Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Milenec vs. sok - 8. kapitola

7. prosince 2012 v 17:00 | Chensie Ips - Sue Wish |  6. kniha - Milenec vs. sok
Chester
"Už jsem zpátky!" Nadšeně se na ni usměju a lehnu si vedle ní.
Postel je provoněná její vůní a mně to dělá dobře. Když se jí však zahledím do tváře, nenajdu v ní to, co bych očekával.
Má rty stažené do úzké čáry. Mírně se kaboní, jako by jí bylo do pláče a bojovala s tím. A každou chvíli usykne, jako by ji něco bolelo.
"Co se děje?"
"Ty a Mia… Jste si hodně užívali, co?" Jedovatě se na mě ušklíbne.
Nechápavě povytáhnu obočí.
"Horký vosk. Fialový krystalky. Kousance. Vášeň, která nezná meze. Všechny ty upíří hrátky, který sis sakra fakt vychutnával!" Tváří se, jako by si všechny tyto představy přehrávala přímo před očima.
Úsměv mi úplně ztuhne na rtech, protože to vypadá, že ona nestřílí od boku, ale zná pravdu!
"Proč nyní začínáš s Miou?!" Svraštím obočí a celý se napnu v očekávání odpovědi.
Di znechuceně zasakruje a štítivě ukazováčkem a palcem chytí za hřbet červený sešit s pevnými deskami.
Nechápavě se zadívám na obal, který je posetý dětinskými srdíčky. Neřekl bych, že zrovna tohle by byl její styl… Je to dost… Očekával bych to u dívek, které jsou posedlé romantikou. Hádal bych, že to patří Desire, ovšem proč by ve všech těch srdcích bylo napsáno mé jméno, proboha?!
"Dneska jsme si to s Chazzym krásně užili… Svázal mi ruce a kousal mě do celýho těla, až jsem šílela rozkoší! Pak mi tělo polejval horkým voskem a sám ho chladil svým ledovým tělem…" Tupě se mi zadívá do očí, zatímco nechápavě pomrkávám. "Nemůžu se týhle kombinace nabažit. Nemůžu se nabažit jeho! Miluju hrátky s Chazzem…" Dořekne a naštvaně si skousne spodní ret. "Neznáš to?"
Němě zavrtím hlavou.
"Je to Miin deník… Zdá se, že si upřímně zapisovala každou vaší soulož… Všechny ty nabušený sexuální zážitky. Sex, kterej zavinil náš rozchod, si zapsala červeně!" Tvář jí protne bolest a mně se v hlavě rozvíří vzpomínka…
Pevně jsem za sebou zavřel dveře, aby Di nenapadlo jít za námi a chytil jsem Miu silně za paži, až sebou cukla a dovádivě se na mě usmála.
Kočičí oči jí zářily v touze po hříchu a smyslná ústa lákala k polibku, kterému jsem nechtěl podlehnout.
"Už to začínáš přehánět!" zavrčel jsem zle a trhnul jí rukou, zkroutil jí paži za zády, až zakňourala."Vždycky jsem věděl, že jsi potvora a baví tě hrát si s lidmi… Ale Di z toho vynecháš, rozumíš?!" Byl jsem vytočený a ona si jen skousnula spodní ret a rajcovně se na mě usmála, mrcha.
"Copak už jí zase hrabe?" zavrněla svádivě.
"Nehrabalo by jí, jak ty říkáš, kdybys jí nepovídala takové nesmysly!" sykl jsem a snažil se ji odstrčit, když se na mě nalepila svým horkým něžným tělem.
"Já tý tvý holčičce na hraní neřekla nic, co by nebyla pravda!" Rozšafně se mi vymanila z držení a dlaní mi zajela do kalhot, až jsem zoufale usyknul.
Di mě rozdováděla těmi svými něžnostmi a já bych teď tak moc chtěl víc…
Potřeboval jsem to, ale ne takhle! Protočil jsem panenky a ihned jí v dlaních ztvrdnul.
Mia na tohle byla vždycky šikovná. Dobře věděla, kam má sáhnout.
"Přestaň!" dostal jsem ze sebe se zachraptěním, protože díky odkrvení mozku jsem téměř zapomněl, co jsem jí chtěl říct.
Na tváři jí to vyloudilo vítězný úsměv.
Sebral jsem zbytek sil a pevně ji chytil pod krkem, až rozkošně zasténala i při té hrubosti.
"Všechno…" Znovu jsem zachraptěl. Musel jsem si odkašlat, abych vůbec mohl pokračovat. "Všechno, co jsi jí řekla, byla lež a ty to moc dobře víš!"
"Snad mi nechceš tvrdit, že ses do tý panny zamiloval…" rozchechtala se a znovu pokoušela mé nejcitlivější místo, až jsem divoce zatnul čelisti, abych nezasténal. "Není to přirozený… Pro tebe láska není. Jen tím trápíš sám sebe. Jsi bez sexu. Věčně vynervovaný z tý malý děvky…"
Její slova jsem vnímal jako by zdálky, protože se mi v těle rojila rozkoš spolu s bezbřehou surovou žádostivostí. Když mě stiskla silněji, zatnul jsem čelist a skrze zuby mi uniklo zoufalé toužebné zasténání. Tohle se nedalo vydržet! "Odpusť si ty svoje demagogie!" zavrčel jsem a hrubě ji kousnul do krku, až usykla. Neměl jsem chuť z ní pít. Měl jsem chuť… Do hajzlu, chtěl jsem ji! Co se týče fyzických potřeb, byl jsem jen obyčejný chlap! Tohle se prostě nedalo zvládnout. Znovu jsem ji poškrábal na krku, až se mi prohnula vstříc a její nenechavé ruce mě tak sladkobolně hladily po mé touze, že jsem protáčel oči. "Ty jseš taková mrcha!" usyknul jsem slastně, zcela odrovnaný chtíčem. Bez dalšího přemýšlení jsem ji zatáhnul do své ložnice, kde jsem ji za stálého divokého a vášnivého líbání dostrkal do postele. Cestou jsem z ní rval minisukni i tričko, které na cáry skončilo na chladné podlaze. Takhle nadrženého mne zřejmě ještě nezažila, ale… S Di jsem se tak dlouho držel zkrátka, že už to prostě nezvládám a nevybyté představy a touhy si berou svou daň.
Zaklesnul jsem se jí špičáky do krku, který jsem jí festovně rozkousal. Choval jsem se jako zvíře a kupodivu jsem si to i uvědomoval, ale absolutně jsem nebyl schopný se hlídat.
Těch provokací, které zůstaly bez odezvy, bylo za jeden den až moc.
Chvílemi jsem měl pocit, že jsem snad upadal do jakéhosi transu, kdy jsem vůbec nevnímal okolí. Jen vzdáleně jsem slyšel Miino vzdychání a středem mého zájmu byla prýštící krev a tepající horký klín, do kterého jsem se nořil tak nevybíravým způsobem, až to ve mně burcovalo tu nejohavnější rozkoš.
Má nevlastní sestra se mi však prohýbala vstříc a doháněla mě k dalším a dalším razantním pohybům. Moc dlouho mi to netrvalo…
Byl jsem vydrážděný na nejvyšší míru. V orgastické křeči jsem se k ní přitiskl tak silně, že tupě zalapala po dechu. Vysíleně jsem se na ni zhroutil, konečně zcela uvolněný.
"Vypadni!" usyknul tvrdě a nechával zavřená víčka.
Mia s tichým chechotem zmizela, zatímco já bych nejraději mlátil hlavou o zeď! To bylo řečí o vzájemné důvěře… Hezky jsem to podělal. Pocit uspokojení vystřídaly strohé výčitky, které bych jako upír vnímat neměl. Kdo by řekl, že nějaké svědomí mám?! Zabořil jsem obličej do zakrvácených peřin a nejraději bych se neviděl. Teď jsem se přeci nemohl zvednout a jít zpět k Di… To by bylo…
Tok mých myšlenek přerušilo vrznutí dveří.
Zaplavila mne krutá vlna záště. "To ti to jednou nestačilo?!" zavrčel jsem temně, aniž bych se na ni podíval.
"Chazzy…?" zajíknul se známý hlas a já až teď si všimnul, že u dveří nestojí rozvášněná Mia, ale má nevinná sladká Di…
Znechuceně zavrtím hlavou, abych ze sebe setřásl ten skličující pocit, a zadívám sen na sešit, který drží. Vidím ho poprvé v životě! Neměl jsem ani tušení, že Mia něco takového má.
Do hajzlu… Proto to její okupování knihovny! Prolétne mi pravdivě hlavou.
Určitě si myslela, že ho tam ztratila.
Proto ten nepořádek, když mezi knihami hledala svůj… poklad. Podle zašlých červených desek vypadá už hodně staře, takže je možné, že se Di z mé minulosti dozvěděla věci, které bych jí sám nikdy neřekl! Zřejmě je tam zapsaný i sex z doby, kdy si můj otec přivedl Miinu matku jako mou macechu a Mia se tak stala mou nevlastní sestrou…
"Kde jsi to našla?" dostanu ze sebe. Nechci jí to vytrhávat z rukou. Je mi jasné, že už si stihla přečíst všechno…
"Mia to hledala ve špatný místnosti." Vědoucně se ušklíbne. "Měla to ve svým bývalým pokoji… Tedy v mým. Našla to Kytka a přišla ti to sem vrátit. Fakt milá holka! Asi na ní změním názor…" Sarkasticky se ušklíbne a položí deník na svůj noční stolek. "Ona taky mění názor, ale na tebe. Podle všeho se pakuje a odchází." Zářivě se na mě zazubí, zatímco jí z očí div neskapává ironie.
"Odchází?!" heknu nechápavě a posedím se. "Přeci si nemůže jen tak myslet, že se odsud sama dostane! Měla jsi ji zadržet!" prsknu směrem k Di, která se jen smutně ušklíbne a protáhne se. "Jdu se po ní podívat," prsknu a spěchám do jejího pokoje. Odtud se sama nikdy nemůže dostat! Narazím na ni právě, když vyjde ze dveří.
Zděšeně vyjekne, zatímco se jí v čokoládových očích objeví strach. "Ach, Chazzy…" zajíkne se a zády nabourá do dveří, zatímco probodávám nevlídným pohledem.
"Můžeš mi povědět, co tu vyvádíš?" zavrčím temně. "Nemůžeš takhle sama nikam jít! Pokud chceš odejít, stačí mi říct! Odnesu tě!" vyjedu na ni, protože mě naprosto vytočila. Stáhne se a pokukuje po mých špičácích. Svaly mám napnuté, když se nad ní tyčím a chmurně jí shlížím do polekané tváře.
"Nechtěla jsem s tebou mluvit…" zamumlá a uhne pohledem, zatímco se přede mnou mírně chvěje.
Dojde mi, jak na ni působím. Odstoupím od ní a dám jí prostor, abych ji neděsil. "Nemusíš se mě bát…" Snažím se usmát. "Vím, co sis o mně přečetla, a chápu, že tu nechceš být, ale já ti nic neudělám. Pokud chceš odnést, tak tě odnesu a víc se vidět nemusíme. Stačí říct."
Zpytavě se na mě zadívá. "Já tě chci vidět. Ale ten deník… Jak jsi mohl být takový?!" zasténá a opře se o dveře.
Povzdychnu si, protože jsem evidentně zničil ten její vysněný svět. Zřejmě mě měla za svého vysněného prince, pana dokonalého a neviděla, jaký skutečně jsem. Pro ni je to pád z výšky, který bolí. Zamilovanost je… slepá. "Prostě… jsem upír. To přeci vypovídá o všem. Říkal jsem ti, že si mne moc idealizuješ."
"Ano, idealizovala," vzdychne nešťastně a vzhlédne ke mně. "Ty ji nikdy neopustíš, viď?" Její pohled je takřka zoufalý a prosebný.
Jako bych viděl doutnající plamen naděje, který musím uhasit. Náhlá změna tématu mne trochu zaskočí. Ovšem je mi naprosto jasné, že mluví o… Di. "Chris…" zašeptám a přistoupím k ní, zatímco jí palcem jemně přejedu po tváři. "Se mnou bys to nevyhrála. Neříkám to proto, abych tě tím od sebe odháněl… Sama ses o tom při čtení mohla přesvědčit. Jsem jiný, než sis mne představovala…"
"Ale já tě mám moc ráda…" Téměř neslyšně zašeptá.
Setřu jí slzu, která stekla přes okraj dlouhých řas. "Proto jsem sem přišla…" Bolestně zasténá.
"Chazzy… Chazzy, já odcházela. Ale ne z dětského domova, ale ze života." Zdrceně skloní hlavu v naprostém odevzdání osudu.
"O čem to mluvíš?" sevře se mi hruď, když mi dojde, o čem mi to tu vykládá!
Jen zavrtí hlavou a popotáhne. "Byla to moc příjemná zastávka…" smutně se pousměje. "Děkuju, že jsem s tebou mohla být, ale už je čas odejít."
Několikrát nechápavě zamrkám, než mi dojde, že ona to myslí naprosto vážně!
Její tvář je zahalena do naprostého souznění se smrtí, jako by se těšila, až to bude mít za sebou.
"Ne! Prostě ne! S tímhle na mě nechoď. Na nějaký sebevražedný sklony já nejsem stavěnej! Ty si vůbec neuvědomuješ, co to tady kecáš! Zůstaneš tady, a jestli se o něco pokusíš, tak tě proměním v upírku a budeš tu muset bejt pořád!" zavrčím vykolejeně. Něco takového jsem prostě vůbec neočekával! Nechci, aby zemřela… Aby zmizela z mého života. Já to prostě nedovolím!
"Neboj se, nic se mi nestane." Snaží se, aby tu svou zpověď ve slabé chvilce nějak zaonačila.
"Zůstanu tady, jak si přeješ."
"Dobře, ale jestli to na mě jen hraješ, tak se máš na co těšit!" ušklíbnu se a zatlačím ji zpět do ložnice. V šuplíku nočního stolku nahmatám pouta. "Posaď se!" zavrčím drsně, abych jí nahnal strach a ona nemyslela na své sebevražedné sklony.
Když uvidí, co třímám v dlani, úplně ji to vyděsí. "Ne!" div se nezalkne a prosmýkne se kolem mne.
Zády ji přimáčknu na svůj hrudník, až zoufale vydechne.
Snaží se se mnou bezmocně prát. Škrábe mě do dlaní, zatímco sebou mele a plačtivě naříká.
"Chazzy, nech mě být!" zalyká se, zatímco ji tlačím k posteli.
Jen se zazubím. Moc mě to její vzpouzení baví… moc mi to chybí.
Di už se se mnou nepere, ani se mi moc nevzpouzí, spíš by mi raději vyškrábala oči nebo mě zakousla.
Přes její protesty ji přicvaknu pouty k železné konstrukci postele.
"A buď hodná." Vycením na ni běsnivě špičáky, až sebou plačtivě trhne.
"Nemůžeš mě tady takhle nechat!" zoufale se rozbrečí. "Nenechávej mě tady takhle! Prosím! Já se hrozně bojím!" Tělem jí probíjí naprostá panika, zatímco sebou afektovaně škube a pláče.
"Uklidni se," zavrčím něžně a utírám jí mokré tváře. "Za chvíli se vrátím. Je to jen pro tvé dobro."
"Pusť mě, prosím! Slibuju, že nic neudělám!" Znovu se přede mnou rozbrečí a rozechvěje jako uzlíček nervů. "Tohle mi nedělej… Prosím, nebuď jako oni!" vyjekne a já zúžím oči. Pomalu si rozdírá zápěstí do krve, která mi vniká do chřípí a toužebně mě rozechvívá.
Další Šťastná krev, které bych si mohl užívat do sytosti… Zvláštní, dřív jsem to nikdy nepoznal, ale kdybych byl už tenkrát trochu citlivější, mohl jsem si užívat hektolitry této lahodné, naprosto dokonalé chuti krve!
"Nech toho!" zavrčím netrpělivě.
Bezmocně sebou trhne a poslechne.
"Víš co? Já už na tohle nemám náladu. Potřebuju jít něco vyřešit, takže tě pustím a dělej si, co chceš." Vyprostím její zápěstí. "A pokud mne nechceš zklamat, tak tady takhle budeš sedět, až se vrátím!" riskuju tím hodně, ale doufám, že na ni mírně citové vydírání zabere.
Zadívá se na mě těma velkýma hnědýma očima a chvíli mne výmluvně pozoruje.
Nakloním se k jejím rtům, až cítím její dech. "Neudělej hloupost… Kvůli mně." Něžně jí vtisknu polibek na horká ústa a odejdu. Byla to jen taková obyčejná pusa, kterou jsem si ji chtěl pojistit… A doufám, že se mi to podařilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama