Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Upír vs. člověk - 8. kapitola

23. listopadu 2012 v 14:15 | Chensie Ips - Sue Wish |  2. kniha - Upír vs. člověk
Diana
Žaludek se mi opět svírá zoufalým hladem. Ihned si v kuchyni připravím čtyři sendviče se salámem, sýrem a hromadou zeleniny. Jistě, jako vegetariánka bych měla salám vynechat, ale poslední měsíc ho baštím jako utržená ze řetězu. Prostě mi moc chutná. K tomu dva jogurty a sušenku.
Ovšem chuť, která mě už několik týdnů provází, tak tu stále nemohu utišit. Nechápu, co mé tělo potřebuje. Na co se tak absurdně třesu. Na místě vypiju litr mléka, ale má situace se nezlepší. Jen jsem sytá, ale ten pocit neukojitelného chtíče mi koluje v žilách jako jed. Do dlaně si vezmu jablko a vrátím se do svého pokoje, kde mi padne čelist.
"Cos to sakra provedl?!" vyjeknu a pohledem přejedu naprosto rozházený pokoj! Mé oblečení je všude po zemi. Všechny šuplíky pootevírané. Kam se mohl podívat, tam se také kouknul. Snad všechno, mimo mé postele, je vzhůru nohama! Je mi k pláči.
"Kde to ještě máš?!" zavrčí na mě Chester. Je milostivě schovaný za závěsem, posazený na parapetu. Vždycky mě udiví, jak se dokáže perfektně skrýt, když je jinak nepřehlédnutelný a především výrazný.
"Co kde mám?" prsknu zoufale.
"Kde je ta lahvička!" křikne na mě vztekle, až se mi zděšením sevře hruď a v břiše se mi rozhoří příjemné teplo. Jako by mi cosi říkalo, že s ním se nemusím bát, protože je to ON. A já ho potřebuju.
"Já ji nemám!" řeknu znechuceně a nechápavě se tomu podivnému pocitu poddám.
"Jenže mě už taky zmizela!" Je naprosto rozzuřený a mně se hlava neobvykle motá, byť se jen více nadechnu vzduchu, který je prosycen jeho živelnou vůní. Jako bych dostávala jeho agresi do sebe a ta mi v hlavě dělala naprostý guláš. "A prsty v tom můžeš mít jedině ty, jak jsi mi dokázala!" Zatřese mnou, až se přihlouple usměju.
"Já to vážně nemám," řeknu s blaženým úsměvem, až se na mě zmateně zadívá a zavrtí nechápavě hlavou. "Já si pro tebe jen odsypala," zamrkám očima před kterými mám mžitky a ze kterých mi zuboženě začínají stékat slzy.
"Odsypala sis kolik? Celou lahvičku?" ušklíbne se. "Hlavně mi tu prosím tě nebreč!" zavrčí znechuceně a nechá mě, abych si roztírala ubohé slabosti po tvářích.
Nevím, proč mě rozbrečí každá hloupost. Prostě jsem z něj naprosto vynervovaná a ty pocity, které se mi beznadějně vlévají do těla, jsou naprosto mimo, sakra!
"Jenom trošku," zamumlám, ale je to marné.
Stejně nasadil svůj děsivý výraz, až se mi rozklepou kolena.
"Trošku. Jasně!" odfrkne a práskne za sebou dveřmi tak silně, až se mi pohne srdce.
Zoufale se svalím na zem a nechápavě se rozbrečím. Přece jsem nikdy nebyla až takhle ubohá, nebo jsem to alespoň nedávala takhle okatě najevo.
*** *** ***
Chester
Když sejdu do obýváku, zastihnu je zrovna v nefalšovaném smrtelném objetí a ani nehnu brvou. Dívám se, jak ji Dexter drží pod krkem a úlisně se na ni lepí. Je to taková terapie.
"Ani nevíš, jak mi vyhládlo!" prskne rozzuřeně. Byl ve stavu strnulosti moc dlouho. Čekal jsem, kdy se zas začne démonicky projevovat a domem se rozezní jeho i Miino milostné vrkání.
Stojím ve stínu zábradlí a kochám se tím pohledem. Ovšem, když se jí prudce a necitelně zakousne do krku, odvrátím hlavu. Její bolestný křik se mi zatne do těla jako nějaká sečná zbraň.
"Dexi," vyruším ho z krmení a dám jí tak pár chvil na vydýchání agónie. "Tak ty ses nám už probral?" zašklebím se, když mě probodává nepříjemným pohledem, a než stačí odpovědět nebo cokoliv udělat, tak mu dám takovou pěstí, až se sesune k zemi. Jsem silnější a zuřivější, takže oproti mně nemá šanci.
Ihned se mu tvář zbarví do ruda a rozkašle se. "Co to…"
"Ty víš, za co to je!" zavrčím výhružně. "Až skončíte ten váš dýchánek, tak se sebereš a vypadneš! Jasné?!" chytím ho pod krkem a vytáhnu na nohy. "Na krev si sem lítej, kdy chceš, ale jestli tě uvidím poflakovat po domě, tak tě zabiju," syknu bezcitně. Věnuju Diině pobledlé tváři krátký pohled a odejdu do svého pokoje.
Proč bych ji měl zachraňovat? Ptám se sám sebe v duchu. Jsem podle ní přeci horší než Dex! Opět mi ukázala, kde je moje místo, zatnu rozzuřeně čelist a potlačím v sobě osten, který se objeví pokaždé, když tlumeně uslyším Diino bolestné naříkání. Stále to je má oběť a vždycky jí bude, ať udělá cokoliv. Majetnicky ji v duchu obejmu. Už ji nemíním dopřávat ten luxus a jednat v ní v rukavičkách. Nyní si s ní začnu užívat po svém! Ušklíbnu se pro sebe.
Ten nápad se mi líbí. Ponižuje ty hloupé city, které bych jako upír neměl cítit. Potřebuju být něčím horším. Potřebuju být tím, kým jsem byl, než se Oskar začal neúprosně starat o malé holčičky. Ona bude mou šťastnou krví i osobní děvkou! Smažu vzpomínky a živím se jen tím upířím pocitem, který ve mně zesiluje. Budu si s ní hrát podle svého a už jí nebudu dávat prostor. Plnohodnotný upír nezná city. Chce jen krev a sex! Bude dělat, co chci já a nikoliv, co chce ona! Šklebivě se pro sebe usměju a celé tělo se mi rozechvěje absolutní nedočkavostí. Pochopí, jaké to je být se skutečným hladovým a sexuchtivým upírem. Potlačím veškeré city, kterými mě ona týrala a budu si její tělo užívat plnými doušky. Bez emocí. Jen čistý chtíč, kterému ona podrží, i kdyby nechtěla. Už nebudu brát ohledy. Budu ji zas a znovu dostávat na kolena a neskonale si to užiju. Na tváři mi vytane hrůzostrašný úsměv.
*** *** ***
Diana
Přede dveřmi do Chazzova pokoje se zhluboka nadechnu a vymažu svou tvář od pocitů. Chci být jako nepopsaná kniha, aby nic nepoznal. Chvíli přemýšlím, jestli mám nejdřív zaklepat, ale pak to zavrhnu.
Rozrazím dveře a vejdu do ložnice. Je tak chladná a temná, až mě to na chvíli zarazí. Chester leží na posteli a má na sobě pouze černé kalhoty… Těžce polknu a sjedu jeho vypracované tělo chtivým pohledem. Líbí se mi pevné břicho i rozložitá hruď. Jeho dlouhé štíhlé nohy. Vypadá majestátně a mě se jenom z toho pohledu podlamují kolena.
"Copak Di? Snad se ti nestýskalo?" zvedne ke mně temné duhovky, až se zachvěju.
Místnost je prosycená jeho vůní a mně se motá hlava. Pouští mi to do těla zvláštní pocit naprosté odevzdanosti jen jeho osobě. Tak strašně bych mu chtěla padnout do náruče a nechat se od něj obejmout, zlíbat. Aby zahladil ty bolístky, které mi způsobil Dex i on samotný.
"Chceš obejmout?" zvedne se z postele a tichými kroky dojde až ke mně. Jeho jiskřivý pohled mě úplně vyvede z rovnováhy a já nejsem schopná okamžik vůbec reagovat.
Co se to se mnou sakra děje?! Zahučím zmateně v duchu, když s pootevřenými rty fascinovaně sjíždím jeho okouzlující tělo a jsem v naprostém transu.
Povýšeně se usměje. "Snad jsi neztratila hlas," řekne po chvíli, kdy na něj tiše a rozněžněně zírám. Zvedne dlaň, jako by mě chtěl pohladit a otočí mi hlavu na stranu, aby si prohlédl mou bolestivou krvácející ránu.
Při tom doteku mnou projede elektrický impulz a musím se zhluboka nadechnout, jak to na mě působí.
"Dex do tebe zřejmě fakt moc zamilovaný nebude," ušklíbne se vědoucně.
"Určitě ne," zamumlám tiše a zmateně na něj hledím s takovou vroucí nechápavostí v těle. Měla bych řešit, proč jsem přišla, ale myšlení mi teď dělá problém. Jako nemocná k němu přijdu blíž, až cítím jeho chladný dech. Ta živelná vůně mi zpřeráží překážky a já se k němu lehce přitisknu, aniž by mi docházelo, co to vlastně provádím. Ten dotek ve mně vyvolá až bolestnou radost.
"Copak maličká, snad nechceš sex?" pevně mě chytí za zápěstí a chlácholivě se usměje. Řekl mi přezdívkou, kterou mi dal, když jsem byla jeho kořist a to mě zabolí.
V srdci mě prudce bodne. Zas jen jeho hračka! Prsknu zlomeně a chci se sebrat a odejít! Ale namísto toho se mé tělo na něj nalepí ještě víc, až tiše zasténám. Sakra, co to dělám? Hlesnu zmateně v duchu a naprosto idiotsky se usmívám, zatímco mi tělem probíhají rozličné pocity. Jeho tělo je magnet. Jakmile mě k sobě tvrdě přivine, zoufale zasténám znovu. Je to téměř k nevydržení. Jako by mě každý jeho dotek sladkobolně bolel a já se ho nemohla nabažit. Chci víc! Vykřiknu bezmocně a těším se s každé ubohé vteřiny, kterou mi obětuje.
"Ty vůbec nevíš, s čím si zahráváš," zavrčí vzrušeně, když na sobě cítí hebkost mého těla.
Vzhlížím k němu jako k bohu a omámeně mu prsty bloudím po hrudníku. Cítím, že se mu to líbí stejně jako mně. Myšlenka, že je vzrušený ze mě, se mi zalíbí.
Diano, musíš se sebrat a vypadnout z tohoto pokoje i celého baráku! Běž! Křičí na mě poslední soudné myšlenky.
Ale já ho moc chci, odmlouvám hrubě, zatímco do sebe vdechuju jeho omračující vůni. Hlava se mi sladce motá a jen jeho blízkost dokáže utišit tu nevysvětlitelnou lačnou touhu po něm. Prsty mu zajedu do vlasů a celá se při tom doteku rozechvěju.
Zamyšleně pozoruje můj roztoužený výraz a přivírá víčka pod mými doteky. Když mi hrubě zajede prsty pod tričko a zchladí mou rozpálenou kůži, cuknu sebou a přeruším kontakt mezi námi.
"Neříkala jsi snad, že ti na mě už nezáleží?!" zasyčí mi do obličeje. Špičáky rozkošně vyceněné, tak běsnivě, že mi přechází mráz po zádech.
"Záleží," zamumlám, okouzlena jeho přítomností. S pohledem na něj stojím a vdechuju do sebe tu palčivou chvíli. Vzduch je tak nasládlý, že tu chuť cítím i na jazyku.
"Co to tady na mě zkoušíš?!" zavrčí a surově mě drapne za paže, až vzdáleně pocítím bolest. "Já už nejsem ten Chazz, kterej ti padal k nohám!" Zabodává se mi drápy do pokožky. Pálí to a bouří to ve mně adrenalin, ale já mám na tváři neutuchající úsměv. Vždyť on se mě dotýká! "Kterýho ty si omotáš kolem prstu i po tom všem, co jsi mi provedla!" sykne a nechápavě se na mě dívá. Znovu se mnou zatřese a přirazí mě ke zdi, až ze mě vyjde zachrčení. "Dala jsi mi jasně najevo, co jsem!" stiskne mě tak silně, až zakňourám a mimo radosti z jeho přítomnosti pocítím i tu skutečnou bolest. "Jsem bezcitný upír," zavrčí chladně a stiskne mě tvrdě pod krkem, až radostně vydechnu. "Tak se mě nesnaž zase měnit!" sykne zlostně. Dech má zrychlený a jen povrchově vnímám strach. Uvnitř mého těla je především bezbřehá radost a touha po něm.
"Já nic nezkouším," dostávám ze sebe mezi slastnými povzdechy. Kroutím se před ním radostí, když se mě znovu dotkne a div před něj nepadnu na kolena. Mám pocit, že se snad mohu rozletět po místnosti! Celé mé tělo je tak lehké a touží po něm.
"Co ti je?!" zavrčí, až protočím panenky v sloup.
Ten jeho hlas, ach bože, ten jeho hlas mě zničí! Jako by mi zněl v uších a udupával všechno nepotřebné. Nikdy mi nebylo takhle krásně.
Surově mi roztrhne tričko od spodního švu až ke krku a serve ho ze mě za mého smíchu.
"Chceš sex?" zadívá se mi posměšně do očí. "Budeš ho mít!" zavrčí a hodí mě do peřin.
Žaludek se mi převrátí v nešetrném kotrmelci a náhle vnímám měkkou postel pod sebou a jeho zářící tvář nad sebou.
Nalehne na mě celou vahou svého těla, až bezmocně vydechnu a lapám po dechu. Násilně se mi ponoří jazykem do úst, až se propnu v nečekané a především neobvyklé euforii. Drápy mi kreslí krvavé obrazy po těle, zatímco se pod ním bez dechu svíjím radostí. Odtáhne se ode mě a dá mi možnost se trochu nadechnout. Neztrácí však čas, svými špičáky se mi zakusuje do ramen i krku, až sebou slastně cukám a sténavě naříkám.
Netuším, jestli mě to bolí nebo ne. Cítím jen zázračnou rozkoš z každého jeho doteku a nesmírnou lehkost. Jednou rukou mě chytí pod krkem, zatímco se ze mě snaží servat sukni.
Tohle přece nechceš! Vytane mi bláhově v mysli a já se jen blaženě usměju. A namísto bránění se prohýbám vstříc jeho dotekům a hlasitě sténám. Tohle nebude žádný něžný milování! Křičí mi panicky hlas v nitru, zatímco se Chesterovým dotekům propadám víc a víc.
Ale bude to on, usměju se a poprvé po dlouhé době se cítím skutečně šťastně. "Chazzy!" vykřiknu jeho jméno, když se svým klínem dotkne toho mého. Líbám ho s divokou zuřivostí a naprostou samozřejmostí, jako by to tak mělo být. On chce, on to dostane. Snažím se ho k sobě přitisknout, co nejvíc, abych znásobila tu rozkoš. Nikdy se mnou jeho doteky nedělaly takové zázraky. Zmateně zvrátím hlavu a zasténám v dalším přívalu euforie.
Přestane mě líbat a zadívá se mi do zastřených očí. Chvilku jako by snad přemýšlel a váhal, ale nakonec mi slastně skousne spodní ret a zavrčí: "Uděláš mi dobře," posadí se a rozepne si poklopec.
Bez přemýšlení do něj chci zajet rukou, ale on ji s úsměvem odstrčí. V očích mu nadšeně zajiskří.
Víš, co chce! Křikne panicky a stydlivě můj soudný niterní hlas. Oči se mi rozšíří pitomostí i obavou. Tohle ty nechceš! Braň se! Spílá v duchu.
"Ne," zašeptám sténavě. Z očí mi proti mé vůli stékají slzy, jak se ze mě snaží mé neokouzlené já vydolovat nějakou lepší reakci než jen sténání.
"Snad ses nezačala bát, maličká?" baví se mým vyděšeným výrazem. "Celou dobu jsi byla taková dračice a teď couvneš?" přitiskne se ke mně svůdně a políbí mě, až pod ním zoufale zasténám. "Pojď, já tě to naučím," zašeptá vzrušeně, až se mi jeho hlas dostane až do žaludku a slastně mě zabolí.
"Bože!" vyjeknu rozkoší, jeho hlas mě vybičoval do nejvyšších sfér duševního ráje. Je mi tak krásně, že to snad ani nemůže být možné.
Opakuj po mně: Ne, to nechci! Nabádá mě vnitřní soudnost.
"Ne, nechci," zasténám a marně bojuju s jeho mocí. Jsem mu naprosto oddaná a malátná a co je nejhorší, tenhle stav absolutní bezmocnosti mne v tuhle chvíli naprosto těší.
"Ale já chci," usměje se. "Ukážu ti, jak to mám rád," zavrní mi sladce do ucha, až vytřeštím oči a zalapám po dechu. "Chceš být přece lepší než Mia," ušklíbne se.
Mia! Slyším to nenávistné jméno v ozvěnách natolik, že mě to probere. Tělo mám sice ještě naprosto ochromené, ale díky tomu jejímu exotskému jménu a nepokryté zášti, kterou pro ni mám v nepřeberném množství uvnitř sebe schovanou, se psychicky pomalu začnu dostávat z toho sladkého stavu beztíže.
Z očí mi vytrysknou slzy a já ho zamlženým pohledem sleduju a snažím se do toho dát všechen odpor a hněv. On sice udává rytmus mého srdce i dechu, takže jsem ve svém těle jako vězeň a nezbývá mi než sténat, jak on píská, ale teď už jsem zase plná soudnosti a nepřátelství.
Když postřehne můj návrat do reality, vítězně se usměje a pustí mě.
"Běž, prosím tě, já si to raději udělám sám," zívne znuděně, až zatnu pěsti a z očí mi proti mé vůli uniknou další slzy ponížení.
Ty seš takovej hajzl! Prskám bolestně v duchu a pohlížím na něj s absolutní nechutí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna náročná Slečna náročná | 13. září 2013 v 20:15 | Reagovat

Já vím, co potřebuje! Její dítě potřebuje krev! Jak to vím? Hádejte, můžete třikrát. Co to slyším? No ano! Stmívání je správná odpověď.

Nevím, proč mě rozbrečí každá hloupost. Prostě jsem z něj naprosto vynervovaná a ty pocity, které se mi beznadějně vlévají do těla, jsou naprosto mimo, sakra! – No, vzhledem k tomu, že ty jsi mimo nejspíš od té doby, co ses narodila, nechápu, proč tě to tak překvapuje.

Už ji nemíním dopřávat ten luxus a jednat v ní v rukavičkách. Nyní si s ní začnu užívat po svém! Ušklíbnu se pro sebe. – No to říkáš už od začátku. A už jsme ve 2. knize a pořád jsi nic neudělal. Akorát opakuješ, co uděláš. O co se se mnou vsadíš, že to beztak neuděláš? Jsi jako ty ženský, co maj příšernýho manžela a šestkrát do roka přísahají, že příště už se vážně rozvedou a že to myslí vážně.

Přede dveřmi do Chazzova pokoje se zhluboka nadechnu a vymažu svou tvář od pocitů. – Cit! Jazykový cit, prosím! Copak říkáte: „Vymažu tuhle stránku od tužky?“

Jako by mě každý jeho dotek sladkobolně bolel a já se ho nemohla nabažit. – Když už chcete použít slovo sladkobolně, necpěte hned za to slovo bolel. Zkuste to jinak.

Oči se mi rozšíří pitomostí i obavou. – Konečně něco, pod co se můžu podepsat. Ona totiž skutečně pitomá je.

Je mi tak krásně, že to snad ani nemůže být možné. – Slova nemůže a možné jsou moc blízko.

Tělo mám sice ještě naprosto ochromené, ale díky tomu jejímu exotskému jménu a nepokryté zášti, kterou pro ni mám v nepřeberném množství uvnitř sebe schovanou, se psychicky pomalu začnu dostávat z toho sladkého stavu beztíže. – Co je na jméně Mia exotského? Mě přijde normálnější než Dexter nebo Drak. Mia je jen jedna z mnoha variant odvozených ze jména Maria. Není na něm tudíž nic divného.

Jinak, proč je Chester hajzl? Já ho úplně chápu. Kdyby se mnou napřed někdo chtěl něco mít, pak zase ne, a zase jo a zase ne, taky bych ho poslala do háje. Bylo by fajn, kdyby si Diana konečně rozmyslela, co vlastně chce.

Nuda, dámy, těžká nuda... http://media.tumblr.com/tumblr_lzxktuIL4L1r3vubz.gif

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama