Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Milenec vs. vrah - 7. kapitola

23. listopadu 2012 v 20:52 | Chensie Ips - Sue Wish |  5. kniha - Milenec vs. vrah
Diana
"Co se ti stalo?" zavrčím, zatímco si utírám rty od krve a dívám se na svou sestru, která vypadá jako by právě prožila nepopsatelný horor.
Má na sobě župan, ale i tak cítím, jak jí z čerstvě omyté pokožky stoupá lákavá vůně krve.
Měla bych jít dál a nezajímat se o ni, protože jsem zůstala sama a ona odešla s Oskarem. Věděla jsem, proč ji nemám k sobě pustit… Nikdy se nebudu moci spolehnout na někoho jiného, než na sebe. A já tolik doufala, že bych mohla být konečně šťastná a milovaná. Bylo tak krásné vnímat pocit, že mám kolem sebe lásku. Někoho, na koho bych se mohla obrátit.
Všechen nezájem z dřívějšího života, jako by se vytratil a zbyla po něm jen ošklivá myšlenka. Dick nikdy nepochopil, proč své sestře - pokrevnímu dvojčeti, které vypadá, jako by mi vypadlo z oka - nedůvěřuju a nepouštím ji k sobě.
Ale kdyby viděl mou vzpomínku na kamarádku, která… Pochopil by mou nedůvěru ke všem a všemu.
"Milovala jsem se s Oskárkem!" Usměje se škodolibě a propne se mi vstříc, až bolestí přivře oči.
"To nebylo milování, to byly jatka," odfrknu a než se jí stihnou slabostí podlomit kolena, popadnu ji do náruče a díky třem dávkám krve, bez zabití nevinných, které mi dávají sílu, se s ní plahočím chodbou.
"Kam mě to táhneš?!" dostane se ze sebe vysíleně.
"K Dickovi. Jestli tě nezachrání on, tak už nikdo," zavržu zuby a těžce otevřu dveře. Jakmile vejdu, ihned se nabodnu na jeho nechápavý pohled.
Maličko se odtáhne, když uvidí na rtech mou krev. Nejspíš ho to zmate, ale já nemám čas. Položím Desire do jeho postele.
"Di?"
"Oskar ji zřídil," skočím mu do řeči. "Musíš jí … pomoct, jinak…" zmlknu.
Sice se chce mé dvojče ještě zvednout, ale naštěstí je tak slabé, že to nezvládá. Jen ztěžka dýchá a upíra oči kamsi ke stropu, zatímco se jí celé tělo chvěje.
Dick ji pohladí po bledé líci a chytí ji za zápěstí.
"Ne!" vydechne Des, když se do ní zakousne. Protočí panenky a povzdychává.
Takže k ní můj blonďatý kamarád naštěstí stále cítí něco, co ji pomůže zachránit.
Ztráta krve se na ní dost podepsala a ten debil Oskar by ji byl nechal umřít.
Tvrdě se jí dívám do šedých pitomých očí.
Ona si zřejmě vůbec neuvědomuje, jaké to pro Dicka je!
Jak je to neskutečně těžké!
Tak jako to bylo těžké pro mě, když mě nechala svíjet se v myšlenkách, že můj Chester…
"Zdá se, že se ti do žil vlévá síla, co?!" zavrčím protivně a upřeným pohledem sjíždím po černém županu a vnímám rány, které jí způsobil. Zdá se, že má snad celé tělo pokousané a rozškrábané, jak se od něj nechala nemyslitelně týrat. "Víš vůbec čímpak to je?" zašklebím se jízlivě. Teprve při téhle pitomé otázce mi dojde, že jí to asi plně nevysvětlili!
Dick po mně rovněž střelí pohledem a v duchu zasakruje.
Zamračím se. Netuším, jak co vím, ale vyplívá to z jeho pohledu a já… mu rozumím. Vždycky mu rozumím, jako on chápe mě. Je to zvláštní, ale pomáhá nám to… Mně to neskutečně pomáhá, udržet si zdravý rozum ve chvílích, kdy mě od smrti dělí jen obrovský pud sebezáchovy a mé děti…
"Četla sis v tý knížce o Vztahu člověka a upíra?"
Jen tupě přikývne.
Když ji postřehnu na Dickově nočním stolku, zajásám a vezmu ji do ruky. "Sakra, tak si zkus vzpomenout, co tam psali o tom, jak člověk upírovi poskytuje Šťastnou krev… A upír na oplátku, když toho člověka miluje, poskytuje co?"
"Já to přece všechno znám!" prskne a chce se od Dicka odtáhnout, i když nemá moc sil.
Leze mi tím na nervy. Přikleknu si k ní na postel a tvrdě ji chytím za krk, zatímco ji tlačím do polštáře, až lapá po dechu. Možná ji i dusím… Ale na tom mi nezáleží. Budu stejně bezcitná, jako byla ona!
"Seru na jemný zacházení, však ty seš zvyklá na muka, který ti Oskárek způsobil. Budu se k tobě chovat stejně, jako ty ke mně!" zavrčím na ni, zatímco jí z očí stékají slzy. "Teď mě sakra poslouchej!" Posadím se, zatímco vedle mě tiše štká a Dick z ní stále pomalu upíjí a snaží se do ní dostat dostatek svého jedu. "Ty, když ho miluješ, tak mu dáváš Šťastnou krev, jasný? On když tě miluje, tak ti na oplátku dopřává tohle povzdychávání. Radost do žil spolu se sílou a uzdravováním." Vpíjím se do těch tupých šedých očí, aby to pochopila, ale ona na mě shlíží bez reakce.
Jen nechápavě mrká.
"Má to tak každej zamilovanej upír!" Důrazně odsekávám slova, aby si konečně uvědomila, že ten její Oskárek jí sotva může mít rád, když jí jeho sání způsobuje jen bolest.
"To teda není pravda!" Znovu se chce zvednout, ale já ji hbitě zatlačím do postele a znovu ji stisknu pod krkem, až se zklidní.
"To teda sakra je!" zavrčím hrdelně a naženu jí tím strach. Divím se, nejsem tolik děsivá jako ten její anděl, kterého se ona z neznámých důvodů nebojí, i když ji zřejmě nepokrytě mučí.
"Tady to je! Hezky si to přečti, ať víš, jak tě ten tvůj Oskárek miluje!" usyknu vztekle a podstrčím jí knihu až pod nos.
Zčervená a zadívá se do ní, jako by ji viděla poprvé. "Já měla s tím svým to samý. Dokud mě nezačal milovat, tak jsem s ním zažívala muka a umírala. Jakmile je něco blbě a tebe to bolí, tak tě buďto milovat přestal nebo nikdy nemiloval! Tohle je totiž nejlepší způsob, jak tu lásku poznat!"
"Ale když ze mě pil ten vrah, tak mě to nebolelo…" zašeptá a zadívá se mi smutně do očí, jako bych jí těmi slovy rvala srdce a ničila svět.
"Protože si vsugeroval, že pije ze mě, ty slepice!" prsknu a zvednu se. Pohledem zabrousím k Dickovi, kterému z očí sálá neštěstí.
Už z ní nepije. Jen sedí opodál, hlavu skloněnou a tváří se jako na pohřbu.
Jsem mu vděčná, že se překonal a udělal to pro ni. Že ji má stále v srdci i přesto všechno.
Díky za všechno, Dicku… Hlesnu v duchu a on ke mně zvedne nebesky modré trýznivé oči.
"Musím jít," zabručím nevrle a on jen se vzdychnutím přikývne.
Desire tu s ním zřejmě pár chvil zůstane, zahloubaná do svého životního omylu.
Věnuju sarkastický pohled jejímu vyplašené tváři a vyjdu ze dveří. Zamířím do svého pokoje, kde se rozvaluje Dex.
Drží na sobě polštář a v obličeji je bílý jako stěna.
"To už jsi zase viděl ducha?" ušklíbnu se, když cítím jeho strach.
Je téměř hmatatelný.
Upír shlíží do okna a snad se bojí… tmy či co!
"Copak? Chceš si pohrát?" zavrčí, když mě spatří a div nespadne z postele.
Protočím oči v sloup a ušklíbnu se. "Sakra, Dexi," povzdychnu si a sáhnu do nočního stolku, kde nahmatám Chesterovu lahvičku s fialovými krystalky.
Samozřejmě, nikdy neobjevil, že jsem to byla já, kdo ji měl.
"Dexi, ty už nejsi hlavní ranař… teď už seš jen srab, po kterým neštěkne ani pes." Vycením na něj zuby, až sebou nepříjemně trhne a zakaboní se. "Pravda bolí, co?" uchechtnu se jeho postoji. Vážně vypadá, jako by ho vyděsilo přinejmenším deset Oskarů!
*** *** ***
Do našeho pokoje vstoupím o pár vteřin později a opřu se o rám, abych se zadívala na Chestera, který spí na posteli.
Těžce oddechuje, zatímco se jeho tělo propíná v jakési křeči. Něco mumlá ze spaní a tak za sebou tiše zavřu a nešetrně mu skočím na hruď, až sebou trhne a vytřeští na mě černé duhovky. Obličej má pobledlý, září z něj veškerá ta bolest, kterou jsem mu… způsobila.
"Abys neřekl, že jsem taková svině." Ušklíbnu se a odhrnu si vlasy z krku, aby se ze mě mohl napít. Aby mohl nabrat aspoň trochu sil. Nedokážu ho vidět v tomhle stavu. Když zpozoruju, jak na mě nechápavě civí, podložím mu hlavu svou dlaní a jemně ji pozvednu, aby se mi lehce dostal k hrdlu. "Napij se," zašeptám zoufale a tiše zasténám, když se mi špičáky dostane do žíly a horlivě polkne mou krev.
Chester
Její krev je stále má Šťastná, jako tomu bylo dříve! Bodne mě přitom zjištění u srdce. Ovšem v té lahodné chuti poznávám i ty protichůdné pocity, které ji ničí. Je pro mě náhle jako otevřená kniha a já mám možnost poznat její bolest, zoufalství, bezmoc i ztrátu ze všech stran. Svírá se mi pod tím nátlakem nitro, když do sebe pumpuju tuhle ambrózii. Do těla se mi navrací síla. Po chvíli už jsem schopný ji chytit za paže a přitisknout ji k sobě, až jí mezi rty unikne slastný sten, který se mi zaryje až do slabin. Namáčknu ji k sobě ještě víc a doluju z ní doušky nektaru, který sládne a sládne.
"Dost!" zašeptá bolestně a odtáhne se ode mě se slzami po tvářích.
Pustím ji.
Opře si čelo o mou hruď a ještě chvíli se nechává rozmazlovat dozvuky rozkoše, kterou jsem jí způsobil. Jemně ji hladím po vlasech, až zavrtí hlavou a vymaní se z mého sevření.
Ve tváři jí vytane drzý škleb a v očích se blýsknou plamínky. "Teď zavři oči, chci si hrát!" zavrčí provokativně.
Poslechnu ji a uvolněně čekám, až se mi znovu zakousne do krku a začne mě týrat. Nechám ji, aby si se mnou dělala, co chce. Já si to koneckonců… zasloužím. Vyčkávavě dýchám a snažím se nemačkat víčka k sobě. Když na rtech ucítím cosi hebkého… její rty, kterými mi pootevře ústa, rozlije se mi v hrudi náhlý blažený pocit. Pak mi do pusy vsune svůj ukazováček, ihned ho vsaju mezi rty a olizuju. Má zvláštní nasládlou chuť.
"Co to bylo?" zeptám se nechápavě.
S jedovatým úsměvem mi ukáže lahvičku s fialovými krystalky, které mě dokážou znehybnit na hodně dlouho.
Do hajzlu! Prolétne mi hlavou a chci se pohnout, ale mé tělo náhle přestává poslouchat. Svaly mi tuhnou a já jen zoufale sleduju tu proměnu, proti které nemohu dělat absolutně nic! Pohlížím na Di, která se ďábelsky směje a prsty si vjíždí do vlasů, plna pobavení a nadšení!
"Bylo mi jasné, že je máš ty!" dostanu skrze ochablé rty. Kupodivu mi je rozumět, takže mi toho asi nedala tolik.
"No jo, sakra. Neměl bys mě podceňovat." Uculí se a přitlačí se mi klínem k rozkroku. Začíná si se mnou hrát po svém a po chvíli už mi vzdychá do ucha a vášnivě mě kouše do krku, zatímco prsty mapuje mé tělo.
Úpím pod ní a zatínám prsty do prostěradla, protože pro tentokrát je mi to alespoň dopřáno! Po chvíli mi dojde, že ona se … mazlí.
Bere si ode mě tu lásku, kterou potřebuje pro své uzdravení a dělá to tak, že mě tímhle alespoň trochu týrá.
"Tak tohle … je ten tvůj … trest?" usykávám pod jejími doteky. "Myslel jsem, že … mě chceš mučit … a ne…" Ani to nestihnu doříct a inkasuju hrubý kousanec do ucha, až cítím, jak mi na košili začne stékat krev. "Jen si ještě … kousni," vydechnu a pobízím ji dál. Jsem schopný v tomhle stavu lépe snášet bolest, než to její laskání, které mě přivádí k šílenství. Odtáhne se ode mě, aby se mi mohla zadívat do obličeje. Rty má od krve a v očích bezbřehé nadšení, lásku i vztek spolu s bolavou minulostí, která jí ubližuje. "Užívej si svoje osobní peklo a neser." Ušklíbne se na mě zle a zajede mi horkou dlaní do kalhot, až zatnu zuby a chci se toužebně propnout, ale nepohnu se. Hladí mě na tom místě tak něžně a vláčně, až tiše zoufale posténávám a protáčím oči. Jazykem mi vnikne do rtů a věnuje mi hrubý nenasytný polibek.
Diana
Když mi náhle zatrne v zádech a mysl se mi zatemní těžkou mlhou, vdechnu do sebe horkost sopečné erupce a všechen ten prach, který výbuch přináší. Div se nezačnu dusit. Naříkavě padnu na Chazze, od kterého mě kdosi odhodí tak prudce, až narazím na druhou stranu zdi a bolestně zabrečím.
"Zdá se, že ses mi vrtala do mého dvojčátka!" ozve se protivný hlas.
Matně shlížím, jak z okna seskočí mohutná mužná postava a tvrdými poklidnými kroky jde až ke mně.
Oskárek! Vytane mi v mysli nenávistně a já se zhnuseně zašklebím.
Tělo mám těžké jako olovo a náhle jsem na tom podobně jako Chester. Nemohu se ani hnout! Potěšeně se ušklíbnu, když se ke mně skloní.
"Sakra, přišels to dokončit?" Ihned se rozkašlu, když v hrdle pocítím žár, jako by mě olizovaly pekelné plameny. Do nosu se mi dostává vůně čpavku a síry, jako bych právě seděla v samotném pekle. Celé tělo mi trhne neúnosným horkem, až mám pocit, že mi praská kůže. Jsem ráda, že si v tuhle chvíli nevšímá Chestera, protože on by se neubránil.
"Ach, poupátko. Zdá se, že má princezna se vrátila k Dickovi a to podle všeho tvou vinou…" Tvrdě mě uchopí za krk, až zalapám po dechu, když se mi ledová palčivost dostane do těla a spolu s tou horkostí ve mně vyvolají kolaps. Opře mě o zeď, takže nohama na zem ani nedosáhnu. "Takové věci se nedělají. Když tě nikdo nenaučil správnému chování, budu to muset udělat sám a vzít si od tebe to, co jsem si vzal u tvé sestřičky." Potěšeně se usměje, až zachrčím a náhle pocítím ten nepříjemný let vzduchem, kdy se mi žaludek zhoupne a splácne v cosi nepodstatného.
Z nočního stolku vezme lahvičku a mírně skepticky se na ni zadívá. "Ach, Chester už krystalky požil. To se bude muset hezky dívat na to, jak si tě před jeho očima vezmu a poté zabiju. Aspoň v něm probudím to potěšení z týrání." Usmívá se, když mu všechno krásně nahrává na ruku. "Ani nevíš, jak jsi mi to usnadnila. Hodná holčička… Moje holčička," sykne mi do rtů a věnuje mi drsný houževnatý polibek, až bolestí zaúpím.
Cítím, jak mi bolestně drásá ústa a drápy se mi zabodává do kůže, jako by nebylo nic slastnějšího. Z očí mi padají slzy jako hrachy.
"Jsem rád, když jsou mé holčičky povolnější… I když ty už jsi starší, než mám ve zvyku." Uculí se, jako by mi dělal nějakou službičku, když mě znásilní a zabije, přestože nemám věk, který by si přál! Zatne se mi drápy do páteře a já táhle zaskučím.
Jako by mě bolely všechny nervy v těle.
Před očima se mi dělají mžitky, zatímco on ze mě rve kalhoty. Seberu v sobě veškerou sílu, která mi ještě zbývá, a z posledních sil ho nakopnu mezi nohy natolik, až zaskučí bolestí. Na tváři mi vytane drzý škleb.
Ihned se ke mně přitáhne a vlepí mi takovou facku, že se mi div nerozskočí hlava.
Zalapám po dechu a nějakou chvíli nevnímám vůbec nic, před očima mám blažené černo.
"Ach, zlobivé poupátko. Budeš muset ochutnat vlastní medicínku. Alespoň se nebudu muset tolik namáhat s vypouštěním feromonů." Usměje se na mě a strčí mi prst mezi rty.
Chci to vyplivnout a nepolykat, ale nevzmůžu se na nic. Jen chrčím, když se snažím nadechnout a ani se nepohnu. Propadám se do úplně jiného světa, do samotného pekla, ve kterém si se mnou už vážně může dělat, co chce. Když se mi bolestně zakousne do hrdla, nedokážu ani bolestí zařvat. Zoufale brečím, dívám se do stropu a přeju si, aby už byl … konec a přišla ta laskavá smrt.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama