Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Milenec vs. sok - 5. kapitola

7. prosince 2012 v 13:00 | Chensie Ips - Sue Wish |  6. kniha - Milenec vs. sok
Dick
Seděl jsem v našem táboře a připravoval si zbraně na další lov.
Ona tu stále byla a její pláč se mi zařezával až do bubínků a nedával mi možnost správně se soustředit.
Před bojem měl každý z nás chvilku jen pro sebe, protože ví, že by mohla být poslední.
"Pusť mě! Prosím tě, Dicku, pusť mě!"
Ihned mě napadlo, že byla hloupost jí říkat své jméno. Beztak ji budeme muset zabít, i když se zdá být… jiná. Ale stále je to krvelačná bestie, která vraždí a zaslouží si smrt…
"Nemůžu tě pustit," zamumlal jsem tiše a dál se věnoval své práci, abych se nemusel dívat, jak na mě poulila své čokoládové oči a tahala se za dlouhé vlasy.
"Můj bratříček mě bude hledat…"
Stále mluvila o svém bratrovi, který byl na ni podle všeho fixovaný natolik, že zřejmě byl odhodlaný ji najít za každou cenu.
O to více bychom se měli na ten boj připravit…
"Nenajde tě."
"Ale on musí! Už má jenom mě! On beze mě bude trpět!" rozplakala se tak dětsky a bezbranně, až jsem se musel otočit. Zoufale na mě upřela svůj pohled a natáhla ke mně dlaň, jako bych ji snad já mohl zachránit.
"On je také upír?" Pozvednul jsem obočí a snažil se, aby na mě ty pocity nebyly znát.
Tiše přikývla, zatímco si ji zádumčivě prohlížel.
"Pak bude jedině dobře, když se bude trápit." Zúžil jsem oči a snažil se vypadat bezcitně… Ale nešlo mi to.
Když můj kamarád rozrazil razantně dveře a vešel dovnitř jako neochvějný hrdina a lovec upírů i žen, ani se na ni nepodíval, za to mě probodnul důrazným pohledem. "Musíme jí zabít." Mluvil, jako by v té místnosti nebyla.
Do uší se mi zaryl ještě běsnivější pláč a hluk, jak se snažila prorazit skrze mříže.
"Teď?" Vypadlo ze mě inteligentně a žaludek se mi sevřel hrůzou. Pořád jsem… doufal, že třeba zůstane jen uvězněná a nezemře!
"Hnedka, ty vole!" prsknul a projel si svou hnědou čupřinu, jako by se snažil uklidnit.
"Ale vždyť je to ještě dítě…" Namítnul jsem celý zkoprněný a bezmocně těkal po jeho tváři. Jsou rozhodnuti a mě to … děsí!
"Je to upírka! A my zabíjíme upíry, jestli sis nevšiml! Ty vole, Dicku, tohle na mě nezkoušej!" Zřejmě by mnou zacloumal, kdyby nebyl o hlavu menší.
"Možná je … jiná." Zadíval jsem se mu choulostivě do očí a snažil se v nich namísto té ostré inteligence a chladu najít pochopení, protože i proti mé vůli se ve mně probudila soucit.
"Jiná? Není jiná! Je to krvelačnej zabiják, ty vole, jseš vybrakovanej!" Ukazoval na ni a snažil se mi otevřít oči.
Jistě, viděl jsem ty výhružné špičáky. Dlouhé nebezpečné drápy na prstech i to její vzezření, ale… Bylo to ještě dítě, proboha!
Zakašlu, abych se dostal z těch nepříjemných vzpomínek, a zadívám se na klidně spící Des, která mi leží v náručí tak, jak se ke mně před usnutím přitulila. Je až k neuvěření, jak dlouho kvůli ní dokážu být v klidu a bez jediného pohybu. Dlaň mám stále na jejím podbřišku a srdceryvně vnímám ten pohyb motýlích křídel… Něžné mávání a poletování, jako bych cítil víření vzduchu i tetelení našeho dítěte. Ten drobný pohyb se mihotá přesně podle jejího dechu, a když je spokojená, je klidný a bezstarostný… Myšlenkami se mu snažím skrze ten chladný dotek slíbit, že se na světě nemusí ničeho bát. "Postarám se o vás oba," špitnu v nitru, zatímco mě ta motýlí křídla zaplavují nadšením a láskou. Jemně pohladím svou Des po obličeji a smetu jí z tváře vlasy, abych ji mohl políbit na čelo, když očima mžiká do tmy.
"Už je ti lépe?"
"Je mi krásně, když … mě takhle držíš," šeptne a po tváři se jí rozlije zamilovaný úsměv. Zřejmě se u mě cítí bezpečně a já jsem tomu neskutečně rád. Pohladí mě po rozevřené dlani, zatímco jí z očí září ta důvěra a… jakési souznění.
"Nemáš hlad?" zavrčím jemně a nosem jí přejedu po tváři. Vím, že se mých doteků stále tak moc bojí, proto se snažím být něžný a trpělivý, ale nemohu se od ní ani odtrhnout. Začínám se bát každé maličkosti, která by jí a našemu dítěti mohla ublížit.
"Hroznej…" Připustí a mně se na tváři rozhostí spokojený úsměv. "Mohl bys mi prosím něco donést?"
"Samozřejmě, hned jsem zpět." Přikývnu a jsem rád, že zůstává v posteli. Nerad bych, aby se jí někde zamotala hlava či se jí na schodech zas udělalo nevolno. Rád se o ni postarám. Dává mi důvod žít a já jsem za to… vděčný. Políbím ji na čelo a vyběhnu bleskurychle z pokoje, abych zas, co nejrychleji mohl být s ní.
*** *** ***
"Dicku?!"
Ten výkřik mě na chvíli připoutá k podlaze a pak mě probere strach. Ryzí nefalšovaný strach, který mi vžene do těla takový adrenalin, že odhodím tác s jídlem, aniž bych věděl kam a pádím po schodech do mé ložnice, kde jsem svou Des zanechal. "Lásko, co se děje?!" Vpadnu do pokoje a rozhlédnu se.
Nikde nikdo, jen v posteli se jako uzlíček nervů chvěje má Des.
Ihned k ní pokleknu a automaticky zajedu dlaní na podbřišek. Do dlaně se mi zabodne prudká bolest. "Kurva, co to…" A pak mě do nosu praští svůdná vůně Šťastné krve, až se mé tělo v upíří touze prohne a samovolně vystrčí špičáky.
Des to samozřejmě zachytí a ještě se přede mnou plačtivě schová.
"Neboj se… Nic ti neudělám!" zaúpím zoufale a snažím se rozvzpomenout, zda jsem jí před odchodem někde neškrábl. "Co se stalo? Kdo ti co provedl?" Zabiju ho, ať je to kdokoliv! vytane mi v mysli pomstychtivě. Kdokoliv by se jí dotknul, zaplatil by za to, ale smrtí zřejmě ne. Na to jsem…
"To samo od sebe!" Brečí přede mnou a já jsem plný stresu a zoufalství, protože tohle nemám rád!
Chci cítit blažené kmitání motýlích křídel a nikoliv bolest či strach!
"Uklidni se… Nic se neděje." Snažím se ji utišit, ale nejsem si jistý, zda ji mohu vzít do náruče… Po tom, co jsem se ukázal jako upír a vycenil na ni v hříchu své špičáky, by se jí to zrovna dvakrát líbit nemuselo. A tak jen klečím u postele a hladím ji po vlasech.
"Co se děje?" Ten výkřik přilákal i Di s Chazzem. Stojí u dveří a nechápavě na nás zírají, místo aby mi pomohli!
"Musíš se z ní napít… To je … normální." Uculí se Chazzy a blahosklonně se zadívá na svou Šťastnou upíří krev, která se tváří trochu nevyzpytatelně jako vždy.
Ale stejně cítím, jak moc se mnou soucítí.
"Cože?! Vždyť vykrvácím!" vyjekne Des a schoulí se přede mnou, až po Chesterovi šlehnu ostrým pohledem.
Moc mi nepomohl.
"Nevěř mu, Dicku! Určitě je to lež! Chce zabít mně i naše dítě!" pláče a snaží se od nás dostat na druhou stranu postele.
Zoufale si povzdychnu.
Nemá ho ráda, nedůvěřuje mu a to teď pro nás bude znamenat boj.
"Já mu věřím. Tak zkus pro změnu věřit ty mně." Dlaní jí chci zajet na podbřišek, ale tupě mě od sebe odstrčí, až zatnu zuby a ve tváři se mi objeví bolest. "Buď prosím rozumná!" Snažím se ji chytit za zápěstí, abych se do ní mohl zakousnout, ale ona sebou mele jako smyslů zbavená.
"Nevěřím mu!" vyjekne a odtáhne se ode mě.
"No tak, Des… Nikdo ti přeci ublížit nechce. Ani já. Natož snad Dick! U tvé sestry to mělo stejný průběh." Chester se snaží, ale… marně.
"Chceš mi ublížit! Chceš ublížit našemu dítěti! Chceš dokončit to, co se ti před lety nepodařilo!" rozkřikne se na něj a zcela se tím vyčerpá. Ztráta krve jí dala zabrat a tak jen vysíleně leží v peřinách.
S povzdychnutím se nad ni obkročmo nakloním.
"Desire, proč si od Dicka nenecháš pomoct, sakra?" Di pozvedne obočí a zkoumavě se na ni dívá, jako by snad mohla prohlédnout její myšlenky.
"Protože poslouchá jeho!" prskne z posledních sil směrem k Chesterovi. "A chce mi ublížit…" znovu se rozvzlyká, až zatnu drápy do prostěradla. "Ublíží tím dítěti…" hlesne, ale už se mi nebrání. Nemá už ani sílu, aby mě od sebe odstrčila nebo se odtáhla.
Jemně se jí zakousnu do otevřené rány a saju její šťastnou krev, ve které se mísí její pocity zrady, hořkosti i bezmoci. Vpouštím jí do těla tolik jedu, aby to jí i našemu synovi vystačilo… Když znovu zvednu hlavu, ti dva už jsou pryč.
"Proč mi to děláš?"
"Protože kdybych to neudělal, tak nejspíš nepřežiješ," zavrčím jemně a přitáhnu si ji do své náruče, i když se mi vzpouzí. "Věř mi, lásko." Dlaní jí zajedu na podbřišek a vnímám ty trhavé mávnutí křídly, protože ona ještě není zcela klidná a našemu dítěti to nedělá dobře. Stres ho… zabíjí. "Nikdy bych neudělal nic, co by ublížilo tobě nebo dítěti. Přeci se cítíš lépe, ne?"
Maličko přikývne, ale stejně se jí mé jednání moc nelíbí.
A velkou roli v tom hraje určitě i to, že to byl zrovna Chesterův nápad.
"Budu z tebe pít třikrát denně," oznámím jí na rovinu a dívám se do vyděšených šedých očí. Tušil jsem, že bude mírně hysterická, ale nikdy by mě nenapadlo, že až tolik. Budu muset být hodně trpělivý a něžný, abych jí nijak neublížil.
"Cože?!" vyjekne a začne mě od sebe znovu odstrkovat, až ji musím přitisknout k sobě a konejšivě s ní houpat v náruči, jako bych uklidňoval malé dítě. "To přece nemůžeš! To ti nedovolím!" usykne a zamračí se, až na ni chvíli shlížím nechápavě.
"Lásko, jinak to nepůjde." Opatrně ji držím a polibky na tvář se jí snažím uklidnit. "Neublíží ti to, ba naopak ti to jen pomůže! Tobě i našemu dítěti! Zkus si o tom promluvit se svou sestřičkou…" Stále se mi v náručí kroutí jako žížala a brečí. Myslel jsem, že v tomhle budu mnohem lepší, ale přijde mi, že to vůbec nezvládám! Nejraději bych… s ní jednal jako s křehkým porcelánem a vůbec jí nedovolil se vztekat, plakat či se jinak rozrušovat.
"S mou sestřičkou?!" Divoce sebou trhne, až se mi loktem zaryje mezi žebra. "Ta je pod vlivem Chestera stejně jako ty!" vyjekne a prudce se mi snaží vytrhnout.
Takový výpad jsem sice neočekával, ale stejně ji u sebe držím jako by byla má poslední záchrana. A vlastně i je.
"Copak ty to nevíš?! On je vrahem mých rodičů! Ale ty … netušila jsem, že i ty …" Bezmocně se rozbrečí, protože jsem ji zřejmě moc zklamal. Zoufalstvím bych brečel!
"Copak nevidíš, jak jsi paranoidní? Di pod žádným vlivem není, nikdy nebyla! Ona ho miluje, stejně jako já miluju tebe! Nikdy bych pro tebe nechtěl nic špatného. A Chazzy taky ne…" Na tohle u ní nejsem zvyklý. Být to Di, veděl bych jak na ni, ale má Des je úplně něco jiného. Je křehká, něžná a velmi citlivá… A já jsem korunovaný vůl, protože ji nedokážu udržet ani v klidu, ani v bezpečí! Vidím, jak ji mé chování bolí!
Znovu se mi až děsivě rozbrečí v náruči a mně opět do nosu uhodí ta lahodná vůně krve.
Rychle zatnu zuby, abych ji nevystrašil, a snažím se nedýchat, nepodporovat v sobě ty upíří reakce. "Kurva, uklidni se!" ujede mi, když uvidím v jak špatném je stavu. Jsem z toho naprosto zoufalý! Rány se jí znovu otevírají a ona vybuchuje v hurónském pláči a nezředěné obavě. "Lásko, uklidni se nebo tě budu muset znovu kousnout!"
Toho se zalekne. Pevně stiskne oči a polyká slzy. Chvíli jí trvá, než se jí trochu zklidní dech a slzy přestanou stékat po zčervenalých tvářích. "Co jsi to se mnou udělal?!" zašeptá vyčítavým hlasem.
"Co bych s tebou udělal?" Hladím ji a mohu se z téhle šílené situace zbláznit! Prostě si jen navykla na můj jed a můj syn ho potřebuje… proč by se toho měla bát, když jí to dělá jenom dobře?
Nikdy se takhle nechovala. Nikdy nebyla až takhle impulsivní. Naším vztahem panoval klid. Teď mám sice krev jako božskou ambrózii, ale zdá se, že není všechno zlato, co se třpytí.
Co bych dal za to, aby zas byla klidná… Především teď, když čeká naše dítě a potřebuje být šťastná. Oba musí být šťastní! Ale díky mně nejsou…
"Tohle!" Zadívá se na své zápěstí, které má celé od krve. "To ti snad připadá málo?!" Zabodne se mi znechuceně do očí, jako bych jí to snad způsoboval já! Netuší, že zatímco z ní saje i naše dítě, tak jim oběma ubírá jed, který potřebují pro život, a proto to na ni tolik působí. Kdyby se nerozrušovala, tak by se jí to nestávalo.
V klidu bych jí do těla dával jed a ona by ani nepocítila žádné otevírání ran, ale protože je psychicky rozložená, tak to na ni takhle působí. A to mě děsí.
"Tohle mi ani Oskar nedělal!" vyjekne a zabodne mi do těla ostří nože, až pevně zatnu čelist. Dorazila mě tím. Celé tělo se mi napne a rozechvěje, zatímco se ty emoce, na které tohle tělo není stavěné, snažím ukočírovat. "Děláš si to sama!" syknu vztekle a bez varování se jí zakousnu do krku, protože je schopná mi v náruči vykrvácet.
Uklidnit se evidentně nedokáže a já nedovolím, aby kvůli ní naše dítě nemělo vše, co pro vývin potřebuje.
Hold si tedy budeš muset zvyknout na trochu tvrdší zacházení, když jsem tedy horší než Oskar! Křičím v duchu, protože její věta mě dost zranila. Teprve, když se mi do uší vryje její hrůzyplný výkřik, se proberu. Kurva, co to dělám?! Vytane mi v mysli a já ihned přestanu tisknout její křehké tělo. Tak tohle jsem podělal. Nedokázal jsem se ovládnout a vyděsil ji ještě víc! "Lásko… Proboha… Promiň mi to … Lásko … to jsem nechtěl! Já…" Něžnými polibky zlíbám celý její obličej a jemně ji hladím, abych alespoň maličko dokázal, že…. Co se proboha snažím dokázat, když jsem ji teď vyděsil k smrti?! "Odpusť mi to … Moc se ti omlouvám … Lásko, hrozně mě to mrzí! … Já jsem se … neudržel, když jsi …" Zoufale ji zahrnuji polibky a láskou, zatímco zděšenýma očima zírá na strop a tělem jí probíjí takový třas, až se mi svírá celá hruď. "Lásko…" Cítím, jak jí bodlo v břiše. Festovně si rozkoušu ret, jak jsem na sebe rozzuřený a zoufalý, zatímco ona vypadá tak nevinně a vystrašeně, že bych si nejraději zaryl kůl mezi žebra.
"Jdi… ode mě!" zadržuje pláč, zatímco hovoří takovým cizím dutým hlasem, až se mi sevře nitro.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama