Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Milenec vs. vrah - 2. kapitola

23. listopadu 2012 v 20:43 | Chensie Ips - Sue Wish |  5. kniha - Milenec vs. vrah
Diana
Chester se chytí za kořen nosu a pohlédne na mě téměř nostalgicky. Skrze temné duhovky pableskuje rozmrzelost, zatímco vůně noci, která ho opřádá, naplňuje pokoj. "Mrzí mě, že … jsi to musela vidět. Doufal jsem, že prostě… Chci, abys věděla, že tohle se týká mé minulosti - určité doby, na kterou bych nejraději zapomněl. Je to už strašně dávno… Nechci zabíhat do detailů, ale prosím, drž se od Oskara, co možná nejdál," hlesne chraplavě a zadívá se mi hluboko do očí, až mě obejme podivná mrazivá předtucha.
Snad po mně nechce, abych pro … jeho temnou minulost měla pochopení. Sakra, celou dobu bojuju proti takovým, jako … je on sám. Proti vrahům… "Sakra," vydechnu úzkostně a snažím se nedat najevo, jak mě ta hrůznost, která z fotografií přímo čišela, dostala na kolena. "Myslela jsem, žes byl nejvíc zlej v době, kdy jsem tě poznala, ale to se pletu, co?" Obličej mi zajiskří surovým cynismem. Ani pořádně nevím, kde se ve mně tyhle pocity berou… Tenhle sarkasmus, ke kterému tíhnu, a je mou součástí. Jak mám, sakra, pochopit, co prováděl?! Stačí mi myšlenka, že byl… ještě horší, než v době, kdy jsem ho poznala! A to byl dost dobrej hajzl, sakra… "Ty děti… Z tý fotky… Ty sis taky podal?" Vlastně to ani nechci vědět. Škodolibě se křením. Ten falešný úsměv mi zalézá až pod kůži. Sakra, jestli byl natolik krutej, aby zabíjel nevinné duše - děti -, tak to prostě… Proboha! Vždyť spolu máme nádherný dvojčátka, jak ho k nim teď můžu pustit?!
Chvíli mlčí a probodává mě temným pohledem.
Právě teď mi jeho náruživý a divoký vzhled masového vraha nepomáhá. Nekolíbá, ale probouzí ty nejhrůznější a nejzvrácenější myšlenky…
"Těm holčičkám se nic nestalo…" řekne dutě. Je vidět, že ten rozhovor ho … bolí.
"Ale rodiče to asi nepřežili, co?" ušklíbnu se ironicky a zazubím se, jako by mě to pobavilo. Vjedu si do vlasů, a zatímco přešlápnu z nohy na nohu, se komicky uchechtnu. Ta ironie bolí. "Takže ty děcka mohly skončit bůhvíkde a třeba zažívat nějakej hnusnej život… Třeba jako já nebo ještě horší, sakra…" Znovu se pobaveně uculím a zavrtím hlavou, zatímco mi z očí div neskapává zvrácený cynismus. Já žila v přepychu… Kreditka mi vykala už od šesti let. Do školky jsem nosila tisícovky a za zády schovávala závist a nenávist rádoby přátel a lidí, kterým na mně nikdy nezáleželo a kteří ani nevěděli mé jméno.
Chester je skleslý. Stojí se zatnutými pěstmi jako solný sloup a vyhlíží chladně z okna. Ve tváři je téměř bezcitný, ale poživačné duhovky mluví za vše. Tepají bolestí.
Bodne mě v hrudi, když si uvědomím… Odtáhnu se ještě více ke stěně a opřu se o tu chladnou hrubou zeď. Atmosféra je tak tíživá, až se mi svírá hrdlo.
"Doufal jsem, že se to nikdy nedozvíš…" promluví do ticha a zhluboka se nadechne. "Nejraději bych to ze svých vzpomínek vymazal, ale nejde to… Ať udělám cokoliv, pořád to bude mou součástí."
"Sakra, to už nezměníš. Jaks někoho zabil, sotva ho vzkřísíš," ušklíbnu se hořce, až ke mně střelí pohledem. Nenávidím smrt, bojuju proti ní… Jdu proti zdi, i když ten boj s větrnými mlýny bolí, nemůžu si pomoct. Nemůžu přestat!Jak s ním teď mám žít, když … je vrahem? Ptám se sama sebe a dochází mi, že to je špatná otázka, protože já … nemohu odejít. Jsem v pasti! Mám s ním dvě děti a nemůžu rozbít rodinu, protože i přesto, co se tu dozvídám, mi v srdci hoří láska. Setsakra ironické. Dochází mi, že Dexter je oproti Oskárkovi v mučení ubohý amatér a rozhodně nemá na jeho kvality a zkušenosti. Dexíkovo týrání je jako pohlazení. Stačil mi s tím andělským upírem jeden zážitek a už vím, že on je profesionál. A navíc si díky těm zasraným feromonům omotá každého kolem prstu - včetně mě! Zúžím naštvaně oči. Neubráním se… Jediné, co tu mlhu přírody a života rozbije, je Chesterova vůně. "Sakra, proč je tady ten Oskar?!" prsknu zamračeně a znovu si prsty vjedu do dlouhých černých vlasů.
"Aby mi zpříjemňoval život," zavrčí nenávistně Chazzy. "Di, prosím tě, buď s dvojčaty a vyhýbej se mu," naléhá na mě.
Protočím oči v sloup. Ne, sakra, jsem tak blbá, že mu polezu do postele a budu prosit, aby mi znova nakopal zadek, usyknu v duchu ironicky. Zúžím oči do malých štěrbinek, zatímco si prohlížím tu jeho náturu zlého upíra. Je tak jiný, než ten stylistický hajzl… Na rozdíl od klidného anděla, Chester je živelný, ďábelský a na pohled divoký náruživý upír. Nemá s Oskárkem nic společného, jen … tu děsivou minulost. "Snad nejseš tak naivní, aby sis myslel, že bych za ním lezla," ušklíbnu se. "Nejsem žádný masochistický hovado, sakra…" Copak si každej v tomhle baráku myslí, že mě baví nechat se mučit? Chápu, že některý pozorovatel by mohl dojít k mylnýmu závěru, že bolest je moje hobby, ale raději bych sbírala známky, než si nechávala rozervat hrdlo! "Já fakt žeru, když má nade mnou navrch takovej andělskej pitomec!" prsknu svárlivě. "Vyřiď mu, že jestli se ke mně nebo k dětem ještě jednou přiblíží, nakopu ho tak, že mu upadne!" zavrčím zle. Budu teď matka vlčice a nepustím k sobě a našim dětem žádné podezřelé individuum a může vypadat jako beránek! Pryč s něžnou Di! Na Oskara musím se svými největšími triumfy, což jsou moje agresivní a ďábelské negativní vlastnosti. Chester je přežije, ten už je cvičený, ale Oskárka trefí šlak.
"Nic takového netvrdím, ale sám moc dobře vím, co dokáže s člověkem udělat… Že se před ním plazí jako…" Zarazí se s pohledem do mé zamračené tváře a raději mávne rukou. "Když zjistí, že tady nic nového nezíská, odejde. Nevydrží dlouho na jednom místě. Za chvíli ho rutina začne nudit."
Netuším, jestli utěšuje více mě nebo sám sebe. Ale tu útěchu nesdílím. To, jak Oskar s Chazzym mluví a láká ho k sobě, se mi nelíbí. Mám intuitivní strach, že ho bude chtít stáhnout zpátky - aby byl zas takový, jako v té bezcitné minulosti. Nahlas se o tom však nezmíním. Chazzymu musí dojít samo, co od něj Oskar očekává. Prohlížím si ho - stále je stejný. Milý, sladký, mužný upír, který se do mě zamiloval. Naše láska je natolik silná, že ho Oskar zpátky nestáhne, doufám - ani Dexter to nesvedl a to pro něj má Chester obrovskou slabost a nejspíš k němu pociťuje i vděk, protože mě probral z amnézie. "Chuckie... Lásko moje malinkatá." Vezmu naši dceru do náruče, když se začne vrtět a pobrekávat. Potřebuje nakojit, přebalit a zas bude spinkat, jako andílek. "Proč tu Oskar nechal tu fotku těch dvou holčiček?" Přemýšlím nahlas a hlubokým pohledem se do něj zabodávám. "Měla bych se o děti začít bát?" Zúžím oči ve vzteklé grimase.
"Jak to mám vědět?" zavrčí ostře a zkřiví rty. "Asi vzpomíná na minulost," řekne agresivním tónem a přejde blíže k oknu. Otevře ho a do pokoje se dostane vlna čerstvého vzduchu. "Neboj se, malým se nic nestane. To bych nikdy nedovolil." Ujistí mě a pomalu mě pohledem sjíždí od nohou, až se mi zabodne do očí. "Di, musíš mi věřit, jinak…" Umlkne a tváří se natolik vážně, až znovu mírně poodstoupím.
Jen přikývnu, ale důvěra v tom není. Jediný, komu můžu v těchto ohledech věřit, jsem já a Mia - jak komicky to zní! Jenže ona by za děti položila život. "Půjdu s malými k Mie," řeknu a krkolomně vezmu Draka a Charlie do náruče.
"Pomůžu ti." Nabídne se Chester a děti sjíždí otcovským pohledem a majetností.
"To je dobrý," odmítnu ho ostře a raději projdu dveřmi. Na schodech se s pohledem upřeným do obývacího pokoje zastavím. Ten andělskej zmetek, sakra, zakleju v nitru.
Všude šíří tu svou manipulační náladu a oblbuje Desire.
Dick, jak se zdá, se v jeho společnosti necítí dobře, ale moje drahé dvojče na něm visí očima! Dojdu až do obýváku a stále ji propichuju pohledem.
Ona je z něj okouzlená a on ani nepoužívá ty svoje omračující feromony!
Oskar se na mě otočí s příjemným úsměvem.
Na kůži mi začne tančit touha spolu s omráčením. Odvrátím se od něj a pohledem se zadívám na své děti. Nesmím se od něj nechat okouzlit!
"Ach, dívenka s rudýma očima... Už se mi po tobě stýskalo," zašeptá mi do ucha, když se ke mně dostane ohromující upíří rychlostí.
Zalapám po dechu. Byl tak rychle u mě, až jsem se lekla. Pohledem sjedu na Des - nechápu, že jí z toho nenaskakuje husí kůže jako mně!
"A s dvojčátky…" Zadívá se na moje děti a pak se nakloní, aby mi na tvář dal něžný polibek. "Dávej si na ně pozor… A na sebe také. Rád si hraju."
Zmateně se mu zadívám do očí a nakloním se k němu v příslibu polibku. Nemůžu se dočkat, až ucítím ty jeho ledové palčivé rty na svých…
"Oskare!" Přeruší nás ledovým hlasem Chester a já sebou mírně trhnu, svírajíc obě dětí v náručí.
Chazzy stojí na schodech a pozoruje nás temným svárlivým pohledem. "Chci s tebou mluvit!" Probodne ho pohledem, zatímco se andělský vyfešákovaný upír stále mile usmívá a uhlazuje si kravatu.
"Už se nemohu dočkat," hlesne teskně a prohlíží si mě téměř mlsně.
Těžce polknu. Jeho blízkost mi vůbec nedělá dobře. Stojím na místě a snažím se nechvět a nepoddávat se nervozitě, která mi obrací žaludek naruby.
"Obdivuji tvé následovníky…" řekne zamyšleně Oskar a drží se za bradu jako model. "Vážně ses změnil, když jsem byl pryč… Doufám, že jsi jim dal do vínku jenom samé skvělé vlastnosti po strýčkovi Oskárkovi…" Snaží se se škodolibým úsměvem pohladit Charlie po hlavičce, ale nenechám ho. "A navíc dvojčátka… Ta jsou nejlepší, že Chestere?" Pozvedne provokativně obočí a zaměří se na mého upíra, který v popudu zatne dlaně v pěst a zkroutí rty do protivného brutálního šklebu.
Oklepu se. Vypadá tak ještě výhružnější, než ve skutečnosti je.
"Drž hubu a pojď do knihovny!" sykne naštvaně, zatímco ho Desire s Dickem se zájmem poslouchají.
Nechápavě se na svého upíra zadívám, ale nevnímá mě. Nejspíš si ve vzteku neuvědomuje, že v knihovně je Mia a malý Redeyes. Propletu se dveřmi a stoupnu si k Mie, která zrovna přebaluje malého Satana. Položím děti do její provizorní obří postýlky, kde se tři mrňata zcela výborně vejdou a vezmu si od ní malého s rudými očičky.
"To je také tvůj následovník?" zasměje se přátelsky Oskar.
Na každého se snaží působit tak mile a zázračně, hajzl! Já mu to nesežeru, ani kdyby mu z prdele rašila andělská křídla!
"Ach, to je úžasné!" řekne rozjařeně a rozhodí poklidně rukama, jako by byl na červeném koberci a všichni na něj s obdivem civěli. "Dva upíři a jedno upíří děvčátko… Holčičky jsou báječné na hraní, že Chestere?" Obrátí se na mého upíra s velkým bezduchým úsměvem.
"Vezměte je pryč!" Poukáže Chazzy na děti. "Potřebuju si s Oskarem něco ujasnit!"
Mia dá ruce v bok a prskne: "Vy si to běžte ujasňovat někam jinam! Dvojčata právě usnula." Vezme mi Reda, zatímco já s blaženým úsměvem vzhlížím ke svému novému bohovi Oskárkovi. "Zklidni ty švy hormony!" vyjede po něm vztekle Mia a zatřese mnou tak silně, až vytřeštím oči. Zatímco já lapám po dechu, vezme mě stranou.
Do nosu se mi cpe ta intenzivní vůně přírody. Aroma prchlivé touhy být na čerstvém vzduchu, uprostřed pšeničného pole a nechávat si ožehávat pokožku od slunce. Natáhnu ruce ke svému andělovi a nepřeju si nic jiného, než dát mu svůj život, krev i tělo…
"A proč je taháš sem a nezůstaneš s nimi v ložnici, když víš, že tam budou mít větší pohodlí a nic se jim nestane?!" Zamračí se Chester, který nechápe, proč tu Mia stále zůstává.
Jeho nevlastní sestra pohodí vzpurně hlavou. Vlasy má stále křiklavě rudé, stejně jako plné božské rty. Mateřství jí neubralo na sexappealu ani kousíček. Vypadá stále tak přitažlivě... "O co tady jde?!" Probodne Chazzyho kočičíma očima, zatímco Oskárek stojí opodál a nevšímá si jejich výměny názorů.
Má oči jen pro mě!
"Nestarej se! Prostě chci zůstat tady!" sykne na něj vztekle a začne Redeyese hladit po bříšku, aby se nevrtěl a byl klidný.
Zatímco se dohadují, tak si můj usměvavý anděl přisedne ke mně.
Přimhouřím oči a zapředu jako kočka, když mě začne hladit ve vlasech. Znovu mě opřádá ta vůně, majestátné aroma přírody. Jako bych stála na skále a chladil mě vlahý vítr. Ten čerstvý vzduch mě naprosto odrovnává, když pohlížím k Oskárkovi, který mě obejme kolem pasu. Nechávám se od něj úlisně hladit ve vlasech, hlavu položenou přímo pobožně na jeho pevném mužném rameni. Hraju si bez přemýšlení s jeho stylovou kravatou a užívám si ty doteky, které mi chce věnovat. Když mi drápem prořízne krční tepnu, div se mu nerozplynu v náručí, i když cítím podivnou bolest a mám nutkání sebou cukat, jako by to tak nemělo být. Ale ten anděl, opředený podivnou tepající temnou aurou, si přece mou krev přeje a já jsem tak šťastná, že mu ji mohu poskytnout.
"To mi došlo, ale proč?" Šklebí se Chester, ale Mia už ho ignoruje. "Dobře, půjdeme jinam. Oskare… Oskare?!" zavrčí a otočí se k nám se vztekem, který mu div z tváře neskapává. "Do hajzlu, snad jsem ti něco řekl!" A k mé smůle zarazí Oskárka dříve, než se do mě stačí zakousnout.
Do nosu mi vnikne protivná nevtíravá vůně noci a já se nechápavě podívám kolem sebe.
Oskar se na mě pobaveně šklebí a já vztekle ohrnu rty. Ten zmetek! Zase mě obloudil, sakra… Zakleju v duchu a zatnu dlaně v pěst. Nejraději bych mu jednu vrazila, ale namísto toho se mi do očí ženou bezmocné slzy.
"Živ se kým chceš, ale lidi v tomto domě necháš na pokoji!" sykne nevrle můj upír a nahne se ke mně.
Oskar se pobaveně usmívá, zatímco se mě snaží obelhat svou vůní.
Hloupě sebou škubu a zase k němu začínám vzhlížet. Tohle přetahování mě jednou bude stát nervy a možná i život. Když mě k sobě Chester přivine a začne mi hojit ránu, konečně se proberu. Schválně se zhluboka nadechnu, abych do sebe dostala co nejvíc z Chazzyho a tiše zasténám jeho jméno.
Uklidní ho to.
Cítím, jak se mi hojí hluboká rýha na krku.
Chester pustí mé ruce, hned ho obejmu a přivinu se ještě víc k němu a líbám ho na krk a klíční kost, aby poznal, že už jsem zpátky. Na toho zmetka se ani nepodívám! Ubožák jeden andělskej! Nenávidím ty chvíle, kdy jsem mu na pospas jako hadrová panenka. "Lásko," zašeptám tiše, když se na mě zadívá a kontroluje, jak na tom jsem - jistě, stále poblouzněná, ale tentokrát díky němu. Hlava se mi motá a sladce mi mravenčí celé tělo, v krvi euforii díky jeho jedu.
"Prý lásko…" zachraptí pobaveně Oskar. "Ach, tohle poupátko je z tebe vážně hotové… Především, když ze mě dokáže takhle rychle vystřízlivět." Jeho hlas zní velmi zamyšleně, když si nás s Chesterem prohlíží.
Chester po něm ostře šlehne pohledem. "Jdeme ven! Je na čase si promluvit," sykne napruženě a pustí mě ze své náruče.
Chester
Tvrdě ho chytím za paži jako neposlušného školáka a táhnu ho z knihovny. Nejraději bych ho na místě zabil, ale … nemohu. Projdeme obývacím pokojem, kde sedí jen Desire a s podivnou touhou si prohlíží Oskara svýma šedýma očima. "Proletíme se!" syknu temně a vystřelím ze dveří, přičemž doufám, že mě Oskar bude následovat.
Dožene mě poklidným tempem, zatímco se usmívá. Je na něm vidět, jak moc si užívá života. "Ach, Chestere, to rudooké pekelné dvojčátko tě zřejmě skutečně miluje…" řekne se zájmem a dívá se na mě jako hrdý otec, ale já tuším, že to v něm vře. Musel pochopit, že jsem její city opětoval, že jsem v tom až po uši! Upír, jeho učeň! Musí to pro něj být skutečná potupa… "Zaučil jsem tě vskutku výborně. Nyní ji můžeš mučit bez toho, aby se ti bránila." Rozesměje se tichým smíchem, který mi zalézá až pod kůži.
Mým uším to zní výhružně a bezcitně a dochází mi, že on byl takový vždycky a já k němu bezmezně a hloupě vzhlížel. Nenávist a hněv se ve mně ještě vzedme o stupeň více. "Já už nežiju tak, jako dříve! A rozhodně se ke své minulosti nehodlám vracet. To jsem ti ostatně řekl, už kdy jsi odcházel poprvé… Tvá přítomnost je tu přebytečná, takže ti budu vděčný, když přestaneš po domě pohazovat staré fotografie a zmizíš stejně rychle, jako ses objevil," zamračím se a zjišťuju, že zatímco já s ním div amokem nezávodím, on je stále tak uhrančivě klidný a spěch na něm není vidět. Tu živelnost, kterou v sobě mám, ten jeho jed neušlapal, ba spíše povzbudil.
"Snad ty fotografie, z tvé báječné minulosti, nějak nepoznamenaly to divoké poupátko… Tak nerad bych ji vyděsil…" řekne kajícně a společensky se usmívá.
Já jsem oproti němu plný neutuchajícího vzdoru a vzteku. Jako by tuhle skvělou vlastnost chtěl využít proti mně… Protože mě o to více provokuje svým nezlomným klidem!
"Ještě jich mám spousty," hlesne jako by nic a já na kůži pocítím tu mrazivou výhružnost. "Nehodlám odejít… Tento dům patří i mně. Sice jsi je zabil jen ty, ale já jsem je mučil a byl to můj nápad!" Jeho hlas zní téměř hrdě, jako by svou inspiraci k mučení opěvoval a vzýval! "Copak ti opravdu nechybí naše společně strávené chvíle?" Pozvedne poklidně obočí a vycení špičáky, aby mi připomněl tu touhu, kterou ve mně burcoval pohled na čerstvou a nevinně prolitou krev. "Tato situace není nic pro tebe… Přítelkyně. Děti. Život na hromádce!" hlesne pobaveně a zavrtí nade mnou hlavou. "Ach, Chestere, věř mi, že pro upíra tvého kalibru to není to pravé…"
Mrsknu po něm ostrým pohledem. On neví, co je pro mě dobré a co ne! A já už se rozhodl! Chci mít Di a děti u sebe. Patří ke mně, jako já patřím k nim. Chvíli letíme tiše a ze mě pomalu vyprchává vztek a zůstává jen hořká pachuť nenávisti a výčitek, když na osamocené cestě zahlédnu dívenku, která vypadá sotva na patnáct.
Plavé kudrnaté vlasy jí padají do tváře a vytvářejí zjev nevinnosti. Oči má světle zelené a pláče, jako by ztratila smysl života.
"Rozkošné smutné poupátko," podotkne vážně Oskar a upraví si sako. "Není to sice nemluvňátko, ale dáme si říci, že?" Aniž by čekal na mou odpověď, snese se níž.
Dívka k němu zvedne oči a polohlasně stihne cosi zamumlat, když ji Oskar chytí pod krkem a bez problému ji zdvihne do výše jako peříčko. Pevně ji tiskne a úlisně se mi dívá do očí, tvrdě a provokativně.
"Oskare!" snažím se ho od ní odtrhnout, ale srazí mě k zemi. Když se o to pokusím po druhé, drapne mě volnou rukou pod krkem a zakrvácenými ústy mě nahne nad ránu na jejím krku. "Tak se podívej o co tím, že si hraješ na lidumila, přicházíš!" hlesne poklidně a dávivě se usmívá.
Když mi z té bezprostřední blízkosti pronikne do nosu ta omamná a nezaměnitelná vůně krve, zamotá se mi hlava.
Vidí, co to se mnou udělá. "Tak se napij! Napij se z ní!" pobízí mě, zatímco já se to snažím rozdýchat, což moc dobře nejde, když mě stále pevně drží u zdroje veškerého života.
Cítím, jak mi po špičácích stékají sliny.
"Ach, Chestere, jsi přeci upír, proč se tomu bráníš? Je to pro tebe přirozené, jako létání. To, co se snažíš předvádět před těmi, se kterými žiješ, je jen přetvářka. Já moc dobře vím, že to nejsi ty!" syčí mi podmanivě do ucha.
"Jdi ... do hajzlu!" dostanu ze sebe se zavrčením a snažím se mu vytrhnout. Ovšem, když mě přitiskne až k jejímu krku a já se rty dotknu horké pokožky, zavrčím a chtě nechtě se do ní zakousnu. I když se bráním, stále to ve mně je - ten zabijácký pud. Cítím, jak se na mě potěšeně dívá, ale víc ho nevnímám. Hladově piju tu nevinnou, horkou krev a chci víc!
"Drápy," ozve se mi u ucha, jako by mi Oskar chtěl připomenout své učení…
Jak správně docílit toho, aby dospělý muž brečel jako dítě.
A v tom okamžení mi dojde, jak se v tom vyžívám. Jaká je ze mě zrůda! Týrám ji… Ta myšlenka mi v hrudi div neexploduje. Okamžitě jí drápy zatnu do krku a zlomím jí silou vaz… Aby netrpěla.
Oskar se znechuceně obrátí.
Mrtvolné ticho, které se rozhostí po okolí, se mi zařeže do uší. Jako na povel pustím její bezvládné tělo a zoufale pozoruju svou druhou dnešní oběť… Je mi hrozně. Přejíždím jí po vychladlém krku svými drápy a snažím se setřít zaschlou krev. Mám pocit, jako by mi přeskočilo…
Můj učitel nade mnou zavrtí hlavou a znuděně si prohlíží své drápy a upravuje si křiklavě rudou kravatu. "Byla to jen kořist…" řekne dutým hlasem a povzdychne si. "Ach, Chestere… Seber se! Pro lítost a soucit jsi nebyl stvořený!" Vytáhne z kapsy fotografii a strčí mi ji před obličej.
Vzpomínka, která je na ní zachycena, mnou celá propluje a mně se zdá, jako by to bylo včera. Ještě teď cítím na jazyku chuť její krve. Vnímám její vůni, jako by mne stále opřádala a věznila v pekle…

Eleanor sebou cukala bolestí, zatímco já jsem pil z její nejsladší tepny. Byl jsem jí okouzlen a hltavě polykal krev, řinoucí se ze stehenní tepny. To místo bylo jen moje a já se snažil z mysli vytlačit, že se jí na tom místě dotýkal On i její manžel. Nenáviděl jsem ho za to. Mučil jsem ho tak, jako nikoho před ním.
A on i přesto všechno stál mi vždy hrdě čelem a probodával mě ostrým ironickým pohledem, jako by byl vítězem…
Nechápal jsem to. To neutuchající sebevědomí a hrdost, se kterou mi ukazoval, že to, pro co jsme přišli, nikdy nedostaneme… Že jeho děti nikdy nezískáme.

Pevně zavřu víčka a potlačím usyknutí, které by mu prozradilo mé vnitřní rozpoložení a podivný obdiv k tomu muži.
"Proč nejsi šťastný? Byls přeci jejím princem a porazil jsi obávaného draka." Tiše se rozesměje.
Nebýt mě, nejspíš by z něj udělal prvotřídní vražedný stroj, protože ten muž na to měl. Tu sílu a houževnatost jsem u nikoho za ta léta nespatřil…
"Musel jsi to všechno dokumentovat?" syknu bolestně a vytrhnu se mu.
"Děláš, jak kdyby ses na tom nepodílel, Chestere…"
"Nechci, abys to komukoliv ukazoval! Oni tuhle moji minulost neznají!" vyjedu na něj. Zasměje se a upraví si sako, jako by nebylo nic důležitější, než vypadat In. Jako by si ani nevšímal mého vzteku! "Někdo to za tebe musí udělat, když ty ses svými úspěchy nepochlubil. A přitom se máš, čím chlubit, Chestere. Byl jsi vážně nadaný žák a takhle sis to zkazil…" Hlasem se mu prožene jakási lítost.
"Nech si ty kecy! Nesnaž se ve mně vyvolat pocit, že ti něco dlužím nebo že tě potřebuju! Protože není pravda ani jedno!" zavrčím zle a promnu si tvář. Cítím se tak nesvůj, když se mi minulost, která tak dlouho spala, vrací a ožívá v tu nejhorší dobu…
"Ach, skutečně ne? Kdybych z tebe neudělal upíra, tak bys i nadále živořil a hledal mě! Já ti dal druhý život a ať se ti to líbí nebo ne, pojí nás to navždy!" vysloví něco, co dávno vím, jenom se tomu snažím bránit.
Nechci mu zase podlehnout, nechci, aby na mě měl takový vliv jako dříve! Neodpovím mu. Vznesu se do vzduchu a naposledy se zadívám na dívčí, mrtvolně bělostné tělo, které jsem za sebou zanechal…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama