Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Upír vs. člověk - 22. kapitola

23. listopadu 2012 v 14:34 | Chensie Ips - Sue Wish |  2. kniha - Upír vs. člověk
Diana
Z polospánku se usměju a povzdychnu si. Ještě jsem omámená svým snem, který mě okouzlil jedním z mála šťastných okamžiků mého života. Když se proberu do temné reality, stále na mě ten pomyslný dotek radosti sahá a nutí mě usmívat se. Vždyť já jsem v tomhle domě plném neštěstí a bolesti šťastnější než kdekoliv jinde!
Chazzy, zaspílám v duchu, když si díky procitnutí uvědomím jeho motýlí doteky. Právě díky němu mám chuť žít. Nemusím jít dál jen kvůli svému poslání, ale protože chci! Jemně mu vjedu do hebkých krátkých vlasů a pomazlím ho, jak to má rád. Odměnou mi jsou jeho polibky na krku.
Sjíždí níž a něžně se rty otírá o mou kůži, až mi těžkne dech. Jeho doteky jsou tak jemné a chorobně slastné, že se pod ním rozkošnicky protahuju a nechávám ho, aby se mě dotýkal, kde se mu jen zachce.
Koneckonců jsem jeho a mě to hřeje na srdci více, než nějaký výsměch ohňostroje.
"To je krásný," vzdychnu zastřeným hlasem, když prostrčí svou ruku pod mými zády a přivine mě k sobě, zatímco se mi s něžnými doteky jazyka noří do rtů. Poddám se jeho polibkům, které jsou tak nějak jiné. Nepociťuju to omamné mravenčení ani závratě. Dokonce je pryč i ta omamná chuť a vůně, kterou mě dokáže omráčit podle svých zvrácených tužeb.
A vůbec nestudí! Uvědomím si, zatímco se mu s narůstající nechápavostí v těle oddávám. Přimknu ho k sobě, přemýšlejíc nad tou záhadou. Prsty mu jemně zajíždím pod měkkou teplou mikinu, kterou má na sobě. Jsem ráda, když se mohu ztrácet v jeho mužném náručí a nechávat se zmáhat jeho touhou a bezpečím, které mi nabízí.
Roztouženou atmosféru dokonale zničí ohlušující rána a řinčení skla.
Vyděšeně sebou trhnu a nechápavě se zadívám po zdroji všeho hluku.
"Neruším vás?" zavrčí ode dveří známý hlas, až sebou trhnu podruhé. Stojí ve dveřích, špičáky děsivě vyceněné, v očích nepříčetnost a metající blesky.
"Chazzy?!" nechápavě ho probodávám pohledem, zatímco mi pomalu dochází, že se tu zřejmě muchluju s někým jiným!
Chester na nás temně shlíží a tvář má staženou hněvem. Rty pevně semknuté k sobě a oči zúžené, plné upíří vražednosti. Jeho postava se zdá být ještě výhružnější, tyčí se nad námi a já se jen zajíkám, když vidím jeho houževnatě sevřené pěsti.
"To nejsi ty?" řeknu hloupě a zadívám se nad sebe do nebesky modré oblohy, kterou má Dick v očích.
Drží mě v náručí, zatímco se ke mně tiskne a zamilovaně na mě shlíží. Proto byl tak něžný a každý jeho dotek prosycený teplem a zvláštní tápavostí!
A sakra, syknu v duchu, když mi to konečně dojde a prudce od sebe Dicka odstrčím.
"Jak jsi mohl?" prsknu naštvaně a rychle se zabalím do deky. Obelhal mě! Nevadí mi, že se mě dotýkal, ale že mě proti mé vůli viděl nahou a ještě si užíval teplo mého těla bez toho, aby mi to třeba dal vědět! Ke všemu ublížil mému Chesterovi, kterého tenhle pohled, podle výrazu zračícího se ve tváři, vážně nepotěšil!
"Jak vidíš, tak to nejsem já," ušklíbne se zlostně, a než se naděju, chytí Dicka za ramena a strhne ho na zem takovou silou a s takovou surovostí, že můj lidský kamarád i já vyjekneme.
Zatímco on bolestí, já ochromením a úžasem, že dokáže být Chazz až natolik agresivní…
"Vstaň!" zařve, až se rozechvěju. Znovu je z něj ten děsivý upír a já bych se byla rozklepala strachy, ale z podbřišku se mi line zvláštní hřejivý pocit, který mi říká, že je všechno v pořádku. Naše dítě, zřejmě náš syn, se svého otce nikdy bát nebude a myslí si, že by mi Chester nikdy neublížil.
Ta myšlenka mě zahřeje a já se znovu propadnu do příjemného klidu.
"Jdi do hajzlu," ušklíbne se Dick provokativně. Když ho Chester v jediném okamžiku vytáhne na nohy, aby mu jednu vrazil, nestihne ani zareagovat.
"Chazzy!" vyjeknu, když vidím, jakým proudem se Dickovi hrne krev z nosu. Sice se pokusí bránit a ránu Chazzovi vrátit, ale nemá šanci.
Chester je proti němu daleko rychlejší a silnější. Další rána, kterou mu věnuje, ho přibije ke zdi.
Zoufale vykřiknu a shlížím na jeho tak náhle zubožené tělo, které se se mnou ještě před pár chvílemi mazlilo. Obličej má natolik zakrvácený, že z něj modré duhovky září s takovou nepřirozeností, až mi z toho přejede mráz po zádech.
"Lásko, zabiješ ho!" vykřiknu, když se mu drápy zaryje hluboko do krku. Skočím k němu, tak jak jsem, a začnu se zezadu lísat k jeho chladnému tělu. "Prosím, nech ho! Mě taky naštval, znechutil, ale prosím, nezabíjej ho!" rozbrečím se. Kdybych Dicka ztratila - kdyby ho Chester zabil, všechno by se zničilo. Celý život by se mi propadl zpět do té jámy, ze které jsem se tak těžce vydrápala. Vidím na něm, jak se to v něm pere.
Pevně svírá Dickův krk, až se mu drápy zbarvují do ruda. Čelist má zatnutou a ve tváři se mu nepohne jediný sval, když ho probodává pohledem plným nenávisti, jakou jsem u něj ještě neviděla.
"Ty sis dovolil…!" zavrčí po dlouhé době, kdy se navzájem probodávají pohledy, aby ho nakonec přece jen pustil. Dick se sveze k zemi, odkud mě protne omluvným pohledem a pod Chazzovým rentgenovým pohledem se pomalu vyškrábe na nohy, aby se pokusil dostat ke dveřím.
Chester ho sleduje celou tu dobu, dokud nezmizí na chodbě. Potom se posadí na postel a složí si hlavu do dlaní.
Chester
Musím to trochu vydýchat. Vzpomenu si na to, jak jsem je viděl líbat se v knihovně… Ta zrádná vzpomínka se mi začne před očima přehrávat jako film…
"Ale já tě mám rád," řekne tak prostě, až se zachmuřím a bodne mě pod klíční kostí. Dost nepříjemná překážka, ale dokážu ji jednoduše zrušit smrtí, což mě uklidní. Znechuceně se na něj zadívám a sleduji, jak je Di naprosto dojatá! Ta jediná věta v ní porazila zábrany a ona se ho něžně líbá na ty horké, lidské rty.
Bolestně ve mně zatrne, když vidím, jaké láskyplné polibku mu přede mnou věnuje! Masochisticky sleduju, jak to vypadá, když moje láska praktikuje něžnosti, které by měly patřit jenom mně, na někom jiném. Je to, jako by k sobě patřili a z toho se mi svírá celá hruď. Nikdy bych nevěřil, jak obyčejné něžnosti a líbání bolí. I když si to nechci přiznat, dojde mi, že kdybych neexistoval, byla by s ním podle všeho opravdu šťastná…
Oskar mi nikdy neřekl, že existují také jiné druhy mučení, než jen prostřednictvím fyzické bolesti a hanlivých slov. Nepověděl mi, že je týrání, které je mnohem účinnější a bolestivější. Takové, které nedokáže zasadit žádný z upírů, ale pouze milovaná osoba… A klidně toliko obyčejný bezbranný člověk!
V tu chvíli jsem si nedokázal představit, co bych dělal, kdybych je našel v posteli. No, teď už to vím. Ta vidina mě bude doprovázet ještě hodně dlouho. Do hajzlu, viděl ji nahou a sahal na ni!
"Lásko, mě to moc mrzí," klekne si přede mě a chce mě pohladit, ale ucuknu. Nějak teď nemám na to přijímat její doteky, když mám pod kůží pořád ještě zahryzlou tu protivnou nenávist a žárlivost "Já myslela, že jsi to ty," rozbrečí se. Cítím její bolest a vím, že ji to mrzí, ale přesto to nějak nedokážu skousnout. "Já bych ti to nikdy neudělala," řekne tiše a snaží se mi pohlédnout do očí. "Jak ti to můžu vynahradit? Udělám cokoliv na světě!" spojí dlaně v prosebném gestu a ponižuje se přede mnou se slzami v očích.
Zadívám se do jejích zoufalých očí a ustrnu. Neměl bych myslet jen na sebe a svou ješitnost. Měl bych myslet především na ni, aby byla v klidu a naše dítě rovněž.
"To je… v pořádku," dostanu ze sebe, a ta věta mě stojí neskutečné přemáhání.
"Není to v pořádku. Není!" prská zoufale a pěstmi si roztírá slzy, které jí padají z popelavých očí. Cítím, jak jí hruď svírá bolest, ale ona ji v sobě houževnatě popře a nechá v sobě klíčit vztek a ohnivost, kterou přebije všechny ostatní pocity. "Ten bastard," sykne a než se naděju, zmizí ve dveřích, zřejmě s cílem nakopat Dickovi zadek. Její nadšení sdílím, ovšem nerad bych, aby se jí něco stalo. Její povaha jí jednou může přivést do velkých problémů, což si bohužel neuvědomuje.
"Di, počkej!" křiknu za ní a ztěžka se zvednu. Jsem zase značně ochromen jejími pocity. Moje upíří já není pro takové emoce stavěné. "Nech to být," křiknu znovu ve snaze ji zastavit. Ovšem, to už se ozve výkřik a mně je jasné, že nejde o toho debila, ale o Di…
"Nech ji!" zařve Dick na kohosi a mně se sevře nitro.
Když vběhnu do jeho pokoje, jen zahlédnu Miu, jak mizí v okně. Na chvíli se mi zadívá zelenýma očima do tváře a pak prchne, jako by tu nikdy nebyla.
"Co jí provedla?!" vyjedu na toho pokousaného vola, když uvidím Di ležet na zemi. Tvář má rudou a víčka pevně semknutá k sobě.
"Dala jí pořádnou facku a pak Di omdlela," usykne, zatímco si drží dlaň na krku.
Ihned se k ní skloním a vezmu ji do náruče. Je moc slabá a tohle nervování jí nedělá dobře. Až Miu chytím, rozhodně si na ni vybiju svůj vztek a udělám to, co mě Oskar naučil a co jsem už léta nepraktikoval.
Diana
Probere mě železitá chuť v puse. Krev. No samozřejmě! Je horká a já ji se svíravou touhou polykám a doluju z toho mužného těla další kapky. Přímo neurvale se mu zabodávám jazykem do míst, kde má bolestivou ránu a snažím se pro sebe urvat tolik, kolik mi jen nabídne. Jsem lapena krvelačností, která mi svírá hrdlo. Probouzí ji ve mně náš syn a já mu přeci nemůžu odporovat.
Když mi kdosi bolestně vydechne u ucha, trochu se proberu.
Dick! Proběhne mi hlavou, když cítím jeho dech ve vlasech. Žije! Vydechnu nadšeně. Když jsem ho viděla naposledy, skláněla se nad ním Mia a horlivě z něj pila. Udělala jsem, co jsem musela a skočila jí opět na záda. I když jsem na něho byla naštvaná, nikdy bych ho nenechala trpět. Chci se bránit proti tomu přívalu krve, protože netuším, o kolik ho Mia stačila připravit.
On mě, ale pevně drží v náručí, přestože by sílu mít neměl. Tlačí mě k sobě tak houževnatě, že cítím tlukot jeho srdce.
Nechávám se rozehřívat jeho náručí a plnit žaludek životadárnou tekutinou prýštící přímo z jeho tepny.
"Dost," odtáhnu se a tentokrát mě nechá. Svůj hlad jsem utišila dokonale. V podbřišku se mi rozlévá příjemné teplo a naprostá spokojenost. Olíznu si rty a nechápavě se zadívám na ty dva. Zdá se, že mě celou dobu držel Chester, nikoliv Dick, protože ten se s bledým obličejem ihned složí.
"Dicku," zazoufám si a pohlédnu na Chazze.
Je mu to nepříjemné. Oči má zahalené v naprosté temnotě a s pobavením shlíží na mého lidského kamaráda. Na tu trosku, která mi zachránila život svou rudou tekutinou.
"Už je to lepší?" usměje se na mě.
Přikývnu a nechám si od něj pomoct na nohy. Stojím nad Dickovým bledým tělem, jehož barva se dá přirovnat k čistému alpskému sněhu.
Oči má přivřené a dech zastřený náhlou slabostí. Srdce jako by mi mačkala neviditelná ruka.
Nemůžeš nechat umřít svou první lidskou lásku! Vykřikne celé mé nitro a já houževnatě souhlasím. Dick nezemře. Nedovolím to!
Stejně, jako bych nikdy neukončila život své první upíří, pomyslím si pevně rozhodnutá a zadívám se na Chestera sivým pohledem, až se protivně zašklebí.
"Snad mu nechceš pomáhat?" Probodne mě vyčkávavým pohledem a poté vzdychne, protože i bez odpovědi ví, co bych mu řekla. "Stejně to nepřežije," řekne s pokrčením ramen, až mě bodne u srdce. Jako by byl s tou skutečností natolik obeznámený a sžitý, že by mu to nedělalo nejmenší problém. Ovšem mě by to zabilo!
On nesmí zemřít! Zavře cosi uvnitř mě, až mi z očí vytrysknou slzy. Ten křik a pláč uvnitř mé hlavy je tak hlasitý, že se to nedá vydržet. On nemůže umřít, protože Dick… Je to první člověk, za kterého bych dala svůj život! A já jsem ho dorazila! Já ho dostala na hranici života a smrti. A já ho taky musím zachránit!
"Udělej z něj upíra." Slyším, jak říkám a nedává mi to smysl. Ale on bude žít. Beztak to tak chtěl. Kvůli mně. Kvůli sobě. Bude nemrtvý a bude mít život, který mu dá nové rozměry.
Tohle vážně chceš? Broukne mé svědomí. Aby jediný člověk, který tě kdy měl rád, skončil jako krvelačná bestie? Mumlá přemýšlivě a bodá mi do srdce drobné jedovaté jehly.
"Udělej to!" zopakuju naléhavěji, až se jeho nesouhlas ve tváři projeví mnohem více.
Zamračeně stojí, zaražený mým náhlým odhodláním. Můj nápad se mu nezamlouvá. Já vím, že se ho chtěl zbavit, ale to já nedovolím!
"Vážně to chceš?" zadívá se na mě vyčkávavě.
"Ano, chci," přikývnu a dívám se, jak mu rysy v tváři ještě víc ztvrdnou. Protínáme se pohledy a já neuhýbám. Shlížím mu do krásné tváře a jsem rozhodnutá.
Dick bude žít za každou cenu!
"Di," otočí se na mě Dick z posledních sil.
Ihned si k němu pokleknu a vezmu ho za ruku. Políbím tu vřelou teplou dlaň a zadívám se mu hluboko do modrých očí.
"Budeš upírem, jak sis přál," zašeptám rozechvěle. V mém úmyslu mě podpoří i jeho lehký úsměv na tváři.
Souhlasí a těší se!
Chester se zašklebí a popadne ho dost nevybíravě za límec. Téměř neurvale ho hodí do postele, až Dick bolestně zasténá.
Protnu Chazze vzteklým pohledem, zatímco on se tváří ublíženě.
Nahne se nad něj a ponoří se mu špičáky do krku tak drasticky, až Dick vykřikne v agónii. Oči má doširoka otevřené a tvář mu hyzdí toliko strašlivá bolest, až se mi rozklepou kolena. Můj upír si chce naposledy užít ten pocit, kdy je nad ním a může mu ubližovat, ovšem já jeho nadšení nesdílím!
Uleví se mi, když se od něj po pár locích odtáhne a prořízne si zápěstí, které mu přiloží ke rtům. Jeho tmavé duhovky jsou bez jakékoliv emoce. Neznat ho, myslela bych si, že je prázdný a bezcitný, ale on uvnitř sebe teď trpí. Až bude z Dicka upír, tak se Chazzymu velkoryse odvděčím, ale teď musí vydržet.
Když od něj své zápěstí téměř násilně oderve, trhnu sebou a pozoruju, jak můj lidský přítel pln nadšení umírá a mění se v krev sajícího. Díky Chesterově knihovně, která mě velmi okouzlila, jsem si přečetla něco o proměně.
Proměna člověk v upíra
Upíři byli vždy označováni jako mocné živočišné bytosti se silně vyvinutým pudem sebezáchovy. Svůj druh se snažili zachovat nejen prostřednictvím plození následovníků, ale také přeměnou lidí v upíry. Přeměna byla dokonce považována za mnohem častější a oblíbenější způsob, jelikož při ní byly uspokojovány všechny upírovy potřeby a choutky.
Průběh takové přeměny vždy závisel na kvalitě jedu, který dospělý upíří jedinec produkoval. Čím silnější a vitálnější jedinec, tím kvalitnější jed způsobilý k procesu rychlé a hodnotné přeměny lidského druhu v upíří. Jed působil na člověka jako infekce, která dokázala napadnout jeho tělo do několika minut. Samotná přeměna pak trvala v rozmezí od několika minut do několika dní, opět v závislosti na kvalitě jedu. Celý tento bolestivý proces býval ve vzácných případech doprovázen rozkoší lidského jedince a jeho neutuchající touhou po krvi.
Tentokrát mnou neprochází obava, jako když se proměňovala Mia. Díky té jsem měla strach, že se nedožiju dalšího dne, ovšem Dick by mi přece neublížil! Ani jako upír nebude nikdy tak krvelačný a zlý.
A co, když ano? Ozve se střípek rozumu. Jen v duchu odfrknu a s naprosto užaslýma očima shlížím tu rychlou proměnu. Chester je skutečně prvotřídní upír, když dokáže takhle rychle vytvářet své zplozence.
Každý upír za svůj život vytvoří několik zplozenců ze své vlastní krve. Je jejich stvořitelem a sám je musí zaučit ve všem, k čemu má vztah. Zplozenci jsou schopní od svého stvořitele získávat různé kvalitní i nekvalitní rysy. Především se jedná o vlastnosti, kterými se upír odlišuje od ostatních.
Příklad:
Nadměrná krvelačnost
Zvýšená tvorba jedu
Amok či naprostá agresivita
Upíří feromony (velmi žádané hormony, kterými disponují někteří upíří jedinci)
Schopnost ovládání za pomoci přímého pohledu
Neschopnost levitace
Pokud člověk tíhne ve svém lidském životě k něčemu, co se v sobě snaží potlačovat, upíří nátura to v něm probudí a zhodnotí. Proto se upíří vyznačují především negativními vlivy a i ze sebelepších lidí jsou krvelačné a choré temné postavy.
Příklad:
Potlačované pedofilní touhy se mohou projevit jako neurvalý chtíč po mučení ratolestí. Zadržovaná zoofilní touha může vést až k tzv. "vegetariánství", tedy živení se pouze na krvi zvířat. Panická obava ze smrti se může projevit jako tzv. božský fenomén a upír pak vraždí s větší vehemencí, než klasičtí upíří jedinci.
Každá umlčovaná zhoubná vlastnost či sebemenší úchylka se může v těle upíra projevit jako jeho přednost, spolu s výrazným znakem, který získává od svého stvořitele.
Mírně bojácně se snažím zapudit vědomosti a němě doufám, že Dick bude stále stejný! Hloupá představa, ale co kdyby mu Chazzy dal do těla tolik soucitu, kolik jsem ho v něm jen stačila probudit?
Zavrtím znechuceně hlavou a raději se soustředím na proces přeměňování. Abych si to užila, potřebovala bych to zpomalené, protože on už se protahuje a pokožka nabírá barvu měsíce. Je tak světlá a přitom jako by lehce blýskavá, stejná jako má můj upír. Zářivé oči zůstávají stejné, ovšem jeho tvář se šklebí v bolesti a z hrudi mu vychází hrdelní hrůzostrašný smích, díky kterému mi přechází po zádech mráz. Na prstech mu objeví ostré drápy zabijáka a v ústech se brzy budou skvět upíří špičáky. Ty, kterými prokousne hrdlo tak snadno, jako by zajel nožem do másla. Zas stojím jako přimražená a možná až pitomě přihlížím tomu "zázraku".
"Di…" usměje se a omračující rychlostí se vytáhne na nohy.
Čelist mi poklesne. Je nádherný! Ano, byl skutečně krásný muž, ale nyní se jeho přednosti ještě vytáhly! Jeho postavu jako by umocnilo jeho sebevědomí a láska, kterou ke mně podle svých slov cítí. Tvář má naprosto andělskou a v ní se výhružně blýskají špičáky. Neznat Chestera, padla bych mu k nohám.
"Ani nevím, jak bych ti za tohle poděkoval," vydechne sladkým hlasem, až se přihlouple usměju.
"Dicku, nemáš za…" Ani nestihnu doříct a stojí náhle tak blízko mě, až na mě sahá mráz z jeho těla.
Zadívá se mi nebeským pohledem do očí a věnuje mi ďábelský úsměv, který mi k mému ochránci s křídly moc nesedí. Je téměř výhružný a mně se rozklepou kolena při tom zjištění.
"Ale mám," zavrčí potěšeně a políbí mě tak vášnivým a divokým polibkem, až mi na chvíli přestane bít srdce. Ty tam jsou choulostivé vroucí lidské doteky, vystřídala je živelná zvířecí touha, ze které mi hrudí prochází omračující tlukot.
"Dicku," zalapám vystrašeně po dechu a snažím se ho od sebe odtrhnout, protože mi jeho tvrdé sevření působí až bolest.
"Copak, miláčku?" vycení na mě své špičáky.
Chvilku na něj v omráčení zírám a pak vykřiknu, protože se mi zakousne do krku. Bylo to tak děsivě rychlé, že jsem to téměř nepostřehla. Ovšem necítím bolest, ale naprosto dokonalou slast!
"Dicku!" vykřiknu rozkoší, při které by se mi byly podlomily kolena, kdyby mě tak houževnatě nesvíral. Jeho láska je silná! Tak mocná, že se mi celé tělo propne v energickém výbuchu. Zvrátím hlavu a téměř si prožiju svůj "krevní orgasmus". Je to, jako by mi do těla vpadla ryzí radost, tak náhlá a vášnivá. Chesterova láska je jako rozbouřené moře, které mě svými vlnami pohlcuje a dostává postupně do větší a větší rozkoše. Ovšem ta Dickova, to je jako naprostá detonace, jejíž následky jsou neskutečné. Je tak náhlá, zákeřná a intenzivní. Hodně to na mě zapůsobilo!
A když ode mě Dicka odtáhne, tak padnu na zadek a ještě totálně rozněžněná shlížím, jak se téměř rvou.
"Ach, Dicku…" obrátím s láskou a okouzleným povzdechem oči ke svému andělovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna náročná Slečna náročná | 15. září 2013 v 21:45 | Reagovat

A opět se vše opakuje. Copak tu nemůže být jediná kapitola, kdy by se nehádali? Už je to fakt trapné.

"Dala jí pořádnou facku a pak Di omdlela," usykne, zatímco si drží dlaň na krku. – To je drama, ježiši, to je ale drama! *nervozitou si kouše nehty*

Chester = Edward. Dick = Jacob. Diana = Bella.

Proměna člověk v upíra
Upíři byli vždy označováni jako mocné živočišné bytosti se silně vyvinutým pudem sebezáchovy. Svůj druh se snažili zachovat nejen prostřednictvím plození následovníků, ale také přeměnou lidí v upíry. Přeměna byla dokonce považována za mnohem častější a oblíbenější způsob, jelikož při ní byly uspokojovány všechny upírovy potřeby a choutky.
Průběh takové přeměny vždy závisel na kvalitě jedu, který dospělý upíří jedinec produkoval. Čím silnější a vitálnější jedinec, tím kvalitnější jed způsobilý k procesu rychlé a hodnotné přeměny lidského druhu v upíří. Jed působil na člověka jako infekce, která dokázala napadnout jeho tělo do několika minut. Samotná přeměna pak trvala v rozmezí od několika minut do několika dní, opět v závislosti na kvalitě jedu. Celý tento bolestivý proces býval ve vzácných případech doprovázen rozkoší lidského jedince a jeho neutuchající touhou po krvi. – Tahle část vás musela vyčerpat tak na týden, ne?

Neschopnost levitace - ??? On získá neschopnost levitace? To trochu zní, jako by lidé běžně levitovali.

No, takže už jsou skoro všichni upíři. Diana už neví, komu by nastavila... Takže, co se vlastně stalo? Diana se neustále hádá s Chesterem. Ona i Mia otěhotněly. Přibyl nový obyvatel domu. A na to bylo potřeba napsat celou knihu!

http://distilleryimage0.s3.amazonaws.com/41440f46f51f11e1ad5c123138100de9_7.jpg

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama