Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Upír vs. člověk - 11. kapitola

23. listopadu 2012 v 14:20 | Chensie Ips - Sue Wish |  2. kniha - Upír vs. člověk
Chester
Proletím hvězdnou oblohou a lehce se dotknu orosené trávy před domem. Za hodinu bude svítat a já nechtěl přes den zůstat bůhví kde. Pohlédnu na tmavě hnědé dveře. Jsou obyčejné, rozhodně ne bezpečnostní, jak se na první pohled může zdát. Dokonce je ani nezamykám, proč také? Upíři stejně vletí oknem, dveřmi moc často nechodí. A lidská bytost by zde byla vítaná jako svačinka.
"Tak tady seš, broučku!" Sotva vejdu a už mi Mia vletí kolem krku a přitiskne se ke mně, jako by mne snad neviděla celý měsíc.
"Neříkej mi broučku!" zavrčím znechuceně. Ona mi vážně dokáže zkazit i tu první vteřinu v mém domě.
"Co se ti stalo?" vyvalí oči na mé krvavé šrámy, které jsem si způsobil tím náhlým útěkem. Jenže já musel utéct! Neměl jsem na vybranou. Ihned mi rány začne svůdně olizovat, až bolestně usyknu a téměř nepříčetně ji od sebe odstrčím. Na tohle nemám náladu.
"Co se s tebou do hajzlu děje?!" prsknu chmurně. "Nikdy jsi nebyla až takhle přehnaně milá," oklepu se.
"Vím, že ti chybí někdo, o koho by ses mohl opřít," zašeptá mi do ucha a jemně mě kousne do lalůčku. "Chtěl bys utěšit?" Zajede mi prsty do vlasů.
Tvrdě ji chytím za zápěstí a zkroutím jí ruku za zády, až fňukne. Je na mě něžná a ke všemu se mnou jedná jako s nějakým mrzáčkem! Já přece nepotřebuji utěšovat!
"Já vím, já vím," vzdychne a špulí rty. "Žádný něžnosti," povzdychne si a znovu se ke mně přitiskne horkým tělem. "Ale co takhle brutální sex plnej vášně?" dráždivě mi přejede jazykem přes rty.
Nemám náladu na její přítomnost, ovšem nabídka sexu mě láká. Zas vybiju své hříšné touhy na někom, kdo se mi nevzmůže na odpor. Zas se mi naskytla možnost si něco dokázat a je to víc než lákavé.
"Tak jdeme, ale jestli mi ještě jednou řekneš broučku, tak ti prokousnu hrdlo!" Hrubě ji chytím za paži a šklebím se tomu jejímu roztouženému cupitání. Jelikož neberu ohledy na její lidskou křehkost ani pomalost, téměř za mnou vlaje a častokrát klesne na kolena, která si otluče o zem.
Do postele ji vhodím téměř ode dveří a užívám si svou moc nad těmihle smrtelníky.
"Roztáhni nohy," zavrčím a než se naděje, přirazím takovou silou, že zanaříká a prohne se v bolesti.
"Ano, Chazzy," šeptá a zatímco se téměř násilně nořím do jejího těla. "Ano, bráško," prohne se ke mně a umožní mi tak ještě hlubší prolnutí našich těl. Je nechutně zvrácená a já to mám rád.
"Sklapni a drž!" zavrčím výhružně a zakousnu se jí do krku, až sebou škubne, ale poslušně drží. Její krev je mnohem lepší, než bývala. Možná je to tím vzrušením, že si ji beru takhle brutálně a ukájím se na ní jako na nějaké masochistce. Díky této divoké jízdě se finiše dočkám brzy.
"Di…" zasténám jí do ucha, abych podpořil sám sebe a ublížil jí.
Zadívá se na mě s ublížeností v očích a téměř cítím její nenávist, která proplouvá skrze lesklé duhovky. "Proč jsi řekl jménem tý mrchy?!" zamračí se a všemožně se brání tomu nepříjemnému pocitu, že jsem ji jen využil pro vlastní účely a ani při tom nemyslel na ni.
S chechotem se od ní odtáhnu a zapnu si kalhoty. Tak to bychom měli.
Posadí se na posteli a natáhne se ke mně v náznaku pohlazení, ovšem vrazí mi facku, kterou bych od ní nikdy nečekal. Od Diany ano, ale od Mii…
Hrubě ji chytím za obě paže a ve tváři se mi zračí tak nepokrytý vztek, že zatne zuby a obrní se proti bolesti.
"Tohle už nikdy nezkoušej!" syknu skrze zaťatou čelist. Ještě ji stačím tvrdě zmáčknout pod krkem, až vyvalí oči a užije si rozkoš čerstvých bolestných ran. Její trápení mě naprosto těší a vynáší mě zpátky do sedla. "Tak už táhni," ušklíbnu se arogantně a dívám se za ní, dokud se klopýtavě nedostane až ke dveřím, které za sebou rázně zavře. Ani si neomyju zaschlou krev, kterou na sobě mám a padnu do postele tak, jak jsem.
Sex s Miou už dávno není to, co býval. Ale to je možná tím, že dříve jsem byl sice hrubý, ale nikdy ne až takhle zlý. Skutečně teď hraju jinou ligu a ona se jen veze. Bohužel pro ni - ne na vlnách slasti, ale bolesti.
Olíznu si zbytek její krve, co mi zůstal na rtech. Zvláštní, má podobnou chuť jako Diina šťastná. Ale Miina krev vždycky byla taková, mírně nasládlejší, než životadárná tekutina těch ostatních bezejmenných, které jsem zabil.
Její krev jsem moc nevnímal, stejně jako její steny a povzdechy, pokud tedy nějaké byly. Ovšem ten vrchol, ten jsem si vychutnal dostatečně. Líbilo se mi, když ji oslovení "Di" tak moc ranilo!
*** *** ***
Z příjemného spánku mě vyruší Diino zoufalé volání. Nechápavě se posadím a zahledím se do tmavých závěsů. Už je opět noc, muselo se setmít teprve před chvíli, jinak bych to nepříjemné slunce cítil v těle jako nějaký žáruplný objekt.
"Dexi!" ozve se zbědovaně znovu.
Proč volá zrovna toho vola?! Vzedme se ve mně vlna žárlivosti a vzteku. Nedá mi to a jdu za jejím naříkáním.
Najdu ji schoulenou a uplakanou v rohu koupelny. Zoufale se snaží setřít si z očí slzy, ale jen si tím po tvářích rozmazává přebytečnou krev.
"To ti tak chybí?" Opřu se o rám dveří a s úšklebkem ji sleduju. Jak dojemné! Jí se po něm stýská! "Jestli chceš, tak já ti od toho tvého utrpení pomůžu," blýsknu špičáky.
Obezřetně mě protne plachým pohledem a stoupne si. Líbí se mi, jak zadržuje dech a snaží se ode mě znovu udržet odstup. Ovšem, nemá šanci.
"Copak?" usměju se, když se namáčkne na dlaždičky. Nemá kam uniknout. Uvědomím si, že jednu věc mi sex s Miou dal. Došlo mi, jak moc chci být zas tím upírem, který jen bere a nic nedává. "Vzdej to, stejně nevyhraješ," zaujatě si prohlížím své drápy a pak ji probodnu krvelačným pohledem, protože díky vůni její krve se zvyšuje i chuť na mou šťastnou krev.
Diana
"Běž sakra pryč!" zatnu zuby a bráním se přívalu euforie, když přijde na krok. Nenávidím, když je tak povýšený a myslí si, že mi je bohem. Kéž bych tu lásku mohla nějak překonat. Kéž bych mu nebyla na pospas. Pitomé upíří feromony! Sjíždím ho zlým pohledem a doufám, že to zabere natolik, abych nemusela absolvovat další procházku svým osobním peklem.
"To říkáš vždy a vždycky také změníš názor," řekne pobaveně a nepřestává se arogantně usmívat. "Chci jen to, co mi patří." Jeho výraz je naprosto majetnický a mně se to hnusí. Namáčkne mě na ledovou zeď a vystrčí špičáky, až sebou zoufale trhnu a zanaříkám, protože se mé tělo oddává jeho zhoubným feromonům.
Neudržím slastný povzdech, když se ve mně pere strach s rozkoší. "Nepatřím ti!" štěknu zuboženě. "Tohle já nechci!" usykávám tvrdě, aby na mě nepoznal nastupující slast.
Tvrdě mě chytí pod krkem, až zalapám po dechu a násilnicky mě políbí na rty.
"Patříš mi! Jsi moje oběť, pamatuješ? To je ten důvod, proč jsi tady!" zašeptá mi do úst a užívá si ten pocit nadvlády.
Z očí mi uniknou slzy, když se mi díky jeho hlasu hlava zamotá a ztěžkne v návalu prosté euforie.
"Prosím, Chestere, prosím!" vzdychnu zoufale. Toužím po každém jeho doteku, byť je sebehorší. "My jsme přece jiní, než ostatní," odevzdaně se mu opřu hlavou o rameno a snažím se popadnout dech mezi euforickými povzdechy.
Z hrudi se mu ozve hladové zavrčení, když jemně olízne stékající pramínek krve z mého krku. "Ne," položí mi prst na rty. "Zklamu tě, ale my nejsme jiní," zavrtí hlavou a v očích má naprostou děsivou prázdnotu. Skutečný upír, který pozbyl city. Který se dokázal vymanit ze zhoubnosti emocí. "Já jsem upír, který chce svou krev," nakloní se ke mně.
Každé jeho gesto mě bolí, protože je bezcitné, sobecké a nutí mě se před ním ponižovat.
"A ty jsi oběť, která mi tu krev dopřeje," vydechne a drápy se prohrábne mými temnými vlasy. "Je to tak prosté," usměje se jako by mluvil o naprosté životní rovnováze. Řekne to takovým způsobem, že se mi to zaryje do hlavy a já upadnu do sladké nirvány.
Miluju tě, spílám tiše v hlavě.
"Miluju tě," sténám hlasitě. Před očima jen obraz svého prince, Chazzyho. Zmateně se nechávám opájet jeho hlasem.
"Dneska nemám chuť hrát si s tvým tělem, chci se opít tvou krví," zavrčí mi pobaveně do ucha a nechá mě upadat do sladkého šílenství.
"Proboha!" zasténám zoufale a prohnu se v euforii. Ale tenhle pocit je tak zvláštní, tak jiný než to bezbřehé okouzlení. Je to Chazzyho jed, hltavě ze mě pije a dopřává mi tak děsivý pocit lásky a rozkoše v mých žilách.
A to mu tu nevěru jako odpustíš, ty zamilovaná huso? Ozve se mé přemýšlivější nitro a nenechá mě vznést námitky.
"To ne!" zaúpím a znovu se pod ním prohnu. On si bere mou krev bez mého vědomí! Jen mě obelhal, tak jako tolikrát! "Ne!" zabrečím a rozklepu se v další euforii. Tělem mi probíhá vzrušení a vlny rozkoše, kterým se nedá ubránit.
Strhne mě pod sebe na studenou zem a rozkošně zamumlá s ústy plnými mé životadárné tekutiny. Zřejmě se mě nemůže nabažit. Sevře mě v náruči tak tvrdě, že se nemohu ani pohnout. Jen mu zoufale držím a dopřávám mu tak skvělou chuť, za kterou dostávám odměnu v podobě zvráceného jedu. Pronikne do mě špičáky ještě hlouběji, až zanaříkám.
Čím hladověji ze mě pije, tím víc na mě působí každý jeho dotek, jeho vůně i jed. Pomalu poznávám, že mířím na vrchol. Tohle se mi ještě nestalo! Je to tak silné, že se pod ním začnu ještě víc prohýbat. Nedokážu být v klidu. Nedokážu se jen tak poddat té nastupující rozkoši. Snažím se odolávat a o to slastnější ten výstup je.
Zoufale vykřiknu a zkroutím se ve spárech orgasmu. Vlévá mi to do žil ohromnou sílu. Zkusím toho využít a odstrčit ho od sebe, trochu se mi to podaří. Na chvilinku. Zahledím se mu do běsnících očí. Je úplně bez sebe, když ho odtrhnu od jeho životadárné tekutiny.
"To jsi neměla dělat!" zavrčí a vrhne se na mě tak zuřivě, až se zajíknu. Přitiskne mě k podlaze celou vahou svého těla, div že se mohu vůbec nadechnout. "Že by se v tobě konečně probrala zase ta moje divoká Di?" zašklebí se a znovu se mi snaží dostat k otevřené ráně, kterou si tak úpěnlivě snažím zakrýt. Znovu a znovu ho od sebe odstrkávám a jeho to příšerně irituje. "Přestaň!" štěkně zle a přitáhne si mě obkročmo k sobě, až jsme klínem klín. "Teď to bude po mém!" zavrčí temně, až mě vyděsí k smrti.
Zeširoka rozevřu oči a vnímám ho se zoufale bijícím srdcem a radostí z jeho přítomnosti. Snažím se mu utéct, ale oproti němu nemám žádnou šanci. Svíjím se a nechávám se divoce líbat, zatímco ze mě rve oblečení. Sotva jsem nahá, dostane se mi mezi nohy, zručně přirazí a zakousne se mi do krku s takovou vervou, že se zhroutím v naprosté rozkoši. Oči slastně zvrátím k nebi a nechávám sebou intenzivně proudit dokonalou euforii deroucí se mi z rozkroku do celého těla jako prudká záhuba.
"Sakra," usyknu slastně. Tak tohle se mi vážně ještě nestalo. Takhle krásné to s ním ještě nikdy nebylo. Prakticky je to můj první orgasmus, který zažívám při milování a je to setsakra nádherné! Nedokážu se z té sladkosti dostat, zatímco mi dává chvíli na vzpamatovanou a tiskne mě k sobě s rozvášněným úšklebkem.
"Jsi první, která se mi udělala při vstupu," usměje se na mě sebevědomým křivým úsměvem.
"Hajzle!" dostanu ze sebe v opadající slasti a nemám ani sílu se bránit, když si mě vášnivě začne brát. Není to nic něžného, ovšem je to tak krásné, že i kdybych měla sílu, stejně bych nechtěla, aby to skončilo. Po chvíli mu začnu vycházet vstříc a povzdychávat mu do rtů. Chci si tuhle jízdu vychutnat. Je ve mně po tak dlouhé době a já se ho nemohu nabažit.

Chester
Je sladká, jak se mi snaží přizpůsobit. Chci se jí znovu zakousnout do krku, ale nemůžu se nabažit jejích přivřených víček a chvějících se rtů, ze kterých vycházejí vzdechy, při kterých mi pokaždé zatrne ve slabinách. Nakloním se k ní a jazykem proniknu mezi její pootevřené rty. Zaboří ruce do mých vlasů, hraje si s nimi, laská je prsty a já… ji nechávám…
Svou dlaní jí zezadu zajedu do vlasů, zatímco druhou se opírám, abych na ni příliš netlačil. Líbí se mi, když se mi se vší vervou i něžností věnuje. Nechávám ji dokazovat mi, jak moc mě potřebuje. Jak moc mě miluje. Občas zvrátí hlavu v záchvatech rozkoše a znovu se mi oddá. Když se blížíme oba ke svému vrcholu, nešetrně mě kousne do krku, jako by mi snad chtěla vrátit mé počínání. Šklebivě se uculím a zavrčím ji v rozkoši do ucha, zatímco přirážím. Když přijde její druhý výstup, zakloní hlavu v přívalu slasti, popelavé oči rozšířené a hluboko zabodnuté do těch mých. Vykřikne mé jméno a v tu chvíli zavřu oči a propadnu se do vlastního hříchu, divoce zakousnutý v jejím hrdle, aby mi neunikla žádná kapička té nejšťastnější krve na světě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna náročná Slečna náročná | 14. září 2013 v 14:24 | Reagovat

Upíři stejně vletí oknem, dveřmi moc často nechodí. – Proč vlastně? Já vím, tak chtěly jste tam mít něco jinak, a pak taky tam něco musíte psát. Ale když už ho Oscar učil tomu slušnému chování a správně mluvě, neměl ho taky naučit, že chodit okny je nezdvořilé? Když už tam mají být popsány nějaké rozdíly mezi upíry a lidmi, ať jsou podstatné. Protože vy jste se těm podstatným úplně vyhnuly a vyprávíte o hloupých maličkostech jako je létání oknem. Co takhle způsob přeměny, důvody, proč upíři nesmí mít emoce? Nebo třeba vysvětlete pořádně tu šťastnou krev. Chester má v těle údajně nějaký léčivý jed, tak proč nevysvětlíte, jak je možné, že na někoho působí a na někoho ne? Jasně, šťastná krev, ale to není odpověď – vzhledem k tomu, že jste o ní neřekly víc, než že je následkem toho, když se oběť zamiluje do upíra. No, jenže krev je skutečná, hmatatelná, láska je... Vyzní to prostě jako kouzlo, což je asi nežádoucí. Kdybychom byli třeba v Harry Potterovi, nebo v Času čarodějnic, beru to. Jenže tady všechno vypadá velmi exaktně a snaží se to tvářit, že upíři jsou normální součást společnosti, kterou lidé znají – vzhledem k tomu, že Dianu vůbec nepřekvapilo, že se setkala s upírem. Tak jsou tedy asi upíři právoplatnou a známou složkou společnosti. Takže bych očekávala, že se tam bude operovat s DNA, hormony jako je oxytocin a podobně. Když už, tak pořádně! A to platí i pro ten váš trapas s tím, kolik krve upír denně vypije. Klidně, ať si vypije i 300 ml denně, ale pak se oběti prostě musí točit. Kromě toho, ti co pravidelně darují krev, většinou berou doplňky stravy bohaté na železo a další prvky, které tělo během odběru krve ztrácí. Je toho straně moc a vás 90 %, co by tam bylo vhodné dát, ani nenapadlo. To je dost vysoký level amatérismu.

Zadívá se na mě s ublížeností v očích a téměř cítím její nenávist, která proplouvá skrze lesklé duhovky. "Proč jsi řekl jménem tý mrchy?!" zamračí se a všemožně se brání tomu nepříjemnému pocitu, že jsem ji jen využil pro vlastní účely a ani při tom nemyslel na ni. – Proč ji to ještě pořád udivuje? Vždyť už moc dobře ví, jak se to má, ne? To by musela být úplně blbá, aby měla dojem, že k ní Chester něco cítí. Jednání a smýšlení vašich postav nedává žádný smysl.

Sex s Miou už dávno není to, co býval. Ale to je možná tím, že dříve jsem byl sice hrubý, ale nikdy ne až takhle zlý. Skutečně teď hraju jinou ligu a ona se jen veze. Bohužel pro ni - ne na vlnách slasti, ale bolesti. – Ehm, jak zlý je teď? Že ji sem tam chytne pod krkem? Ale no tak, to se snad krutý upír vzmůže na víc, ne? Vždyť ji ani jednou neuhodil, nezpůsobil jí vážné zranění. Ale je to zábava, jak on furt tvrdí, že je horší a horší a jaká je bestie, a když to člověk tak čte, má dojem, že je jako ty puberťáci, co je obdivuje pár lidí ve třídě a oni už se vidí stejně slavní jako Christina Aguilera. Ale ano, je samozřejmě hrozivě kruté, když vám při sexu někdo řekne jménem jiné ženy – přestože víte, že tu jinou ženu miluje a po vás se chce jen sex. Jak... ďábelské? *chechtá se*

Kéž bych tu lásku mohla nějak překonat. Kéž bych mu nebyla na pospas. – Jedno slovo: Odejdi!

On si bere mou krev bez mého vědomí! Jen mě obelhal, tak jako tolikrát! – Jsi vzhůru a víš, že si ji bere. Tak jak to myslíš, že bez tvého vědomí? Možná tak bez tvého souhlasu, ale bez tvého vědomí těžko.

"Přestaň!" štěkně zle a přitáhne si mě obkročmo k sobě, až jsme klínem klín. – Až jste co?

Teď moc nechápu, proč před tím Chester tak vyděšeně utekl? Myslela jsem, že to bylo, protože si všiml, že je těhotná. Ale vůbec se podle toho nechová, takže tím to asi nebylo. Proč by dělal, že nic, to nechápu. Nedávalo by to smysl. Takže fakt netuším, co ho tak vyděsilo?

A pocity ze čtení: http://static.tumblr.com/49d4f978a5cb616ecd721fc41635b3ec/ilufik3/L1Wmqmfrc/tumblr_static_wth2.gif

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama