Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Milenec vs. sok - 10. kapitola

7. prosince 2012 v 19:00 | Chensie Ips - Sue Wish |  6. kniha - Milenec vs. sok
Desire
Vracím se z koupelny, když zahlédnu Chestera, jak s vítězným křivým úsměvem odchází z Miina pokoje! Celý se tetelí blahem a v očích mu jiskří, zatímco si upravuje košili.
Chytím se za hrdlo a zděšeně ho pozoruju. "Ježíši Kriste!" vyprsknu zhnuseně.
Ihned se po mně otočí a nápaditě zvedne obočí, jako by mu bylo proti srsti, že ho někdo vidí.
"Copak se děje, Chestere? Chrisante ti nechce dát, tak sis zašel za Miou?" brouknu nesměle, opájená vší drzostí a hormony, které se mi v těhotenství tlačí na mozek.
Divoce se ušklíbne. "Nestarej se o věci, do kterých ti nic není, Des… Vůbec nevíš, o čem mluvíš." Zavrčí a otočí se ke schodišti.
"Di je má sestřička… A ty bys zřejmě nechtěl, abych ji o tom, kde jsi byl, informovala. Vraždu rodičů ti nejspíš odpustila, ale jak myslíš, že by se tvářila na nevěru?" zadívám se na něj jizlivým upřeným pohledem a sama přemýšlím, kde se ta má odhodlanost bere.
"Tak podívej," zlostně mě drapne za paži, až sebou cuknu. "Za prvé není o čem informovat a za druhé ti radím, aby ses raději vrátila zpět do pokoje, protože mám dnes vážně špatný den!" sykne temně a nažene mi strach, až se div nezalknu.
"Dicku!" vykřiknu na celý dům, až se Chester poplašeně rozhlédne kolem, zatímco já zděšeně stojím jako solný sloup. "Dianko!" křiknu znovu a cítím, jak se mi dělá špatně. Žaludek se mi houpe a v podbřišku mi bolestně tepe.
"Do hajzlu, nekřič!" zavrčí a já cítím, jak se mi otevírají staré rány. Ihned mě drapne pod krkem a já netuším, jestli mě chce více zabít nebo mi zmáčknout krvácející tepnu.
"Chazzy?" houkne nechápavě Dick a těká po nás mírně zděšeným pohledem.
"Dicku, prosím tě, pojď si ji odnést… Zas ji chytnul záchvat a začala krvácet," prskne můj sok a pustí mě.
Omotám se kolem svého upíra jako medúza a nechám se vzít do jeho ochranitelské náruče.
"Jsi jen obyčejný děvkař a vrah!" křiknu na něj a usedavě se rozpláču.
"No, tak konec představení…" hlesne chladně Chester a vydá se ke schodům.
Diana
Zoufale ho doběhnu a chytím ho za ruku, až se na mě zprudka otočí.
Temné oči má naprosto chladné a bezcitné, až mi po zádech přejede mráz.
"Chestere…" zamumlám a pustím ho, protože je mu můj dotek zřejmě nepříjemný. "Já jen… Potřebuju pomoct s dětma." Skloním bezmocně hlavu a doufám, že mě nenechá ve štychu.
"Prosím," zašeptám bezmocně, když na mě civí, jako by mne neznal.
Jakmile však zaslechne neurvalý dětský pláč, který mně se nepovedlo ukonejšit, pohne se.
"Co se děje?" zamumlá ve dveřích, když vidí, jak se v postýlkách šprajcují a bezostyšně křičí na celý dům své stížnosti. "Nemůžeš je uklidnit?"
"Ne," hlesnu odevzdaně. "Mia mi říkala, že jsou zřejmě napojeni na mé pocity a proto… to nezvládám. Ale samozřejmě tomu nemusíš věřit," zamumlám, zatímco mne zamyšleně pozoruje. Za mé pomoci si k sobě vezme obě naše vřískající ratolesti a posadí se s nimi na postel, kde je tiší svým hlasem a kolíbáním.
Poznají ho velmi rychle a po chvíli už není po křiku ani památky.
Znaveně si oddechnu a složím si hlavu do dlaní, zatímco sedím na parapetu okna a zoufale se snažím zadržet ty protichůdné pocity. Je to tak těžké, i když jsem upír. Láska byla vždy mé slabé a věčné místo. Nikdy jsem ji nedokázala potlačit, ani po našem prvním rozchodu… Chester uloží uklidněné a ospalé děti do postýlek, kde postupně poklidně usnou, zatímco já studem odvracím tvář, protože mě i přesto bolí, že jsem je nedokázala uklidnit sama.
"Budou zas v pořádku. Nemusíš mít obavy." Zádumčivě si mne prohlíží a očima mu přechází stíny i odlesky noci.
Jen přikývnu a nakonec se přeci jen odvážím zeptat: "Co se stalo na chodbě?"
Trochu se ošije. "Ale… Desire měla jeden ze svých záchvatů. Dick říkal, že je teď dost mimo… že se chová jako…" umlkne.
Sevřu si kolena pevněji a polknu. "Hrozně mi ubližuješ… Když mi nevěříš." Protnu ho bolestným pohledem.
"Tvůj výraz mluvil za vše," ušklíbne se a oklepe, jako by mu ze mě bylo špatně.
"Já myslela na týrání!" vyjeknu plačtivě a dojdu k němu. Obejmu ho kolem pasu, ale on mě od sebe neurvale odstrčí, až zkřivím tvář bolestí. "Prosím! Prosím, neodstrkuj mě od sebe… Věř mi, lásko." Klečím před ním na kolenou a chvěju se. Náhle ucítím pronikavé bodnutí na krku i zápěstí. "A sakra!" dostanu ze sebe a ihned se chytím za krk, jako bych snad měla možnost to zastavit.
Krev mi stéká po krku až do výstřihu a není možnost, že by si toho snad nevšimnul. Čím více se rozrušuju, tím více se ta rudá nechutná tekutina rozlévá po mé pokožce.
Tváří mu prolétne nechápavost, když se ke mně skloní. "Di?"
Jen zatnu zuby a ještě křečovitěji si sevřu krk.
Silou mi dlaň odtrhne.
Je celá zbarvená do červena, až musím uhnout zahanbeně pohledem.
"Do hajzlu," ujede mu a pomůže mi na nohy. "Posaď se!" proti mé vůli mě dostrká na postel a přiklekne si ke mně.
Cítím, jak se mi rozevírá i rána na třísle a mám chuť zmučeně zasténat. Ne, bolestí… Na to už jsem si zvykla, ale rozhořčením, že to musí vidět.
"Hlavně se snaž uklidnit. Nic se neděje." Utírá mi slzy a starostlivě se mi dívá do očí, až mě to dojímá. "Odkdy se ti to děje? Já tomu nerozumím…" zoufale těká po mé tváři a dožaduje se vysvětlení, které mu dát nemohu, přestože důvod znám.
"Stalo se mi to, když jsi odešel," zamumlám a dívám se mu bezmocně do temných duhovek, náhle tak obětavých a duchaplných. Nebudu mu vysvětlovat, že tohle není poprvé, od té doby, co… Cítím, jak se mi do těla dostává stará známá slabost. Přivřu oči.
"Sakra, Di…" zazoufá si. Zřejmě si povšimnul, že kalhoty už mám krví notně nasáklé. Chytí mě tvrdě za zápěstí a zarazí se…
Skrze přivřená víčka se dívám, jak váhá, ale nakonec mi ránu začne jemně olizovat jazykem, až se pod tím dotekem prohnu a vzdychnu. Znovu na mě zaútočí jeho láska… a nedůvěra.
"Nevěříš mi. Není důvod, abys mi pomáhal." Konstatuji a vytrhnu mu své zápěstí tak prudce, že téměř spadnu z postele.
"Nech toho!" zavrčí ostře. "Teď není čas, stavět si hlavu." Pokouší se mě znovu chytit za ruku, ale já před ním zbaběle uhýbám a odstrkávám ho od sebe. "Do hajzlu, nebuď stále tak tvrdohlavá!" zavrčí hrdelně a pevně mě stiskne kolem pasu a přitáhne k sobě, až zaúpím. Kolenem se mi nacpe mezi nohy a těžce na mě nalehne, až sebou zazmítám v poslední snaze se osvobodit. "Já se s tebou nehodlám ani prát, ani dohadovat!" zašklebí se a zakousne se mi do krku, takovým stylem, že mě to na chvíli úplně vyřídí.
Nebolí to, právě naopak.
Jakmile se vzpamatuji, zabuším mu pěstmi do zad, zatímco pod ním kňourám a vztekám se.
"Pusť mě!" výsknu zuboženě a nechci se vzdát, přestože jeho jed působí jako hojivá mast. Dostává se mi do všech končetin a rozlévá se ve mně jako příjemné teplo.
Ty slastné záchvěvy mi putují až do klína.
"Sakra, já nechci!" vyjeknu zuřivě a znovu ho tupě udeřím do zad, až mě rozbolí pěst. Evidentně jsem mu neublížila.
Na to je moc silný a díky tomu, že… Je silnější až moc!
"Když mezi náma není důvěra, tak nechci ani tohle!" prsknu zoufale a zakousnu se mu do ramene, až sebou trhne. Mám zuby jako jehličky, ihned ucukne a na okamžik mě pustí.
"Ty malá bestie!" blýskne očima. Rty i bradu má od mé krve. Dělá ho to ještě krvelačnějším a nebezpečnějším, až mi páteří projede ten slastný strach, který jen podtrhuje rozkoš.
"Dej mi pokoj!" zavrčím a vycením na něj afektovaně zuby. Znovu se do něj chci zakousnout, když mě tvrdě chytí pod krkem, až zalapám po dechu. "Jau! Sakra, pusť!"
"Copak? Nelíbí se ti to?" ušklíbne se děsivě, až sebou trhnu. "Chtěla jsi to přece takové, jaké jsem to míval s Miou, tak se o to snažím!" zavrčí a stisk ještě trochu zesílí, až bezmocně vydechnu. Prsty druhé ruky mě chytí nad zápěstím a znovu se do mě proti mé vůli zakousne. Tentokrát bolestivě, až vyjeknu a zazmítám sebou, jakmile bolest nahradí slast. Zamžikám očima, zatímco s pootevřenými rty vnímám tu touhu a rozkoš, deroucí se mi do těla v jednom okamžiku. Nemůžu popřít, že by se mi tohle nelíbilo… Kdybych nebyla takhle zvrácená, nikdy bych s ním zřejmě nevydržela. Kord ty naše začátky. Koušu se do rtu, abych nevzdychala jeho jméno, a protáčím panenky, jak mě osobitě ovládá. "Už přestaň!" usyknu slastně, zatímco on se mému naříkání jen drze usmívá a dál mě mučí svými ostrými špičáky, zahřezlými hluboko v mé kůži.
Pustí mi krk a hrubě mi zajede pod tričko. Hladí mě a občas se do mě lehce zatne drápy, až sebou cuknu.
Chtěla jsem si hrát s ohněm…
Tak si tedy hraje.
"Co to sakra děláš?!" Nijak zvlášť to nebolí, ale já nemám ráda tyhle jeho manipulace, kdy se mě snaží zpacifikovat podle svého a… daří se mu to.
Na moment se ode mě s křivým úsměvem odtáhne. "Nelíbí?" Narcisticky si olízne zkrvavené rty. "Na bolest ty si přeci potrpíš, ne? Navíc chceš přeci zažít to, co Mia… Tak se ti to pokouším splnit!" Blýskne do tmy bělmem a vycení na mě drasticky špičáky, až mnou znovu projede záchvěv příjemné obavy.
"Většinou jde o bolest, kterou způsobuju - nepřijímám!" Drze se mu zašklebím do tváře. Prudce mu vytrhnu ruku, i když mě spíše nechal, protože bych proti němu nesvedla nic a odtáhnu se od něj. "Proč bys to se mnou chtěl dělat?! Sám přece nevěříš, že jsem s Oskarem nic neměla!" zavrčím vztekle.
Pochmurně zúží oči. "A neměla?"
"Ne a stokrát ne! Sakra, nikdy jsem s nikým jiným nespala!" Tupě dopadnu zády do polštáře a prskám, zatímco si po tvářích roztírám palčivé slzy. "Nikdy, sakra…" fňukám poníženě, zatímco si mě opět prohlíží s tak zvláštním výrazem, až mě to maličko děsí.
"No, dobře. Já ti věřím." Pohladí mě po vlasech.
Oči mi ihned zjihnou.
"Ale nebreč, jinak zas bude krvácet."
"Věříš mi?" zašeptám něžně a srdce mi poskočí. Kdyby znal mou pravou povahu, důvěřoval by mi už od začátku, ale protože jsem pro něj nevyzpytatelný rebel, je to těžké. Je složité dokázat mu, že chci jen jeho a nikdy jsem s nikým jiným nebyla, protože láska pro mě znamená hrozně moc. "Prosím, věř mi. Já bych to nikdy neudělala. Nikdy. Moc tě miluju a chci jenom tebe, navždycky!" šeptám a tisknu se mu zoufale k hrudi, zatímco se ve mně rozjímá nehynoucí láska.
"Promiň… To ten tvůj výraz." Nakrabatí čelo. "No, to je jedno. Prostě buď v klidu. Všechno je v pořádku. Musíš se uklidnit, víš, že ani na děti to nepůsobí dobře." Obejme mě, až slastně přivřu víčka, když mi tělem probije mírný chlad.
Ani s tím jsem se mu nesvěřila… Že mě začíná studit.
"Ten výraz bylo jen zasnění. Čistý násilnický chtíč, protože on se mi oddával při mučení. Nebylo v tom nic milostnýho, erotickýho nebo snad láskyplnýho."
"Dobře. Už o tom nebudeme mluvit," řekne rozhodným hlasem, když vidí, co to se mnou dělá. Zřejmě ho můj apetit po čirém nezředěném násilí trochu děsí, ale je ohleduplný.
*** *** ***
Pozvednu obočí a zadívám se ke dveřím, které rozrazila nasupená Desire.
Má sestra komicky zatíná dlaně v pěst a tváří se jako pomsta sama.
Tiše se rozchechtám, protože se mi ta její těhotenská bojovnost líbí. Netušila bych, že s ní hormony udělají něco takového. Je to příjemná změna, když není šedá myš a dokáže se ozvat. Celou dobu jsem se to v ní snažila rozvinout a hle, náhle se zdá být dravější.
I když za to spíš může Oskar, než já…
"Desire?" hlesne Chazzy a dlaní mi sjede po zádech, protože mě k sobě tisknul v láskyplném objetí.
Nechtěla jsem si nechat ujít ani minutu s ním, když už se na mě nezlobí.
"Chci, aby ses s ním okamžitě rozešla!" prskne dutým hlasem, až vedle mě Chester zaskučí a já na ni zpytavě pohlédnu. "Utýral naše rodiče k smrti! Mámu a tátu! Chápeš to?!"
"O tom už jsme snad mluvili." Nenuceně zívnu a protáhnu se. Zahledím se na ni s Oskarovským klidem, až ucouvne a narazí do Dicka, který se omluvně šklebí.
"Tahá se s Chrisante, Ježíši Kriste!"
Jakmile mi v paměti vytane Kytka, znechuceně se ušklíbnu a zavrtím hlavou.
"A dneska jsem ho chytla, když odcházel od Mii!" Ukáže na něj dětinsky prstem jako na kacíře, až nepříjemně zavrčím.
"Nejspíš byl za malým Satanem!" zahučím pohotově, protože mě tyhle dohady začínají štvát. Já a Chazzy už jsme prostě na jiném stupni. Navíc mě nebaví ustavičně řešit každou prkotinu, se kterou má drahá sestra vletí do naší ložnice.
"Ty toho nevěrného vraha budeš ještě omlouvat?!" vřískne, až si dám hlavu do dlaní.
Možná by nebylo špatné, kdyby zas byla klidnější a stále se chovala jako ta stará dobrá šedá myš. Rozhodně by to bylo pro můj vztah lepší.
"Miláčku, uklidni se… Je to snad jejich věc." Dick se ji snaží choulostivě uklidnit, až protočím oči v sloup.
"On nás chce zabít! Chce dokončit to, co předtím začal! Dneska mi na schodišti vyhrožoval!" rozbrečí se.
Čekala jsem, kdy se začne řešit ten výstup, který ti dva spolu měli. Trápí mě, že spolu teď nevychází…
"Jak ti vyhrožoval, Des?" vzdychnu a vjedu si pro uklidnění do vlasů.
"Dicku, prosím tě, odveď si ji nebo nám tím křikem vzbudí děti," zavrčí diktátorsky Chazzy a zamračí se, až sebou mé dvojče znovu trhne.
"Neuhlídal jsem jí." Dick se omluvně zašklebí a snaží se ji vmanévrovat do dveří, když se mu vytrhne.
"Ne!" vyjekne a odtáhne se od něj. "Dokud s tím něco neuděláte, tak se odtud nehnu!" Dá si ruce křížem, až nechápavě zamrkám a poposednu si na posteli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama