Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Milenec vs. vrah - 12. kapitola

27. listopadu 2012 v 20:41 | Chensie Ips - Sue Wish |  5. kniha - Milenec vs. vrah
Chester

"To záleží na tobě," zašklebí se a polibky mi zmapuje celý krk.
Pevně ji k sobě přitisknu až sotva popadá dech a donutím ji zadívat se mi do očí.
Stále těká šedými duhovkami jinam, ale nakonec snese i ten upřený pohled.
"Byla bys sama proti sobě, kdybys mi… ublížila." Hrubě ji políbím, až zasténá a přitiskne se mi ke klínu s takovou vervou, že mám chuť ji odhodit na postel a pln chtíče si ji vzít.
"Ale já ti neublížím," zašeptá mezi vášnivými polibky.
Dostrkám ji až na postel, kde se na ni přitisknu celou vahou svého těla, až pode mnou slastně zasténá. Zbavit ji kalhotek je pro mne otázka vteřiny. Ovšem já se do svlékání kalhot moc nehrnu, i když je mám po chvíli intenzivního mazlení s jejím hebkým tělem, dost těsné. Di hlazení mých zad i hrudníku zvládá překvapivě bez jediného škrábnutí, ale je přeci jen rozdíl, nechtěně se zarýt tam, než do mého citlivého místa.
"Chazzy," zašeptá mé jméno a prsty mi vjede do vlasů, až přivřu víčka. Ani jsem si neuvědomoval, jak strašně mi chyběla. Všechny doteky, polibky, které mi věnuje a já se jí je snažím oplácet jsou pro mě mnohem víc než ta chvíle u Chris.
"Chyběla jsi mi," šeptám jí do rtů, a jelikož začínám ztrácet soudnost, sám ji chytím za ruce a doputuju s nimi až ke svým kalhotám. "A tohle také," vydechnu jí při polibku do úst a mírně mi zatrne v zátylku, když mi je začne stahovat z boků.
Svléká mi poslední zbytky oblečení, ale tomu nejněžnějšímu místu se vyhýbá.
Protože jsme oba vyhecování, proniknu do ní bez dalšího přemýšlení, až se mi choulostivě prohne vstříc a zvrátí hlavu.
"Sakra, lásko!"
Při jejím zasténání se potěšeně usměju.
Upíří sex je přeci jen o trochu jiný, než ten lidský… pokud nepočítám, že upíří postrádají veškerou něžnost, což se zrovna nás netýká. Milujeme se dosti láskyplně, i když zjevně i hodně lačně díky té dlouhé době, kterou jsme bez sebe byli.
Přeci jen v té vášni utržím pár krvavých šrámu, to když Di ztratí kontrolu a párkrát se mi zaryje drápy do ramen. Nevadí mi to, v tu chvíli to jen podporuje tu rozkoš. Drtím jí ústa svými žádostivými polibky, mezi kterými jí pronikají steny. Přechází mi z toho mráz po zádech, je tak…chtivá, až ve mně tane ještě větší touha.
"Promiň," zachraptí, když mě znovu škrábne. Zatne si drápy do dlaní a prohne se mi vstříc.
"Omlouvám se," šeptá mi mezi polibky rozdychtěným hlasem, zatímco nám oběma dochází dech. "Tohle je, sakra, tak krásný!" Prohne se pode mnou a táhle zasténá, až protočím oči a zatnu zuby slastí. "Miluju tě," zavrčí mi hrubě do rtů a v následující chvíli se jí tělem prožene rozkoš.
Cítím, jak se jí chvěje tělo a svíjí se v euforické křeči, zatímco se tváří tak, jak ji… mám nejraději.
Po pár pohybech si prožiju svůj vrchol a zvrátím s hlubokým zasténáním hlavu.
"Nic se nestalo," ujistím ji udýchaně, když se vedle ní uspokojeně zhroutím. Přitisknu ji k sobě a jemně ji líbám na naběhlé rty. "Také tě miluju," usměju se očima a hladím ji po těle, které se ke mně potutelně tulí, zatímco se jí ve tváři zračí… láska. "Tvá další premiéra." Skousnu jí chtivě ret a provokativně ji polechtám prsty v klíně, až se celá prohne a zavzdychá, což mi ve tváři vykouzlí další úsměv.
"Sakra, tohle mi nedělej!" zaúpí a trhá sebou. Něžně mi zajede prsty do vlasů a mazlí se se mnou, zatímco mi skrze ty nevinné doteky vyznává lásku. "Ty ještě nemáš dost?" Vycení na mě lačně špičáky, když pocítí mou touhu.
"Ty snad ano? Jako upírce se ti to se mnou nelíbí nebo co?" popíchnu ji a provokativně ji kousnu do zápěstí, až sebou škubne a vytřeští radostně oči.
"Líbí se mi to ještě víc!" přitiskne se ke mně a oklepe se, když jí jazykem přejíždím po krku. Ve chvíli, kdy se do ní ponořím po druhé, se jí zakousnu do krku, až radostí vykřikne.
*** *** ***
Dick
"Vinnie, pojď ke mně!" Natáhnu ruce k tříleté holčičce, ale ona stále stojí na místě a pláče, což je divné, protože Vinnie nikdy neplakala.
Byla až příliš hodné dítě...
Zoufale pokleknu na kolena a dívám se do těch modrých blankytných očí, stejných jaké mám já, a vidím v nich tu dětskou bezbrannost a nevinnost. Tak rád bych ji ochránil ve svém náručí. "Vinnie, teď už tě zvládnu ochránit! Jsem upír, už nikdy nedovolím, aby ti někdo ublížil!" Znovu k ní natáhnu dlaň a chci ji pohladit po dlouhých blonďatých vláskách, ale ona si dá maličké dlaně na dětské tvářičky a zavrtí hlavou.
Bojí se mě.
"Vinnie, pojď, já ti neublížím," šeptám, zatímco se k ní pomalu přibližuju.
Zavrtí hlavičkou a rozpláče se. Vypadá jako andílek, zatímco má na sobě svou oblíbenou bílou košilku na spaní a u nohou jí leží pomačkaný krvavý medvídek.
"Vinnie, neplakej. Pšššt, poklade." Chytím ji proti její vůli do náruče a ona se náhle promění v něco netečného, slizkého a mrtvého...
Zoufale sebou trhnu a proberu se do temné reality. Snažím se vydýchávat z té noční můry. Poslední dobou se mi o ní zdá stále častěji, jako by mne snad volala. Protáhnu své ztuhlé tělo a otevřu oči, zatímco si vjedu prsty do vlasů. Spal jsem sotva pár hodin, ale cítím se odpočatě. Dlouhé rozhovory, které jsme s Desire vedli od doby, co si přečetla knihu Šťastná krev a O vzahu upíra a člověka, mě zmohly.
Nikam totiž nevedly.
Samozřejmě, je přešlá z toho, že jí Oskar využil, přestože jsem jí to říkal…
"Ty jsi tu ještě?" Pozvednu obočí a zadívám se na druhou polovinu postele, kde se choulí Dianino dvojče. "Myslel jsem, že jsi odešla," zabručím polohlasně a sleduju, jak stále listuje knihou, jako by tím mohla vyřešit celou situaci.
"Promiň, jen jsem tu… chtěla zůstat. Ale odejdu, pokud si to… budeš přát." Polkne a skloní zoufale hlavu. Černé vlasy má bez lesku spadané do zamyšlené pochmurné tváře. Je smutná a zbídačená. Šedé oči jsou plné žalu a bolesti, které šla sama hrdě vpřed. Těžce si povzdychne a zadívá se na mě s jakousi melancholií. "Mrzí mě, že… jsem ti ublížila."
"Aha, no to… už je teď jedno. Neřeš to. Stejně to mezi námi nebylo podle všeho nikdy opravdové, tak proč se tím trápit?" Pokrčím rameny a promnu si rozespalé oči. "Ale klidně tu zůstaň, jestli chceš… nevadí mi to."
"Pro mě to bylo opravdové až moc," zašeptá a natáhne ke mně ruku, kterou nakonec stáhne. Skepticky se na ni zadívám a uhnu pohledem, zatímco se zvednu, abych probral své ztuhlé tělo. "Hm… Já ti nic nevyčítám. Jsi mladá. Hledáš a zkoušíš. Málokdo zůstane s tím, koho si na poprvé najde…" Myšlenkami střelím k Di, která… je s Chesterem pořád.
Nikdy jsem ji nedokázal odlákat, protože sama ví, že k němu patří.
Kdyby tohle věděla Desire, nic z toho by se nestalo, ale nemám právo jí to vyčítat.
Prostě jí v našem vztahu něco chybělo a ona si myslela, že on jí to zřejmě poskytne.
"Mě to moc mrzí! Já to takhle… nechtěla." Zavrtí hlavou a z očí jí začnou padat velké slzy, až znovu uhnu pohledem. "Měla jsem být s tebou. Byla bych… šťastná." Tvář si podloží dlaněmi, jako by pro ni byla natolik těžká, že jí silou vůle neudrží.
Přejedu si po čele. Tohle mi není příjemné. "Na to si hold musí každý přijít sám. Láska je slepá. Kdybys zůstala se mnou, nikdy bys nepoznala tu pravou zamilovanost, takže to něco pozitivního mělo." Pokrčím rameny. Nechápu, proč to tu řešíme, když výsledek je už dávno známý. Jen tím brousí staré rány a ubližuje nám oběma.
Bez řečí se sebere a s provinilým pohledem se vytratí z místnosti.
Asi jsem… měl říct něco lepšího. Dát jí naději. Dát jí šanci. Zasloužila by… Co by si vlastně zasloužila? Já jí nestačil, sám jsem z toho… zlomený a mám zkoušet tahat z bláta ještě ji, když právě ona mi udělala takovou čáru přes rozpočet. Chovám se dost sobecky, ale teď vážně nejsem ve stavu, kdy bych jí dělal vrbu a pečoval o ni!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama