Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Upír vs. člověk - 19. kapitola

23. listopadu 2012 v 14:32 | Chensie Ips - Sue Wish |  2. kniha - Upír vs. člověk
Chester
Otevřu tmavé dřevěné dveře a opřu se o rám, abych se zadíval na Miu. Stojí před zrcadlem s vyhrnutým tričkem a hladí své prozatím ploché břicho. Bodne mě kdesi u klíční kosti a pozoruju ji takhle do té doby, než si mě všimne.
"Zatím není vidět, ale je tam," řekne příjemným hlasem a protne mě pohledem. "Bude to tvůj syn nebo dcera," usměje se a vykročí ke mně ladnými kroky.
Zavřu za sebou dveře, kdyby náhodou zase napadlo Di šmírovat a dojdu až k ní. Je to tak zvláštní vědět, že čekám dítě s nevlastní sestrou. Miu znám už několik let, ale tohle bych si nikdy nepomyslel. A rozhodně bych to neplánoval!
"Už bychom měli začít vymýšlet jména," chytí mě radostně kolem krku. Ona se na to dítě skutečně těší, ale já! Já jsem to takhle nikdy nechtěl, do hajzlu!
Měl ses podle toho chovat a nervat se jí pořád mezi nohy, ozve se mi vnitru škodolibý hlas, až se protivně zašklebím.
"Taky shánět nějaké věci," zamyslí se, jako by si v hlavě sestavovala seznam, zatímco se ke mně tiskne. "Vím, že máš slabost pro černou barvu, proto bych si přála vše v černým," usykne blaženě, když mi zajede do vlasů. O tom jsem jí snad něco říkal!
Zatnu čelist a probodnu ji nesouhlasným pohledem.
"Budeš se muset zbavit tý malý děvky," zapřemýšlí a mně se v těle začne vařit krev. "Nebo si ji nech jen jako svačinku," dodá, jakmile uvidí můj vzteklý výraz. "Ale nechci, aby lezla do naší ložnice!" prskne znechuceně, jako by Di byla nějaký póvl a ona má panička. "Samozřejmě se přestěhuju k tobě," plánuje si vesele a přilepí mi polibek na rty jako naprostou samozřejmost, že mi dva patříme k sobě!
Znechuceně ji od sebe odervu.
"Mio," řeknu a držím ji z dosahu svého těla. "Ty jsi to nepochopila," zavrtím hlavou a ostře se jí dívám do zelených kočičích očí. "Mezi námi se nic nemění, jako se nemění můj vztah k Di." Zamračeně našpulí pusu, jako bych ji snad urazil a zmařil její plány na budoucnost. "O to dítě se postarám, ale to je tak všechno. Co se týče tebe, tak ode mě nic nečekej," řeknu a dívám se, jak zatne pěsti a v očích se jí rozhoří žár ponížení a hněvu.
"Ale udělal jsi mi dítě!" křikne naštvaně. "Měl by ses o mě starat! Rozmazlovat mě! A ne vyznávat city svýmu žrádlu!" vyjekne hystericky.
Dnes už je to druhý panický záchvat, který na mě ženské osazenstvo zkouší. Jsem skutečně rád, že v domě není žádné další něžné pohlaví!
"Musíš mě milovat!" vystrčí drápy, jako by mi chtěla vyhrožovat.
"Když budeš cokoliv potřebovat, rád ti pomůžu," řeknu s upřeným pohledem. "Stále jsi moje nevlastní sestra, ale lásku ode mě nečekej. Ta se vynutit nedá," zavrčím výhružně, aby ji nenapadlo něco takového náhodou zkoušet. Ovšem v mysli mi vytane hořká vzpomínka na líbající se dvojici, která mě na okamžik vyvede z rovnováhy, než ji opět zaženu.
Mia se lítostivě zadívá do zrcadla a prohlíží se jako by na sobě hledala vadu. Čekám trpělivě několik minut, jsem rád, že se z toho záchvatu dostala sama a nedělala mi takové peklo jako má ohnivá Di.
"Čau kámo," dosedne na parapet Dex a seskočí jedním rychlým pohybem na nohy.
"Nechce se mnou bejt!" postěžuje si mu Mia plačtivě a skočí mu do náruče, jako by ji snad mohl utěšit. Pobaveně si překřížím ruce na hrudi a pozoruju je.
"Pořád blbneš kvůli Dianě? Myslel jsem, že budeš s ní," hlavou hodí směrem k Mie, zatímco ke mně jde vláčnými kroky sytého upíra, který si před pár minutami smlsnul na čerstvé krvi. Zřejmě nebyl hladový, ale měl chuť a náladu si hrát. "Neboj se, já se o Di skvěle postarám. Nemusíš mít obavu. Přežije, i kdyby nechtěla," rozchechtá se a setře si z brady rudou životadárnou tekutinu. "A kdykoliv si můžeš přijít pro svou dávku krve," zazubí se.
Začínám postrádat Dexterovu volnost, zřejmě se ze mě stal usedlejší typ, který je rád u své šťastné krve. Rád, že nemusí létat a hledat kořist, když se může snadno namlsat v posteli a užít si všeho, co ten zázračný cit ještě nabízí.
"Je pitomoučká," broukne a potvrdí mi, že se už setkal s Diinou naivitou. "Bude tě milovat pořád," mávne rukou a já vím, že má pravdu.
Jsem si Di jistý, i když… při pohledu na Dicka se přece jen obavám neubráním.
"Svou krev máš jistou, tak se tolik nepředváděj, když tu není," prskne a políbí Miu natolik vášnivě, až se uchechtnu. "Koneckonců se o ni můžu postarat teď hned," vycení tesáky a než mi dojde, co chce udělat, padne mi Mia do náruče a Dex zmizí v chodbě.
"Nech toho!" odstrčím ji od sebe a dohoním ho. "Počkej, snad jsme se na něčem domluvili, ne?" drapnu ho za rameno a donutím se před dveřmi do Diina pokoje zastavit.
"Chci ti pomoct!" usykne nechápavě, když mě probodne pohledem. Shlíží na mě jako na mrzáčka a mně to vadí. "Nebude pro tebe snad snadnější bejt s Miou a starat se o svýho následovatele, než pořád zachraňovat ji a zahazovat se s ní? Už si tě omotala kolem prstu dostatečně! Seš ochočenej, jak pejsek," ušklíbne se a odtáhne se ode mě, jako bych ho mohl nakazit. "To snad chceš věčně trpět ty citový výlevy, co si na tebe zkouší?" udělá na mě oči. "Koneckonců ta coura už se cicmala s Miinou kořistí, tak jak moc tě asi miluje?" ušklíbne se znovu a zasáhne tak mé citlivé místo. Trefil do živého a ví to, protože můj výraz mluví za vše.
Vůbec jsem netušil, že ho Mia stihla poinformovat!
"Drž hubu!" vyjedu na něj, protože se mi ten zážitek vrátí jako bumerang. "Ty ani Mia nemůžete pochopit, co mezi mnou a Di je, tak mi pořád neříkejte, co mám do prdele dělat!" zavrčím a chytím ho pod krkem.
"Co mezi váma asi může bejt, když se ta tvoje Di láskyplně oddává jinýmu a vysávat se taky nechá, od koho se jí zachce," prskne výsměšně. "Jen s tebou manipuluje a ty už nejseš ani poloviční upír. Udělej správnou věc a začni se chovat jako dřív!" sykne mi do tváře provokativně. "Máš Miu, svýho následovníka a víc nepotřebuješ! Rozhodně nepotřebuješ ji!" Zadívá se na dveře svýma pichlavýma očima a olízne si špičáky. "Nech mě, postarám se o ni," řekne klidně a poplácá mě po rameni.
Vyburcuje ve mně pocit, že to, co jde udělat je správné. Z té myšlenky mě vyvede teprve Diin bolestný výkřik.
"Do hajzlu!" syknu vztekle. Já jsem mu uvěřil, že stojí na mé straně a jemu jde přitom jenom o její krev, která má pro něj ještě lepší chuť než normální, protože se ukájí na jejím strachu a bolesti, který z ní dokáže vydolovat.
"Ty hajzle!" křiknu a vrhnu se na něj. Bez problému ho s Di shodím a začnu ho do obličeje bít s takovou vervou, až z něj začne crčet krev.
"Vyser se na to, Chazzy!" Sám se mi pokusí nějakou ránu oplatit, ale oproti němu jsem rychlejší v rozdávání bolesti a mám trénink, který mi s takovými jako je on, pomůže zatočit bez problému.
"Myslel jsem, že jsi kámoš a ty přitom držíš s Miou!" řvu na něj, zatímco se z něj snažím vymlátit "duši". "Kdoví, co ještě jste za mými zády domluvili!" vrčím na něj.
V naprostém vzteku se mu zakousnu tak hrubě do paže, že se prohne bolestí a věnuje mi dobře mířenou ránu, po které se oba ocitneme na zemi. Když se na mě přetočí, tak náhle vyvalí oči a usykne.
"Ještě pohyb a bude ze mě vrah," řekne Di medovým hlasem.
Zamlženým pohledem se na ni zadívám. Stojí těsně nad Dexem a něco drží v dlaních.
"Ale no tak," směje se nejapně můj protivník.
"Pusť Chazze!" zavrčí má šťastná krev a zatlačí, až přeci jen uvolní Dex své sevření. Poslušně se postaví, stále napnutý.
Urychleně se zvednu a chytím ho za mikinu. "A teď vypadni!" zařvu na něj vzteky bez sebe. Jakmile zmizí, uvolněně vydechnu, ale stejně mi na jazyku zůstává pachuť zrady.
"Jsi v pořádku, lásko?" zašeptá vystrašeně Di a obejme mě kolem pasu, zatímco se mi dívá do obličeje.
Stačil jsem inkasovat pár dobře mířených ran, takže mám tvář od krve. Posadím se na postel a vysadím si ji na klín. Ihned se mi začne věnovat. Jemně mě hladí dlaněmi po pažích a líbá na krvavé rány i pohmožděná místa. Slízává mou krev tak vděčně, jako by byla upír. Trochu mě to fascinuje, jak jí to chutná a rozhodně je to velmi vzrušující!
"To víš, že jsem v pořádku…" řeknu a dál ochotně přijímám všechny její něžnosti, které jsou v tuto chvíli vážně jen moje! Ano, začínám z ní bláznit. Jako upír bych takhle nikdy reagovat neměl, jenže… Díky ní mám pocit, jako bych najednou viděl i něco víc. Jako by můj "život" měl náhle i jiný smysl, než jen vraždění a týrání nevinných obětí.
"A ty?" zadívám se na ni skrz přivřená víčka. "Mě přece jen tak něco nepoloží," ušklíbne se na mě provokativně a dál mě opečovává, jako bych byl to nejkřehčí v jejím životě. "Trochu ti to opláchnu, pojď." Sleze ze mě a zatáhne mě za ruku. Proplete naše prsty a než vyleze ze dveří, obezřetně se rozhlédne.
"Nemusíš se bát. Nedovolím, aby ti něco udělal," zadívám se na ni, když se snaží rozeznat ve tmě různé obrysy.
"Nebojím se o sebe," ušklíbne se sebejistě. "Na mě by si nikdo netroufnul," odfrkne s tou svou královskou naivitou, až se musím rozesmát. "Jen nechci, aby ses zase porval." Rychle mě provede chodbou až do koupelny, kde ty tmavé dveře zamkne na dva západy a oddechne si. Cítí se tak bezpečí a já ji nechávám, přestože by Dex bez problému mohl vletět nezajištěným oknem.
Nechám se odvést k umyvadlu, kde mi jemně oplachuje tvář. Líbí se mi, že se o mě stará a pečuje, jako bych byl tím nejdůležitějším. Drobnými polibky zdobí mou tvář, krk i hruď, když ze mě svléká košili a laská mě na holé kůži.
"Musíš na sebe dávat pozor, lásko," zavrčí zoufale, když si prohlíží modřiny, které mi kamarádíček způsobil a které mi brzy zmizí. "Prosím," zašeptá a zadívá se mi naléhavě do očí.
"Umřela bych, kdyby se ti něco stalo! Nemohla bych bez tebe existovat." Její láska je téměř hmatatelná a já si jí užívám plnými doušky. Doteky, slova, krev. Všechno to na mě tak působí, až mě to trochu znervózňuje… Obejmu ji pažemi a přitisknu k sobě a snažím se nedat najevo, jak moc mě má omotaného kolem prstu…
"Neboj se, mně se nic nestane," řeknu. Vážně mě těší, že o mě má takovou starost. V hlavě mi po incidentu s Dexem šrotuje, protože věci zřejmě nebudou takové, jak se na první pohled zdály. Svraštím čelo. Budu si muset promluvit s Miou! A také promluvím… Ale až potom, co se pomazlím s Di. Lísá se ke mně jako nenasytné kotě. Jako by snad zítřek neměl přijít.
"Neboj se, já ti neumřu," uklidňuju ji.
"Já už přece umřel," zazubím se a schytám od ní něžný kousanec do ramene. Prsty mi vjede do vlasů, a když ji políbím a začnu si jazykem hrát s tím jejím, tak mi zavzdychá do rtů. Snažím se jí svými doteky dokázat, že umím být také tak něžný jako ten vůl.
"Měl by ses ze mě napít, aby se ti to rychleji zahojilo," zavrčí mi se zavřenými víčky do rtů.
Pln touhy po její skvělé krvi se od ní odtáhnu a sjedu na její krk. Přejíždím jí po tepně jemně jazykem, jako jsem to dělal na začátku, abych jí dal prostor se uvolnit. Ten už sice nepotřebuje, ale stejně se mi do ní nechce hned zakousnout. A nakonec to ani nestihnu, protože sebou při Dickově výkřiku zoufale trhne.
"Co to bylo?" zajíkne se a stočí svůj pohled ke dveřím.
"Nevím," brouknu a chci pokračovat, když se mi vytrhne.
"Nemůžeš to nechat být?" zavrčím a tváří mi prolétne zklamání. Jsem z toho jejího zachraňování vážně otrávený.
Diana
"Ne!" syknu při odemykání a hbitě mu zmizím mezi dveřmi.
Křik se ozývá z pokoje, který byl dříve naprosto prázdný a nyní zřejmě patří Dickovi. Bez problému otevřu dveře a vletím přímo Dexovi do náruče, až vyjeknu.
"Přesně tebe jsem tu chtěl mít," usykne vášnivě a chytí mě pod krkem, až vykulím oči a zalapám po dechu.
"Di," zasténá zoufale Dick. Ani nevím kde je, protože Dexter na mě vycení výhružně špičáky a přimáčkne mě ke zdi, až se mu zadívám vztekle do tváře.
"Do hajzlu, Dexi!" zavrčí tak hrůzně Chester, až sebou oba trhneme. Rozrazí dveře s takovou párou, že se ozve mohutná rána a popadne Dextera za ramena. Téměř ho vhodí do chodby, jak je poháněn vztekem.
Nechám je a sebejistými kroky se vrhnu k Mie a skočím jí na záda. Ještě se do něj nestačila zakousnout, protože se Dick brání novým kůlem.
"Zase ty?!" vycení na mě špičáky a lehce mě odhodí.
Upadnu na zadek a ihned se hrabu na nohy. Jsem jako posedlá amokem, protože mi vadí, když se taková příšera snaží ublížit někomu, koho mám ráda! "Pusť ho, ty bestie!" syknu a přiskočím k ní, když se bleskurychle ožene a jedním promyšleným tahem mi přeřízne tepnu na krku. Zalapám po dechu a v naprostém šoku padnu na kolena. Dlaň držím na otevřené ráně. Cítím horkost mé vlastní krve a hlava se mi motá, jak prudce mizí životadárná tekutina z mého těla. Prýští do místnosti a já se široce otevřenýma očima pohlížím, jak zbarvuje věci okolo. Rty mám rozechvělé a otevřené v naprostém údivu, když vnímám ten a naprostý otřes mé lidské schránky.
*** *** ***
Vůbec netuším, jak dlouho tam takhle klečím a očima zírám do obzoru, který se zbarvuje do ruda. Tělo mi mravenčí v neúspěšné snaze si zachovat své životní funkce a žaludek se mi obrací v náhlé nevolnosti. Jsem natolik zmatená, že nějak nedokážu vnímat, co se vlastně děje. Jsem natolik zasažená tím ochromením a strachem, že vyjeknu, až když mě někdo zuřivě popadne, přitiskne svým těžkým chladným tělem zdi a zakousne se mi bez nějakých cavyků do hrdla.
"Chazzy," zasténám a chytím ho kolem krku, když mi jeho jed pomůže zaostřit a vnikne mi do žil jako spása, která dodává mému tělu sílu, energii i rozkoš. Uvolním se a konečně beze strachu vydechnu.
"Hned ji nech!" zařve Dick a snaží se na zemi najít kůl, který mu Mia odhodila. Naštěstí se do něj nestačila zakousnout, ale pomlácený vážně je. Každý pohyb ho zřejmě musí bolet.
"Dicku, ne!" vykřiknu, když ho konečně najde a zadívá se na Chaze s nenávistným pohledem. "On mi pomáhá," řeknu až příliš horlivě a prsty pravé ruky vjedu Chesterovi do vlasů, zatímco levou ho hladím po zádech. "Uzdravuje mě," usměju se blaze, až na mě Dick nechápavě vyvalí oči a posadí se na postel.
"On tě nějak očaroval," zajíkne se a modré duhovky mu protne stín naprosté nechápavosti nad mou logikou.
"Nekecej pitomosti," usyknu slastně a přivřu víčka, zatímco se do mě Chester zakusuje ještě hlouběji, až protáčím rozkoší panenky. "Upíři neumí čarovat," ušklíbnu se se zastřenýma očima. "Copak nevidíš, jak moc se mi to líbí?" zamumlám radostně a snažím se ho k sobě přitisknout ještě víc, zatímco se ke mně Chazzy tlačí svým chladným tělem natolik, že ztrácím dech. Hrozně se mi líbí, když je mi tak blízko. Nemohu se ho téměř ani nabažit.
"Ale Di, on ti pije krev!" řekne Dick takovým stylem, kterým jako by mě rovnou pasoval na blázna. Divoce gestikuluje a nechápe tuhle absurdní situaci. Ani já nikdy nepochopím, jak je možné, že se do mě skutečně zamiloval.
"Já to vím," prsknu pobaveně a zhluboka se nadechnu, když mnou projede natolik slastný osten, že se mi zamlží před očima. "Je to fakt nádherný, věř mi," usyknu slastně, když se do mě ponoří ještě víc a hltá tak mocně, až se mi dělají mžitky před očima. "To dělá ten náš vztah," snažím se mu vysvětlit, ale jazyk mám malátný, že se mi i špatně mluví.
"Ale on tě zabije," div si nerve vlasy.
"Právě naopak," zavrčím zamračeně. On vůbec nic nepochopil! "Jeho jed mi dodává sílu. Zaceluje moje rány a přináší mi tuhle radost," zavzdychám a hladím ho jemně po vlasech.
Lehce se ode mě odpoutá a líbá hojící se ránu.
"Děkuju," zašeptám a zadívám se mu s něhou v očích do tváře a láskyplně ho políbím. Zase mi zachránil život. Nebýt jeho, už bych byla snad několikrát mrtvá. I když na druhou stranu, kdyby mě sem nepřinesl, nebyla bych nikdy vystavena takovému nebezpečí a nepoznala bych, jaké to je skutečně někoho milovat a být milována.
"Ty ho miluješ," ozve se Dick zlomeně.
Pobaveně zvednu obočí.
"A on má rád tebe," ušklíbne se, jako by tomu stále nechtěl uvěřit a byl mu náš vztah absolutně proti srsti. "Di, spletl jsem se," povzdychne si a pohladí mě pohledem. "Budeš s ním šťastná. On se o tebe postará." V očích mu plane upřímnost.
"Drž už hubu," vyjede na něj Chester a přitáhne mě k sobě blíž. "Raději se snaž, aby ses co nejrychleji uzdravil a vypadnul odsud!" zavrčí výhružně. Sjedu Chaze zakaboněným pohledem a vyvleču se mu z náruče.
"Nevšímej si ho," syknu pobaveně směrem k Dickovi a posadím se vedle něj. "Jenom na tebe žárlí," blýsknu pohledem a sebejistě se usměju.
"Měl bych u tebe šanci?" roztáhne Dick rty do širokého krásného úsměvu a zadívá se na mě pohledem, ve kterém na chvíli utonu.
"Jasně, že měl!" ozve se ostře Chester a zatne pěsti. "Jinak by tě tak ochotně nezachraňovala a neobskakovala! Evidentně máš dost dlouhé vedení!" ušklíbne se hořce a sleduje nás pohledem jako ostříž.
Ještě než stačím něco vztekle odseknout, pohladí mě Dick něžně po tváři a i proti svému stavu mě přitiskne k sobě, až mi to začne vadit. Vždyť vidí, že jsem s Chazzem šťastná a stejně nás bude navážet? Začíná být jako ta Mia!
"Chci jenom Chaze," uvedu vše na pravou míru a odstrčím ho od sebe. "To, co k tobě cítím, nestačí na to, aby mezi námi bylo víc než přátelství." Postavím se a sjedu ho odměřeným pohledem. "Měl by ses hodně rychle uzdravit a zmizet, jinak tě tu ještě někdo zabije." Schválně se vyhnu Chesterovu pohledu, přestože on mě napadá jako první, kdo by stál ve frontě na Dickovu smrt.
"Neodejdu," zúží oči a úsměv se mu z tváře neztrácí! Je tak pitomě paličatý!
"Mezi náma nikdy nic nebude!" zařvu už skoro v nepříčetnosti, jak mě to jedno pitomé slovo vyburcovalo.
"Chci se stát upírem," řekne prostě, až zalapám po dechu.
"Dicku?!" vyjeknu a čelist mi padne v naprosté nechápavosti.
Co to sakra zase žvaní?! Prsknu v duchu a zmateně si prohlížím toho naivního blonďatého muže s absolutně andělským výrazem. Má krásnou tvářičku, která by se vyjímala na billboardech i televizi. Ovšem oči, oči jsou ty nejkrásnější, ve kterých jsem se kdy topila. Proplouvala jeho duší a opalovala se v záři jeho bezbřehého úsměvu.
"Proč?" zaskřípu zuby.
"Protože ti chci poskytnout tolik rozkoše, co on," blýskne sebevědomě bílými zuby, až se na chvíli zatvářím jako absolutní mrzáček bez mozku. "Teprve pak mě budeš milovat," pozvedne hlavu s naprostou jistotou. "Až pro tebe budu hojit tvé rány, dodávat ti sílu a rozkoš, pak mě budeš skutečně milovat a on už mezi námi stát nebude."
Jeho přednes mi nedává vůbec smysl! Já přece Chazze nemám ráda jen kvůli tomu! U nás jde o hluboký cit.
"Nejdřív jsem nechápal, když jsi mi říkala, že už jsi na jiné úrovni, ale teď to poznávám. Tobě už člověk nestačí, chceš upíra, který ti poskytne tolik ochrany a rozkoše, kolik si jen budeš přát. A tím já se pro tebe stanu," řekne s naprostou samozřejmostí, jako by snad ani nepřemýšlel o důsledcích!
"Ty seš naprosto šílenej! Myslíš si, že mi v případě Chestera jde jenom o tohle?!" prsknu znechuceně a pěním, protože on vůbec nepřemýšlí!
"Řekněme, že tě to u něj drží mnohem více, než jsem si myslel. Ta láska není tak silná," zavrtí hlavou, jako by snad věděl, jak moc Chazze miluju! "Jde jen o to, co umí," ušklíbne se nadřazeně.
"Ta láska je tak silná, že si to ani nedokážeš představit!" zařvu tak běsnivě, až mě rozbolí v krku a vrhnu se na něj. Je mi jedno, že je pochroumaný. Mlátím do něj pěstmi hlava nehlava, než mě od něj Chester odtáhne a chytí ho za krk a přimáčkne tvrdě ke zdi.
"Už toho mám dost!" zavrčí s notnou dávkou rozhořčení. "Ten, kdo diktuje podmínky, jsem já! A taky to tak zůstane!" zúží oči.
Stojím vedle něj a ruce mám překřížené na hrudi, zatímco na něj naštvaně shlížím a prskám.
"Jestli se ti to nelíbí, udělám s tebou krátký proces a jednou provždy tě sprovodím ze světa tak bolestně, že mě o smrt budeš prosit! A nezastaví mě ani ona!" pohledem sjede na mě, až se královsky usměju. Nechávám ho, aby Dicka potrestal, protože mi skutečně hnul žlučí! Vztek se mnou mává natolik, až mám mžitky před očima a náhle cítím ten známý pocit slabosti.
"Chazzy," zašeptám, zatímco mi do očí proniká náhlá a nepříjemná tma.
*** *** ***
Probere mě až chlad a ledové doteky na tvářích. Zoufale vydechnu a bojuju se slabostí a nevolností celého těla. Zdá se, že ležím na studené kamenné dlažbě, která jen umocňuje pocit probuzení. Kupodivu mě nebolí hlava, takže mě Chester stihnul zachytit. Když zmateně otevřu oči, uvidím nad sebou své dva blonďáčky. Jeden krásnější než druhý. Zatímco jeden je naprostý anděl, div mu kolem hlavy nezáří svatozář, tak ten druhý je opředený nebezpečím a svádí každým svým temným pohledem.
"Co se stalo?" řeknu zmoženě a schoulím se do Chazzovy náruče, zatímco mě častuje doteky, jako by se snažil vypídit sebemenší poškození mého těla.
"Znovu jsi omdlela," zakaboní se starostlivě a pomůže mi na nohy.
"Co je?" ošiju se, když na mě dál shlíží přemýšlivým a ustaraným pohledem.
"Nic, já jen, že to není normální," svraští obočí a dále mě sleduje jako bych byla z jiné planety.
"Čím to asi bude?!" sykne stejně ustaraně Dick a probodne ho hněvivým pohledem.
"Tím to není," prsknu a přidržuju se svého upíra.
"Půjdu se najíst a odpočinout si. Doprovodíš mě?" Zvednu k němu hlavu.
*** *** ***
"Nemám ti pro ten test zaletět sám?" zeptá se otravně, když mi v kuchyni připravuje jídlo. "Sice jsem to nikdy nekupoval, ale věřím, že s tím nebude problém," blýskne v komickém úsměvu špičáky, ale já na něm vidím i tu počínající nejistotu. Položí přede mě talíř s tousty, do kterých se ihned hladově pustím.
"Není potřeba," zamumlám s plnou pusou a soukám do sebe jeden toust za druhým. Sním jich všech pět a ještě otevřu ledničku a dám si jogurt, litr mléka a sušenku, ovšem stále nejsem plně spokojená a ta neuvěřitelná chuť mě stále sžírá.
Chester
Sleduju, jak spořádá už třetí sušenku, ale pořád se nezdá být úplně spokojená. Začne se rozhlížet kolem a nakonec strčí hlavu zase do ledničky.
"Nemáme nějaký maso?" zajímá se. Její otázka mě překvapí.
"Maso? Nikdy jsi ho nejedla," zúžím udiveně oči.
"Já vím," broukne a vytáhne cosi, co vypadá jako vepřové kotlety. "Jen mám na něj teď děsnou chuť," ušklíbne se s pokrčením ramen, zatímco se olizuje nad sáčkem, který dává rozmrazovat do horké vody. S netrpělivým povzdychnutím se mi posadí do klína a jemně mě líbá na tváře. "Co se tak tváříš?" ušklíbne se na mě. "Prostě když mám hlad, tak se najím. Snad ti nebude vadit, když přiberu pár kilo," načepýří se. "Přece nebudu držet dietu," prskne, zatímco si ji zamyšleně prohlížím.
Nikdy toho moc nesnědla. Spíš byla jako kost a kůže a talíři se vyhýbala obloukem. Skoro bych řekl, že byla živa jen na mém jedu a nyní? Zatvrzelá vegetariánka a nemůže se dočkat, až se zakousne do masa!
"A čím to, že ses tak náhle rozhodla?" zvednu obočí. "Nikdy jsi téměř nic nechtěla a teď nevíš, co bys snědla dřív," zkoumavě ji lustruju pohledem, jako bych čekal, kdy ta bublina tajemství praskne. Visí ve vzduchu už moc dlouho na to, aby se dala ignorovat.
"Jestli ti to teda tak vadí, tak můžu klidně přestat jíst úplně!" prskne znechuceně a v obličeji se jí rozzáří nepokrytý sarkasmus a vztek. "Nevím, proč bych jako jediná měla v tomhle baráku trpět hladem!" zajiskří očima a znovu se jde podívat do ledničky.
"Zřejmě je to tím, že tu jsi jediná, která nemá ráda krev," ušklíbnu se, ale Di se na mě zadívá tak pochybovačným pohledem, až mě to na chvíli vykolejí.
Pak zas náhle schová hlavu do ledničky.
"Di, já přece nechci, abys hladověla. Jez si, cokoliv chceš, já jen…" Zarazím se.
"Co jen?!" prskne znechuceně. "Pořád ti něco vadí!" rozbrečí se a já užasle pozoruji, jak si rozmazává slzy po tvářích. "Když jsem tak hrozná, tak proč se se mnou furt zahazuješ?!" Chytí si hlavu do dlaní.
Když ji chci obejmout, vytrhne se mi.
"Nesahej na mě!" vyjekne a odtáhne se ode mě. "Běž si za Miou a svým dítětem!" štěkne vztekle a z kuchyně mi uteče.
Stojím jako opařený a dívám se na místo, kde se naposledy mihla a nějak mi ty její náhlé výpady a výbušné reakce začínají mírně zvedat krevní tlak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna náročná Slečna náročná | 15. září 2013 v 20:27 | Reagovat

Miu znám už několik let, ale tohle bych si nikdy nepomyslel. A rozhodně bych to neplánoval! – Několik let? Spíš tak 20, ne?

"Je pitomoučká," broukne a potvrdí mi, že se už setkal s Diinou naivitou. "Bude tě milovat pořád," mávne rukou a já vím, že má pravdu. – Dextere, máš naprostou pravdu. Ty a Mia jste v rámci možností ještě snesitelní.

"Do hajzlu, Dexi!" zavrčí tak hrůzně Chester, až sebou oba trhneme. Rozrazí dveře s takovou párou, že se ozve mohutná rána a popadne Dextera za ramena. – Ona tam vběhla před Chesterem, takže by dveře měly zůstat otevřené, ne? Jak je tedy může Chester znovu rozrazit?

"Ty seš naprosto šílenej! Myslíš si, že mi v případě Chestera jde jenom o tohle?!" prsknu znechuceně a pěním, protože on vůbec nepřemýšlí! – No zrovna ty mu máš co vyčítat. Co se týče myšlení, jsi na tom ještě hůř než on.

http://24.media.tumblr.com/tumblr_m4kmue3lUR1rriey8o2_250.jpg

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama