Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Milenec vs. sok - 11. kapitola

7. prosince 2012 v 20:00 | Chensie Ips - Sue Wish |  6. kniha - Milenec vs. sok
Diana
"Copak nevidíš, že je Di celá od krve? Určitě ji tady týral!" vyjekne, až se tupě ušklíbnu.
Dick se na mě starostlivě zadívá, jen němě zavrtím hlavu a probodnu ho něžným pohledem. Hned mu na tváři vytane sebevědomý křivý úsměv.
"Do hajzlu, odveď si ji!" zaburácí Chester a bleskurychle vstane, protože se Charlie v postýlce rozbrečí jako vřeštidlo. Ihned ji uchopí do náruče a mírně ji začne kolébat.
Ovšem Desire prská a pryč se jí nechce.
Hbitě vyskočím na nohy a jedním krokem jsem u ní. "Desire!" zavrčím zostra, až ode mě uskočí. Lakotnicky se ušklíbnu. Že zrovna ona by se měla bát, když se se mnou prala kvůli Oskarovi a… vyhrála. "On mi neublížil. Chazzy by nic neudělal ani mně ani tobě. Já mu věřím, budeš muset taky." Pokrčím rameny a čekám, co z ní zas vypadne.
"Ne! Jak to můžeš dělat Di?" zabrečí a chytí mě opatrně kolem krku.
"A jak jsi mi to mohla udělat ty?!" Připomenu jí s kamennou tváří.
Odtáhne se ode mě.
"Mám tě ráda, ale věř mi. Nikdy bych nikomu nedovolila, aby ti ublížil. Jestli máš z Chazze strach, já a Dick budeme s tebou, ale upozorňuju tě, že já mu věřím." S těmito slovy se k ní otočím zády a jdu pomoct Chesterovi s dětmi, protože se probudil i Drak.
*** *** ***
"Co jsi jí řekl, že si myslí, že jsi jí vyhrožoval?" zamumlám, zatímco malého chovám v náručí.
"Už ani nevím… Měl jsem vztek." Trhne rameny a položí Charlie do postýlky.
Jen se sladce protáhne a zívne.
"Musíš bejt trochu jemnější… Zdá se, že šílí ze všeho," ušklíbnu se a políbím malého na čelo. Už se mu také zavírají očíčka. Nespinkali dlouho, takže teď budou klidní oba.
"A má paranoiu. Myslí si, že…" Zavrtím hlavou. "Já si to nemyslím," řeknu pevně a položím malého do postýlky. Oba už tvrdě spí. Chytím Chazze kolem pasu a přitulím se k němu, zatímco s láskou pohlížíme na naše ratolesti. "Věřím ti."
Při mých slovech celý ztuhne a skloní hlavu, aby mě políbil do vlasů.
"Já se snažím být milý, ale ona mě vážně neskutečně točí. Potkala mě na chodbě a ihned mě začala slovně napadat a říkat hlouposti. Sice jsem se ze začátku držel, ale pak jsem vypěnil, no." Jeho hlas zní stále mírně naštvaně. "Ty jsi nikdy neměla chuť … mi ten můj … přešlap s Miou někdy oplatit?" ozve se do ticha.
Blahosklonně k němu zvednu svůj pohled. "Já ti to odpustila. Říkal jsi, že to bylo jen o sexu, tak…" Pokrčím ramena. "Nebo v tom bylo něco víc?"
Ihned zavrtí hlavou. V temných očích nedokážu nic vyčíst.
Nevyznám se v něm tolik, jako třeba v Dickovi. Na toho mi stačí jediný pohled a vím, nač myslí. Ale Chester… Ten pro mě vždy bude tajemný. "Já ti to nikdy nechtěla oplatit. Ani mě to nenapadlo. Přijde mi … hnusný … spát s někým jiným, než s tebou. Toužila jsem vždycky jenom po tobě." Pak se zakaboním. "Nechápu, proč mi připomínáš ten úlet s Miou!" zuřivě se ušklíbnu. "Mně prostě nikdy nenapadlo ti to oplatit. Co bych z toho sakra měla?! Fuj. Neznám nikoho, kdo by se ti mohl vyrovnat a já přece neklesnu." Zatvářím se nadřazeně a sjedu ho svádivým pohledem.
Má… skutečně luxusní tělo, které ve mně vždycky vybudí ty nejzvrácenější touhy a rozkoš.
"Nepřipomínám ti to. Jen jsem se ptal, když … o tom Des začala. Ale dobře, nebudeme to řešit." Vymaní se z mého sevření a padne zády do peřin, ovšem k tématu se beztak vrátí. Prostě mu to nedá. "Co bys z toho měla?" zvedne hlavu a protne mě bdělým pohledem.
"Přeci pomstu…" nadhodí a obrátí se na bok, aby na mě lépe viděl.
Útrpně si povzdychnu a opřu se o zeď, zatímco si ruce zastrčím do kapes. Je pro mě těžké o tom mluvit a odkrývat tak svou skrytou osobnost.
"Ty to nechápeš," povzdychnu si. "Netušíš, co by to pro mě znamenalo. Mně to přijde, jako by se mi tím pak zhroutil celej svět. Musela bych s tím žít a to bych … nedokázala. Vím, že kdybych tě podvedla, šíleně bych toho litovala. S tím břemenem by mi fakt nebylo dobře. Navíc…" odmlčím se a zahledím do stropu, kde se vyjímají rudé skvrny. "Navíc bych si na to při každým milování vzpomněla a bylo by mi ještě mizerněji. Věděla bych, jaký je to s někým jiným…" Zhnuseně se oklepu. Dokážu si to představit. Mám k tomu… odpor. "Já prostě vím, že by se mi to nelíbilo, protože by to nebylo z lásky," hlesnu nostalgicky a stočím na něj oči, aby viděl mou oddanost. "Chápeš to? Sahal by na mě někdo jinej! Líbal by mě někdo jinej! Nebyl bys to ty! Někdo cizí by se mnou prostě dělal věci, který můžeš jenom ty!" Přejedu si po pažích a znechuceně se oklepu jen při té představě. "Kdybych spala s někým jiným, tak bych zabila to kouzlo, který mezi náma panuje. Který cítím při každým tvým doteku. Líbí se mi … Líbí se mi, že patřím jen tobě." Protnu ho zamilovaným pohledem a celé nitro se mi rozněžněně svírá a hřeje. "Umocňuje to ve mně tu lásku a rozkoš," nevinně se usměju a přistiženě skloním hlavu. "Jsem moc sentimentální, promiň," houknu a setřesu ze sebe tu něhu, aby si nemyslel, že jsem slaboch.
Chester
"Ne, já jen… Nechci, abys měla pocit, že jsi o něco přišla nebo snad, že … ti něco odpírám. Například s Oskarem… S tím jsi to už nestihla, ale kdyby ano, možná bys mluvila jinak. Nemáš možnost srovnání." Líbí se mi, že chce být jen má. Rovněž ji chci jen pro sebe. Umocňuje to ve mně ten pocit majetnosti, který je mi moc příjemný. Ale na druhou stranu se bojím, aby ji to po čase nepřestalo bavit a ona nezačala hledat nové zážitky.
Divoce se ušklíbne a zavrtí hlavou. "Nechci žádnou možnost srovnání!" prskne příkře.
"Mezi náma je rozdíl. Já prostě srovnání nepotřebuju. Já miluju. A dokud tě budu milovat, budu chtít být jenom s tebou. Budu chtít spát jenom s tebou. Jak už jsem ti říkala - já to bez lásky nedělám!" Zírá na mě přimhouřenýma očima téměř hněvivě, jako by se zlobila, že ji nechápu.
"Nepovídej, že tě Dick ani Oskar nelákali. To bych ti nevěřil." Dám si ruce za hlavu a zadívám se do stropu.
"No, tak mi nevěř," prskne naštvaně a dětinsky si dupne, až se musím pousmát.
"Navíc jako upír jsi musela cítit tu touhu mnohem intenzivněji, i když … teď už jako upír moc nevypadáš." Bloumavě se na ni zadívám, až se mi panicky zabodne do očí a přistiženě se stáhne.
Od smrti mého stvořitele jen chřadne. Je hrozně pohublá, až mě to děsí.
"Jíš vůbec něco? Vypadáš hrozně."
Tvář jí zesmutní a mě dojde, že to zas pochopila špatně.
"Tedy… takhle jsem to nemyslel," snažím se zachránit situaci, aby si nemyslela, že se mi nelíbí nebo něco takového. Spíše mě ten její stav děsí.
"Aha. Tak proto jsi byl za Miou? Protože se ti nelíbím," řekne dutě a bolestně se zašklebí, zatímco zavře oči.
"Co to prosím tě povídáš," vzdychnu a poklepu polštář vedle mě.
Pochopí a pomalými pohyby, téměř jakoby bez života, se vedle mě posadí.
Ihned ji něžně přitáhnu do své náruče. "Mně se přeci líbíš stále," zašeptám jí do ucha.
"Řekl jsem to špatně. Myslel jsem, že … prostě mám pocit, jako bys hrozně zhubla. Jíš něco?"
"Samozřejmě, že něco jím!" odsekne a zamračí se. "Byla jsem teď dost na nervy, takže nejspíš proto jsem zhubla!"
"Ale moc často se nekrmíš, viď?" řeknu nespokojeně a studuju její propadlé břicho i tváře.
"Neříkej, že to mám zas na svědomí já," vzdychnu a položím si dlaň na místo, kde ještě nedávno byly naše děti.
"Bylo toho prostě moc!" Rozhodí ruce.
"Proč se ti otevírají staré rány?" Proplétám se jejími havraními copánky a opájím se její vůní, zatímco ji něžně koušu do krku.
"Nevim. Myslela jsem, že jako upír to mám za sebou," zabručí.
"Také netuším, čím by to mohlo být způsobené. Nikomu, kromě tebe se to neděje. Kdy jsi naposledy pila krev?"
"Chazzy… Sakra. Nemusíš mít obavy. Vím, že musím pít krev!" Zvrátí trpitelsky hlavu, jako bych ji snad mučil. "Víš přece, jak moc se mi to líbí a jak moc mi to chutná!" zavrčí a vycení na mě špičáky. "Musím se hlídat, abych někoho nevysála do poslední kapky!" v očích se jí mihne přízrak smrti a ve tváři vytane upíří touha po násilí. Ta bezbřehá krvelačnost jí obličej zkroutí do děsivé grimasy.
"Já se neptám, jestli ji piješ, protože s tím počítám. Ptám se, kdy jsi ji pila naposledy." Odtáhnu se od ní, abych se jí přímo zadíval do tváře. Mám pocit, že se odpovědi z nějakého neznámého důvodu vyhýbá
"Dneska jsem už svoje měla," divoce se ušklíbne. "Si nevzpomínáš, jak jsem přišla s krvavou pusou? Koneckonců půjdu si dát zase. Už se na to těším!" Vycení afektovaně špičáky a stoupne si. Svraštím čelo a zapátrám v paměti, ale žádná vzpomínka, kde by měla zkrvavené rty, se mi nevybavuje.
Nechci ji ihned znovu nařknout z toho, že mi lže a tak nahlas řeknu jen: "Dobře, půjdu s tebou. Také mám hlad."
"Jasně a děti pohlídá Oskarův duch, ne?" suverénně se na mě zašklebí a postaví se u postýlek, aby mi dala najevo, že je tu samotné nenechá.
"Mohu říct Mie, aby je pohlídala. Jsou na ni zvyklí. Nebude jí to vadit." Přivřu víčka a pozoruju, jak se snaží na mě cosi hrát.
"Jasně, abys mne pak nařknul, že jsem neschopná matka, když je furt musí hlídat Mia!" rozčílí se na tolik, že se jí na čele vytvoří hluboká vráska. "Já se o svoje děti postarám! Jestli máš takovej hlad, tak si sakra mazej sám! Já půjdu potom. Já se totiž ten upíří chtíč po krvi ovládnu natolik, aby moje děti nemusel hlídat někdo jinej. Dokážu se o ně postarat!" Vybuchne naprosto nepříčetně, až nechápavě sleduju tu přeměnu z klidné upírky na hysterku.
"Dobře," usyknu skrze zuby a proletím oknem, aniž bych čekal na její další reakci.
Lesem prolétnu velmi rychle, ale jakmile spatřím běžícího muže po lesní cestě, který v rukou třímá samostříl, ihned k němu sletím. Nemám čas, ani náladu někoho zdlouhavě shánět.
"Ty vole," usykne a urychleně zabrzdí, když se před něj snesu z temnoty jako stín. Automaticky na mě namíří, ale než stačí zamířit, vyrazím mu zbraň z ruky.
"Špatný postřeh," zašklebím se a přistoupím k němu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama