Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Milenec vs. sok - 9. kapitola

6. prosince 2012 v 23:53 | Chensie Ips - Sue Wish |  6. kniha - Milenec vs. sok
Když vejdu do naší ložnice, Di si se zádumčivým pohledem stále prohlíží deník.
Tvář má zakaboněnou a spodní ret se jí chvěje, jako by se měl každou chvíli zkrabatit do plačtivé grimasy. Jakmile mě spatří, polkne a prohrábne si své temné dlouhé vlasy.
"Tak co? Ještě si ji zastihnul?" snaží se o ledabylý tón, ale podle všeho má v krku knedlík. Těká pohledem po mém těle, ale do očí se mi nepodívá.
Mlčky přikývnu a když vidím, jak křečovitě třímá deník v dlaních, rozzlobený s předchozí z akce s Chris jí ho vytrhnu. "Už to nečti!" pohlédne na mě a vypadá to jako pobavený úsměv, ale pak se svérázně zašklebí.
Nevyšlo jí to. Vidím, jak je z toho špatná!
"Je to jenom tvoje minulost… Na přítomnosti a budoucnosti to snad nic nemění," prskne ironickým tónem a zamračí se.
"Tak proč mám pocit, že mění?" Zabodnu se jí do očí, až panicky uhne pohledem. Sám pro sebe se ušklíbnu. Je mi naprosto jasné, že tak jednoduchý průběh to mít nebude.
To by s tím ostatně ani nezačínala. Navíc by to nebyla má maličká, kdyby se nestrhla bouřka.
"Máš špatnej pocit!" zašklebí se na mě a trhne vzdorovitě rameny.
"Ovšemže… Já mám vždy špatné pocity!" Dlouhými kroky dojdu až k oknu, kde se zas rázně otočím a snažím se rozchodit začínající dusnou atmosféru. "Tak proč se na mě ani nepodíváš, když se tak moc mýlím? Proč uhýbáš pohledem?" odfrknu a zatnu dlaně v pěst. "Za tu dobu, co jsme spolu, už tě trochu znám, lásko. Mě neoblbneš." Blahosklonně se usměju, když vidím její rozčílenou tvář.
"Fajn! Tak mě to trochu vzalo! Máš s tím nějakej problém, sakra?!" zavrčí a zabodne se mi do očí vyzývavým pohledem. Šedé duhovky bojovnice se tetelí hněvem a záští…
Zvláštní… Divím se, že ji to tolik vzalo. Vždyť je upírka! A se smrtí rodičů se vyrovnávala celkem dobře… Tohle je oproti tomu nic! "Já ne, ale ty podle všeho ano."
"Sakra, neměj péči. O nic nejde!" usykne a zvrátí hlavu.
Ta její tvrdohlavost mě přivádí k šílenství. Zatnu zuby a chvíli čekám, až mě největší vztek přejde. Mohl bych třísknout dveřmi a vypadnout, ale já… nechci. "Di…" Přisednu si k ní na postel. "Já vůbec netušil, že něco takového existuje…"
"To ti věřím," povzdychne si. "Nikdy se mi to nemělo dostat pod ruku." Zavrtí hlavou, až jí dlouhé havraní vlasy spadnou z ramen a jako vějíř se roztáhnou po zádech.
"Proč se tím tolik trápíš?" Nakloním hlavu, abych se jí mohl lépe zadívat do zachmuřené tváře. "Víš, že už je to dávno a Mia pro mě nikdy nic neznamenala."
"Já vím… Ale nikdy jí nebudu sahat ani po kotníky." Zdrceně se ušklíbne a zamžiká víčky, jako by jí ty ohnivé plamínky pálily v očích. "To, cos dělal s ní…" protočí panenky a já si moc dobře uvědomuji, jak to na ni muselo působit… "Se mnou jsi to sakra nikdy nezkusil… Nikdy si tak vášnivej nebyl… Jako v jejím případě." Zoufale se zašklebí, až nechápavě povytáhnu obočí.
"Netušil jsem, že bys chtěla, abych ti při tom… ubližoval."
"O to nejde," zavrčí stroze a protočí panenky. "Prostě … s ní jsi byl … na úplně jinejch výšinách … Přijde mi, že … se mnou si to … vůbec neužíváš … po svým. Vždyť … Vždyť ona nepopisuje nic z toho, co … provozujeme teďka! Musí … Musí ti to chybět," povzdychne si a neposedně se zavrtí, zatímco si prsty vjede do vlasů a dívá se někam do tmy. "Seš upír … a my … nikdy jsme nic tak vášnivýho … nepraktikovali," zamračí se, jako bych jí o něco ošidil. "S Miou jsi po něčem takovým …. toužil. Tak proč … proč stejně netoužíš po mně?" ublíženě ke mně zvedne hlavu, až se uchechtnu.
"Tak můžeme začít, pokud po tom tak moc toužíš." Jiskřivě se usměju. "Pokud vím, tak jsme zatím moc času na experimentování neměli… S Miou jsem … no, to je jedno…" zarazím se dříve, než stačím říct něco, co by jí ublížilo ještě víc.
Nevinně po mně mrká a zpytavě se snaží rozluštit všechno, co řeknu.
Zhluboka se nadechnu. "Prostě my dva jsme zatím na sebe neměli moc času. Já nevím, jakým stylem to tam popisuje Mia, ale já bych to, co mezi námi bylo, nazval všelijak, ale vášní tedy rozhodně ne." Zavrtím despoticky hlavou. "To, co jsme prováděli, bylo většinou dost bolestivé. Tedy hlavně pro ni. Teprve s tebou jsem poznal, že to může být také o něčem jiném. Myslím si, že si s tím zbytečně lámeš hlavu."
Přivírá oči, jako by se zamýšlela nad mým opatrným vysvětlením.
Nevím, zda se mi to podařilo.
Di má vždy dar to nějakým způsobem převrátit a najít ve slovech význam, který by mne osobně nikdy nenapadl. Ovšem čím více tak zádumčivě přemýšlí, tím více se jí tvář rozjasňuje, až se nakonec i křivě usměje. "Chápu to," hlesne, zatímco je zabraná do vlastních zážitků.
Nad jejím dosti výmluvným výrazem se musím ušklíbnout. "Předpokládám, že něco podobného jsi zažívala s … Oskarem. A bylo to možná ještě intenzivnější, protože on byl šílené prase," odfrknu a snažím se zatlačit veškerou žárlivost do sebe, protože stačí byť jen představa, že se jí dotýkal a už vidím rudě.
"Bylo to … dost intenzivní." Připustí s úsměvným vydechnutím. "Nevěřil bys, čeho všeho byl schopnej…" řekne jásavě a zcela se rozzáří. "Jo… V tom mi asi bude chybět. Není tu nikdo, s kým bych mohla tak řádit jako s ním," vzdychne smutně, až mě bodne v hrudi.
"Ale věřil…" ušklíbnu se hořce. Karta se, jako vždy, obrátila a nepřímo mi potvrdila to, co mi Di dříve popřela! Zvednu se, protože vedle ní náhle nemůžu sedět. Když pominu fakt, že se nedokážu dívat na ten její nadšený a málem zamilovaný výraz, tak mi zase lhala! Znovu! Kolik lží mezi námi ještě je? Ona o mně ví skoro všechno… A já o ní? Nějak začínám pochybovat, že ji vůbec znám. Je podle všeho úplně jiná a teď už ani není pořádně… moje. Nyní už chápu význam i následky toho deníku…
"Nepsala sis také něco takového?" syknu jedovatě a kývnu k červeným deskám. "Že bych se o tobě také něco třeba dozvěděl," zavrčím kysele.
"Myslíš jako deník týrání, jo? Sakra, to mě nenapadlo." Rozesměje se, jako bych řekl dobrý vtip. "Bylo to dost krutý, nechtěla jsem to ještě nějak zveřejňovat." Hihňá se, div se za břicho nepopadá. Nakonec zvážní. "Oskar si při tom fakt vytrpěl svý… Ani nevim, proč si to ode mě vlastně nechával líbit." Zabloumá a pokrčí rameny. Když si všimne mé odtažitosti a strnulosti, omluvně se usměje. "Chazzy, vždyť já po tobě nic takovýho nechci… Ani mi to nechybí… nějak moc." Přijde blíže a chce se přivinout do mé náruče, když ji tvrdě chytím za ramena a odtáhnu ji na délku svých paží, až po mně vykolejeně pokukuje.
"Lhala jsi mi! Opět jsi mi lhala!" řeknu suše. "Zdá se, že ti to s ním dosti vyhovovalo! Teď už chápu to tvé truchlení krátce po tom, co ho Mia oddělala. Je těžké skousnout fakt, že ti odešel tak úžasný milenec, kterého ti už nikdy nikdo nenahradí!"
"Sakra, cože?" Padne jí čelist. "O čem to mluvíš? Vždyť já jsem s Oskarem nikdy nespala!" brání se a snaží se mi vytrhnout, jak běsnivě mě chce přesvědčovat o něčem, čemu nevěřím.
"Víš, že jsem za ním chodila jen proto, že jsem ho týrala a on si to nechával líbit!" Chce mě pohladit po tváři, ale já jí nedám možnost. "Neměla jsem sakra nikoho jinýho, než tebe! Nikdy jsem s nikým jiným nespala, ani ho nechtěla, lásko!" V očích jí vytane něco, co jsem u ní vídával velmi zřídka… Možná jakási zamilovanost či zásaditost?
Nedokážu to správně pojmenovat. Možná je to jen obyčejná hříčka lži.
"Už s tím přestaň!" zavrčím neomaleně a odstrčím ji od sebe, až měkce dosedne na postel a zoufale mě probodává prosebným pohledem. "Já už ty tvé lži nechci poslouchat! Už jich mám po krk! Nejenom, že jsem tu za vola, který tě podle toho, jak se tu rozplýváš nad Oskarem, nikdy nedokázal plně uspokojit, ale ještě mám jako bonus parohy!"
"Chazzy, ale to není pravda! Prosím, věř mi, sakra!" Chytí mě za ruku a téměř si přede mnou kleká na kolena.
Vytáhnu ji a strčím zpět na postel, protože každý její dotek, pohled nebo i laciné slovo mne neskutečně vytáčí!
"Přísahám, že jsem ho jenom týrala! Nelidsky a krutě, ale spala jsem jenom s tebou!"
"Tak to byla nejspíš chyba. Měla jsi hledat tu vášeň a krutost, která ti tolik chybí." Zavrčím ostře a třísknu dveřmi. Nejdříve chci jít do knihovny, ale nakonec se otočím a ocitnu se před černými dveřmi, kde po chvíli oddychování zaťukám. "Můžu dovnitř?" Zadívám se do nenasytných kočičích očí a pohledem přejedu svůdné tvary jejího štíhlého pevného těla.
Mia se jen rozkošně usměje a jazykem si přejede smyslně přes rty, zatímco vcházím do jejího pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama