Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Upír vs. člověk - 16. kapitola

23. listopadu 2012 v 14:26 | Chensie Ips - Sue Wish |  2. kniha - Upír vs. člověk
Chester
Když vejde do pokoje, zúžím víčka, protože má uslzené oči a tvář semknutou pochmurným žalem. Je celá uplakaná, ačkoliv se to snaží skrývat, jako vždy.
"Co se děje?" postavím se a dojdu až k ní. "On ti něco udělal?" zatnu čelist.
Jen zbrkle zavrtí hlavou a z očí jí vytrysknou další slzy.
"Tak co se stalo?" jemně s ní zatřesu. "Jestli na tebe jen sáhnul, tak!" Ihned mě zachvátí vlna vzteku a začnu vidět rudě.
"Ne, ne," dostává ze sebe mezi vzlyky.
"Co ne?" Zase abych z ní všechno páčil. Jakmile se zasekne, nikdy z ní nezískám žádné informace, ať se o to pokouším jakkoliv. "Půjdu se za ním podívat," syknu, ale jen co vykročím ke dveřím, chytí mě za rukáv a zadívá se mi do očí uplakaným prosebným pohledem.
"Prosím, ne," utírá si slzy. "Nech ho být," řekne zoufale a chvěje se.
"Neboj se," vysmeknu se jí a rozzuřeně nasaju vzduch, abych věděl, kde se nyní pohybuje.
Najdu ho v obýváku. Sedí na zemi, schovaný za pohovkou, jako by si myslel, že tam ho nikdo nenajde.
"Co jsi jí udělal?!" zahřmím a jednou rukou ho vytáhnu za límec na nohy.
Cuká sebou, ale nemá šanci. Druhou rukou ho prudce drapnu pod krkem, až zalapá po dechu. Dám si hodně záležet na tom, abych ryl drápy do čerstvé rány. Usykává bolestí, která se zračí v těch jeho pitomých očích, ale pohledem mě protíná natolik sebevědomě, až mi to trochu vadí. Další, který se přede mnou neklepe bezmocností a zoufalstvím.
Co se s těmi kořistmi poslední dobou stává, že jsou tak trapně statečné?! Syknu vztekle v duchu a ještě víc ho poraním.
"Já nic," odsekne. "Di bych neublížil," protne mě nenávistným pohledem.
Dává mi najevo, že kdyby chtěl někoho zabít, byl bych to stoprocentně já.
"Sám se zamysli, jak se k ní chováš, ty zrůdo," sykne drze, až ho stisknu natolik, že se nemůže nadechnout.
Z úst vycením v hrůzném gestu špičáky. Za tyhle svérázné řeči bych mu nejraději zlomil vaz a jeho krví si vymaloval ložnici!
"Chazzy, pusť ho!" slyším její zoufalý hlas, ale nevšímám si toho.
"O čem to tady do hajzlu mluvíš?!" nechám ho nadechnout.
Jen, co se rozdýchá, provokativně se ušklíbne. "Nebrečí kvůli mně, ale kvůli tobě," sykne s naprostým znechucením. "Trpí jen díky tobě!" Tvrdě se mi dívá do tmavých očí bez sebemenšího strachu, ale za to s naprostou nenávistí a zuřivostí. "Jestli ti na ní skutečně záleží, začni se k ní chovat tak, aby nemusela trpět," sykne klidněji.
Jeho slova mě překvapí.
O čem se tu spolu do hajzlu bavili?! Pohledem střelím po ubrečené Di, která postává vedle nás a zoufale zatíná dlaně v pěst.
"Prosím, nech ho!" chytí mě za paži, když se mu znovu zaryju nehty do obvazu.
"Ty mi nebudeš říkat, jak se k ní mám chovat! Ona je moje!" Můj hlas zní zlostně a nenávistně, ale i když mě to stojí neskutečného přemáhání, nakonec ho přece jen pustím.
Jakmile se sesune k zemi, tak se k němu Di ihned vrhne.
Obličejem mi prolétne bolestný škleb, ale pak ho zaženu. Tělem mi vibruje nesnesitelná zášť, která mě nutí buď utéct, nebo zabíjet. Rozhodnu se pro tu první variantu a zmizím do lesů.
*** *** ***
Opírám se hrubou kůru vysoké borovice a bez zájmu pozoruju Miu, která se živí již třetí srnou. Její apetit mě trochu děsí. Na nového upíra je až příliš hladová. Ovšem, víc mě trápí Di a ten nový machr, ke kterému se má více, než jsem schopný unést. Měl jsem ho zabít, když jsem měl možnost. Teď už to udělat nemůžu, ztratil bych nejspíš i ji.
V hrudi cítím podivné zlověstné bodání, ale netuším, odkud se ve mně bere. Diino není, až velmi dobře jsem se ty její emoce naučil rozpoznávat. Vytanou náhle a většinou jsou pro mne otevřenou knihou, protože jen v tom případě mám možnost ji poznat. Zdá se na povrchu jiná než uvnitř, ale já doufám, že k ní jednou cestu najdu a ona dá mi možnost poznat, jaká doopravdy je.
"Cože?" zadívám se směrem k Mie. Zdá se, že na mě mluvila a já byl natolik ponořený do sebe i svých myšlenek, že jsem ji nevnímal.
"Ptala jsem se tě, jestli nemáš hlad," ušklíbne se a posadí se mi obkročmo na klín.
Je to trochu komická otázka, když mě živí skutečně kvalitní šťastná krev. Ale jak dlouho ještě? Vytane mi náhle zákeřně v mysli. Ihned takovou myšlenku zaženu.
"Ale na jídlo ty máš vlastně tu svou Di," poposedne si a vjede mi prsty do vlasů.
Chytím ji prudce za zápěstí a nedovolím jí, aby se mně dotýkala.
"Kdy na ní vlastně přestaneš hrát to divadýlko?!" Zvedne ke mně své kočičí oči a než jí stačím hrubě odseknout, vnoří se mi do úst s divokým polibkem.
V momentě ji od sebe odstrčím tak prudce, až spadne do trávy.
"Snad jsem ti to řekl minule dost jasně, ne?!" zavrčím a otřu si rty. "Přestaň tu mluvit hlouposti. Já žádné divadlo nehraju, ale to ty těžko pochopíš," ušklíbnu se a pasu se na jejím rozhořčení. Její tělo je stále velmi vyzývavé, ale pro mě není to pravé.
"Co na tý malý děvce vidíš?!" prskne hněvivě a vrhne se po mně. "Co myslíš, že dělá s mou kořistí?"
Její slova mě zarazí a zpozorním. Hlavou se mi mihne nepříjemná představa.
Dianino útlé hebké tělo se pod ním svůdně vlní a on si ji bere s neskonalým potěšením. Líbá rty, kterých jsem se mohl dotknout jen já. Hladí její bělostnou nevinnou kůži a dotýká se jí na místech, kde jsem její rozkoš poprvé objevil já.
"Dicku," zasténá jeho jméno, když jí dopřává slast, kterou znala pouze ode mne. Vášnivě se mu vpije do rtů a rozesměje se, když i jemu její tělo dopřeje něco, co by nikdy nemělo. Ještě chvíli ji něžně líbá a přejíždí prsty po jejím krku přes prsa a břicho stále níž… "Idiot, ten Chester," prskne pobaveně moje maličká a znovu se pod ním zalyká rozkoší, když si hraje s jejím tělem, které patřilo mně!
"Nemluv o něm. Teď jsi moje," zašeptá majetnicky Dick a přivine ji k sobě ještě blíž, až se ztratí v jeho mužné náruči a na mě zapomene.
"Myslíš, že jsem si nevšimla, jak se k němu měla?" zvedne Mia obočí a probere mně tak ze zoufale bolestných představ.
Sevřelo se mi celé tělo v té žárlivosti a nenávisti, která mi nyní probíhá v žilách. To se nikdy nesmí stát! Zavrčím v duchu. Byla to přeci jen nepodložená primitivní představa, která se nikdy nevyplní.
Ale co když…? Ozve se mé pochybovačné já.
Drž hubu! Křiknu zuřivě a obrátím svůj temný pohled na Miu.
"Evidentně je to její typ," zamyslí se.
"Nesmysl!" procedím skrze zatnuté zuby a vyskočím na nohy. "Di by nikdy…" Nedopovím.
Narazím na Miin pobavený pohled a do uší se mi zaryje její zvonivý smích.
"Drž hubu!" syknu zlostně.
"Tak ji nech," protáhne se a lehce mi přejede prsty přes poklopec. "Vždyť máš mě," protne mě provokativním pohledem a pohladí své křivky. "Uvolni se," zavrčí mi svůdně do ucha a přilepí se na mě.
Jsem natolik vzteklý a vytočený, že ji bolestně přirazím ke stromu a surově ji začnu líbat. Celý se třesu, ale nikoliv vzrušením. Při těch hrubých polibcích mám před očima stále tu vtíravou představu.
Di by nikdy, namítnu znovu v duchu.
Nikdy? Ozve se pochybovačně. Proč by to neudělala? Možná by se ti ráda pomstila za Miu a všechny ty noci strávené s ní, mluví až moc věrohodně.
Do hajzlu, odtrhnu se od polonahé Mii.
"Obleč se," syknu a nevšímám si její potupy, která se jí zračí v očích spolu s opadající touhou. Nečekám na ni, sám se otočím a letím zpět do svého domu. Nemohu ten pocit už déle snášet.
*** *** ***
Za pár okamžiků dosedám na orosenou trávu na zahradě a rychlými kroky dojdu až do obýváku, který zeje prázdnotou.
"Di?" zvolám a spěchám do patra. Jakmile rozrazím dveře, najdu ji samotnou v její posteli, jak celá rozespalá mžourá očima. Jemně se usměju a tichými kroky jdu až k ní.
"Dicku?" zeptá se do tmy pokoje, až mě bodne pod klíční kostí.
"Nejsem Dick!" syknu a bolestně zatnu čelist.
Zívne a znovu na mě zamžourá šedýma očima.
"Promiň, Chazzy," protáhne se a postaví se, ovšem netváří se, že by mne zrovna viděla ráda. Uhýbá přede mnou pohledem a snad jen naučeně mě obejme.
Ovšem to já nechci! Se zamyšleným pohledem ji od sebe odtáhnu.
"Co se děje?" zamumlá a ve tváři se jí zračí veškerá nevinnost, ale já cítím, jak je ve svém nitru nervózní a to mě děsí.
Sleduju její výraz. Něco se změnilo! Něco! Nevím co! Ale vidím to na ní, cítím, jak je celá napnutá! Jako by se bála, že něco vím, že něco tuším… Má v sobě neskutečný neklid. Proto ten divný pocit, který jsem celou dobu cítil! Ona to snad vážně udělala! Nechce se mi tomu věřit…
"Kde je?" řeknu chladně.
"Nevím," ozve se pohotově a zhluboka se nadechne. "Chtěla bych s tebou mluvit," její hlas je náhle tak vážný a chladný.
"Tak mluv," pobídnu ji odhodlaně. Ve tváři mám kamenný výraz, protože přesně tuším, čeho se náš rozhovor bude týkat. Vůbec mě to štěstím nenaplňuje, doufal jsem, že ona… Moje Šťastná krev prostě bude patřit jenom mně, ale to by se jí do cesty nesměl připlést tenhle chcípák!
"Já a Dick," začne opatrně jako by se bála. Zahledí se do mých očí a v hrudi jí vytane chorobný strach, až ji donutí ode mne o krok couvnout.
"Poslouchám," syknu a pronikavým pohledem ji probodnu.
Nadechne se, jako by jí všechno bylo příjemnější než tahle situace a pak nabere svou ohnivou náturu a zadívá se mi do tváře. "Líbala jsem se s Dickem," řekne dutě a po očku se na mě dívá, ovšem do kajícného pohledu to má daleko. Zdá se, že svého činu ani nelituje! Polije mě horkost a v hlavě se mi rozezní Miin škodolibý smích.
Pevně zatnu dlaně, až se mi drápy zahřeznou hluboko do masa a hlesnu: "A jaké to bylo?"
Ta otázka ji evidentně zaskočí. Na chvíli se zamyslí, jako by se těšila tou vzpomínkou. "Sakra, hodně něžný, vroucný," polkne a v šedých očích plane obava, zda jí neublížím. "Jiný než s tebou," řekne přemýšlivě.
"Chceš říci, že to bylo lepší," procedím suše skrze zuby. Sice se mi ulevilo, protože jsem si myslel, že se s ním vyspala, ovšem když slyším, jak dokonalé to s ním bylo, mi na náladě nepřidá. Já totiž takový nikdy nebudu! Ani kdybych se snažil sebevíc, tak nikdy nebudu tak lidský!
"Ne," zavrtí hlavou. "Prostě to bylo jiný," řekne to tónem, jako by to tím uzavřela. "Chci, abys ho nechal být. Abys mu neubližoval," zadívá se mi přímo do očí, ze kterých jí sálá důraz a agresivita někoho mnohem staršího a vyspělejšího… Někoho, koho bych v ní vůbec nečekal. V záři duhovek jako by se v ní skrývala nebezpečná a chladná nenávist k tvorům, jako jsem já. K vrahům, ke kterým jsem vždycky chtěl patřit. "Ani ty ani Mia!" zavrčí drze.
"Chtít můžeš cokoliv," poušklíbnu se a zúžím oči do sotva znatelných štěrbinek. "Zdá se, že tě to ani nijak nemrzí," syknu a snažím se, aby nepoznala, jak moc mě tím ranila. Je až komické, jak upíra může bolet mrtvé srdce.
"Ne," usměje se. "Nemrzí mě to a rozhodně toho nelituju." Její hlas nabírá na důležitosti a sebedůvěře. "Nemáme si co vyčítat," ušklíbne se nadšeně. "Ty máš problémy s věrností a já už teď taky." Na tváři se jí objeví arogantní výraz malé holčičky, která objevila sedmý div světa. "Jenže v mým případě to nikdy dál nezajde," udělá ze sebe někoho mnohem lepšího a snaží se všechno obrátit proti mně.
Bodne mě v hrudi a ve vzteku zatnu zuby. Mám pocit, že bych teď překousl i ocelovou tyč. Potřeboval bych ten vztek a brutalitu nějak ventilovat, ale i přesto, jak tu se mnou jedná, ji nechci vyděsit svou náruživostí a násilností. Protože mi až příliš připomíná někoho, koho jsem týral až příliš rád a to se Diana nesmí dozvědět!
"Ale já do toho na rozdíl od tebe netahám city," syknu ledově. "Já toho litoval!" snažím se zůstat v klidu, ale moc mi to nejde. Proboha, jsem upír! Už takhle se krotím, co mohu.
"Aha," ušklíbne se ohnivě. "Takže, když ty se vyspíš s Miou a netaháš do toho city, tak seš lepší než já, protože já se s Dickem líbala a bylo to citový," odfrkne pobaveně. "Jsme si kvit," postaví mi na odiv svou ďábelskou povahu. "Aspoň víš, jak mě to trápilo. Vsadím se, že jsi s ní v lese taky něco dělal." Jakmile uvidí můj výraz, hned se v tom jen ujistí. "Ale to už ti nevadí! To je v pořádku!" zavrčí znechuceně a zabuší mi pěstmi do hrudi. Cítí v sobě lítost, ale já nevím, k čemu se ten pocit váže.
"S Miou jsem tě podvedl jen jednou a měl jsem z toho výčitky!" Chytím ji pevně za ruce. "Neříkám, že jsem lepší, ale něco jsem slíbil a snažím se svůj slib dodržovat, protože mi na tobě záleží! Ale jak vidím, tak tobě na mně doopravdy ne, když mu stačilo pár chvil na to, aby ti zamotal hlavu," odstrčím ji od sebe. "Mně se Mia možná dostala do kalhot, ale nikdy sem!" prstem se ukážu na místo, kde ona má ještě stále bijící srdce. A tímhle jediným gestem ji rozbrečím.
"Vždyť ti na ní záleží víc než na mně!" křikne zoufale. "Když se do tebe zamilovala a začaly jí krvácet rány, byls jako u vytržení, abys jí mohl pomoct!" štěkne po mně plna rozhořčení. "Zajímal ses takhle o mě, když ses zavřel do tý pitomý knihovny?" vjede si prsty do vlasů a potlačuje nutkání se na mně vrhnout. "Bylo ti jedno, že vykrvácím! Že trpím nepředstavitelnými bolestmi!" Její hlas zní natolik vyčítavě. "Nebýt tu Dex a nezamilovat se do mý bezbrannosti, strachu a bolesti, tak už tu dneska nejsem! Všechno díky tobě!" vpálí mi to. "Bylo ti jedno, že umírám, ale svou drahou Miu bys umřít nenechal!" Rozklepe se v zápalu vzteku a tělem jí proběhne bolest.
"Ten den jsi mne poslala do hajzlu! Odkopla jsi mě!" zařvu nepříčetně a nejraději bych jí prokousnul hrdlo, protože mi opět připomněla tu nenávist, která mě sžírala jako plamen a dusila mě. "Rozešla ses se mnou takovým stylem, že jsem neměl důvod za tebou chodit! Myslíš, že někdo jinej by se po tom všem zajímal, jestli náhodou nekrvácíš?!" zatnu pěsti. "Proč jsi teda nepřišla ty, když ti bylo zle?!" popadnu ji za ramena a zatřesu s ní, až se rozbrečí ještě víc. "Mia je sice mrcha, ale tohle mi nikdy neudělala! Nikdy mě neponížila tolik jako ty!" Začínám ztrácet kontrolu. Vztekle ji pustím a snažím se uklidnit.
Když se na ni otočím, je bílá jako stěna, o kterou se v tichém naříkání opírá. Tiskne si dlaň ke krku a mně je to náhle jasné.
"Krvácíš?" začichám, zda nenasaju její vůni.
"Táhni si zachraňovat Miu," sykne bolestně a sesune se s pláčem k zemi.
Pobaveně odfrknu. "Když tě nezachraňuju, tak mi to vyčítáš. A když ti pomoct chci, tak mě zas odmítáš," ušklíbnu se. "Ty taky nevíš, co bys ráda, viď?" syknu a popadnu ji do náruče. Je slabá, už se ani moc nebrání, když se jí zakousnu do krku.
"To bolí!" prohne se pode mnou.
Bolestí se mi sevře celé nitro, až zalapám po dechu. Její pocity na mě dopadají s takovým náporem, že to jen těžko vydýchávám. Nechápu to, její krev je stále naprosto šťastná. Znovu se do ní zakousnu jemněji, ale i tak se rozbrečí a drapne mě za ramena, jako by snad měla šanci mě od sebe odtáhnout. Nekompromisně ji přivinu do náruče a položím ji na postel, abych na ni mohl nalehnout. Není možné, že by ji to bolelo!
"Prosím," zavříská takovým tónem hlasu, až mě bodne v hrudi. Její pocity na mě útočí s takovou vervou, že je nedokážu přesně rozeznávat. Pere se se ztrátou a němým odevzdáním. "Pusť mě!" cuká sebou a zoufale brečí.
Nevěnuju tomu pozornost a zakousnu se do ní ještě hlouběji, abych do ní dostal svůj jed. Naposledy vyjekne a omdlí mi v náruči. Když pod sebou ucítím její bezvládné tělo, okamžitě přestanu.
"Di," hlesnu zoufale.
Tvář má zkřivenou bolestí. Ledovými doteky se jí snažím probrat, a když konečně otevře oči, jsou naprosto prázdné.
"Běž ode mě," zašeptá odevzdaně. "Věděla jsem to," tvář jí protne děsivý úsměv. "Věděla jsem, že mezi tebou a Miou něco je." Těžce se jí dýchá a já ji nehnutě pozoruju. "Měla pravdu, jen sis se mnou hrál." Hlas má rozechvělý beznadějí.
"Ale mezi mnou a Miou nic není!" zírám na ni celý zoufalý a tak nějak tupě vnímám její pocit ztráty, který je natolik intenzivní, že mě celého svazuje. "U mě se nic nezměnilo!" přitáhnu ji k sobě. "Uklidni se, nesmíš krvácet," snažím se jí domluvit, zatímco mi její bolest drtí vnitřnosti. Nechápu, proč jí můj jed nepomáhá!
"Tak proč mě to bolí a neuzdravuju se?" fňukne zoufale a přivine se ke mně.
"Já nevím, Di," zavrtím zoufale hlavou.
Pocítím, jak sebou trhne, jako by jí snad svitlo.
"Omlouvám se, že jsem políbila Dicka," šeptne a protne mě srdceryvným pohledem. "Bylo to jen okouzlení," zavrtí hlavou a z očí jí stékají další slzy. "Bylo mi ho líto," složí si hlavu do dlaní a opře se mi o hruď.
Něžně ji hladím a vinu k sobě, znepokojeně přihlížím tomu, jak její rány stále krvácejí.
"Tebe miluju ze všeho nejvíc a to nikdo a nic nezmění," řekne a vyzní to tak upřímně…
"Uvědomila jsem si to, když mi došlo, že ty už ke mně nic necítíš." Hlas se jí zlomí a krev se jí z těla začne řinout mnohem víc. "Jestli mě nemáš rád, nech mě zemřít," zašeptá zlomeně a zadívá se mi do očí s naprostou důvěrou a láskou, až mě bodne v hrudi.
"Neříkej hlouposti," zavrčím rozhozeně. Představa, že bych o ni přišel a ještě vlastní vinou, mě dohání k šílenství. "Do hajzlu, Di, přestaň se masochisticky rýpat ve svý duši nebo mi tu vykrvácíš! Já nechci bejt s Miou, chci být s tebou! Kdy už to konečně pochopíš! Přece víš, že tě mám rád!" řeknu a přisaju se ke krvácející ráně na krku.
Jistě, Oskárek by mě za tohle nepochválil, ale já prostě v některých situacích reaguju živelně, nikoliv s chladnou hlavou a navíc mluvím nespisovně, což on by nepřekousnul. Protože podle něho spisovnou mluvu má upír na úrovni. Ten, který dokáže kořist přivést do agónie pouhým pohledem. Zklamal bych ho… Nikdy jsem neoplýval jeho klidem a nonšalancí, byl jsem svůj i na vzdoru tomu, jaká zvěrstva jsem s ním prováděl a užíval si je do posledního doušku.
Zapomenu na toho hajzla, který mi ji málem odloudil. Zatlačím do sebe veškeré křivdy i to, co jsme si vzájemně způsobili, a soustředím se jen na to, co k ní cítím. Snažím se ze sebe vydolovat aspoň pár kapek jedu, který by pro ni byl prospěšný. Líbám její rány a jazykem stírám krvavé stružky, ale kousnutí se bojím. Mohlo by totiž být poslední.
Uvolní se mi v náruči a odevzdaně se ke mně vine, jako by se už nebála bolesti. Líbám ji tak dlouho, až zjistím, že to znovu začalo zabírat. Natlačím se na ni a přitisknu se intenzivněji k jejímu krku. Teď už ji saju docela odvážně, ale špičáky nechávám pořád schované. Dostávám do sebe ten sladký nektar, který mi začíná jitřit smysly a zatemňovat mysl… Snažím se držet, ale ve chvíli, kdy Di slastně zasténá, nevydržím a znovu se do ní zakousnu, až se celá prohne.
"Miluju tě," šeptá a dopřává mi tak kvalitní krev, že se mi tělo napíná v záchvatech rozkoše a energie. "Strašně moc," sténavě se pode mnou protahuje a povzdychává mé jméno, až mi trne v hrudi.
Když se mi do uší dostane Dickův bezmocný křik, ušklíbnu se a se zadostiučiněním se dál živím na té ambrozii. Ovšem Di se pode mnou začne vzpírat.
"Chazzy, Dick!" zaspílá a zoufale se mi snaží vymanit. "Pusť mě! Ona mu ublíží!" rozbrečí se. Cuká se mi v náruči tak moc, že ji nakonec pustím, i když nerad.
Udýchaně se posadím na postel a z očí mi září chtíč. Setřu si z brady lahodnou krev a olíznu si rty. "Snad ho nechceš zase zachraňovat?" zavrčím nešťastně a rozzuřeně zároveň. To by bylo to poslední, co bych udělal. Nejraději bych mu své zkušenosti s mučením předvedl sám a živě!
Při dalším hrůzostrašném výkřiku se spokojeně usměju a Di se chytí za uši.
"Copak ty to neslyšíš? On trpí!" rozechvěje se. Z očí jí vytrysknou další zoufalé slzy.
"Co mám slyšet?" pozvednu obočí. "Myslíš tu rajskou hudbu?" usměju se a blýsknu nadšeně očima.
"Když takhle trpím já, taky ti to připadá jako rajská hudba?" zkřiví rty do bolestného šklebu a sklesle se sveze na postel.
"Tak jsem to přece nemyslel," řeknu, ale ona mlčí. "A co po mně chceš?" ušklíbnu se protivně. "Abych ho šel dolů zachraňovat? Já jsem upír!" syknu pln vzteku a brutality. Vždyť jsem mučil, zabíjel a bral si, cokoliv se mi zachtělo, tak proč bych měl náhle dělat samaritána?! To není můj styl! Mám rád krvavé orgie, smrt a bolest nevinných mladých holčiček. Vyžívám se v mučení a v jejich bolesti! Proč bych měl náhle dělat něco jiného?!
"Rve mi to srdce!" sykne skrze zuby. "Ani nevíš, jak to bolí! A je jedno, jestli jde o Dicka. I kdyby mučila někoho jiného, tak já budu trpět s ním!" hodí po mně zarmouceným pohledem. "Copak to nechápeš?" zajíkne se. "Je člověk jako já! Nemůžu se jen dívat, jak trpí a umírá! Musím tomu zabránit," rozbrečí se bezmocně a složí mi hlavu do klína. "Ale já mu nepomáhám a ještě si tu s tebou užívám!" trhne sebou a zalapá po dechu. "Za tohle přijdu do pekla," škubne sebou a oči jí znovu zejí tou bezbřehou prázdnotou, kterou nemám rád.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna náročná Slečna náročná | 15. září 2013 v 18:39 | Reagovat

Když vejde do pokoje, zúžím víčka, protože má uslzené oči a tvář semknutou pochmurným žalem. – Zúžit víčka = zvětšit oči. Většinou se zužují oči, jenže to pak naopak z víčka vidíme mnohem víc. Co jste tedy chtěly říct?

Z úst vycením v hrůzném gestu špičáky. Za tyhle svérázné řeči bych mu nejraději zlomil vaz a jeho krví si vymaloval ložnici! – A proč to neuděláš? Protože tě pak Diana bude nenávidět? Ale prosím tě, vždyť ji můžeš ovládnout těmi feromony, ne? Problém vyřešen.

"Co na tý malý děvce vidíš?!" prskne hněvivě a vrhne se po mně. – Tak to se ptám už začátku tohohle salátu.

Super, Diana je fakt štětka. Dick tam ještě není ani den a už se po sobě plazí. Nevím, jak vy, ale když bych někoho tak moc milovala, jak ona miluje Chestera, nelíbala bych se s neznámým mužem v domě svýho kluka. Jenže od Diany asi nelze čekat nic normálního, co?

Protože mi až příliš připomíná někoho, koho jsem týral až příliš rád a to se Diana nesmí dozvědět! – Ještě jedno „příliš“ by nebylo?

Diana je sebestředná, sebelítostivá puberťačka, která by potřebovala dostat přes hubu, aby pochopila, že se svět netočí kolem ní.

A dál? No, zase se hádáme o něčem, o čem jsme se hádali už asi tak padesátkrát. Zase krvácíme a uzdravujeme... Nuda, nuda, nuda! Fakt by nešlo vymyslet něco novýho? Anebo to zkraťte. K čemu jsou vatový kapitoly?

Přísahám, že jestli Diana ještě jednou začne s tím: „Já tak moc trpím, protože ty mě nemiluješ“, začnu křičet.

"Chazzy, Dick!" zaspílá a zoufale se mi snaží vymanit. – Zaspílá? Takže je to jasný, nevíte, co to znamená.

Když Chester a Dex sáli Miu, nezdálo se, že by to Dianu mrzelo. A teď tvrdí, že by trpěla s každou vysávanou lidskou bytostí. Pochybuju. Holka je slušně na hlavu. Ona si jako myslí, že kvůli ní všichni upíři v domě umřou hlady?

Už jsem na Dianu docela naštvaná. Blbější postavu aby jeden pohledal... http://cdn8.mixrmedia.com/wp-uploads/ningin/blog/2012/04/key-shinee-angry.gif

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama