Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Milenec vs. vrah - 13. kapitola

28. listopadu 2012 v 14:03 | Chensie Ips - Sue Wish |  5. kniha - Milenec vs. vrah
Chester
"Jsem hotový!" Protáhnu se a vlepím Di pusu do vlasů, které voní mým upířím aroma. Dělá mi to dobře… Jako bych si ji takhle označil a varoval tak všechny potencionální soky, že ona je MOJE! Hrdelně a majetnicky zavrtím a přitáhnu ji k sobě. Pořád mám v sobě tu touhu ji fyzicky vlastnit, chránit a milovat. Takhle dobře jsem se dlouho necítil. Zdá se, že sex… s milovanou osobou… je nejlepší lék na všechno. Ještě se mi nechce oblékat. Podepřu si hlavu dlaní a sleduju Di, která mezi tím hledá části svého oblečení. "Kašli na to. Zůstaň takhle…" zavrčím chtivě a stáhnu ji k sobě.
Rozesměje se a obejme mě kolem krku. "Pár dní bez lásky a seš k neutahání a věčně chtivej," zubí se, zatímco mě hryže do rtů. "Promiň, ale musím se oblíct." Políbí mě a odtáhne se ode mě.
Udělám psí oči, zatímco se souká do kalhot.
Pobaví ji můj pohled a zavrtí hlavou, až se jí černé vlasy rozprostřou po ramenou a zakryjí tak bělostná ňadra.
Skousnu pevně čelist. "Ještě jednou…" zaševelím prosebně.
Natáhne na sebe tričko a se smíchem si vjede do vlasů. "To bych moc ráda, ale musím zkontrolovat děti, miláčku."
"Celou věčnost jsem bez tebe byl!" zaúpím a přeháním, zatímco se proti své vůli hrabu z postele. "Jsi na mě zlá." Zamračím se a na ostro se obléknu do kalhot. Doufám, že až se vrátíme, znovu mi padne za oběť a já se budu nořit v jejím těle a opřádat se tou myšlenkou, že ona mi… patří.
"Jsi hrozně sexy," složí mi poklonu, když mě sjede svůdným pohledem a smyslně si skousne spodní ret. Pak špičkou jazyka olízne obrys rtů a protne mě bezduchým lačným pohledem, až se ďábelsky usměju.
Chci ji přitáhnout do své náruče a zdržet ji ještě pod svým tělem, protože sotva zalezlo slunce, už mi zas utíká, ovšem do pokoje vletí bez klepání Dexter.
Vykulí na nás vyděšeně pichlavé oči a narovná si límec tmavě modré džísky, která je zas od krve i hlíny. Dex si zakládá na tom, aby vypadal výhružně a špinavě za každé situace - i v tuto chvíli, kdy má evidentně sevřený zadek strachy.
"Sakra, co je?!" vyjede na něj ostře má ohnivá Maličká, zatímco on se snaží neklepat jako ratlík.
"Průser! Ta tvoje debilní ségra ho probrala!" vyjekne a schová se za ni.
"Já jí zabiju!" zavrčí Di a hrne se ze dveří.
Jsem jí v patách, protože nechápavě přeskakuju pohledem z Dexe na ni a netuším, co se tu děje! "Kdo koho probral?!" Podezření ve mně ještě vzroste. Vylezu ze dveří a zuřivě vydechnu, zatímco strnu, jelikož se má nedůvěra potvrdí! Zatnu pěsti a s amokem shlížím na Oskara, který v náruči drží polovysátou Desire!
Upír se s výsostným klidným pohledem usmívá, přestože má tvář zohyzděnou krutým násilím. Tělo samou ránu a zaschlou krev, kam mi jen pohled padne.
"Do hajzlu, co to má bejt?!" Vydechnu prudce, zatímco si prohlížím. B
ylo na něm zřejmě spácháno hodně násilností.
Vůbec nechápu, kdo z nich byl schopný ho takhle… zřidit!
"Hned ji polož!" zavrčí Di hrdelním hlasem, zatímco se obranně postaví naproti němu a vytasí špičáky i drápy k rychlému použití.
Jakmile ji Oskar poslušně položí na zem, přitáhne se k němu a zuřivě mu zatne drápy do krku, až upír bolestně zavrčí a protočí panenky.
Zamrkám očima, protože… tohle přeci není možné! Ona s ním jedná, jak kdyby byl její domácí mazlíček!
"Sakra, měl jsi zůstat tam, kde jsi byl! Zlobivej Oskárek!" hlesne mu do rtů, než mu oba brutálně prokousne.
"Moc jsi mi chyběla… Musel jsem si pro tebe přijít," zašeptá a přivine ji k sobě se vší něhou, kterou u něj vidím poprvé.
"Toho budeš litovat." Běsnivě se mu zakousne do krku a trhá, rve, co její hrdlo ráčí! Takovou… nenávist a brutalitu jsem u ní ještě neviděl.
Samozřejmě, znám ten chtíč. Byl jsem takový, ale nikdy bych to nečekal od mé soucitné Di. Když mu druhou dlaní zajede na nejcitlivější místo v páteři a zatne se mu tam drápy, padne Oskar na kolena s tlumeným bolestným výdechem.
Sleduju to celé a mám nejen neskutečný vztek, ale je mi z toho i zle! "Proč jsi mi lhala?!" syknu zlostně, zatímco mě sjede nadřazeným pohledem a utře si krvavá ústa.
"Jako kdyby tys nikdy nelhal! Moc dobře vím, proč máš dycky tak báječnou náladu, když přiletíš! Zase jsi byl za tou zasranou Kytkou!" vyjede po mně a prudce rozsekne drápy Oskarovi tvář, když se upír jen trochu pohne.
"Jak to…" Unikne mi a ona pohled stočí na Dextera, který se choulostivě ušklíbne a zmizí.
"Tak ty mě necháváš sledovat?!" zařvu na ni a zatnu pěsti, zatímco mnou cloumá vztek!
Ona si dovolila porušit mé soukromí a špehovat mě!
"I kdyby, říkal jsem ti, že za ní ještě někdy poletím! S tímhle to nemůžeš srovnávat!" Poukážu na Oskara, který se k ní tulí jako vrnící kocour. Obrací se mi při tom žaludek, protože ona ho tak krutě ztrestala a on je náhle… milý! Takového jsem ho ještě neviděl. Ke všemu… vypadá, jak kdyby prošel tak důkladným mučením, že by se za něj nemusel stydět ani on sám! Není mi ho líto, to ne, ale… netušil jsem, jak neskutečně násilná dokáže Di být!
"To nebyl můj nápad," ušklíbne se. "Šel po tobě sám. Já měla jinou zábavu!" Uchechtne se a nelítostně od sebe Oskara odkopne, zatímco se po ní snaží sápat. "Sakra, to ses zabouch nebo co?!" zavrčí cynicky Di a zhnuseně mu kopne do tváře, až mu z nosu vytryskne krev. Znechuceně odvrátím hlavu.
"Ty si šel za ní! To je prostě… horší!" prská. "Chodíš se k ní obšťastňovat bůhví čím! Oskar je hold teďka moje hračka! Na tobě si ten svůj vztek vybít nemůžu, i když by sis polovičku zasloužil taky!" Blýskne zvráceně očima, které mají náhle záblesk smrti a brutality.
"Měla jsi možnost! Nevyužila jsi ji!" zavrčím naštvaně. "Bav se klidně dál, já ti u toho asistovat nebudu!" procedím hřmotně mezi zuby a sleduju, jak si k ní Oskar znovu poklekne a otírá se jí tváří o kalhoty, až je má Di notně nasáklé krví.
"Nikdo se tě o pomoc neprosí! Tohle já zvládnu sama!" zavrčí a prudce kopne Oskara kolenem přímo do nosu, až zaúpí a v bolestné křeči se svalí k zemi, zatímco se Di hrdelně rozesměje. "Copak? Bolí to?" zajímá se s necitelností, tak cizí, až se ochvěju.
Zarazím se a hodím po ní bolestným pohledem.
"Co je?!" oboří se na mě.
"Nikdy bych nevěřil, že může být někdo horší, než Oskar." Zavrtím hlavou a svírá se mi hruď, zatímco sestupuju ze schodů, aniž bych čekal na odpověď. Tohle vážně nemusím vidět! Ovšem Di mi vztekle skočí ze schodů na záda, až málem ztratím rovnováhu. Stoupne si přede mě, zatímco má ve tváři záštiplný výraz hodný plnohodnotného upíra, až se oklepu. "Jaks to ksakru myslel?!"
"Tak, jak jsem to řekl. Nedělej hloupou. Pochopila jsi to moc dobře." Ušklíbnu se a lehce ji odstrčím. "A teď uhni, chci projít."
"Tobě jsem nikdy takhle neublížila, tak proč seš takovej?" Cedí skrze zuby a v očích se jí mihotá nechápavost. "Zabil mi rodiče! Nic lepšího si nezaslouží!" Rty se jí kroutí, jako by jí v jednu chvíli bylo do pláče, ale pak to zas přemůže a vycení škodolibě špičáky. Pere se v ní upír s tou lidskou částí, kterou v sobě má. A jelikož ta lidská půlka je obestřená bolestí a zoufalstvím, vyhrává upír a strhává ji sebou.
Ovšem nečekal jsem, že… až takhle.
"Ale ty už to neděláš kvůli pomstě, ale proto, že tě to baví. Je jen otázkou času, kdy se takhle začneš chovat i k ostatním."
"Sakra, to není pravda! Vždyť mě znáš! Kdyby mě to tak bavilo, tak se nesnížím k lásce a něžnostem!" prská a zatíná pěsti, jako by mi snad chtěla jednu ubalit. "Nedokážu ubližovat ostatním, ani tobě! Nechci to! Neříkej takový věci!" Projeví se v ní zoufalost, jak se jí má věta dotkla.
"Tak proč to děláš? Proč jsi ho nezabila? Proč jsi mi lhala?!" zasypu ji otázkami. Nevím, co od ní teď čekat. Překvapila mě a rozhodně ne mile. Takovou krutost jsem od ní nečekal.
"Jestli v tom budeš i nadále pokračovat, tak… už se k něžnostem nesnížíš, to mi věř."
"Já jenom chtěla, aby mi řekl věci, který ty jsi mi říct nechtěl." Zatne zuby a pevně zavře víčka, jako by vzpomínala. "Díky tomu, že jsem ho mučila… jsem se dokázala cítit jako upír. Dokázala jsem mnohem líp potlačit to, co mě tíží." Polkne a uhne pohledem. "Ani nevíš, jaký máš štěstí, že je ze mě tohle a ne člověk," zašeptá a vjede si prsty do vlasů, aby je natřásla.
"Předpokládám, že ti všechno ochotně vyklopil." Ušklíbnu se, protože věci, které se dozvěděla… musely být hodně zlé. Byl jsem tenkrát… děsivý a bral si, co mi patřilo tak surově a bez slitování, že si se mnou má něžná Eleanor skutečně… užila. "A co? Už jsi spokojená? Cítíš se konečně lépe, když to všechno víš?" Tvář mi protne bolestný škleb.
"Seš strašně zlej." Poodstoupí ode mě o krok a nechápavě zavrtí hlavou. "Byli to mí rodiče! Snažím se, co můžu se s touhle hnusnou skutečností smířit! Mám s tebou dvě děti a ani si nedokážeš představit, jak tohle všechno bolí! Mně chceš vyčítat, že já jsem horší než Oskar, když ty… jsi dělal mojí mamince takový… takový věci, až! Sakra, musím být upírem, abych to dokázala přežít!" Zřejmě nebýt upíří nátury, zhroutila by se. Takhle jen těká zoufale po mém těle a houževnatě svírá mádlo zábradlí.
"Zlý? Tak já jsem zlý, protože jsem tě toho všeho chtěl ušetřit? Proto jsem ti nechtěl nic říct! Stačí, že se s tím musím vypořádat sám. Nechtěl jsem do toho zatahovat i tebe!"
"Ale ty jsi mě do toho zatáhnul! Vždyť oni patřili ke mně! Já jsem jejich krve, takže se mě to týká! A je mi fuk, že ty si musíš léčit svoje svědomí. Jenom ses bál pochlubit, jakej jsi byl hajzl! Nejde ti o mě, bojíš se o sebe! Teď místo pochopení se do mě jenom navážíš!" Poodstoupí o schod níž a tvář jí protne sarkasmus. "Ty svině, ty mi zkus mluvit o krutosti! Podívej se do svojí minulosti, jak krutej a bezcitnej jsi dokázal bejt! Jak chtivej a hladovej jsi byl, když sis užíval a mučil je! Fakt mě mrzí, že se musíš těžce srovnávat s minulostí, kterou sis zkurvil sám!" Zatne pěsti v náhlé zuřivosti. "Ale pro mě je to horší, protože já musím žít v tom, co jsi mi připravil ty! Ovlivnil jsi mi celej život a já tím jenom trpím! Tohle, čím teď jsem, jsi ze mě udělal ty! Těmi roky bez rodičů - bez lásky! S minimální pozorností od ostatních lidí! Ty ani nemáš tušení, čím vším jsem si kvůli tobě musela projít! Nemáš právo ani mi vyčítat, že jsem krutá a bezcitná, protože jsem taková jenom díky tobě!" zařve na mě a černé dlouhé vlasy jí spadnou do obličeje, který se ďábelsky šklebí.
"Tak proč se mnou tedy ještě jsi? Já tohle všechno vím! Jenže bohužel už minulost změnit nemůžu! Tak proč se mnou neuděláš to samé, co s Oskarem? Podílel jsem se na tom přece také! Rád si s ním vyměním místo, protože nedokážu žít s tím, že mě tak moc nenávidíš, i když to nepřiznáš!"
Di zalapá po dechu a bez hnutí na mě zoufale shlíží pohledem. Je otřesená, jen přede mnou couvá a dech se jí tiše láme a příčí v hrdle.
Přistoupím k ní blíž a shlížím jí do zmučených šedých duhovek, které jsou… vypálené.
"Nemůžeš milovat vraha svých rodičů. To nejde… a také to nejde odpustit. To po tobě nemohu chtít a také nechci. Udělal bych cokoliv, abych tvou bolest zmírnil. Mohu ti to ulehčit tím, že zabiju Oskara… Pak až se stanu bezduchým a bezcitným, bude pro tebe jednoduší se mě zbavit."
Dál na mě zoufale shlíží, zatímco se jí chvějí rty. "Ale já tě… miluju," zašeptá skoro bezhlasně.
"Já tebe také, ale… nejsem si jistý, jestli to v tomto případě stačí." Sklesle pozoruju, jak se jí v očích i ve tváři promítají emoce, zejména bolest a cynismus, kterým se snaží zaplašit to zděšení a surovost chvíle. "Vždycky ve mně budeš totiž vidět toho, kdo… ti zkazil život. Kdo tě připravil o rodinu, o dětství, prostě o všechno. Kéž by naše děti byly podobné jen tobě. Sice se mi to těžko říká, ale… kéž by nebyly moje. Snad by to pro tebe bylo snažší."
A tak, jak upíří nebrečí, jí při mých slovech stékají z očí slzy. Zas jsem ji srazil k zemi. Obejmu ji a těsně ji k sobě přitisknu. Jsem pro ni zkázou i nyní. Potápím ji a díky citům, které z ní mámím, jí nedovolím zapomenout. Zas jsem sobec, prolétne mi hlavou. Egoisticky ji chci pro sebe, zatímco ona se trápí. A to já nechci… Tak jsou jen dvě možnosti, a ať zvolí jakoukoliv, tak já ji ztratím, ale ona snad konečně bude šťastná. "Je ještě jedna možnost… Že zmizím. Odejdu z tvého života a ty konečně budeš moct potlačit svou lidskou stránku a žít jako bezcitný upír."
Odstrčí mě od sebe vší silou tak prudce, že zakopnu a spadnu. Zády se opře o zeď a já se dívám, jak se jí dere z očí zuřivost.
"Do prdele, takhle ze mě ty city mámit nebudeš!" vyjede vztekle. Pěsti má zatnuté, až jí z dlaní stéká proužek krve.
Vážně je paradox, že mi do tváře vmetla větu, kterou jsem jí na začátku vmetl do obličeje já, když jsme ji společně s Dexem přišli vyděsit.
"Jednou jsi ze mě udělal upíra, tak se s tím sakra srovnej a přestaň mě potápět!" Poklekne si ke mně a drtí čelisti. "Dokud ta láska mezi náma bude, tak ty budeš se mnou!" zavrčí výhružně a posadí se mi do klína, zatímco mě ze zadu chytí za krk.
Očekávám, že se mi zabodne drápy do páteře, ale prozatím žádnou bolest necítím.
"Já chci bejt s tebou! To se … nikdy nezmění." Pohrouží se mi do rtů v zuřivém hrubém polibku. Vlastně je to takové mučení a já ji… nechávám.
Neodporuju jí a přijímám, co si zasloužím. Všechny ty hrubosti. Vím, že pokud zůstanu s ní, budu na ni citově působit a stále ji stahovat. Já už jsem prostě někde jinde… a ona zřejmě bohužel také. Budu to muset vyřešit sám… bez ní. Prostě, až bude ten správný čas, tak odejdu. Čím déle mě líbá, tím více sklouzává k něžnostem, až to dojde tak daleko, že se mi v náručí odevzdaně rozeštká a položí si hlavu na mé rameno.
"Vážně ode mě chceš odejít?" zašeptá těžce, zatímco se ke mně vine. "Přece máš tři děti. Nemůžeš se jich jen tak zbavit."
"Nechci, ale bude to to nejlepší, co pro tebe mohu udělat. Nevím, jestli by si na mě měly děti vůbec zvykat. Možná bude lepší, když mě nepoznají…" Samotného mě týrá, co právě říkám. Vzdát se svých následovníků je pro upíra největší oběť a já to také tak pociťuju. Vzdávám se lásky… i dětí.
"Když tohle dokážeš říct, tak už asi vážně bude lepší, když spolu nebudeme. Ale nechci, aby sis léčil svoje vlastní výčitky na dětech. Ty nic neprovedly a otce potřebujou. Nemůžeš bejt tak sobeckej, abys mě v tom nechal samotnou. Nikdy se nedozví tohle naše soukromý peklo a budou mít mámu a tátu. Nedovolím ti, abys sebral rodiče i jim." Odtáhne se ode mě s prostoduchým výrazem.
"Já si na nich nic neléčím. Myslíš, že je pro mě jednoduché od nich odejít? Proč myslíš, že to dělám? Podle tebe samozřejmě proto, že jsem sobec." Ušklíbnu se.
"Ať udělám cokoliv, jsem sobec, co myslí jen na sebe." Zavrtím hlavou a postavím se. Nechám ji jít ke schodům, protože ona… už mi vlastně nepatří.
"Kde je Desire?!" zahučí rozmrzelne na Oskara, který na ni celý natěšený čeká.
Nechápavě na to pohlížím.
Mohl… utéct, ale neudělal to.
"Blbeček si ji odnesl," ozve se chraplavě, zatímco se černovlasí upír opírá o zeď.
"Nechce se mi věřit, že tu na mě čekáš… Měl jsi možnost zdrhnout." Ďábelsky se ušklíbne, zatímco stojím na stejném místě a dívám se na ni. Ucítí můj pohled a škodolibě se na mě otočí.
"Těšil jsem se na tebe, poupátko. Budeme si hrát." Natáhne k ní ruce v náznaku obětí, až pocítím hořkost.
"To teda budeme." Vycení na něj špičáky a posadí se mu do klína, zatímco ho začne zuřivě líbat a tisknout se k němu. Drápy mu přejíždí po kůži s takovým zaujetím, že je Oskar za chvíli jako chvějící se krvavá šmouha.
Nemám už sílu, abych se díval dál. Raději s povolenými rameny a hlavou skloněnou projdu dveřmi a vznesu se k nebi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Žanda Žanda | E-mail | Web | 28. listopadu 2012 v 15:30 | Reagovat

Cože? Chester a Di už nejsou spolu? Co?! Já chci aby byli zase spolu! :-D Jinak úžasný! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama