Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Samota

27. listopadu 2012 v 21:50 | Chensie Ips - Sue Wish |  Extra
Otevírám oči do nového kalného rána a na mysl mi přijde jediné: Jsem osamělá a zničená. Jsem jako motýl, kterému zmačkali křídla. Sedím opřená o hrubý kmen a dívám se před sebe na spousty a spousty lidí.
Oni mě nevnímají. Ignorují mě, ačkoliv já na ně dychtivě první dny volala a prosila je, aby mi řekli alespoň jedno prosté slůvko. Aby mi dokázali, že nejsem na světě sama…
Zkřehlými prsty sevřu lem svého barevného svetříku, na kterém převládá hnědá. Ta barva je tolik podobná spadanému listopadovému listí, které v tichosti tleje vedle mě. Nešťastně se usmívám a vítám nový den, který opět prožiju v tichosti a neodbytné touze nebýt sama.
Alespoň na chvíli chci zas zažít pocit, že mě někdo vnímá. Mluví se mnou. Hladí mě horkými bříšky prstů a věnuje mi křehký úsměv.
Ty víš, jak moc bych si toho vážila…
Milovala jsem společnost a lidi, než jsem skončila na tomhle opuštěném mrtvém místě, kde jsem osamocená a nikdo už mě nikdy neuvidí.
Po tváři mi skane slza, kterou rozechvělými prsty setřu sama. Nečekám, že to někdo udělá za mě, protože nikdo neví, že tu jsem.
Nikdo neví, že opuštěná už několik let sedím u starého dubu a pohlížím z toho místa na hřbitov, kde jsou stejně osamělí lidé jako já. Jen oni mají to štěstí, že na ně lidé vzpomínají, ale na mě už dávno zapomněli.
Mé tělo se rozpadá a každý rok ho země i listy pohlcují víc a víc a zanechávají mě v té osamělosti, kterou už nikdo nepřetrhne…
Každý den tě prosím, abys mě našel a byl zas se mnou. Vysvobodil svou zakletou princeznu z toho dlouhého hrůzného snu a dokázal mi, že i mrtví mají právo cítit něco víc, než jen chlad a samotu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lola Lola | Web | 27. listopadu 2012 v 22:04 | Reagovat

chceš soutěžit o nej blog? přihlaš se --> http://bloody---vampires.blog.cz/1211/soutez-o-nej-blog-prihlasky

2 Johanz z Mallevilu Johanz z Mallevilu | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 22:46 | Reagovat

Pěkné kde ležíš???
http://johanz.blog.cz/1211/smrt [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama