Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Milenec vs. vrah - 15. kapitola

6. prosince 2012 v 17:47 | Chensie Ips - Sue Wish |  5. kniha - Milenec vs. vrah
Dick
Opřu se o zeď a tak nějak zmoženě se zadívám na Di, která podle všeho jde od Oskara do Chazzyho ložnice. Na sobě má černé úzké kalhoty, které dokreslují její útlou postavu. A své oblíbené, krví nasáklé, tričko "Hraju si s ohněm". Dává jí to takový ten rebelský styl, zatímco se má tvář sešněrovanou v bezbřehém a stálém sarkasmu. V očích jí tanou ohnivé plamínky, ale jsou tak nějak… zubožené, jako by ji něco trápilo. "Chceš jít za Chesterem? Tak klidně pojď dál, jestli mu něco chceš." Zatáhne mě za ruku a divoce se na mě zazubí, jako by mne provokovala.
Ale já jsem … nějak mdlý a nereaguju tak, jak by chtěla.
"Nějakej průser?" reaguje na můj zamyšlený výraz.
"Ne, nic se neděje." Rozpustile se usměju. Naučil jsem se kolem Di chodit po špičkách, protože ona je vážně jako nevybuchlá mina a kord poslední dobou, kdy je schopná urvat upírovi hlavu. "Jsi celá od krve."
"To nech bejt," zahučí pobaveně a odmávne to, zatímco se mlsně olizuje. Prsty si prohrábne dlouhé černé háro a natřese ho jako nějaká mladičká revoluční modelka, ze které čiší něha i surovost zároveň. "Já se totiž léčím. Z rozchodu." Zamrká víčky, jako by jí něco spadlo do oka a na chvíli se odvrátí. Když se na mě po chvíli podívá znovu, jsou její duhovky zas necitelné a běsnivé.
"Z rozchodu?" Nechápavě povytáhnu obočí. Pokud se jedná o vztah Di a Chazze, zdá se, že žádná informace není dost čerstvá, protože se to u nich mění z minuty na minutu.
"No jo…" Špičkou boty vrtí na kamenné podlaze a shlíží k zemi, jako by o tom nechtěla mluvit.
"Co zas blbnete? To je tak na pět minut, ne?" ušklíbnu se.
"Ne, teď… už ne." Zavrtí hlavou a bezmocně jí poklesnou ramena, ovšem ve stejném okamžiku se jí ze rtu vyhrne hrdelní vrčení a ona se smrtonosně ušklíbne, zatímco vycení špičáky v náhlém nutkání. "Nemůže to fungovat… už jenom kvůli tomu, že… Hm. Zabil moje rodiče. To je prostě… Sakra… nepřekonatelná propast. Skoro." Opře se o futro a zakloní hlavu, jako by na stropě našla něco ohromně zajímavého. Tváří se, jako by náš rozhovor šel mimo ní. "Ale to je fuk," odfrkne a mně se sevře hruď.
Už jsem to samozřejmě slyšel, ale je tak těžké se s tím nějak srovnat, i když já jsem jen pozorovatel. "Oskar je ještě … naživu?"
"Jo, teď se od něj vracím. Říkala jsem ti, že… se léčím." Zvráceně se uchechtne a protočí radostně oči, ale jako by se do toho nutila. "Ale až mě přestane bavit, tak ho asi zabiju," zamumlá přemýšlivě a poškrábe se drápem ve vlasech. "Ale po pravdě… Nechci… Nechci vraždit." Polkne a odvrátí ode mě pohled. "Mám strach, že se do toho upířího světa ponořím ještě víc. Už teď je pro mě těžký držet se nějaký hranice." Ušklíbne se zničeně. Di nezná hranice. Nikdy žádné neměla, proto je takovým extrémem a … raritou v jednom.
"Di, ty krystalky ti po čase také dojdou…" Snažím se ji oklikou upozornit na nebezpečí, jakým Oskar jistě je. Popravdě se divím, že neutekl, když ho Des pustila… Co ho tu drží?!
"Já už nepoužívám krystalky," usměje se blyštivě, jako by ji těšily její schopnosti. "Drží jako beránek, sakra." Užasle si povzdychne a zasní se. Tvář se jí rozjasní, jako by vzpomínala na něco obzvláště krásného. Pohled má zamlžený, zatímco mžiká víčky a úsměv jí tane v jakémsi … protivném zamilovaní.
"Ty s ním spíš?" Položím jí přímou otázku a snažím se v ní rozpoznat, jak daleko na tom jsou.
"Ne!" Zavrčí a přemýšlivě zavrtí hlavou. "Ani kdyby to po mně chtěl, tak mě k tomu nedonutí. Přece mě znáš!" zamračí se a probodne mě vyčítavým pohledem.
Přemýšlivě na ni hledím, zatímco se snažím přijít na to, zda nelže. Možná je jen otázkou času, než si to s ním rozdá. Nezáleží z jakého popudu to bude… zda to bude skrze chtíč či nenávist. Možná obojí. Zdá se, že Di je na nejlepší cestě stát se jemu podobnou.
"Ano, to by byl celkem paradox, když jsi opustila Chestera kvůli tomu, že s ním nemůžeš spát, protože je vlastně… vrahem tvých rodičů a vrhla by ses do náruče Oskara, který na tom má stejný podíl. Jakpak se k celé té záležitosti vůbec postavil Chazzy?" Snažím se v ní vyvolat alespoň nějaké výčitky. Tohle přece nemůže dělat.
"On se rozešel se mnou!" sykne ledově a tvář jí ztvrdne na kámen. "Tak se k tomu postavil on! Byl to jeho nápad! Prej pro moje dobro, sakra, jenže mně to nepomohlo. Jenom tím ze mě udělal ještě horší zrůdu, než jakou jsem byla!" Vycení špičáky v útočném gestu a zatne dlaně v pěsti, zatímco na mě chladně shlíží.
Zúžím oči a zatvářím se nechápavě. "Tak proč za ním tedy jdeš?"
"Nejdu za ním! Jdu za svýma dětma, sakra!" zavrčí a chytí kliku do dlaně. "Pošlu ho za tebou!" Probodne mě zlostným pohledem a zmizí uvnitř pochmurné místnosti.
*** *** ***
"Čau," houknu pochmurně, jakmile Chester vyleze ze dveří.
Má na sobě černou košili a džíny stejné barvy, zatímco oči mu září jakousi svítící temnotou. Tváří se stejně chladně, jako před chvíli Di, ale je na něm poznat, že se právě vzbudil. Tak zatímco Di si užívá s Oskarem, tak on … spí.
"Ahoj. Děje se něco?"
Začnu hovořit o svém problému s Desire, zatímco Chester přizvukuje a přikyvuje. Líbí se mi, že jako plnohodnotný upír mi dokáže pomoci a ví věci, která já neznám. Když to dořešíme, rozlije se mu po tváři šibalský úsměv, zatímco mě probodává pochvalným pohledem. Jen se uculím a přejdu k druhému problému, kterým je rovněž dvojčátko, ale to drsnější.
"Co uděláme s Oskarem? Nemůžeme ho tu nechat. Nechci Des nechat v jeho přítomnosti a Di… jeho blízkost také zrovna… nepomáhá." Poukážu na fakt, jak krvelačná a brutální upírka se z ní stává.
"To mi nemusíš říkat." Zamračí se a obezřetně se zadívá kolem. "Ale to je…složité. Ty spousty věcí asi nevíš." Uhne pohledem a oklepe se.
"Ale vím. Hele, už je to minulost. Nevidím tě jako nějakou hrozbu, ale jeho ano. Bude muset zemřít, a jestli to neuděláš ty… tak…" Tupě vydechnu a v myšlenkách se mi zjeví ty čokoládové oči a pláč, citlivý houževnatý pláč, který provázel mé poslední setkání se smrtí.
"Nejraději bych ho zabil, ale… Měl bys Des říct, co se děje. Pokud mezi vámi ještě něco je, tak stále máte reálnou šanci to dát dohromady."
"Proč ho nemůžeš zabít?" Zvednu obočí a prohlédnu si toho násilnického upíra, kterým Chester bezpochyby je. Má široká ramena, pevné tělo tak příhodné k zabíjení. Přece není možné, aby se bál… Oskara!
"Protože, pokud zabiju svého stvořitele, přijdu o svou duši a stanu se jím. V případě Oskara to znamená, že ztratím veškerou lidskost, kterou jsem díky Di získal, a stanu se bezcitným krvelačným zabijákem, který se nezastaví před ničím," zahuhlá nevesele, zatímco já se šklebím.
Na tohle je i sprosté zaklení krátké.
"Dobrá pojistka," zamumlám a třu si bradu, jako bych snad mohl na něco přijít. "Hlavně zkus naši krotkou Di udržet na uzdě. Mám obavy, aby spíše ona nebyla to samé, co ten krvelačný magor." Očima zabloudím k půdě, kde Oskar… odpočívá.
"Já jí to nemohu zakázat! Vyrovnává se tak s tím, co jsem… udělal její rodině. Ostatně, to byl důvod, proč jsem z ní udělal upíra. Aby to pro ni bylo… Snadnější." Povzdychne si a chytí se za kořen nosu, jak má ve zvyku, když přemýšlí nebo ho něco trápí. "Já osobně bych se na jeho vraždě neměl ani podílet, ale… třeba to na mě nebude mít takový dopad, když ho přímo nezabiju. Třeba jen přestanu mít city, ale nebudu… Nebezpečný jako on a všechno se tím jen vyřeší. Já už v Di nebudu vyvolávat pocity, které ji svazuji a sám už je také nebudu … cítit."
"Nemůžeš v sobě zabít city!" zamračím se a pohlédnu na něj pln odhodlání, protože jeho slova mě mírně vyděsí. Já sám jsem díky Chesterovi plný emocí, které bych ztratit nechtěl. Kdyby mě proměnil třeba Dexter, sotva by ze mě byl takový citový mrzáček! "Mysli na své děti… A na nás ostatní! Jak by nás to postihlo…" prsknu neurčitě, zatímco se Chester zatváří kysele.
"Asi máš pravdu…" připustí nerad a houževnatě si povzdychne. "Jenom nevím, co mám dělat. Každé rozhodnutí je… špatné. Asi budeme muset říct Dexovi, aby ti pomohl, pokud budu ze hry."
"To si děláš prdel, že ano?!" Vyvalím na něj oči. "To je jako, kdybych tam byl sám! Ale neboj, jsem na tvé straně… Nějak to zvládneme. Na co bys jinak měl kámoše?" Stisknu mu rameno a vycením špičáky v útočném upířím gestu.
"Ale kdo jiný by ti s ním pomohl? Di těžko, když… se jí to s ním tak líbí," prskne s ušklíbnutím a tvář mírně zakaboní. Nelíbí se mu to, stejně jako mně! "Nikdy bych nevěřil, že to řeknu, ale… Díky Dicku! Nečekal bych, že zrovna ty se za mě postavíš." Je vidět, že si toho skutečně váží.
Stisknu mu paži a usměju se.
"Jenom… Je to vážně paradox, když jsem Di asi tak před patnácti lety choval v náručí. A kdyby ji rodiče neodvezli, tak…" nedopoví a protne mě pronikavýma temnýma očima, až polknu. Je mi jasné, co by se našim dvojčátkům stalo a… děsí mě to!
"Ale všechno je jinak! Teď Di patří mezi to nejdůležitější, co máš. Měl by ses soustředit na to dobré, co jsi díky ní získal. Mezi vámi je dost silné pouto, když to zůstává i přes tu upíří frašku. Jsem si jistý, že kdyby dětem něco hrozilo, tak ho Di zabije sama… O Patrika se také postarala."
Uchechtne se, když si vzpomene na vytáhlého muže, který se stal Diinou první obětí.
"Já vím. Ale i přesto si nejsem jistý, jestli se takhle překážka dá překonat. Je to v bodě, kdy nevím, zda je jí lépe se mnou nebo beze mě. Ale musíme s Oskarem něco udělat, nemíním se dívat na to, jak s ním…."
"Zatím s ním nespala," řeknu přemýšlivě. "Ale nedával bych tomu moc času." Jsem upírem déle než Di a vím, co upíří pudy dovedou a jak obtížné je se s nimi vyrovnat. "Měli bychom začít pomalu jednat. Zdá se, že Di je dost … brutální." Zaskřípu v nelibosti špičáky.
Di byla sice vždy kvítko, ale na druhou stranu velmi milosrdná a soucitná!
"Možná ho utýrá k smrti sama, aniž by chtěla," brouknu zamyšleně, zatímco mě Chester probodává zamračeným pohledem a pohrává si s drápy.
"Jak víš, že s ním… nespala? Něco ti říkala?"
"Zeptal jsem se narovinu. Řekla, že s ním nespala a znělo to upřímně, ale stejně je vidět, že tu upíří náturu k němu něco táhne… Znáš ten… Zasranej chtíč." Úlisně se usměju. "Ještě ji drží ten člověk v ní, který… prakticky existuje jen kvůli tobě. Čím víc se od ní odpoutáváš, tím víc v ní ta lidská část umírá a ona se stává hrůznější a horší. Děsím se toho, že až jednoho dne otevře oči… Už to nebude ona." Oklepu se a nechci se smířit s tím, že dívka, kterou jsem miloval, se mění v něco, co jsem tolik nenáviděl.
Už by to nebyla ona. Veškerá její křehkost, srdečnost i zranitelnost by vzala za své…
"Znám ten… Zasranej chtíč až moc dobře," usykne zvráceně Chazzy a dlaní si přejede přes rozkrok, zatímco se záludně šklebí. Tak on je svým rozdavačným chováním celkem známý. Nenechá na pokoji žádnou sukni, ať už je upíří či... Lidská.
"Dobře, já se v ní tu lidskou stránku budu pokoušet udržet, i když to teď… Bude těžké. Zkusím to alespoň do doby, než zmizí Oskar. Ale ona mě za to bude nenávidět. Nejhorší je, že kdybychom ji nechali, nebude obyčejným upírem, ale zřejmě fakt Oskarovo vzácným nástupcem. Ani si nedovedeš představit, co všechno…" Zarazí se a mávne rukou.
"Jediná možná doba, kdy se ho můžeme zbavit je ta, kdy bude Di u dětí. To bude nejvíce času. Budeme to muset nějak… naplánovat," odfrkne znechuceně a postaví se ochranitelsky před dveře.
"Bude nejlepší přijít po jejím mučení. Bude mít nejméně sil. Bude ochromený a vysílený. Podle všeho z něj Di pije, tak doufám, že… že to ředí!"
Chazzy se jen bezmocně ušklíbne a pokrčí rameny. Tak to bude ještě zajímavé!
"Netuším, jak často se oddávají těm svým hrátkám. Ale jak znám Oskara, tak ten nikdy nemá dost, tak je možné, že si dává pauzu jen mezi tím, co je Di u dětí."
"Tak to bude jediná šance. Nevím, jestli má Di v sobě ještě nějaký soucit, jestli by třeba byla ochotná ho… bránit nebo by jí to bylo jedno." Polknu a najednou bych si hrozně přál, aby byla zas tak protivně soucitná a snažila se nám to z důvodu milosrdenství překazit.
"Teď si její reakce vážně netroufám odhadnout. Zřejmě bude záležet na situaci. Na tom, kdo na ni bude působit. A co ty fialové krystalky?" Náhle se začne tetelit radostí, jako by přišel na něco zázračného. Zavrtím skepticky hlavou.
"Neraduj se. Ona už je na něj nepoužívá. Prý sám drží jako beránek!" heknu jízlivě a v duchu mu nadávám do všech jmen, která znám. Nechutný upíří masochista! Nechápu, co se tím ten kretén snaží dokázat! Že ji dokáže zlákat a udělat z ní ještě horšího upíra, než je on sám? Nebo se mu prostě líbí mučení, které mu něžnější pohlaví věnuje?
"To jsi mne vážně nepotěšil! Teď bychom je měli asi fakt hlídat, aby nevyužil příležitosti… A já ho když tak mohl vykastrovat, kdyby to zabíhalo do extrému." Chtivě se ušklíbne a ve tváři mu vytane ďábelský úsměv.
Pobaví mě to. "Chceš je hlídat? Di bude řádit jako drak. Už jako člověk byla… divoká a jako upírka je ještě horší. Netrpělivá, neposedná, ďábelská a ohnivější, než kdykoliv před tím. Nechci být u toho, až přijde na to, co jsme ukuli," zašeptám a ohlédnu se po Desire, která se k nám pomalu krade ode dveří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama