Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Milenec vs. vrah - 3. kapitola

23. listopadu 2012 v 20:46 | Chensie Ips - Sue Wish |  5. kniha - Milenec vs. vrah
Chester

Tiše dosednu na okenní rám a seskočím na kamennou podlahu naší ložnice.
Di leží zády ke mně a poklidně oddechuje.
Při tom pohledu se mi sevře hrudník. Přilehnu si k ní a zabořím se nosem do jejích vlasů, zatímco ji k sobě něžně vinu a vdechuju její něžnou dívčí vůni. Takhle hrozně jsem se už dlouho dobu necítil… Jsem zrůda. Obyčejný bezcitný upír. Sebeovládání na bodu mrazu… V tuto chvíli mám pocit, že si Diinu lásku absolutně nezasloužím. Tiše si povzdychnu. Budu muset odklidit toho chlapa, co je ve sklepě, i když pochybuju, že si moje "úspěchy", jak tomu Oskar říká, nechá pro sebe. Proboha, to děvče bylo tak mladičké... Téměř v Diině věku. Při té myšlence se ve mně všechno sevře. Představa, že by tohle udělal někdo Di, mě zabíjí. Nevím, co mám dělat. Jak se chovat! Každý na mě totiž musí poznat, že se něco stalo. Navíc není nikdo, komu bych to případně mohl říct! Možná Chris, jenže… Za tou letět nemůžu. Hnusím se sám sobě. Je mi tak strašně, že si ani neuvědomím, že mi po tváři stéká slza…
"Lásko," zašeptá tiše moje Maličká a otočí se ke mně celým tělem. Láskyplně mě obejme a prsty mě pohladí po zádech. "Miluju tě."
Krve by se ve mně nedořezal. Ztěžka polknu, na chvíli neschopný pohybu. Myslel jsem, že spí! Tak tohle jsem prosral! Zatracené city! Na tohle nikdy přijít neměla! Do hajzlu! Zamrkám a palcem si rychle setřu zbytky té pitomé slané vody z tváře. "Nechtěl jsem tě vzbudit…" snažím se to nějak umluvit. Třeba si toho nevšimla, namlouvám si v duchu, ale sám tomu nevěřím. Musela by být totiž úplně slepá!
"Mně to neva." Políbí mě se vší laskavostí na tvář a zadívá se mi šedým ironickým pohledem do očí. "Sakra, seš můj největší poklad… Ať se děje, co se děje." Prsty mi zajede do vlasů a začne mě něžně hladit.
Jako by mi tím citem rozrývala hruď… Před očima se mi opět objeví dvě zkrvavená lidská těla. Kdybys věděla tohle, už bys mi nejspíš probodla hrudník kůlem, pomyslím si v duchu. Dlouho ty její doteky nevydržím.
Neuklidňují mě, spíše naopak…
Je mi z nich ještě hůře.
Nejsou to totiž doteky pochopení, ale nevědomosti.
Musím se od ní stroze odtáhnout, až jí tvář protne syrová nechápavost.
Zúží oči a pozvedne obočí.
"Ještě se prospi, nebudu tě rušit," řeknu, aniž by se mi ve tváři pohnul sval.


*** *** ***


Diana

Když jsem v polospánku, zasténám a prohnu se vstříc doteku, který mě až bolestně pálí. Mysl zahalenou v sladké mlze. Očima se zadívám do tváře nádherného anděla.

Jeho zelené oči září jako drahokamy.

Bez meškání mu lehce zajedu prsty do vlasů a zasténám po druhé.

"Ach, ty jsi ale rozkošná holčička… Moje sběratelka duší. Ani nevíš, jak dlouho jsem na tebe čekal!" zašeptá a drápy mi kreslí rudé obrazy na holé kůži. "Jsi skutečně neodolatelná. Ani se nedivím, že jsi mého žáka natolik omámila. Nejspíš z tebe cítí to, co před patnácti lety…"

Vzduch se ještě víc zaplní jeho vůní.

Cítím horký vzduch, jako bych stála na poušti a působila na mě veškerá dusivost a prach. Mám pocit, že se nemohu ani nadechnout bez toho, abych nepociťovala tu výheň.

"Zbožňuji dvojčátka… Obzvláště pro holčičky mám slabost. Stejně jako Chester. Ani netuší, jaký získal poklad…" vrčí poklidně a systematicky mi drápy trhá jemnou pokožku těla.

"Já…" vydechnu a prohnu se pod ní. Oči protočím k nebi a modlím se, aby to nikdy nepřestalo.

Zatváří se nanejvýš potěšeně a kousne mě do rozevřených úst tak surově, až se mi v jediném okamžiku zaplní ústa mou vlastní krví. Když se do té teplé lázně ponoří svým jazykem, celá se rozechvěju. Šílím falešným blahem a přitom hluboko uvnitř sebe vnímám tu agónii, kterou mi způsobuje. Poddávám se jeho ledovým krvavým polibkům, zatímco prsty mapuju jeho tělo.

Chytí mě levou dlaní za obličej a drápy se mi zatne do tváře, až zanaříkám.

Jeho počínání se mi strašně líbí, i když při tom omdlévám bolestí! Je to tak vzrušující, že mě to sráží k zemi a vynáší do nebe zároveň. Ovšem to není nebe, to je peklo, které mi lstivě servíruje do duše.

Jeho slova mi ale nedávají smysl.

Hladím ho po vlasech a nechávám si od něj svlékat věci, aby se mi mohl hrubě zakusovat do hladké pokožky. Bolí to. S každým dalším kousnutím se mi po těle rozlévá známý palčivý oheň a já mu vycházím vstříc, aniž bych se ho byť jen pokusila odstrčit. Ba naopak, vážu ho k sobě viditelnou silou.

"Ach, jsi sladce nenasytná," směje se mi do rtů, zatímco se mi drápy zabodává do slabin, až pod ním kňourám.

Nedokážu si představit, že by mě právě teď opustil. Nemůže! Protože já chci víc!

"Ty jsi ale nedočkavé poupátko!"

Omámeně se mu začnu dostávat pod stylovou košili lesklé černomodré barvy.

"Ale neboj se, dočkáš se, jen co se napiju z tvého něžného místečka, pro které má Chester zvláštní slabost… Vidíš?" Z kapsy vytáhne fotografii.

Upřu na ni zastřený pohled, ale nedokážu rozeznat, co obrázek zobrazuje.

"Nevadí… Příležitostí prohlídnout si rodinné album, bude ještě dost." Těší mě a nápaditě mi svými drápy sjede na nahá stehna.

Měla jsem jen Chesterovo tričko na spaní, ale teď jsem nahá a beze studu se mu nabízím. Když se mi zakousne do stehna, jen tiše zavyju bolestí a celá se prohnu, ale neučiním nic, abych mu v tom zabránila. Díky jeho feromonům držím jako ovečka a toužím víc a víc po jeho dotecích. Nemůžu se ho nabažit! "Oskárku," šeptám jeho jméno a kroutím se pod ním v psychické radosti a fyzické bolesti.

Drápy se mi zabodává do nejcitlivějších míst a já zakláním hlavu v agónii.

Slzy mi po tvářích stékají neuvěřitelnou sebetrýzní.

Jako by měl místo špičáku kujné žhavé uhlíky, kterými drásá mé stehno.

Jeho jed je moje smrt, jenže je to On! Já ho strašně moc chci! Nemůžu si pomoct. Nemohu mu odolat! Prohnu se v bolesti, když mě náhle obejme divoká živelná vůně noci a zaostří mi zrak, zatímco ve mně ukolíbává bolest. Vyjeknu a náhle mi můj Chester svírá pravou ruku, zatímco do levé se mi drápy zatíná Oskar.

"Vyser se na to!" zasyčí Chazzy tak nepříčetně a pln krutosti ho násilně skopne z postele, až se strachy rozklepu. "Ty zkurvenej bastarde!" Skočí po něm a znovu ho strhne k zemi, když se Oskar dostane opět do mé blízkosti.

Těžce se zahledím, jak mu Chazzy surově cupuje obličej a krev se rázně rozstřikuje kolem, zatímco se ten vůl nehorázně směje.

"To je ono! Pokračuj!" Jiskří mu oči a masochisticky přijímá všechny jeho násilné rány. Takový hněv a zákeřnost jsem u svého upíra ještě neviděla. Páteří mi prochází bezduchý strach, protože právě teď poznávám jeho pravé já.

Je tak zlý, surový a brutální, až se mi svírá hruď.

"Konečně se ti v očích zračí ta tvoje zuřivost jako dřív!" I on poznal, že se Chester přeci jen nechal svést z cesty a zas ukázal to své nejhorší já.

Afektovaně sebou trhne a hrubě chytí Oskara pod krkem, zatímco ho probodává se vší nenávistí. "Nestojíš mi za to!" sykne s velkým přemáháním, když si uvědomí svou děsivou reakci. "Vypadni, ty hajzle!" zahřmí, až se schoulím do klubíčka a nechávám ho, ať kolem sebe metá hromy a blesky.

Vím, že to udělal jen proto, aby mě zachránil a že je nehorázně naštvaný, ale já ho takhle ještě nikdy neviděla. Až natolik bezcitný nikdy nebyl.

"Di… Di…"

Vyděšeně na něj pohlédnu.

Tvář má od krve, ale většina není jeho.

Je to Oskarova životadárná rudá tekutina.

Zalapám po dechu, protože když chci odpovědět, dojde mi, že mám rty celé rozkousané a celé tělo mě setsakra bolí.

"Ten hajzl," zavrčí hrdelně Chester, až sebou zděšeně cuknu a než stačím cokoliv udělat, skočí po mně a zakousne se mi do krku, až vyjeknu. Snažím se mu vyvléknout, ale drží mě pevně.

Láska se mísí se strachem, který pomalu odchází.

"Chazzy," vydechnu, když pocítím tu slabomyslnou touhu a bezbřehou lásku. Uvolním se pod ním a nechám ho, aby se opájel svou Šťastnou krví.

Je natolik nadopovaný agresivitou, že prudce zatíná drápy do polštáře a zřejmě myslí na to, jak by vrazil Oskarovi kůl do srdce. Nepije ze mě dlouho, jakmile pozná, že jsem v pořádku, odtáhne se ode mě a podá mi kalhoty. "Oblékni se," zavrčí odměřeně, až mě to zabolí. Ani se na mě nemůže podívat.

Smutně skloním hlavu a uvědomuju si, že jsem mu proti své vůli znovu tak moc ublížila. Ale já si prostě nemohla pomoct! Tak moc jsem po něm toužila…To ty jeho zatracené feromony. Nikdy bych nečekala, že za mnou Oskar přijde až sem do naší ložnice. Mrzí mě, že to Chazzy bere jako nevěru či zradu, protože já za nic z toho nemohu nebo ano?


*** *** ***

Desire


Dick leží v posteli a pohlíží na mě s takovým zoufalým a beznadějným pohledem, až se musím odvrátit. Znovu se zadívám sebekriticky do zrcadla a přejedu si po bocích. Mám na sobě dlouhé šaty, které obepínají mou postavu. Vypadám v nich… k světu.

"Není to zbytečně… vyzývavé?" zavrčí mírně a povzdychne si, ale já mu nevěnuju ani pohled.

Usměju se na sebe do zrcadla a zkouším, jak bych se měla tvářit, abych ho… okouzlila. Chci se mu líbit! Chci, aby se na mě díval tak, jako na Dianku! Trochu na ni žárlím, protože ona stáhne veškerou pozornost mužů jen na sebe. Nikdy mi to nevadilo, ale u… něj je to jiné.

"Pojď ke mně." Natáhne ke mně ruce a vyruší mě ze svých úvah.

Trochu se zaškaredím a protnu ho odmítavým pohledem.

Oči má zakaboněné mírným nepochopením, zatímco ke mně stále toužebně vzhlíží. On je zamilovaný, cítím to v jeho jedu i dotecích, ale já už jsem někde jinde.

"Dicku, myslím, že jsem se zamilovala," řeknu opatrně a zadívám se na něj choulostivým pohledem. Budu s ním mluvit narovinu, žádné skrývání. Nic.

Dívám se, jak mu ruce klesnou do klína a on mírně skloní hlavu, zatímco těžce polkne. Tvář má náhle tak naprosto prázdnou, prostou jakéhokoliv křivého úsměvu. "Nepovídej," hlesne dutě a zašklebí se tím svým křivým úsměvem. "Snad ses nezamilovala do toho krypla, co si nechává říkat Oskárek." Zapitvoří se a očima po mně těká, jako by nemohl uvěřit tomu, co nyní řešíme. Celé tělo má nahrbené a pokleslé. Dech velmi mělký a modré blankytné oči jsou prosté jakékoliv jiskry a… radosti.

"Jmenuje se Oskar a prostě mě okouzlil. Mezi námi to sice bylo harmonické, ale vždycky mi něco chybělo a proto jsi neměl ani tu šťastnou krev, po které jsi tolik bažil." Zadívám se mu rovnou do těch náhle bledých duhovek a dám mu tak najevo, že vím o jeho tajném zklamání.

"Aha, takže ty si myslíš, že to, co ti chybělo v našem vztahu, tak to najdeš u něj? Nevypadá jako ten typ upíra, který by byl schopný něčeho podobného jako já nebo Chester. Jsi naivní, pokud si myslíš, že ho změníš. Já osobně mu nevěřím." Ušklíbne se, aniž by tomu silnému pocitu, který se ve mně s Oskárkovým příchodem rozvinul, rozuměl.

"Nepotřebuju ho měnit. Je… dokonalý." Vytáhnu se na špičky a znovu se prohlédnu. Chci pro něj být, co nejkrásnější.

Dick se na mě dívá jako na malomocnou. "Des, miláčku, proboha, prober se! Víš vůbec, co říkáš? Oskar je jenom pěkný hajzl! Jen se přetvařuje! Vážně mu nevěřím. Prosím tě, zvaž to. Nemusíš zvažovat nás, pokud už se mnou… nechceš být. Nebudu tě nutit, abys se mnou byla, když nechceš, ale prosím tě, přemýšlej o tom, co uděláš. Dej si na něj pozor."

On mě vážně varuje. Potutelně se na něj usměju a dívám se, jak je Dick celý rozbolavělý. Nechtěla jsem mu ublížit, ale jinak to nešlo. "Já moc dobře vím, co dělám. Jsem rozumná, nejsem jako Di!"

"Ne, to tedy rozhodně nejsi. Ta by se jím oblbnout nenechala," zašeptá tiše a položí si hlavu o zeď, zatímco přivírá víčka, když na mě se zatnutou čelistí shlíží.

Jeho poznámku přejdu se zamračením. "Jsi naštvaný jen proto, že chci jeho a ne tebe!"

"Máš snad pocit, že jsem naštvaný? Já ne. Jsem zklamaný, to ano. Ale to nijak nesouvisí s tím, co ti teď tady říkám. I když je mi jasné, že ty mi neuvěříš. Přesto… Zkus nad tím přemýšlet a nehrň se do ničeho, čeho bys pak mohla litovat." Probodne mě upřímným pohledem, ze kterého září starost.

Jen se ušklíbnu. "Znova opakuji, že nejsem jako ta tvá Di, která se do všeho vrhá po hlavě. Konečně by sis ty rozdíly mezi námi mohl uvědomit." Prudce se na něj zamračím. Pomalu se učím trénovat tu povahu, která všem tak imponuje u mé sestřičky. I když nechápu, co se jim tolik líbí.

"Já moc dobře vím, že nejsi Di. Ale zamilovaní lidé bývají většinou všichni stejní. V ten moment padají všechny rozdíly mezi povahami. A podle toho, jak se tu tváříš, jsi ztratila poslední soudnost. Můžeš se vztekat, jak chceš, ale prostě to tak je." Zvedne se a jedním rychlým pohybem se dostane na okno a odtud plavým skokem do tmy zmizí.

Nezáleží mi na tom, kam Dick právě zmizel. Jeho slova neberu vážně, protože je ovládaný žárlivostí a negativními pocity. Vyjdu na chodbu a chytím se tvrdého černého zábradlí, zatímco shlížím na stylově oblečeného upíra, který leží na pohovce. "Oskárku!" špitnu, když spatřím jeho krvavý obličej. Div se mi nezastaví srdce.

Jeho andělská tvář je celá od krve, naprosto… zmrzačená.

Kdo by dokázal ublížit andělovi?! Vytane mi zoufale v mysli, zatímco k němu pospíchám.

"Oskárku! Oskárku, co se ti stalo?!" zaúpím a posadím se naproti němu na stůl.

Dělí nás asi tak dvacet centimetrů a já shlížím do jeho ublížené tváře a je mi do pláče.

"Chester," hlesne bolestně a snaží se na mě usmát tím svým sladkým úsměvem, ale já vidím, jak při tom trpí!

"Ten hajzl!" fňuknu a pohladím ho lehce po tváři. Jen při tom jediném doteku mi zatrne až v klíně a já tiše zasténám, jaké mnou proběhly vlny slasti od mizerného doteku konečky prstů. Tváří mu prolétne spokojený úsměv. "Našel jsem Dianu ležet v kaluži krve a on mě za to zbil. Myslí si, že jsem jí to provedl já. Ale já jsem to nebyl! Jenže on mi… nevěří, kamarád," usykne bolestně a zadívá se mi do očí.

Jeho duhovky jsou jako zelené květy rostlin, tak živé. Jako by sami dýchaly a ovívaly mě vůní jahod a sena. "Věříš mi alespoň ty?"

Ihned přikývnu.

"Vážně jsem jí neublížil. Ach, nevím, proč si to Chester myslí. Po tom všem, co jsme spolu prožili."

"Já ti věřím, Oskárku." Posadím se vedle něj a lehce se ho dotýkám, což mi způsobuje slastné trnutí celého těla. "Chester je teď divný. Vůbec si to tak neber. Je… zlý," odfrknu a dívám se, jak si uhlazuje krátké rozčepýřené vlasy po rvačce a dívá se na mě tím svým smutným pohledem. Jako by se díval na něco, co by chtěl a nemůže mít.

"Dianka je v pořádku, nevíš?" zeptám se tiše, zatímco on pokrčí rameny.

"Ach, nevím. Zavřel se s ní v ložnici. Ale já bych jí přeci neublížil. Byť jen proto, že mě tvá sestřička nemá ráda." Svraští čelo a po chvíli zoufale zavrtí hlavou.

"Jsem sice upír, ale… nemám takovou povahu. Dokážu být i milý, když si to někdo zaslouží." Věnuje mi úsměv, až se mi divoce rozbuší srdce. Prsty mi zajede do vlasů a já ho nechám, aby mě hladil. Přivírám při tom doteku zasněně víčka a choulostivě dýchám.

"Já vím, že jsi jiný." Šeptám tiše a vdechuju omamnou vůni květin a přírody, která mě lehce obepíná.

"Dianka je problémová. Nevychází skoro s nikým. Vůbec si jí nevšímej. Jsou tu i jiní, kteří chápou, jak moc jsi… výjimečný."

"Jsem rád, že jsi jiná než ona. Jsi mnohem lepší. Možná mě nemá ráda proto, že žárlí…Poznala, kterou z vás dvou jsem si jsem si vybral, i když je bohužel také zadaná." Nakloní se ke mně a lehce mi přejede rty po těch mých, až tlumeně zasténám a mám co dělat, abych se k němu nepřimkla. Tohle ve mně Dick nikdy vyvolat nedokázal. Přesně vím, že jsem se rozhodla správně, když jsem ho vyměnila za tohoto anděla s dokonalou duší i tělem.

"Vybral sis mě?" hlesnu šťastně a z očí mi vytrysknou slzy, když přikývne.

"Já jsem se s Dickem rozešla. Kvůli tobě. Také jsem si tě vybrala." Zašeptám celá rozechvělá a topím se v jeho průzračných zelených očích, jako bych se dívala na dno oceánu. Na tváři mu vytane zamilovaný výraz.

"Ach, jsi vážně úžasná." Chytí mě za krk a přitáhne si mě ke svým rtům. V očekávání něžného polibku zavřu víčka a trochu sebou cuknu, když mě místo toho obdaří vášnivým upířím líbáním, které hraničí s násilím. Je to tak trýznivé, že zatínám pěsti. Rty od něj mám mírně rozkousané a prýští mi z nich krev.

Zpětně mi dochází, že neumí nic z těch sladkostí, kterými mě obdarovával Dick. Spíš mi způsobuje bolest, ale já ho nezatracuju. Dianka si s Chesterem také prožila své, než se naučil rozdávat něhu a lásku. Zatímco on je na mě hrr a div nepije z mých úst, jak mu jeho šťastná krev chutná, tak já jsem na něj až choulostivě něžná. Chci, aby ty doteky uměl přijímat i rozdávat.

"Ach, poupátko, chtěl bych se z tebe napít." Zavrní mi do rtů. Hrubě mě stiskne v náruči a zakousne se do mě tak hluboko, že sebou ucuknu a z očí mi náhle stékají slzy jako hrachy. Vykřiknu bolestí, když své jednání mučivě opakuje.

"Oskárku, tohle moc bolí," zavyju přidušeně, protože se mi do celého těla rozlévá horkost jako láva. Krk mám v jednom ohni a jeho doteky jsou náhle ještě ledovější, přímo až bodavě pálivé. Jeho sání mi způsobuje agónii a já sebou zoufale cukám a brečím, když si ze mě bere další a další dávky krve.

"Ach, neplač, poupátko." Zavrčí mi jemně do ucha.

"Pokud se mnou chceš být, musíš si uvědomit, že láska není jen příjemná, ale také bolí. Nic není zadarmo. A já z tebe chci pít. Chci, abys byla mou šťastnou krví, kterou už téměř pociťuju." Vrní a olizuje mi krvácející ránu.

"Chci být s tebou." Hlava se mi točí a poletuje, zatímco pociťuju tu neúnosnou bolest. Tělo mám v ochromení a přivírám víčka, jak zle mi je.

"Budu tvá šťastná krev, lásko," zasípu a se zastřenýma očima vnímám jeho smích. Jsem poblouzněná, jsem naprosto šťastná.

"Co jí to děláš?" I bez otočení poznám Dickův hlas. Hned se ke svému andělovi přitulím a schovám si hlavu na jeho hrudi, zatímco si stírám neposlušné slzy a opájím se tou bolestí.

"Ahoj Dicku." Setře se mě ze sebe, protože se bojí, aby ho i Dick neuhodil. Jeho klidný hlas je plný přátelství a vroucnosti.

"Co jsi jí provedl?!" zavrčí můj bývalý upír a pozoruje mě bystrým pohledem, jak se vedle Oskárka tulím do klubíčka a snažím se nedat najevo svou bolest.

"Des," zašeptá vroucně a natáhne ke mně ruku. Pohladí mě po vlasech, ale já sebou jen škubnu a zamilovaně se zadívám na Oskara, zatímco Dicka protnu zlobným pohledem. Ihned ruku zoufale stáhne a zavrtí hlavou.

"Nic jí nedělám. Jen si beru to, co je nyní mé. Nemohu za to, že ty jsi ji nedokázal plně uspokojit a proto muselo tohle křehké poupátko hledat jinde," řekne s klidným hlasem můj anděl a dívá se na něj pln pochybností a provokace.

"Moc dobrého s tebou ale za tu chvíli nepobrala," usykne Dick a nespouští mě z očí. Vidí, jak trpím a mně to vadí! Kéž by se otočil na patě a odešel!

"Pojď ke mně, Des. Zahojím ti to." Natáhne ke mně ruce, zatímco mě probodává starostlivým pohledem plným něhy. Jen se ještě víc přitulím k Oskárkovi a nechám se tvrdě přitáhnout k jeho boku, až bolestí zalapám po dechu.

"Ach, copak nevidíš, že tě nechce?"

Dick zatne zuby a svou upíří rychlostí konečně zmizí. Jsem tomu tak moc ráda!


*** *** ***


Diana

Do dveří bez zaklepání téměř vběhne Dick.

Nebeské oči podivně zastřené vztekem a zoufalstvím.

Když mě spatří, zarazí se. Děje se něco?

"Nic. Je mi fajn," hlesnu a utírám si slzy, zatímco se snažím posadit a setřást ze sebe to ponížení i sentimentalitu. Vjedu si prsty do vlasů a několikrát je pro uklidnění prohrábnu, až cítím jejich hebkost. Ztěžka se na Dicka usměju.

On mě měl vždycky rád. Možná by pochopil, že jsem to neudělala schválně.

"A co je s tebou, sakra?" Obrátím se na Dicka, který vypadá, že by nejraději zmizel ze světa. Je roztěkaný a tváří se… zoufale a smutně.

Což u něj není obvyklé.

Vždycky mu na tváři raší provokace a křivý úsměv.

Nikdy nebyl takovýhle, i když byl člověk a Chazzy mu dával pořádné kapky.

"Chtěl bych s tebou mluvit o … Des. Mám o ni starost. Nevím, jestli sis toho všimla, ale… nechala se zblbnout od toho kreténa, který se sem nastěhoval, aniž by o to někdo stál. Ona se od něj nechává vysávat a dělá všechno, co mu na očích vidí, jen aby se mu zavděčila. Má ji omotanou kolem prstu…"

Mlčky mu naslouchám a téměř vnímám jeho bolest. Tu hmatatelnou ztrátu, která kolem něj proudí jako hejno netopýrů. Tak by mě nepochopil, sakra, syknu bolestně v duchu a s povzdychnutím se na toho modrookého blonďatého upíra zadívám. "Dicku… On ji ovládá skrze feromony. Nejde o to, že by ho snad Desire chtěla dobrovolně." Bezmocně si zajedu do vlasů a snažím se v sobě utlouct tu pitomou touhu, která mě nutí plakat jako ubožáka.

"Taky mě takhle … dostal, hajzl," zamumlám stydlivě a zhnuseně sama nad sebou odfrknu, zatímco skláním hlavu. "Ty nemáš vůbec tušení, jak šíleně to na lidi působí. Nemůžeme se tomu bránit! A věř mi, že se bránit chceme! Až bude zase bez jeho vlivu, bude milovat jen a jen tebe. Jeho bude … nenávidět." V očích se mi zle blýskne, zatímco si mě bez hnutí prohlíží a hladí mě pohledem, zatímco by sám potřeboval obejmout.

"Di, takhle to působilo na tebe, ale na ni to má… jiné účinky. Ona se do něj zamilovala a se mnou… se rozešla. Možná na ni působí feromony, ale ona je do něj udělaná i bez nich. Stačí, aby se jen usmál a už…mu leží u nohou."

"Rozešla se s tebou?!" Padne mi čelist při tom sdělení. "Sakra, to nejde. To ne!" vykoktám a snažím se nedat najevo, jak mě to rozhodila.

Desire se přece nemohla rozejít s tímhle dokonalým upírem! Nemohla ho vyměnit za toho zvráceného masochistu a vraha!

"Slyšela jsi dobře," hlesne a uhne pohledem. V jeho tváři se zračí bolest a zklamání, až mi to trhá srdce. Dicka mám nehorázně ráda a něco takového pro něj…nechci!

"Jdu za ní!" zavrčím vztekle a zatnu ruce v pěst. Náhle je tak jednoduché poddat se tomu tichému hněvu a udělat ze sebe monstrum. "Kde je?!"

"V obýváku, ale Di…"

"Slib mi, že kdyby si mě omotal kolem prstu, dostaneš mě od něj. Dicku, proboha, slib mi to, sakra!" Úpěnlivě se na něj zadívám a chytím ho kolem krku, zatímco na mě potemněle a zuboženě shlíží vybledlými duhovkami.

"Slibuju," zašeptá mi do vlasů a přivoní si k nim, jako bych ho mohla uklidnit. Objímá mě a laská, zatímco mě drží ve své náruči. Není v tom nic mileneckého, jen se snažíme utišit naši bolest a podpořit přátelství, které v nás roste.

"Otevřu jí oči. Ona vůbec nechápe, s kým má tu čest," usykávám a mačkám se k němu. Je mi ho tak moc líto! A nechci, aby trpěl.


*** *** ***


S nakrčeným nosem se posadím do křesla naproti nim a zírám na to nechutenství.

Dvě hrdličky. Má sestra a Oskar!

Desire se k němu lísá a po tvářích jí stékají slzy. Rána na jejím krku je dost hluboká na to, aby jí způsobovala pekelnou bolest.

Sama jsem si to prožila.

Jeho jed je jako kyselina.

"Dick ti to může ošetřit." Navrhnu jí tupě a nechávám se od Oskara probodávat pohledem.

On ani nepoužívá feromony! Nemusí a ona se po něm přesto plazí jako popínavka!

"S Dickem jsem se rozešla," řekne napůl ledově a sladce sjede pohledem na Oskara. Tvář se jí v tom okamžení rozzáří a šedé oči protne… láska.

"Proč?" Zní moje nevinná otázka.

"Zamilovala jsem se do Oskárka." Pohladí mu ruku a on se zálibně zašklebí - dává najevo svou převahu.

"Jasně, jak jinak…" prsknu ironicky zhnuseně v duchu a dívám se na jejich propletená těla. Je mi z nich špatně. Nechápavě se dívám, jak mu skrze ty nevinné lidské vroucí doteky rozdává lásku, když on si ji nejen nezaslouží, ale ani o ni nestojí!

"Nemáš ho ráda jenom proto, že si vybral mě! Dianko, vždyť máš Chestera!" Obrátí na mě vyčítavý pohled a upraví si vlasy, které jí spadly do tváře.

"Ty jseš úplně blbá. Já tohohle násilníka nechci! Jak tě to vůbec mohlo napadnout!?" zavrčím zle a náhle cítím tu rozmanitost lesního ovoce. Do těla se mi vkrádá těžkopádnost spolu s vůní lesa. Slyším nedaleko zurčící vodopád a šplouchání vody. Nad hlavou mi prolétává ostrý zvuk skřehotání a do nosu se mi vtírá vůně čerstvě posečené trávy. "Oskárku!" Padnu na kolena a bezelstným pohledem se ztrácím v těch zelenkavých očích, které mu darovala matka příroda.

Chester

Stojím u provizorní postýlky, kterou si Mia vlastnoručně vyrobila, a dívám se na své tři děti. Uklidňuji se pohledem na ně.

Letmo se jim zdvihají hrudníčky, jak klidně dýchají a neví o světě. Občas se ze snu protáhnou nebo zakňourají.

Ale já jsem s nimi. Jsem tu, abych je ochránil a… miloval.

"Nechte toho!" Dickův výkřik mě probere z toho klidného světa a já se rozhlédnu po knihovně. Než mi stačí dojít, co dělám, ocitnu se ve dveřích a nechápavě se dívám do obývacího pokoje.

Na pohovce klidně sedí Oskar a nenuceně se usmívá, jako by byl na nějaké společenské akci, kde se mu dostalo velkého uznání.

Pohled mi padne na Di s Desire, tvořící jakési klubko, ze kterého jen těžko rozeznávám, která je která. Rvou se za vlasy, zatímco jedna se snaží spíše bránit, tak ta druhá do ní nelítostně, přímo surově buší a častuje ji nevybranými slovy.

Do toho všeho se motá Dick a snaží se je od sebe odtrhnout, ale jeho bezradný výraz mluví za vše.

Sjedu pohledem na velmi spokojeného Oskara. Váženě sedí na pohovce a… baví se.

Přemohu chuť se na něj vrhnout a místo toho chytím hysterické dvojče a odtrhnu ho od toho druhého, kterému z nosu teče krev. Proč se Di tak divoce pustila do své sestry?! "Co se tady do hajzlu děje?!" zaburácím.

"Co by?! Jí se zeptej!" vytrhne se mi a posadí se k Oskarovi, který ji majetnicky vezme kolem ramen. Hruď mi sevře bolest, když vidím, jak si Di sedá k mému úhlavnímu nepříteli a ten ji k sobě mučivě táhne, jako by nade mnou vyhrál…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama