepší přístup. "Copak nejsem k nakousnutí?" Zadívá se na mě jako malá nevinná holčička.
Až zoufale mi to připomene Di.
"K nakousnutí byla akorát tak…" zarazím se. Do hajzlu, už zas mě to strhává k ní!
"Tak ta už tě dávno nepotřebuje," usměje se na mě sladce Mia, které okamžitě dojde, o kom mluvím. "Právě si to rozdává s Dexterem." Pohlédne mi do tváře, ze které se snažím smazat příznak bolesti. "Nechává se od něj i vysávat. Třikrát denně." Povytáhne se na špičky, až bych jí nejraději zaryl do krku nejen špičáky, ale i drápy! Kdesi v hloubi mě bodá. Svraštím čelo a se zaťatými zuby se ten pocit snažím potlačit. Sice mi to jde líp než před pár týdny, ale i tak mi to dává ještě hodně zabrat.
"A co já s tím?" syknu vztekle a zatnu pěsti, jinak bych jí mohl drápy zarýt do páteře. "On vysává ji a já budu tebe!" blýsknu očima.
Neurvale ji strhnu k sobě na klín, až tiše vyjekne a zakousnu se do ní tak necitelně, až uslyším její naříkání a ucítím slzy, panicky jí stékající z kočičích očí. Potěší mě to! Vžiju se do toho a saju ji tak dlouho, dokud se mi nezačne škubat v náruči. Jako bych zase pil svou sladkou krev. Je možné, že jsem ze Šťastné krve natolik odrovnaný, že už mi i klasická připadá báječnější než dříve…
"Už dost!" zanaříká a prohne se bolestí.
Odstrčím ji od sebe tak prudce, až se vyválí na zemi. Dávivě se rozesměju, když vidím ten ponížený pohled a znechucení, které jí sálá z tváře. Po hrdle jí stéká pramínek krve, který mi už na pohled dělá velmi dobře.
"Neměla jsi sem lézt," řeknu a posměšně se dívám, jak se drží za krvácející ránu. Ten pohled na zuboženou Miu mě nabije natolik, že se odvážím po šesti týdnech vylézt z knihovny. Mezi futry ztuhnu.
Diana leží na pohovce a nad ní se krvelačně a úlisně sklání Dexter. Divoce chlemtá krev, která kdysi bývala mou šťastnou. V prvním momentě mám chuť k němu přiskočit a odervat ho od ní, jako jsem to dělával dřív. Pak se zarazím a uvědomím si, že teď není dřív, a tak jen stojím a zírám na ty dva jako v transu.
Moje jistota se pomalu začíná hroutit. Rychle se snažím dát dohromady a všechno potlačit, ale nejsem schopný od nich odtrhnout zrak. Zarazí mě Dexův výraz. Rauš, který u toho zažívá, by se dal přirovnat leda k radosti upíra, který pije šťastnou krev! Znovu mě bodne u žaludku. Znechuceně se ušklíbnu. Vypadá to, že jsem ji náležitě zaučil…
Diana
"Vám to ale jde, hrdličky!" Tak dlouho jsem neslyšela jeho hlas, že mi z něj zatrne v hrudi. Zalapám po dechu a škubnu sebou, až zvrátím hlavu a zanaříkám, protože jsem si Dexovými špičáky rozervala krk ještě více.
"Teda, ty seš úžasná masochistka!" vycení na mě špičáky, když se ode mě odtrhne a dávivě mi zajede jazykem mezi rty, až mě bodne v hrudi. "Čau Chazzy, tebe jsem neviděl snad sto let!" rozesměje se a stiskne mi čerstvou ránu, až mi z očí vytrysknou slzy.
Začínám ten jeho cit pro bolest obdivovat, vážně.
"Potřeboval jsem si pročistit hlavu," řekne tvrdě a dívá se na mě natolik bezcitným a prázdným pohledem, až se v nitru rozechvěju. Pohledem sklouzává k mému krku, který mě bolestně tepe.
Hrdě se vypnu. Tady už pro tebe žádná šťastná krev není! Prsknu v duchu.
Uvolněně se posadí do křesla a zašklebí se. Ta jeho arogance přímo bodá do očí! Když se mu Mia posadí na klín a prsty mu zajede do vlasů, uhnu pohledem.
Na tohle se dívat nemusím! Pomalu se zvednu, abych se z téhle převeselé polomrtvé společnosti vytratila.
"Něco jsem ti řekl!" Shodí ji bezcitně ze svého klína a kolem sebe bouří tu vášeň a chlad, kterým mne okouzloval. Kdysi.
"Kam jdeš?!" Drapne mě Dexter za ruku, až sebou trhnu.
Chtěla jsem odejít, sakra! Přešlápnu na místě a udělám na něj oči. "Už máš dost!" syknu a vyškubnu se mu. Dneska už mu nedám. Je toho na mě prostě moc!
"Pořád taková sobecká…" ozve se Chester. Na rtech se mu zračí dravčí úsměv.
Šlehnu po něm pohledem ostrým jako bič, ale nic neřeknu.
"No tak Di, netrap nám tu Dexe," provokuje mě!
Zatnu pěsti a ušklíbnu se na něj se vší sebeúctou. Nesnížím se na jeho úroveň, už nikdy! "Já jeho?" vycením na něj zuby. "Ty seš vždycky tak vtipnej," rozesměju se jedovatě a nejraději bych odtud bleskem utekla. Nelíbí se mi být s ním v jedné místnosti. Bolí to! Znovu mě děsí svým brutálním vzhledem upíra, který je schopný ze zhrzené lásky provést cokoliv. Teď abych se znovu začala bát o vlastní život…
"Ano, to jsem celý já. Jako bys mě neznala…" řekne, ale nezní to dostatečně ironicky.
Na okamžik ztratím svou hranou sebejistotu a probodnu ho mírně nechápavým pohledem. Posadím se vedle Dextera a Chazzyho oči automaticky nabudou nechutně krutý výraz. Na rtech se mu blýskne jedovatý nadšený úsměv, až mi přejede mráz po páteři.
Těžce polknu, protože rána bolí jako čert. Pokud je Chester mstivý hajzl, mám se na co těšit.
"Tak jak ti chutná Diina krev?" zazubí se, zatímco si dlouhými prsty vjíždí do hebkých blonďatých vlasů.
Rojí to ve mně nepříjemné vzpomínky. Jenom já jsem měla právo hladit ho v hebkých vlasech, čechrat je a vdechovat jejich vůni. Bylo mou výsadou, že jsem mu mohla věnovat něžnosti, laskat ho a líbat na ty svůdné chladné rty…
"Hm, jako božská ambrózie!" vystrčí špičáky a majetnicky mě k sobě přitáhne.
Všichni upíři jsou v tomhle stejní. Žene je nezkrotná touha po vlastnictví a nejraději by měli každého jen a jen pro sebe. Dexter není špatný, když si povídáme a on mě seznamuje s upířím světem. Upírky jsou podle něho ještě bezcitnější. Touží jen po nejlepších genech a chtějí být samostatné. Snad proto si upíři raději hledají své "polovičky" v lidském světě, protože chtějí vychovávat a dívat se na tu křehkost. Chtějí být potřební a hlavně našimi pány… Zavání to deviací a touhou být autoritativními za každé situace.
Pro mě je tohle zvláštní. Nikdy mě nikdo nevychovával. Netoužil po tom, aby mě vlastnil nebo se mnou vůbec byl. Málokdo znal mé jméno, natož aby byl rád, že mě má ve sbírce.
"Snad se z tebe nestal romantik, Dexi," ušklíbne se znechuceně a tvář mu zkroutí nehraná nevolnost. "To mi k tobě moc nejde, ale je fakt, že láska dělá divy, co Di?" loupne po mně očima.
Na chvíli se společně topíme v zorničkách, než se arogantně ušklíbne a můj zjihlý pohled se změní v uštěpačný.
"Netuším," sladce se na něj usměju. "Já zažila jen přetvářku a bolest!"
Tvrdě se mi zadívá do obličeje a zatne pěsti. Ty temné duhovky jsou tak chladné a kruté, až se divím, že jimi nevraždí na první pohled.
Na tváři mi to vykouzlí posměšný úsměv. Ovšem, jakmile chytí Miu za zápěstí, poblednu.
"Jdeme do ložnice!" zavrčí a sevře ji dlaněmi kolem boků.
Očima mi proletí ta známá tupá bolest, která se mi rozplyne v srdci jako příznak zrady.
"Copak? Přišlo to na tebe?" rozesměje se Dexter a věnuje mi ledový vášnivý polibek, až poznám hořkost lásky ve svých ústech.
"Přesně, celibátu bylo dost!" blýskne nadřazeně pohledem.
Do očí mi bez varování vhrknou slzy. Sakra, zaburácím v duchu. Zklamala jsem se. Věřila jsem, že už se mě něco takového nedotkne. Je to přeci za mnou! Uhnu pohledem a snažím se z tváře vymazat ten šok, ale moc mi to nejde. Bez řečí se nechávám drtit Dexovým tělem, které chce své hrátky. Nespím s ním, ale držím mu jako ovečka při jiných jeho choutkách, zejména těch krvavých.
Netušila jsem, že vidět ho po šesti týdnech, mi natolik ublíží. Že mi to vžene do těla tolik adrenalinu, až se mi roztočí hlava a mozek nebude chtít brát jiné impulsy, než ty, které se tak bolestně týkají právě jeho. Zřejmě se mi zaryl hluboko do těla i srdce. První láska holt bolí…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mojepovidky1234 mojepovidky1234 | 23. listopadu 2012 v 14:05 | Reagovat

krásně napsané zaujalo mě to =D

2 Slečna náročná Slečna náročná | 13. září 2013 v 13:55 | Reagovat

To pouze jí jsem dovolil, aby se mě tak jemně dotýkala a výskala mě ve vlasech. – Nope, nope, nope! Výskat = hulákat, vískat = probírat se někomu vlasy.

Ten pohled na zuboženou Miu mě nabije natolik, že se odvážím po šesti týdnech vylézt z knihovny. Mezi futry ztuhnu.
Diana leží na pohovce a nad ní se krvelačně a úlisně sklání Dexter. – To trochu zní, jako by dveře z knihovny vedly přímo do obýváku. Je to zvláštní, protože jsem měla dojem, že knihovna je na stejné chodbě jako Chesterův a Dianin pokoj. No a z té chodby vždycky všichni chodili po schodech dolů, aby se dostali do obýváku a kuchyně.

Znovu mě děsí svým brutálním vzhledem upíra, který je schopný ze zhrzené lásky provést cokoliv. Teď abych se znovu začala bát o vlastní život… - Promiňte, ale on ji někdo nutil tam zůstávat? Mohla přece odejít – ať už s Dexterem nebo bez něj. Zřejmě se o svůj život zase až tak nebojí, když tam zůstala, ne? A co to její poslání? Napřed šílí, že tam není telefon a ona v něm nebude moct pokračovat, a pak ani nevyužije příležitost zmizet, když se jí naskytne? Asi po vrahovi své rodiny nepotřebuje tak moc pátrat, když si tam klidně šest týdnů obcuje s Dexterem.

Rojí to ve mně nepříjemné vzpomínky. – Rojí se ve mně nepříjemné vzpomínky. Nebo: Vzbuzuje to ve mně nepříjemné vzpomínky. Obojí zní líp, než tohle po jazykové stránce úplně necitlivé spojení.

Málokdo znal mé jméno, natož aby byl rád, že mě má ve sbírce. – To už tak bývá, že málokdo znát tvoje jméno, když se ho straníš, víš? Svět ani nemá důvod znát jména těch, co akorát sedí ve své ložnici a skuhrají, jak je k nim život nefér... namísto toho, aby ho vzali do vlastních rukou a něco s tím udělali.

Na chvíli se společně topíme v zorničkách, než se arogantně ušklíbne a můj zjihlý pohled se změní v uštěpačný. – Ne, ne společně. To by se museli topit v jedněch. Třeba: Společně se topíme v Dexterových očích. Ale jinak je to: Na chvíli se navzájem topíme v očích toho druhého, než bla bla bla...

Jinak se tam všichni chovají jak malí. Ale to snad nemusím ani říkat. To vidí každý. Nebo snad dospělí lidé ustavičně dělají to, co vlastně dělat nechtějí? V tomhle světě asi ano...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama