Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Upír vs. člověk - 7. kapitola

23. listopadu 2012 v 14:13 | Chensie Ips - Sue Wish |  2. kniha - Upír vs. člověk
Diana
Nastávající den je mi lépe. Rozespale rozhrnu závěsy a zadívám se z okna. Měsíc nevyspale září na tmavé obloze a z dálky se ozývá hrůzostrašné naříkání. Znechuceně se oklepu a na pažích se mi postaví chloupky. Zvuky toho, co nevidím, ale slyším, mě stále neuvěřitelně děsí.
Obléknu se, jelikož jsem pod peřinou byla zcela nahá. S menšími nesnázemi provedu svou ranní hygienu a proti své vůli se odeberu do kuchyně, protože omdlévám hlady. Mé tělo si natolik navyklo na vyšší přísun jídla, že se musím ihned najíst.
U schodů se prudce zarazím.
Dex sedí na pohovce, zády ke mně, téměř bez pohnutí. Jediné, co z něj dokonale vidím, je jeho hnědá kštice a ramena, což mě neuklidňuje. Mohl by se v cuku letu ohnat a drápy mi na kůži vykouzlit krvavé šrámy.
Znechuceně se otřesu. Žaludek se mi ihned zhoupne ve vlně slabosti a do země mě zatlačí emoce velkého strachu, který mi doslova prýští z podbřišku. Jako by se mé tělo podvědomě bránilo a zoufale mě táhlo k Chazzymu, pryč od Dextera. Samozřejmě to je pud sebezáchovy, který ve mně panicky klíčí. Ovšem, ten chytrý instinkt netuší, že já a Chester nejsme zrovna ve stavu, kdy by mě zachraňoval rád.
Mám takový hlad, že se všechno zdá lepší, než zůstávat na schodech a třást se s vidinou jídla před očima. Po špičkách sejdu po schodech. Jsem rozechvělá a tělem se mi prohání nepříjemný pocit. Svírá se mi žaludek, jako by mne snad prosil, abych to nedělala
Bez povšimnutí projdu za jeho zády do kuchyně, kdy si naberu velký talíř jídla. Salám, ovoce, zeleninu, pečivo a dokonce i dvě sušenky, přestože sladké není zrovna mé oblíbené. Díky tomu, že ze mě tolik chlemtají krev, mé tělo potřebuje živiny natolik zoufale, že přijímá více potravy, než když jsem si svou životadárnou tekutinu nechávala pro sebe.
*** *** ***
"Dexi?" brouknu mu za zády, když sedí ve stále stejné strnulé póze. Jsem od přírody příliš zvědavá, a proto nemohu odejít, aniž bych vyzvěděla důvod jeho topornosti. "Co je s tebou?" zeptám se zvědavě, když na mě jen poulí pichlavé oříškové oči, ale jinak se nepohne. Nezdá se mi, že by to byla nějaká upíří past. Dex na tohle nikdy nebyl. Když se ho lehce dotknu na rameni, jen tlumeně zakňourá. "Ty se nemůžeš hýbat?" zašklebím se nevěřícně.
Sakra, co by mohlo paralyzovat upíra? V nitru se potěšeně rozesměju. Kdyby se mu to stalo a trvalo to roky, staletí, měla bych od jedné krev sající bestie konečně klid!
"Nemůžeš ani mluvit?" zúžím nevěřícně oči, když jen panicky otevírá a zavírá víčka. Chci se dotknout jeho tváře, když mě vyruší Chazzyho hlas, až nadskočím.
"Tak už jsi měla tu čest?" vyruší mě z rozjímání nad tím nehybným tělem.
Zadívám se na něj trochu zaraženě a zahlédnu za jeho zády Miu, která je stále ozdobená barevnými flíčky. Chtíč mého bývalého upíra jí zřejmě dává zabrat!
"Co mu je?" zívne Mia a prohrábne se Dexovi ve vlasech.
Ten jen zakoulí očima a tiše zaúpí.
"Malá nehoda," ušklíbne se Chester a probodne ho chladným pohledem. "Nemůže se trošku hýbat," zazubí se na ni věcně.
"Tys mu dal…?" Jeho sestřička se s chechotem chytí za ústa a vyjekne zvonivým hláskem. Zřejmě jí k odpovědi postačí Chesterův posměšný úsměv. "Ty seš teda hajzl." Je jako u vytržení. Stále se kolem něj motá a dotýká se ho v naprostém rozrušení a smíchu, zatímco se Dex vzmůže pouze na zavření očí. "No, fakt, dal jsi mu to!" rozesměje se a plácne se do stehen.
Nechápavě tohle dění pozoruju. Nedokážu přijít na důvod, proč je Dexter v takovém stavu a nějak zdálky vnímám to vzrušení a erotické jiskry, které létají z úchylných sourozenců.
"Myslela jsem, že už to nemáš!" zamumlá a přivine se k němu. Znechuceně odvrátím pohled a zatnu zuby.
"Teď už ne," řekne potěšeně Chazzy a se spokojeným pohledem protne živou mrtvolu.
"Co jsi mu dal?" zamrkám a tak nějak okouzleně sleduju Dexův stav. Působí to na mě naprosto zvláštním způsobem. V těle se mi rozšiřuje zajímavé vzrušení, hraničící se zlovolným pocitem pomsty.
"Ale," mávne rukou. "Je to jen takové tvrdší sedativum," protáhne se povýšeně a kopne Dexe do lýtka.
Neudělá naprosto nic. Jen mírně zaskučí.
Moje nadšení se zvyšuje a já se pomalu chytám šance, kterou mi to nabízí.
"Ztuhnou ti svaly a nemůžeš se absolutně hýbat. Vše vnímáš, ale vypadáš téměř jako mrtvá. Jediné, co dokážeš, je pohyb očima a víčky. No a snad něco občas zachrčet, ale nikdo by ti stejně nerozuměl." Potěšeně se posadí do křesla a uvelebí se. "Tak jaké to je, Dexi?" Složí své nohy na stůl a posměšně se na něj zadívá, zatímco cení své běsnivé špičáky.
Úsměv se mi rozšíří ještě víc a myšlenkami se chytám poslední naděje. Co když nemluvil pravdu a ještě má to sedativum u sebe…
Obrátím se na něj a chci ještě něco říct, ale rty se mi sevřou v přísné zhnuseně lince. Mia sedí Chazzymu na klíně a častuje ho tak intenzivními polibky, že se mi hruď sevře v bolestné žárlivosti. Jejich předehra se rozjíždí do takového stavu, že je mi jasné, jak skončí. Beze slova se seberu a uteču jako malá, jen abych se na ně nemusela dívat a ubližovat si.
Chester
"Vážně to chceš dělat před ním?" zajímám se pobaveně, když se mi svými teplými prsty dobývá do poklopce.
Jen mrkne po Dexovi, který nás upřeně pozoruje. "Jasně," ponoří se mi znovu do úst a konečně se jí povede dostat se mi do kalhot, až se příjemně prohnu. "Ukaž mu, jak se to dělá," šeptne mi do ucha a zkušenými pohyby se věnuje mému mužství.
"Aby z toho neměl nějakou újmu," směju se a přetáhnu jí tričko přes hlavu. Opět na sobě nemá podprsenku. Její svůdná krása na mě ihned zaútočí.
"Na to seru!" sykne a kousne mě do rtu.
"Kdes nechala něžnosti?" ušklíbnu se.
"V ložnici. Mám chuť na drsnější rychlovku," oplatí mi škleb a znovu mě kousne.
Vnímám to její hebké ženské tělo na mém a snažím se v sobě probouzet ten bezbřehý chtíč a zahladit ostatní pocity, které se mi prohánějí tělem, přestože by měly být hluboko v mém nevědomí.
"Bestie," zavrčím a věnuji se jí ústy, rád se svými zuby náležitě vydovádím na jejích ňadrech.
"Sss, Chazzy, au! Opatrně." Lehce do mě strčí, až se rozesměju.
"Ale no tak, nedělej netykavku," zašklebím se a jazykem jí přejedu po jizvě, památce na jeden z mých špičáků.
Dex začne podezřele chrčet. Čím víc se mi Mia věnuje, tím víc se Dexovi z hrudi dostává panický chrapot.
Nevydržím to a začnu se smát.
"Hele, Mio, slez ze mě, Dex má dost," plácnu ji po zadku a nevybíravě ji shodím ze svého klína.
"Co mu zase je?" vrčí nespokojeně a znovu se na mě nalepí.
"Co by mu bylo? Bolí ho sval," bavím se. "Radši se postarej o něj. Dones mu led nebo… Co já vím, co umíš. Já jdu nahoru." Políbím ji, ale když mi chce zajet do kalhot, odstrčím ji. "Příště!" slíbím jí a dělám, že nevidím její nabubřelý výraz, když mizím v patře. Mé kroky vedou do koupelny. Vážně potřebuju ledovou sprchu. Jenže jakmile za sebou zavřu dveře a ocitnu se vevnitř, do očí se mi nahrne opar páry.
Diana
"Vypadni!" panicky se zajíknu. "Copak už jste to s Miou tak rychle rozdali?" syknu závistivě a ihned si dlaněmi zakryju nejintimnější části těla. Ty jeho chtivé pohledy mi nepomáhají!
"To víš, já jsem jako blesk, když je třeba," zazubí se pitomě a svlékne si tričko. "Navíc si chci dát sprchu," řekne a než se naděju, je nahý!
No, sakra! Prsknu v duchu a stydlivě sklopím pohled, zatímco se stydlivě šklebím.
"Přece by ses nestyděla," řekne pobaveným hlasem. "No tak Di, tebe jsem už přece viděl," zašklebí se na mě vědoucně a vleze si ke mně do sprchového koutu.
Zalapám po dechu a bezmocně ustoupím jeho přitažlivému tělu, zatímco skláním pohled. Ten chlad opřádá natolik, až se rozechvěju. Jsem natolik ohromená jeho blízkostí, že ani nemůžu otevřít ústa, abych něco řekla, protože hlas bych měla rozechvělý tou palčivou touhou.
"Ty se nemáš vůbec za co stydět," nakloní se ke mně a zavrní mi svůdně do ucha, až se zhluboka nadechnu a jeho vůně se mi dostane do hlavy a vyčaruje mi před očima zvláštní mlhu.
"Teď tu jsem já!" zaúpím zadýchaně a odtáhnu se od něj, co jen to ten malý prostor dovoluje. "A ty mě absolutně nezajímáš! Vypadni, sakra!" zakvílím.
"Vážně tě nezajímám?" vydechne a přimkne se ke mně svým ledovým tělem.
Ten chlad mnou projede jako impuls radosti. Ihned se mi po kůži rozuteče jemné mravenčení. Ruce mu položím na pevnou hebkou hruď a ustrnu v zapovězené touze.
"Nevypadáš na to, že tě nechávám chladnou." V očích má divoké plamínky. Zrazeně uhnu pohledem a panicky vnímám jeho něžné hlazení. Sjíždí po mém těle chladnými dlaněmi a tiskne mě k sobě. Když se začnu bránit, rozesměje se a drze mi sjede na ňadro, až stydlivě přivřu oči.
"Nesahej na mě!" rozechvěju se a strčím do něj.
"Smůla, Di, tělo tě vždycky prozradí." Pevně mě chytí za boky a vyzvedne na úroveň svých očí, až se v nich s pootevřenými ústy na chvíli ztratím a prsty mi sjede na vnitřní stranu stehna a stoupá výš. Dech se mi zrychlí a zorničky v té prosté touze rozšíří.
"Chazzy!" varuju ho.
"Mlč," řekne a hladově se ponoří jazykem do mých rtů, až sebou pod taktovkou rozkoše trhnu a všemožně se bráním, abych ho neobjala kolem krku a nezasténala.
Nebojuju s ním, ale se svou ničivou touhou po něm. Jakmile se ledovými doteky dostane na to správné místo, zakňourám mu táhle do úst a zoufale se chci vyškubnout.
Tohle už je na mě moc, sakra!
Povýšeně se ode mě odtrhne a potěšeným arogantním pohledem se mi zadívá do očí. Jeho skutečně baví mě takhle týrat.
"Jsi vážně k nakousnutí," vycení na mě špičáky a zákeřně mě k sobě přivine v dalším polibku. Znovu si se mnou začne hrát, až se prohnu.
"Ne," unikne mi z úst.
"Ne?" zeptá se s přivřenýma očima. "Vážně ne? No tak dobře." Na rtech se mu objeví vyčkávavý výraz. Odtáhne se od mého omámeného těla a začne se sprchovat jako by nic!
Hrudí se mi prožene ponížení a zrada. Zatnu zuby a snažím se v sobě potlačit ten neuhašený oheň. Vztekle na sebe z druhé sprchové hlavice pustím ledovou vodu, ovšem ta už nechladí. Až palčivě mi ho připomíná.
"Máš výdrž," řekne uznale a zadívá se na mě zvláštním pohledem. "Já bych to asi nevydržel," pousměj se křivě. "Nechceš s tím pomoct?" přitáhne se ke mně a něžně mi přejede ledovými prsty po zádech, až sebou cuknu. Políbí mě zezadu za krk a přitiskne mě k sobě, až se ve mně znovu rozžehne ještě větší chtíč. To mravenčení se znásobí a já slastně zakňourám a zvrátím hlavou.
"Já to zvládnu sama," zašeptám, ale nebráním mu v jeho počínání. Tolik mě jeho doteky zasahují. Netuším, jestli mě bolí nebo těší, ale jedno vím jistě. Přála bych si, aby se mě dotýkal stále.
"Jak myslíš," kousne mě provokativně do krku a odtáhne se ode mě.
Zkroušeně se dívám, jak utírá své krásné tělo. Fascinovaně sleduju všechny ty kapičky, které tančí po jeho ledové pleti.
"Mohli jsme si užít, ale když nechceš," pokrčí rameny a omotá si kolem pasu ručník. Ještě jednou mi věnuje téměř soucitný pohled a pak se náhle vytratí. Vztekle zatnu zuby a domyju se celá rozklepaná a rozvášněná. Tělo se mi chvěje, jak jím proudí hormony a lačně po něm touží.
*** *** ***
Chester
Když kolem mě proběhne vztekle Di, jen se na ni ušklíbnu a dál se chci věnovat Mie, ale povšimnu si, jak v ruce drží láhev alkoholu! Bez řečí od sebe svou drahou sestřičku odstrčím a nevšímám si jejích protestů. Urychleně vyběhnu schody a vletím k Di do pokoje.
"Tohle není nic pro tebe!" Vrhnu se k ní a násilně jí vytrhnu láhev z ruky.
Nenávistně po mně blýskne pohledem a honem si setře slzy, které se jí z kutálely z popelavých smutných očí.
"Tak to teda…" snaží se protestovat, ale toho si já nevšímám. Otevřu láhev a vypiju tu čtvrtku téměř celou. Má takovou zvláštní chuť…
"Chazzy," zalapá po dechu a ustrašeně přede mnou ustoupí. "Ty nafialovělý krystalky, co jsi měl v nočním stolku, tak to byly ty, který jsi dal Dexovi?" zajíkne se a já svraštím čelo.
"Cože? Jaké fialové…" začnu, když mi to dojde. "Tys mi prohledávala lož … nici?!" nestačím pořádně ani dopovědět větu a už cítím, jak se mi stahuje hrdlo. Co je na tomhle lila sedativu báječné především, je jeho rychlé a zázračné působení. Ruce i nohy mi ztěžknou. Vykuleně se na ni podívám "Do hajzlu, kolik jsi tam toho…" Tentokrát už nedopovím. Láhev, kterou stále třímám v ruce, mi vypadne a zbytek pití, který zůstal na dně, se vylije na koberec. Jen na to němě zírám. Pokusím se udělat krok, ale noha se mi podlomí a spadnu na postel.
Do hajzlu! Ta malá bestie! Zavrčím v duchu.
Zděšeně na mě zírá a vyděšeně poulí šedé oči.
Nejraději bych jí v tuto chvíli zakroutil krkem, jen… jen kdybych se mohl alespoň trochu pohnout! Jenže nemůžu!
Chvíli na mě jen vykuleně zírá, než ke mně choulostivými kroky dojde a posadí se vedle mě. Brada se jí třese a očima nesoustředěně těká po mém ztuhlém těle. Probodávám ji i tu chmurnou tmu krutým pohledem a koulím očima, protože mi nic jiného nezbývá!
"Sakra, ale já si to rozmyslela," pípne zoufale, jako by nevěděla, co dělat. "Nechtěla jsem ti to dát…" polkne a pohladí mě po tváři, až výhružně zachrčím.
Jsem vzteky bez sebe, ale nemám, jak bych ho ventiloval.
"No, ale vlastně sis to udělal sám," ušklíbne se vědoucně a nahne se až k mým rtům. "Chlast škodí, víš?" Obkročmo se na mě posadí a vzrušeně se nadechne. "Víš, že mi poslední dobou dáváš zabrat?" zvedne obočí. Zdá se, že jí naprosto vyhovuje, když jsem pod ní takhle bezbranný! Jemně mi jazykem přejede přes rty, až se mi zrychlí dech. Vnáší do toho všechnu lásku a něhu a mně to neskutečně týrá!
Nemohu jí ty doteky ani oplatit, natož ji od sebe odstrčit. Znovu v mém nitru probouzí něco, co jako upír vnímám s naprostou hořkostí a nechutí.
"Teď ti dám zabrat já," řekne potěšeně. Horkými chvějícími rty sjede na můj krk. Opečovává mě tak vřelými intimními doteky, až se mi z toho dělají mžitky před očima. Když mi slastně zasténá do ucha, zatnu zuby a zoufale vyvalím oči. Prsty zavadí o mou rostoucí touhu a tvrdě se ke mně namáčkne klínem. "Ty můj chudáčku," povzdychne si hraně a zazubí se na mě, zatímco se mi tělem prohání podivná úzkost. Drobnými láskyplnými polibky zlíbá celý můj obličej a tvrdě mě kousne do rtu, až se mi z úst vydere euforické povzdychnutí.
Tohle máme oba rádi, ale jen v případě, že jsme také oba schopni se plně hýbat!
Když se na mně začne pohybovat a dráždit mě, protočím panenky a mám pocit, že se z toho každou chvíli zblázním. Vzpomínky se mi mírně zaberou do dob, kdy jsem tyhle fialové krystalky cpal do Mii a užíval si její bezmocnosti. Já sám jsem je okusil minimálně, ona byla mou hračkou.
Hodil jsem Miino bezvládné tělo do vany. Byla jako hadrová panenka a jediné, co potvrzovalo, že je ještě naživu, byly s námahou mumlající ústa a pohybující se víčka. Podle očí, které měla doširoka otevřené a probodávala mě hadím pohledem, jsem poznal, že je na mě vážně naštvaná.
Jen jsem se tomu uchechtnul, přehodil jí ruce přes okraj vany, aby mi nepřekážely, napasoval se jí mezi nohy a doufal, že ji žádnou nevykloubím ani nezlomil, protože to by mi moje hrátky s ní akorát zkomplikovalo. Potom jsem se nahnul a otočil kohoutkem, abych vanu napustil.
Když jsem se znovu zadíval Mie do obličeje, poznal jsem v nich strach. Vana se rychle plnila vodou, Mia párkrát zděšeně zamrkala. S nejvyšším uspokojením jsem sledoval, jak marně těká pohledem ke svým rukám, jako by se je silou vůle snažila přimět k pohybu, zatímco jsem jí drápy přejížděl po těle a rty jí laskal citlivá místa.
Mezi mumláním jí unikaly bolestné steny, které způsobovaly růst mého chtíče. Natiskl jsem se na ni ještě víc, olizoval jí pevná ňadra, zatímco hladina vody stoupala k jejím žebrům a spolu s jejím vzrušením způsobovala, že začala přerývavě dýchat. Díky vlivu krystalků zněl ale její zrychlený dech spíš jako zoufalé chrčení.
Obdařil jsem jí upířím úsměvem, při kterém jsem odhalil své špičáky a během toho, co jsem ji dráždil v klíně, bohužel pro ni to díky nepohodlné poloze jejích ztuhlých nohou znamenalo, že jsem ji nechtěně párkrát škrábl, až jí do očí vstoupily slzy, jsem s potěšením dál sledoval, jak se voda dostala až pod její bradu. Potom jsem kohoutkem znovu otočil a hrubě ji políbil na ústa.
"Bude se ti to líbit," zachraptěl jsem jí do úst a začal jsem do ní vnikat. Nešlo to samozřejmě tak lehce, musel jsem si ji trochu posunout směrem k sobě, na což zareagovala krátkých zachrčením těsně předtím, než se jí téměř celá hlava dostala pod hladinu.
Když jsem konečně dostal do jejího těla, se smíchem jsem jí z té vody vytáhl a pobaveně jí pomáhal vykašlat vodu, co se jí dostala do plic.
"Promiň, sestřičko, ale připrav se na to, že si při každém mém pohybu trochu lokneš," zavrčel jsem s blýsknutím v očích a chtivě se v ní začal pohybovat.
Sice jsem na tom lépe než Dexter, dokonce mohu pohnout prsty i rty, ale k čemu mi to je? Ta malá potvora se mi za všechno dokonale mstí a je to horší, než kdyby mi jich pár vrazila. Už jen ten pocit, že má navrch, mě rozčiluje!
A co potom ten zbytek! Ty její něžné doteky a steny, které mi způsobují v kalhotách naprostou bouři a já si to nemohu ani užít! Její vřelé doteky na mé ledové kůži mě naprosto okouzlují, a když mi do tváře dýchne svůj horký dech, nejraději bych ji sám k sobě pevně přitisknul a udělal jí to podle svého. Ale to ne.
Mučí mě a samozřejmě to nechává bez odezvy. Vrtí se na mně, až mě ty její pohyby pronikavě bodají do těla, ale mému klínu se jinak zdaleka vyhýbá. Ta neukojitelná touha mě celého svírá v nepatřičné chuti po jejím mladičkém těle.
"Počkej … až … se zase … budu … moct … hnout. … Máš… to … spočítaný," snažím se ze sebe dostat, ale myslím, že mi polovinu stejně nerozumí.
Jen se usmívá a přilepí se k mému uchu. "Chazzy," vydechne a mým tělem projede další vlna touhy. Skousne mi ret a znovu mi po něm přejíždí jazykem. Prsty jakoby omylem zavadí o moje kalhoty.
Protočím očí a zavyju. Rozkrok mě slastně bolí. Tohle prostě nemůžu vydržet! Rozepne mi košili a divokými polibky zdobí můj hrudník a sjíždí níž. Trpím jako zvíře a z hrudi se mi ozývá jen hrůzné roztoužené vrčení.
Vášnivě se mi ponoří do úst a jazykem si pohrává s tím mým ochromeným. Tiše mi zavzdychá do rtů a propne se ke mně celým tělem. Tře se mi o rozkrok tak nezkrotně, až úpím. Horlivě mě kouše do krku i ramen a dostává mě do většího rauše. Až budu fit, tak jí snad prokousnu hrdlo, jak se ve mně vaří hněv spolu s nepříjemným pocitem naprostého odevzdání.
"Tak jak se ti to líbí?" sykne s upřeným pohledem do mých temných duhovek.
Zúžím oči a připadám si tak nějak využitý. Jen jako prostředek k ukojení jejího chtíče. Sténavě se blíží do finiše, a já netvrdím, že bych na tom nebyl stejně, ale je to skutečně ponižující. Vidět, jak se na mě ukájí bez mého přičinění!
Tře se o můj klín tak intenzivně, že se mi dělá černo před očima. Kdybych mohl alespoň zarýt drápy do prostěradla, ale ani to mi není dopřáno. Houževnatě stisknu víčka a zrychleně dýchám, když se mé tělo pomalu dostává pod hladinu naprosté rozkoše. Pokouším se s tou ochromující slabostí bojovat, ale je to naprosto zbytečné.
"Di," zachrčím, když je mi jasné, že můj boj se sebeovládání prohrávám. Výstup na vrchol zvládneme oba téměř na sekundu stejně. Poprvé zažiju, jaké to je, nemoci se zhroutit ve slastné křeči. Nehybně ležím a nevím, jestli to, co cítím, má být uvolňující orgasmus nebo vrchol mučení.
Snažím se v tom přívalu vyčerpávajícího pocitu sevřít pěsti, ale moje ruce se nepohnout ani o píď. Jediné, nač se vzmůžu, jsou tak bolestivě semknutá víčka, až mě z toho rozbolí hlava. Horší emoci, než je pocit vlastního uspokojení, na které nejsem schopný fyzicky reagovat, jsem snad ještě nezažil.
Udýchaně ze mě sleze a chytí se za krk. "Sakra!" zapláče a probodne mě zkoumavým pohledem. "Mám problém," sykne, když se zoufale snaží ty trable rozchodit. Náhle se zhroutí v bolestné křeči, až zarytě zanaříká. Tělo se jí chvěje a prsty, kterými svírá svůj krk, se jí zbarvují do červena. "Moje dohoda s Dexem padla, ale moje tělo o tom neví," zatne zuby a znovu se vytáhne na můj klín.
Ucítím tu rozmanitou vůni její krve a ihned se mi pohled stočí na otevřenou tepající ránu na krku.
"Nemáš hlad?" zašklebí se na mě pobaveně. "Zkusíme to, co říkáš?" Celá nešťastná se zavrtí a přiloží mi raněné zápěstí k ústům.
Snažím se do sebe dostat její krev, naprosto báječné chuti, jak jen mi to momentální stav dovoluje. Kdyby věděla, že účinky fialových krystalků neutralizuje právě lidská krev (natož krev Šťastná), asi by tolik nepospíchala. Takhle se pomalu probírám zpátky k životu. Cítím mravenčení v celém těle, ztuhlost svalů postupně odeznívá, zase se můžu svobodně nadechnout. V momentě, kdy by to nejmíň čekala, ji popadnu a uvězním ji pod svým tělem, až vyděšeně vyjekne.
"Proč jsi to udělala?!" zavrčím naštvaně. Z očí metám blesky. Co si dovolí ona, to už prostě nemá obdoby! Ta její neskutečná drzost a sebevědomí!
"Napil ses sám," připomene mi vystrašeně.
Prudce jí stisknu krk a nejraději bych ji snad zabil.
"Nemáš mě tak provokovat," sykne zachmuřeně na svou obranu.
Temně zavrčím a přejedu jí špičáky přes tvář ve snaze ji vyděsit.
Rozechvěje se pode mnou a slastně zvrátí hlavu s tichým zasténáním. To už je na mě moc! Ona se ani nebojí! Necítí můj vztek, který je téměř hmatatelný! Nebojí se, že jí provedu něco, co se jí skutečně nebude líbit!
"Takže za to mohu já?!" Stisknu jí krk ještě silněji, až zalapá po dechu a zakoulí zastřenýma očima. "Kdybych tušil, že budeš natolik drzá, abys mi prohledávala věci, dal bych si větší pozor!" řeknu nepříjemným chraplavým hlasem a pozoruju, jak se pode mnou komicky šponuje, jako by se jí snad moje náhlá blízkost opět tak moc líbila! "U Mii bych s něčím takovým počítal, ale že to musím hlídat i před tebou?" zašklebím se. Jako by nestačila jedna, která si dovolí všechno! "Co sis do hajzlu myslela?!" vrčím zlostně a její nenormální chování mě příšerně vytáčí!
Zatne zuby a z očí jí stékají slzy.
Musím uhnout pohledem, protože mi její pláč z neznámého důvodu pořád vadí…
"Jen jsem ti chtěla vrátit to, co ty děláš mně," tiše fňukne, ale zní to téměř sténavě. "Taky jsem bezmocná, když si ke mně cokoliv dovoluješ!" prskne roztouženě. "Chtěla jsem, abys věděl, jaký to je!" roztírá si slzy po tvářích, spolu s krví, kterou si umazala prsty.
To zas rozvášní mě. Vdechnu tu vůni a bez přemýšlení jí z tváře slíznu krvavé kapky. Zvláštní, ta krev spolu se slzami, má přesně takovou tu slanou chuť zrady, kterou jsem z ní už kdysi pil.
"Takže teď mě budeš takhle trestat?!" ušklíbnu se. "No, tak to je vážně báječné! To se mám na co těšit," vztekle se z ní zvednu.
"Já bych ti to nikdy nedala!" prskne zoufale. "Napil ses sám," zavrčí vztekle a tváří jí prolétne bolestný škleb.
"Jak nedala?!" vyjedu na ni, až se celá nakrčí a rozklepe se. Konečně se bojí! "Vždyť jsi to do toho namíchala! Věděla jsi, že se z toho dřív nebo později napiju! Bylo jen otázkou času kdy! Nesnaž se svou vinu svalit na mě!" syknu jí z naprosté blízkosti do tváře.
Toužebně zasténá a duhovky se jí rozšíří rozkoší.
Znechuceně se zašklebím, ona se mnou snad chce zase manipulovat! Odfrknu a naštvaně třísknu dveřmi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna náročná Slečna náročná | 13. září 2013 v 19:48 | Reagovat

Mé tělo si natolik navyklo na vyšší přísun jídla, že se musím ihned najíst. – Hm, takže těhotná. Teď jen schází, aby to bylo stejně debilní těhotenství jako u Belly ze Stmívání...

Salám, ovoce, zeleninu, pečivo a dokonce i dvě sušenky, přestože sladké není zrovna mé oblíbené. – A proto jíš celou dobu ovoce? Protože sladké nemáš ráda?

Díky tomu, že ze mě tolik chlemtají krev, mé tělo potřebuje živiny natolik zoufale, že přijímá více potravy, než když jsem si svou životadárnou tekutinu nechávala pro sebe. – Jo, to je logický. Ale to bys asi měla zařadit hlavně maso... Jinak, tohle nemá s tou krví co dělat, protože technicky už jsi mrtvá. No nic, budeme dělat, jako že nejsi... Rada pro autorky: Chcete-li, aby její těhotenství překvapilo, není dobrá taktika, aby dva odstavce obhajovala fakt, že má prostě hlad. Mám hlad, jdu se najíst. Tečka. Proč to tak pitvat?

"Ale," mávne rukou. "Je to jen takové tvrdší sedativum," protáhne se povýšeně a kopne Dexe do lýtka. – Víte, na jakém principu fungují sedativa? A jak vypadá člověk pod sedativy?

No, sakra! Prsknu v duchu a stydlivě sklopím pohled, zatímco se stydlivě šklebím. – Ještě tam dejte alespoň jednou slovo „stydlivě“.

"Já to zvládnu sama," zašeptám, ale nebráním mu v jeho počínání. Tolik mě jeho doteky zasahují. Netuším, jestli mě bolí nebo těší, ale jedno vím jistě. Přála bych si, aby se mě dotýkal stále. – Tak na co si to tu, do háje zelenýho, hraješ? Co to máš s hlavou, holka? To se prostě nemůžeš rozhodnout, jestli jo, anebo ne? Je to tak hrozně těžký?

Proč by Diana do alkoholu dával neznámé fialové krystalky? To přece vůbec nedává žádný smysl. To je ale blbost! Nemůžete se alespoň jednou trochu namáhat, abyste to udělaly pořádně? Jediný důvod, který mně napadá je, že by ho chtěla znehybnit, aby mohla utéct. Jenže utéct evidentně nechtěla. Takže je to zase na hlavu.

Jak mohl Chester do Mii proniknout, když to sedativum způsobuje ztuhnutí svalů? Co já vím, vaginální svalstvo by bylo také ztuhlé, tudíž by ke styku došlo asi s velkými obtížemi. A nechci slyšet, že ne. Vaginální trubice je v podstatě svalstvo a vy jste řekly, že svaly tuhnou. Mia by tedy měla mít opravdu velké bolesti a celý akt by se dal přirovnat ke znásilnění.

Když jsem konečně dostal do jejího těla, se smíchem jsem jí z té vody vytáhl a pobaveně jí pomáhal vykašlat vodu, co se jí dostala do plic. – Povězte mi, jak jí mohl pomoci vykašlat spolykanou vodu, když jí nefungují svaly?

A samozřejmě: http://seoulbeats.com/wp-content/uploads/2011/09/20110928_fail.jpg

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama