Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Kořist vs. predátor - Prolog

22. listopadu 2012 v 18:51 | Chensie Ips - Sue Wish |  1. kniha - Kořist vs. predátor
Byla jasná noc. Měsíc svou bledou září osvětloval velký dům uprostřed zahrady plné omamně vonících lilií, jejichž vůně se nesla chladným vzduchem. Byl to jediný dům široko daleko. Všude kolem se po desítky kilometrů táhly jen husté černé lesy.
Trochu zvláštní místo pro život. Vzdálené od ruchu všech měst a dalších lidí, s nedotčenou přírodou a zpěvem ptáků při každém probuzení. Nebýt toho osamoceného domu, jen těžko by někdo uvěřil, že sem kdy zavítala nějaká lidská bytost. Pro někoho místo na konci světa, pro rodinu, která zde žila, ideální místo pro život, pro klidné a bezstarostné dětství jejich dětí…
Žena s dlouhými tmavě hnědými vlasy sedící ve vysokém ušáku houpala na svých rukách své dcery a uspávala je. Dvě holčičky v růžových pyžamcích a s čepičkami stejné barvy, ze kterých jim vykukovaly hebké vlásky černé jako uhel. Jejich matka je hladila láskyplným pohledem, broukala do ticha vemlouvavou melodii a s úsměvem na rtech sledovala, jak se dívenkám klíží víčka.
Přistoupil k ní muž, lehce se dotknul jejího ramene a sklonil se k ní, aby ji políbil do vlasů. Zvedla k němu zrak a zamilovaně se na něho usmála. Oplatil jí úsměv a náhle, jako by o něco zakopl, se sehnul, a zvednul ze země hadrovou panenku. Kolem hlavy jí poletovaly žluté pramínky vlasů z vlny, místo očí měla knoflíky a ústa měla obyčejnou červenou pastelkou protažená do širokého úsměvu. Srovnal jí pomačkané květované šatičky a usadil ji na pohovku vedle druhé úplně stejné. Jako by jí z oka vypadla. Identické jako vejce vejci byly i holčičky, které jejich matka třímala v náručí.
Znovu se ke své ženě sklonil, aby vzal jednu ze svých dcer do náruče a položil ji do starodávné ručně vyřezávané kolébky. Políbil ji na drobné čelíčko a uložil ke spánku i druhou holčičku. Jeho žena se k němu přitiskla a oba hodnou chvíli pozorovali spící děti. Výjev, jak z knihy dokonalých rodin - milující rodiče a jejich děti.
I oni dva k sobě pasovali, i když byli na první pohled hodně rozdílní. Jako oheň a voda, jako noc a den.
Z ní vycházel klid a teplo rodinného krbu, zatímco v jeho milujících očích nebylo možné přehlédnout rozpustilé plamínky vypovídající o horkokrevnosti jeho povahy a ostrá, až hrubě hmatatelná ironie, která mu z šedých duhovek sálala rovněž. Přesto - nebo možná právě proto - se k sobě hodili. Doplňovali se. Jako dva pomyslné dílky skládačky.
Byli šťastní. Užívali si rodinné pohody tak moc, že si ani nevšimli, že je někdo za okny jejich domu pozoruje. Dva stíny plížící se kolem a nahlížející jim dovnitř. Jeden se šklebivým úsměvem na tváři. Padlý anděl s temnou aurou obestírající celé jeho tělo. Druhý lačně hledící skrz skleněnou výplň s očima lesknoucíma se hladovou touhou.
Chladný vzduch jako by se v jejich přítomnosti stával až bolestně ledovým. Cosi zhoubného a špatného čišícího z jejich pohledů, vyvolávalo mrazení v zátylku. Nedělali nic, jen se dívali, a přesto byla jejich přítomnost jako chycení do sítí, utržení křídel, jako pohřbení zaživa…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama