Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Milenec vs. sok - 15. kapitola

7. prosince 2012 v 23:00 | Chensie Ips - Sue Wish |  6. kniha - Milenec vs. sok
Chester
Vzbudí mě jakési rychlé kroky, které se řítí k naší posteli a než se stačím trochu probrat, někdo do mě začne mlátit pěstmi a škrábat mě do obličeje. "Do hajzlu!" vyletím do sedu a snažím se bránit.
Nade mnou se sklání Des a nepříčetně do mě buší. "Ty hajzle! Já už vím, proč jsi jí to udělal! Ty hajzle!" Svéhlavě na mě křičí, zatímco jí černé vlasy odletují kolem hlavy a z očí jí stékají slzy. Ovšem ten vztek je v její tváři tak dominantní, že veškerou její slabost překryje.
"Desire," zavrčím, když se mi po chvíli podaří chytit její ruce do svých svěráků. Pevně ji sevřu za zápěstí, až sebou prudce cuká a snaží se mi vymanit, zatímco se zajíkavě zkouší nadechnout. "Do hajzlu, uklidni se! Probudíš Di a děti!" zasyčím, i když mi je jasné, že se už tak stalo.
Di si protírá ruce pěstmi a v šedých rozespalých očích se jí zračí naprostá nechápavost a nejistota, zatímco naše dvě ratolesti pofňukávají v postýlkách.
"Co to do tebe zas vjelo?" Napnu svaly a bleskurychle se zvednu z postele, čímž ji vyděsím ještě více.
Téměř se jí podlamují kolena a tak ji zatlačím do křesla s výhružným vrčením, aby se nezvedala. "Pusť!" sténavě se mi pokouší vyškubnout.
"Až se uklidníš!" zavrčím příkře, ale přeci jen od ní odstoupím, aby se mohla nadechnout, místo toho zajíkavého lapání po dechu.
"Des… Sakra, o co tu jde?" zachraptí má maličká, zatímco tiší děti, shlíží k nám s vyčítavým pohledem.
"On!" Ukáže na mě Desire prstem a oči se jí znovu zalijí slzami. "On tě proměnil jenom proto, abys nevnímala tu jeho vražednou a zrádcovskou hnusnou povahu! Abys mu dokázala odpustit smrt rodičů a dál byla s ním!" Těžce, přímo sípavě se nadechne, zatímco polyká slzy. Di po mně střelí vědoucným pohledem.
Trochu se mi sevře hruď v nejistotě… Tak nějak jsem Desire podceňoval a doufal, že na to nikdy nepřijde.
"Byla to jediná možnost… Jenom jsem se trápila," zamumlá Di, zatímco na ni upírá přísný a důvěrný pohled. Vypadá dospěleji, než když jsem ji přinesl a už také tak v některých situacích jedná, ale stále je to dívenka, která potřebuje… svou sestru.
Zatnu pěsti a zadívám se na Desire, která znovu lapá po dechu.
Ona jí to… zřejmě nikdy neodpustí.
"Já jsem to chtěla sama. Nemohla jsem bejt s ním… A nemohla jsem žít bez něj."
"Ježíši Kriste, ty ses nechala obalamutit schválně! To není láska, co k němu cítíš! To je jen strach!" vyjekne afektovaně Desire, zatímco její dvojče provokativně protočí panenky a zatváří se tak drze, že druhá černovláska zmučeně odfrkne.
"A co by to sakra bylo?!" zavrčí Di jízlivě a vycení divoce špičáky, zatímco se jí tělo chvěje vztekem. Plna nevraživosti probodává své dvojče a je na ní vidět, že by jí snad nejraději skočila po krku.
"Strach! Je to jenom obyčejný strach! On tě … obelstil strachem, Dianko!"
Při tom oslovení sebou má maličká zhnuseně trhne a zúží oči. "Sakra, neříkej mi tak! Tu výsadu měl jenom…" vytřeští oči a probodne mě omluvným pohledem.
"Di, ty krvácíš!" vyjekne Desire.
Samozřejmě, vůně krve se mi dostává do nosu. Ale to aroma je tak horoucí a provokativní, jako by šlo přímo o lidskou krev, nikoliv upíří. Jitří mi to smysly a v ústech se mi ihned množí sliny, jako bych se do ní měl za pár chvil zakousnout. Pak mě ovine nová vůně, která je mi blíž. Pootočím hlavu a zadívám se Desire na krk, kde jí zeje rudá otevřená rána.
"Des, ty taky krvácíš," řekne nezaujatým hlasem má maličká a odkašle si. "Chazzy, prosím tě, dojdi pro Dicka," její hlas je podivně vybledlý, přímo mdlý. Opře se o zeď a chvíli komicky mrká očima, zatímco si znovu odkašlává. "Chazzy," zaskřehotá a náhle se k mému i Desiinu údivu skácí na zem vedle postýlek.
Bez přemýšlení k ní přiskočím. "Nemůžeš ji toho ušetřit alespoň teďka?!" vyjedu nekontrolovatelně na její sestru, která zmateně sedí v křesle, vyjedu. "Copak nevidíš, že jí není dobře?!" syknu a chytím to vyhublé křehké tělo do náruče.
Mátožně na mě otevře oči a cosi se mi snaží povědět, ale její slova jí splývají ze rtů a ztrácí se v divokém tlukotu Desiina srdce.
Zvednu ji v náruči a položím do postele, protože sama nemá sílu, aby se do měkkých podušek dobelhala. Jen, co ji položím na bílé povlečení, vejde do dveří Dick.
Zřejmě cítil vůni Desiiny krve…
"Co se tu děje?"
"Tvoje Desire začala vyšilovat kvůli rodičům a Di je na tom teď nějak špatně… Nechci, aby se k ní Des přibližovala, protože v téhle situaci jí to akorát přitíží," syknu natolik urychleně, že to vzlykající černovláska ani nepostřehne.
Dick zúží oči a mírně překvapeně přikývne.
Nedívám se, jak se věnuje své šťastné krvi. Hladím Di po čele a dívám se, kde všude krvácí.
"Za chvíli to bude lepší," zašeptám něžně a zakousnu se jí do zápěstí, až se prohne a útrpně zasténá.
Dech má zrychlený a neustále sebou trhá, jako bych ji připravoval o rozum. Její krev je Šťastná. Tančí mi na jazyku chuť nepopsaných variací a já pociťuju narůstající sílu i rozkoš, když se jí sytím.
"Chazzy!" Divoce zasténá a znovu se prohne.
Hrozně rád pozoruju její euforické pohyby skrze přivřená víčka, zatímco se opájím tím nektarem, kterému se žádné pití na světě nevyrovná. Když se od ní sytý, s žízní uspokojenou odtrhnu, má Di o něco lepší barvu, ale žádná sláva to není.
"Musíš do sebe dostat trochu krve… I kdyby mojí." Drápem si přejedu po zápěstí, abych jí ho v další vteřině přiložil k ústům.
Panicky se snaží odporovat, ale jakmile ji okouzlí ta vůně, už nemá šanci se ode mě dostat.
"Pak ti seženu lidskou," zašeptám sténavě, zatímco se do mě noří špičáky. Mám pocit, že jsem se nikdy necítil tak volně a šťastně. Jako bych létal a byl jako pírko. Ten její jed v mém těle působí takovou nepopsatelnou rozkoš, že pevně semknu ruce v pěst, abych nezačal sténat stejně jako ona před chvílí. "Jen pij, Di." Pobízím ji, zatímco do sebe až hltavě dostává mou krev. Do končetin se mi rozlévá velmi příjemné tělo, jako by mě svým pitím rozehřívala. Kolem žaludku mě slastně pobolívá. Ovšem nejhůře na tom je můj rozkrok, mám pocit, že mi snad rozkoší vybuchne. "Di…" zavrčím jemně a trochu ji zmáčknu pod krkem, aby mě pustila.
Ostře na mě vyvalí bezcitné upíří oči. Ta šedost v nich je téměř nebezpečná a krutá.
Musím ji od sebe odtáhnout, protože je v takovém stádiu, kdy by pouhá slova nestačila. Maličko zalapá po dechu a znovu se do mě chce zakousnout, ale já ji nenechám.
"Je to lepší?" hlesnu s pohledem do její vražedné upíří tváře, která jako by potemněla chtíčem.
Tvrdě semkne čelisti k sobě a uhrančivě se na mě zadívá zlovolným pohledem. "Víc! Chci víc!" Její hlas je zastřený prastarou upíří touhou po krvi. Zní děsivě, vůbec mi k ní nepatří.
"Nedostaneš víc." Ušklíbnu se. "A pokud se budeš takhle chovat, tak nedostaneš ani lidskou krev," dodám zle, když se po mně znovu ožene a snaží se mi svými drápy ublížit. Stisknu ji pod krkem ještě pevněji. "Nenuť mě, abych tě k té posteli přivázal!" zavrčím nebezpečně.
"Pusť mě!" sykne zle a oči se jí zachmuří ještě více, zatímco má tvář staženou zuřivostí a chtíčem. Špičáky hrůzně vyceněné, když se jí tělo chvěje v neurvalé touze po krvi. "Chci to, co mi patří!" řekne hrubým majetnickým hlasem, až zúžím popudlivě oči. "Chci víc krve! Já chci víc!" klepe se v nezkrotném chtíči, který jí zamlžuje rozumné myšlení a ovládání.
"Trochu majetnická, ne?" zašklebím se na ni. "Nejsem žádná tvá cisterna, miláčku." Ze šuplíku vylovím pouta a než se stačí dovtípit, co chystám, chytím ji za zápěstí a přicvaknu ji k posteli. Je mi jasné, že to musí ihned zředit lidskou krví, protože díky té absenci jakékoliv krve na ni ta paranoia a přehnaná touha po krvi působí téměř okamžitě. "Teď hezky počkáš tady. Donesu ti přídavek," zavrčím svádivě, až protočí panenky a olízne si rty. Nakloním se k ní s příslibem polibku, když mě nelidsky kousne do rtu. Počítám s tím. Přimknu ji k sobě tak těsně, že se nemůže ani nadechnout a znovu ji divoce políbím, ovšem Di mne znovu hrubě kousne, až se musím pousmát. "Teď by ten sex byl mnohem dravější než s Miou." Popíchnu ji a palcem si setřu krvácející ret.
*** *** ***
"Pij," zavrčím potěšeně a hodím ji na postel omráčenou oběť, kterou jsem včera přivlekl sebou.
Ten chlap se samostřílem, který se mi nyní potuloval po domě s kůlem v dlani, mě mírně naštval.
"Ale nesmíš ho zabít," usyknu, jakmile se na něj chtivě vrhne. Je mi jasné, že ji od něj budu muset odervat, jinak ho dorazí. Nedívám se, jak se na něm živí, raději se obrátím na děti a hladím je po bříškách, když se protahují. Ovšem sleduju čas a její chamtivou touhu, abych odhadl míru a dokázal ji odtáhnout dříve, než z něj zbude jen krvavý flek. "Di, už dost!" Odtáhnu jí od něj, ani se nebrání. Jen se zhluboka nadechuje a vypadá klidně.
Už je zas sama sebou a z šedých smutných očí jí stéká jedna slza za druhou.
Ze šuplíku vytáhnu obvaz a stáhnu mu krk, aby nevykrvácel. "Bude v pořádku," hlesnu a odnesu ho do Chrisiina pokoje.
Chrisante sedí na posteli bez hnutí a tváří se jako by už neměla chuť do života. Ve tváři se jí zračí taková naprostá odevzdanost, až mě to zaskočí.
"Chris… Postarej se o něj," zamumlám, zatímco si prohlížím její svěšená ramena i těžce se nadechující hruď.
Věnuje mi letmý pohled a znovu se ode mne odvrátí.
Cítím, že je jí nepříjemné, když jsem ji chytil v takovém rozpoložení…
*** *** ***
"Di… Neplakej." Chytím ji jemně za bradu a zlíbám slzy, které jí stále kanou po tvářích. Chutnají slaně. Když se od ní trochu odtáhnu, obličej jí protne bolestná grimasa. "Zvládla jsi to skvěle." Usměju se na ni.
"Ne! Nezvládla!" Obrátí hlavu na stranu, aby se na mě nemusela dívat. Jednotlivá slova usykává skrze zaťaté zuby hrubým nemilosrdným hlasem. "Chtěla jsem, aby byl při vědomí a prosil o život! Chtěla jsem, aby řval bolestí! Tak hrozně moc mi to chybělo! Ta rajská hudba… Tak moc jsem toužila po tom, abych mohla zatnout drápy do jeho bezbrannýho těla!" Zhluboka se nadechne a zaskřípe zuby. "Nedokážu v sobě tu zrůdnost potlačit." Celá se rozechvěje, zatímco jí odemykám pouta.
"Ale přestala jsi…" Zadívám se jí vážně do očí. "Uvědomila sis to, a když jsem tě od něj odtahoval, už ses ani nebránila. To je dobrý začátek. Půjde to pomalu, ale uvidíš… Zvládneš to. Chce to jen čas a trpělivost."
Ovšem ona mé nadšení příliš nesdílí. Jen se mračí a pohlíží na mě přímo kajícně.
"Nechci, aby sem Desire chodila. Už jsem to řekl i Dickovi…" zamumlám a dívám se, jak mě protne zoufalým pohledem a schoulí se do sebe.
Stáhne se pod deku, jako by jí byla zima, což je samozřejmě nemožné.
"Jen ti to ubližuje." Odkašlu si, až si Di těžce oddechne.
"Ona… nikdy nepochopí, proč jsem s tebou." Zavrtí bezmocně hlavou a zatváří se natolik nešťastně, až zatnu pěsti.
"Ale v tom zásadním, co říkala … měla pravdu. Nečekal jsem, že si to takhle poskládá." Zamračím se a chytím za kořen nosu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama