Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Upír vs. člověk - 14. kapitola

23. listopadu 2012 v 14:22 | Chensie Ips - Sue Wish |  2. kniha - Upír vs. člověk
Diana
Ani nevím, jak se mezi nás dostane Chester, ale náhle tu je a vší silou ode mne rve Miu. Už to není tak lehké, protože Mia už není žádná lidská dívenka, se kterou mohl tak lehce a snadno manipulovat podle svého chtíče.
"Už jako člověku jsem ti říkal, že máš Dianu nechat na pokoji!" zavrčí hrdelně, až se mi na těle postaví všechny chloupky. Ano, musí jednat velmi upířím způsobem, ale tu slabou část mě to víceméně děsí! "A platí to i teď!" sykne vztekle, zatímco Miu třímá za paže a snaží se ji ode mě udržet. "Nemáš na ni jako na kořist prostě nárok! To si zapamatuj!" Z očí mu srší hromy blesky. Vím, jak je žárlivý, co se týče práva na vlastní oběť. Nikdy v sobě tu majetnost nedokázal potlačit.
"Já mám ale hlad," zakroutí se před ním a probodne mě krvelačným pohledem, až se znechuceně oklepu.
Snažím se nevnímat tu mrazivou bolest, ten naprostý chlad. Jako by mé tělo pozbylo veškeré lidské teplo!
"Vím, že máš hlad," zavrčí mírněji. "Vezmu tě do města a naučím tě lovit, ale teď vypadni a počkej na mě venku!" řekne nekompromisně. Sice se Mia ještě chvíli ošívá, ale jelikož zjistí, že ji ke mně Chester asi vážně nepustí, neochotně poslechne a zmizí. "Di," obrátí se na mě s vyceněnými špičáky.
Klesnu na zem a nutně se musím opřít o stěnu a zkusit se nadechnout, ovšem ten mráz mě rdousí.
"Lásko, já ti to vyléčím," usměje se na mě.
Jelikož jsem totálně vyděšená, vnímám všechnu jeho snahu jako naprostou absurditu, protože v něm konečně vidím toho děsivého upíra, kterým pro mě měl být hned ten první den, kdy jsem ho poznala. Nikdy bych tu teď nestála, kdybych nebyla tak naivní a drzá. Na druhou stranu bych ale nikdy nepoznala lásku.
"To bolí!" škytnu. "Moc to bolí," zanaříkám. Nemyslím jen fyzickou bolest, která mi zastavuje srdce, ale rovněž tu psychickou, která ve mně vybuchuje a ničí mě.
"Já vím, Di. Zahojím ti to." Jeho hlas je hřejivý, když mě k sobě konejšivě přivine. Ihned mě z jeho ledové náruče zatrne v páteři a rozechvěju se. Jemně mi nakloní hlavu na stranu a chce se mi zakousnout do mé neporaněné pokožky.
Jakmile se mě dotkne rty, zoufale sebou trhnu.
"Co se děje?" Líbá mě jemně na krku.
Jsem napjatá jako luk a bojím se poddat.
"Bude to bolet!" zapláču. Vím, že bude! Sakra, určitě k ní něco cítí - po tom všem, co s ní teď před mýma očima prováděl! Ovšem, že se do ní zamiloval! Jak by mohl milovat mě, když jsem na něj pořád taková zlá! Navíc ona … vypadá fakt, jak bohyně sexu!
Jak by mě mohl mít stále rád?! Dožaduju se nějaké duševní podpory.
Stále? Ozve se přihlouple, až sprostě zanadávám.
"Nebude, věř mi…" zašeptá mi něžně do ucha. "Víš, co k tobě cítím… A to se nezměnilo."
Lháři! Chce se mi ječet, ale nedokážu to. A tak prskám jen ve svém černém nitru. Ale já tolik potřebuju jeho lásku! Tolik chci věřit těm lžím. Lehce mi přejíždí rty po krku, jako to dělal jí a to já nechci!
"Tak už mě sakra kousni!" zabrečím. Nechci žádné jeho ulhané polibky! Když ucítím, jak mi jeho špičáky bodavě protínají kůži a rvou se k tepně, strachy sebou cuknu a náhle se propadnu do rozkoše. Fyzickou útrpnost nahradí paličatá radost jeho jedu. Plíží se mi v žilách jako horká a dychtivá láva. "Chazzy," vydechnu úlevně.
Hned mě k sobě přivine ještě blíž. Nechávám ho užívat si mé krve a snažím se mu dopřát o tolik lepší nektar, než pro něj měla Mia! Když cítím, že je toho na mě moc a já bych se mu v náručí div nerozplynula štěstím, odstrčím ho. Jako by to nebylo jen uzdravování… Jako bychom si téměř snažili vyznat si skrze ty němé doteky lásku.
"Počkej, já jsem ještě neskončil," zavrčí jemně a nepustí mě, když se od něj chci odpoutat. Když se ale nakloní s roztoužeností v očích pro polibek, uhnu. "Co zase je?!" svraští netrpělivě čelo.
"Já," otevřu pusu a zas ji po jednom obyčejném slůvku zavřu. Chtěla bych mu to všechno vyčíst do posledního slova, ale copak na to mám nárok? Sama jsem to chtěla.
"Proč se bráníš, Di?" nechápe, že se nepoddávám jeho něžnému mazlení. Vážně se překonává a zahrnuje mě tak jemnými a krásnými doteky, že bych mu nejraději bez přestání šeptala zamilovaná slova.
"Nebráním," vydechnu a ponořím se do jeho úst, abych mu oplatila jeho dlouhé polibky, které se po chvíli stávají nenasytnějšími. Hbitými prsty mi vyhrnuje tričko a dotýká se mě na podbřišku.
Protne mě tak spokojený pocit, že se div nezalknu.
"Ne!" usyknu, když se mě za stálého líbání snaží dotlačit do Miiny postele.
"Ne?" zopakuje rozechvělými rty.
"Tady ne," zavrčím mu do rtů a chci se mu vyvléknout.
Ovšem on udělá pravý opak. Popadne mě do náruče a za stále rozkošeplnějších polibků mě odnese do mého pokoje. Pomalu mě položí na postel a vloudí se mi mezi nohy. Z těch jeho divokých polibků pociťuju mravenčení v klíně a mírně mě to děsí.
"Copak?" zúží oči, když ho tvrdě chytím za ramena a vší silou ho od sebe odtáhnu.
"Já nechci," řeknu jasně a zamračím se.
Nic neřekne, jen se mu ve tváři objeví zvláštní soustředěný výraz. Než zpozoruji tu změnu, nechápavě ho probodávám pohledem.
A pak to ucítím. Jako by mi po těle pobíhaly stovky nedočkavých prstů a dostávaly se mi až pod kůži. Znásobuje to jen to mravenčení, které v jeho blízkosti vždycky pociťuju.
Vzduch v místnosti jako by byl nasycený jeho božskou vůní, ze které se mi zamotá hlava, a já se slastným výdechem padnu nazpět do peřin a zmateně s přiblblým úsměvem na něj shlížím. Ta radost proudící mi v celém těle je naprosto dokonalá.
"Tak se mi to líbí," zasměje se a donutí mě zasténat při tónu jeho hlasu. Jako by mi dopřál výlet na Měsíc.
Naučil se ovládat ty zatracený feromony, prskne cosi uvnitř mě.
To je fuk. Mně je nádherně…
Podvodník! Zlobí se a nakrucuje se, zatímco na něj se šťastnou tváří shlížím. Odmítni ho! Rozkazuje panovačným hlasem.
"Chci tě," zašeptám okouzleně.
Jen se hřejivě rozesměje a já se pod taktovkou jeho smíchu propnu a oddám se své touze. Obejmu ho kolem pasu a přitáhnu k sobě na milimetr, zatímco se mu bezmyšlenkovitě začnu dobývat do kalhot.
"Nespěchej," řekne zastřeným hlasem, a zatímco mě svléká, tak líbá každou část mého těla, kterou se mu podaří osvobodit z oblečení. Kůži mám díky jeho konání v jednom ohni.
"Už to nevydržím!" usyknu slastně, zatímco se pod ním svádivě svíjím.
Jen se tiše zasměje a vnikne do mě. Být s ním jedno tělo je naprosto dokonalý pocit! Ihned mě zaplaví vlna rozkoše, kterou vnímám s otevřenýma očima a hlasitým sténáním jeho jména.
"To byl první," zavrčí mi namyšleně do ucha a začne se mi plně věnovat. Tahle jízda je hodně divoká, ale i tak plná něžností, které si vzájemně oplácíme. Když se znovu došplhám na vrchol, propnu se mu naposledy vstříc a vykřiknu jeho jméno. Podaří se nám dosáhnout rozkoše chvíli po sobě, takže se můžu kochat pohledem na jeho zastřené oči a slastný výraz. Je to pro mě ta nejkrásnější chvíle, protože on vypadá tak nádherně, že bych ho v tomhle uvolňujícím okamžiku chtěla zachytit na věčnost.
"A druhý," udělá s úsměvem pomyslnou čárku, když se vydýchá po náročném výstupu.
"Děláš to takhle u všech?" prsknu mírně pokořeně.
"Hele, lásko, buď na mě milá, nebo na tebe použiju svou vůni," pohrozí mi s vyceněnými zuby a do dlaní uchopí kalhoty.
Chester
"Vidím, že se jí nemůžeš dočkat," ušklíbne se a zabalí se do deky. "Pěkně se na ni třeseš," prskne žárlivě, až mě to pobaví. "Byla bych ráda, kdybys na mě ty svoje feromony přestal používat," upře na mě svůj ohnivý pohled. "Je to dost sprostý, sakra! Brát někomu vlastní vůli," zamračí se a smutně vzdychne, abych věděl, že tohle podvádění jejího těla ji asi vážně štve. Cítí se zneužitá a já nechápu proč. Vždyť se jí to líbí!
Jen se k ní lehce nahnu a políbím ji na tvář, zatímco kalhoty upustím na zem.
"Tobě se to snad nelíbí?" zatvářím se jako neviňátko. "Mně se to hrozně líbí! Nemůžu se tě nabažit, především když jsi mi tak oddaná a zalykáš se slastí," zašeptám jí do ucha a použiju trochu svých "kouzel". Tohle ovládání je pro mě dokonalé. Netýrám ji tím a přesto mám pocit, že mi patří úplně celá.
Ihned radostně vydechne a zvrátí hlavu. Jemně se rozklepe, zatímco bojuje s tou euforickou slabostí.
"Copak ti nevadí, že to nejsem já?" zašeptá se zastřeným pohledem. "Že to nedělám proto, že bych skutečně sama chtěla?"
Trochu se zarazím. "Jak to, že to nejsi ty?" zamumlám zaraženě. "Jsi to ty, jenom ti trochu pomáhám," hledím jí do šedých duhovek a nechávám opadat všechnu tu rozkoš, kterou jí nabízím. "Chceš snad říct, že jsi to ani jednou nechtěla?" zamračím se, protože taková skutečnost se mi zrovna nezamlouvá. "Ani podvědomě?" doluju z ní odpovědi.
"Samozřejmě, že jsem to chtěla!" provokativně se na mě ušklíbne. "Ale ty mě ovládáš - nutíš mě dělat věci, do kterých bych se jinak tak nehrnula. Bylo by to přece o tolik krásnější, kdybychom to chtěli oba a svobodně," zadívá se mi s naprostou nevinností do tváře. "Nemyslíš?" Obličej jí září zamilovaností a na mě to vytváří nepříjemný tlak. "Musíš přece cítit, jestli se tě dotýkám jenom, když mě k tomu vyhecuješ obyčejnými feromony a protíná mě chtíč, nebo když jsou to doteky z lásky," řekne a láskyplně mě políbí na ústa, až přivřu oči a bohužel musím připustit ten rozdíl.
Vzpomenu si na náš první sex. To bylo vlastně jedinkrát, kdy jsme to chtěli oba stejně. To, co přišlo potom, bylo způsobeno mými feromony, ať už úmyslně či neúmyslně. Trochu mě to zaskočí.
"Promiň," dostanu ze sebe. "Ta Miina přeměna se mnou trochu zamávala," omlouvám se za to, že se chovám jako upír. Nemyslitelné!
"Seš takovej, co ses vrátil z knihovny," pokrčí rameny a poodsedne si ode mě. "Jak je to vlastně mezi náma?" zvedne obočí a zadívá se na mě takovým způsobem, jako by snad doufala v nějaký šestý smysl a schopnost čtení myšlenek.
Pozoruju její popelavé oči a je mi z toho všelijak.
"Jak bys chtěla, aby to mezi námi bylo?" odpovím otázkou.
Protne mě nedůvěřivým pohledem a pak se přeci jen dokope k odpovědi, v což jsem ani nedoufal. Většinou zarytě mlčí a nechává mě, ať si na to přijdu sám. Je pro mě někdy tak tajemná, až se mi svírá hrdlo, ale nemohu popřít, že by se mi to nelíbilo.
"Chci tě takovýho, jaký jsi byl před rozchodem," zašeptá zoufale a odvrátí zrak. "Ale tobě by to asi nevyhovovalo," ušklíbne se zlomeně. "Jsi upír, já jen člověk. To není pro vztah moc idylický. Každej z nás potřebuje něco jinýho, ať už v lásce nebo v životě," pokrčí rameny jako by mluvila o něčem, co není až tak závažné. Jenže ono je. Dokonce dost… Vždyť to je jako by se orel zamiloval do polní myši nebo lev do antilopy! Je to prostě proti přírodě… Jenže i takové absurdity se stávají… "Jakou bys mě chtěl mít?" pípne téměř neslyšně, jako by se bála cokoliv říct. Jako by opět něco skrývala a já, abych se po odpovědi pídil sám.
"Jakou bych tě chtěl mít?" zamyslím se. "Takovou jako na začátku," odpovím bez dlouhého přemýšlení. "Prudkou, bezprostřední a hádavou," usměju se a zvážním. "Já hlavně chci, aby ses nebála být sama sebou. Bez ohledu na to, jak moc u toho budu skřípat zuby. Nemusíš se bát, že ti ublížím. O tom ses ostatně mohla přesvědčit za poslední dny už několikrát. Nedokážu na tebe být zlý," pohladím ji po tváři. "I když potom, co teď poslouchám, tak mám pocit, že snad nedělám nic jiného," svraštím obočí.
Poťouchle se na mě usměje a evidentně ví, že je pěkné kvítko a dokonce se v tom i vyžívá. A to se mi na ní moc líbí. Nemusím mít obavu, že by se ve světě ztratila.
"Nebojím se tě," blýskne v širokém úsměvu bílými zuby. "Jen to asi fakt někdy přeháním, no," odfrkne na oko kajícně. "A nechci, abys mi zase odešel." Tentokrát se mi zadívá do očí s naprostou upřímností. Zračí se v nich oddanost, láska a ten uboze se třpytící strach, schovávající si za zády beznaděj.
"Na tu hádku už nemysli," zamručím a políbím ji, jelikož mi dojde, že jsem jí odpustil už dávno.
Vděčně mě probodne pohledem a láskyplný dotek mi oplatí. Kdo by řekl, že jako upír budu někdy něčeho takového schopný?! Nezvládal jsem to snad ani jako člověk a teď…?
"Ale vážně mi ubližuješ," povzdychne si marně. "I když neuvědoměle…" Posadí se mi do klína a doširoka roztáhne ruce, jako by se mi odevzdávala. "S tím už se budu muset naučit žít!" prskne a provokativně se na mě zakření. "Ty se holt nezměníš," povzdychne si hraně a pak najednou zvážní. "A věrnost ti…" Její hlas se náhle vytratí a zbude po něm nepříjemné prázdno.
"Promiň, Di," pokrčím rameny a nechám ji, aby se ode mě odtáhla. "Je to jen čistý chtíč, neumím se ovládat," řeknu a s nepříjemným pocitem v hrudi sleduji, jak se choulí do sebe. "To ostatní mám jen pro tebe," usměju se a pohladím ji po koleni.
Zmučeně mi úsměv oplatí, ale je v tom velká dávka zoufalství a to se mi nelíbí.
"Ale uvědomuju si, že to není správný. A nechci ti tím ubližovat," dodám, abych v její tváři našel zas něco lepšího, vroucnějšího, co mi dělá dobře.
"Vím, že nechceš," řekne prostě a zahledí se do noci za oknem. "Copak bych ti nestačila?" podívá se po mně v naivním dětském zasnění, jako by snad věřila ještě na velikonočního zajíčka či Mikuláše.
"Já nevím, nikdy jsem si nepotrpěl na monogamii," nepříjemně se ošiju a ve tváři se mi objeví provinilý výraz. "Ty bys to vážně chtěla?" zachraptím a maličko se mi při té myšlence sevře hrdlo. Bylo by to tak definitivní! Mít jen ji a už žádnou jinou… I když vlastně, co by mi s ní scházelo?
"Co myslíš?" odfrkne ohnivě a přivine se ke mně, aby mě mohla hrubě kousnout do krku. "Třeba bys to mohl jenom zkusit, jestli by ti to nevyhovovalo," zkouší mě přemlouvat, zatímco mě kouše a laská na holé kůži.
Přivřu víčka a vnímám ty rozpolcené pocity. Chvíli je něžná, chvilku zas zákeřná. Plně splňuje mé požadavky.
"Nechci tě do toho nutit," broukne a něžně mi olízne obrys ucha a foukne, až se lehce rozechvěju. "Ale mě to bolí," zakousne se mi do krku tak silně, že usyknu bolestí.
"Co bych pro tebe neudělal," vzdychnu odevzdaně a vezmu její tvář do dlaní, abych ji políbil. Propadneme se tomu polibku víc, než jsem měl v plánu. Přitiskne se mi ke klínu takovým způsobem, že ve mně znovu vyburcuje touhu. Pohrává si s mými rty, zatímco mi vjíždí do vlasů. Moc dobře ví, jak jsem citlivý na doteky ve vlasech.
"Budu se snažit ti tu oběť vynahradit," zašeptá mi svůdně do ucha, zatímco se mi chvěje v náruči. Zapojuje do laskání našich rtů více jazyk a zuby, až z toho začínám mít značné pnutí v kalhotách, přesto ji trochu popíchnu.
"Vážně to chceš?" brzdím ji. "Víš, nerad bych na tebe zas nějak negativně působil," usměju se křivě. Ani neotevře oči a znovu se ke mně přivine.
"Ztichni a dělej, co chci!" zavrčí a stáhne mě do peřin. Když se na mě obkročmo posadí a naše polibky jsou ještě divočejší, začnu ztrácet poslední kousky soudnosti. Sama si na mě přisedne, což bych od ní zrovna nečekal a vydrážděná na maximum se na mě sama začne pohybovat.
Hladím ji po zádech a obkresluji drápy její křivky, zatímco se na mě ladně vlní.
Stydlivě se na mě kření a cení zuby, aby zahnala plachost, pokud vůbec nějakou má. Tuhle polohu spolu zkoušíme poprvé a šikovnost ani zápal jí rozhodně neschází. Ve tváři se jí odráží její momentální spokojenost, a když se přiblíží k vrcholu, kdy stačí už jen pár pohybů, aby vykřikla rozkoší, nahne se ke mně a kousne mě do krku takovým stylem, že na chvíli přestanu úplně vnímat okolní svět.
"Chazzy," usykne mi slastně u ucha, když se v ní rozbouří uspokojení.
Zúžím pobaveně oči a dostanu ji pod sebe tak, abych ji mohl pod svým tělem uvěznit.
"A teď jsem na řadě já!" usměju se ďábelsky a se vší divokostí, kterou v sobě mám, si ji beru. Sám jsem zvědavý, jak to bude snášet. Tenhle upíří sex s city jsem na ni ještě nezkoušel, ale ona přivykne nové situaci celkem rychle. Sice se mi nezvládá prohýbat vstříc, jako by to třeba dokázala Mia, ale rozkošně se pode mnou zalyká a chvěje se s příjemným strachem v hrudi, který je pro ni v tuto chvíli spíš jako afrodisiakum.
Tím, že cítím její pocity, si mohu dovolit trochu riskovat a děsit ji natolik, aby se pode mnou zalykala bezpečnou obavou i rozkoší. Před vrcholem zakloní hlavu a téměř křičí mé jméno do světa. Lepší pocit, než je tenhle téměř neznám. Připadám si v tu chvíli jako ten nejlepší ze všech. Sám svůj slastný výstup zažiju chvíli po ní a přitisknu se na ni tak silně, až zalapá po dechu.
"Neublížil jsem ti?" zeptám se udýchaně a stále ji pod sebou něžně vězním a hladím, drobnými polibky i doteky se jí snažím vynahradit tuhle rychlou jízdu. "Nechal jsem se moc strhnout," zadívám se jí vyčkávavě do očí.
Jen se na mě zamilovaně usměje a zavrtí hlavou. Když mi spokojeně vzdychne v náruči, už ty myšlenky házím za hlavu. Je moje a snese i můj nejvášnivější chtíč. Nemá žádné připomínky jako moje drahá sestra. Ušklíbnu se pro sebe v duchu.
"I když," zašklebím se pobaveně. "Ty jsi taky nebyla moc něžná," vzpomínka na její brutální kousnutí mě pobaví. "Prý ztichni a dělej, co chci," rozesměju se. "Vypadáš jako skleníková květinka a přitom," zašklebím se na ni.
"Zvykej si," houkne pobaveně a protáhne se mi. "Já myslela, že ty tohle rád," vyplázne na mě provokativně jazyk.
"To ano, ale také mám rád v posteli převahu a ty se nějak podezřele rychle učíš," přiznám. "Doufám, že za mě vážně nikdo v době mé indispozice nezaskakoval!" řeknu a probodnu ji zamyšleným pohledem.
"Jasně, každej den někdo jinej!" odfrkne a zvrátí oči v sloup.
"No to mi neříkej ani z legrace!" kousnu ji sadisticky do ramene, až sebou cukne.
Chce se na mě vrhnout a oplatit mi to, ale další kolo nám bohužel dopřáno není. Vyruší nás Miin křik.
"Do hajzlu, já na ni úplně zapomněl!" zavrčím nenadšeně a rychle vystartuji z postele, až se Di kysele zašklebí. "Nezlob se, ale musím ji teď hlídat, jinak nás oba dostane do nějakého maléru," pokrčím omluvně rameny a jen v kalhotách za ní vyběhnu do obýváku, kde je centrum hluku.
*** *** ***
Jako první zpozoruju hrůzu pouštící Miu, která útočí na bezbrannou kořist. Je to muž podobné postavy jako já. S blond vlasy a pronikavýma modrýma očima, kterými po mně nenávistně blýskne a na okamžik zbledne, jako by se zarazil. Potěšeně sleduju, jak si hraje se svou dnešní obětí. Natolik se do toho zaberu, že mi unikne Di, která se přižene z patra.
"Mio, táhni od něj!" zakřičí a stoupne si před oběť.
Ona ho snad brání, do hajzlu!
"Vypadni od mýho žvance!" vyjekne Mia a prudce se po ní ožene drápy.
"Ne!" sykne Di a drze dá ruce v bok.
"Di, prosím tě," blahosklonně se na ni usměju. "To je Miina oběť," dojdu k ní tichými kroky a obejmu ji kolem ramen. "Tak pojď," chci ji odtáhnout, ale ona se mi vysmekne a padne do náruče toho vola! V tu ránu mi pohled zrudne a nejraději bych ho zabil sám, protože ji k sobě obranářsky přivine, jako by ji přede mnou chtěl snad bránit!
"Tak si je podám oba!" zavrčí nadšeně Mia, zatímco on ji k sobě těsně vine!
Nevím, o koho se starat dříve. Jestli o rozběsněnou Miu, nebo Di, která z nepochopitelných důvodů brání oběť. I když v tuto chvíli to spíš vypadá tak, že on skutečně ochraňuje ji! Zamračím se a přikročím k nim, abych ji vytrhl z jeho náruče.
"Pusť mě!" smýká sebou a drží se ho zuby nehty, ale přece jen se mi podaří ty dva od sebe dostat a Mia učiní výpad, který se jí konečně vydaří.
"Co blázníš?" dívám se nechápavě na Di, které po tvářích stékají potoky slz.
"Ať ho nezabíjí!" zašeptá zoufale, zatímco se bezmocně chvěje.
"Proč ne?" optám se zmateně.
"Vždyť je to člověk jako já!" rozbrečí se a vytrhne se mi z objetí.
"Ale Di, prosím tě," usměju se na ni jako na malé dítě a radostně pozoruju, jak se z něj Mia živí. "Pro nás je to přece úplně přirozené." Znovu ji přitáhnu do své náruče, kde sebou začne okamžitě trhat. Nitrem se mi prožene taková vlna jejího zoufalství a bolesti, že ji přeci jen pustím.
"Pusť ho, ty mrcho!" křičí, zatímco ji držím za ruku, aby se na ni hloupě nevrhla. Prohrála by, ona přece musí tušit, že proti Mie nemá šanci! Nezvládla ji ani, když byla ještě člověkem a nyní by to pro ni byla jistá smrt. "Ať přestane!" zakřičí na mě panicky a svými malými pěstmi mě začne bušit do prsou. Oči má rozšířené hrůzou a neustále jí z nich stékají zoufalé slzy. Tvář má sevřenou v horečné obavě, ale nikoliv o sebe, ale o něj, do hajzlu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama