Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Milenec vs. vrah - 17. kapitola

6. prosince 2012 v 18:24 | Chensie Ips - Sue Wish |  5. kniha - Milenec vs. vrah
Diana
Divoce se ponořím do jeho úst a nechávám ho, aby mě laskal hrubými doteky na těle.
Když na mě nalehne celou vahou, slastně vydechnu a zatnu se mu drápy do zad, až nade mnou zakňourá. "Ty jsi … dokonalá!" heká, zatímco na sobě provozujeme předehru velmi drsného rázu. Vždycky, když chce násilností poctít i mně, strhnu ho do víru bolesti a chechtám se mu do úst, zatímco mě obklopuje vůně borůvek a lesních plodů, spolu s těžkým jehličnatým aroma.
"Ty tvý feromony na mě nepůsobí, víš to?"
"Vím, ale… nemohu si pomoct, poupátko." Zadívá se mi do očí, až se ušklíbnu. Ledovým jazykem mi přejede obrys rtů a pak se do mě vášnivým polibkem ponoří, až táhle zasténám. Naše líbání je ohromně vášnivé a… drsné. Je to něco, co jsem s Chesterem nepoznala.
"Ty na mě budeš něžnej, jasný?!" zavrčím a kousnu ho brutálně do rtů, až mě zaplaví jeho lahodná krev.
"Budu se snažit." Uculí se s tím svým nepokrytým klidem a skutečně se snaží. Sice mu to nejde, ale už jen to, že mně jeho doteky nebolí je úspěch.
"Sakra, nemůžu dejchat!" heknu pod ním, když se na mě celou vahou svého těla sesune. Ruce mu položím na ramena, abych ho mohla trochu od sebe odtáhnout.
"Myslel jsem, že se ti to líbí," zavrní natolik svůdně, až se mi samovolně roztáhnou nohy a já cítím pomyslný chtíč.
"Líbí!" Hrdelně zavrčím a drápy se mu zatnu do spodní části zad, až se na mě namáčkne ještě víc a dlaní mi zajede pod tričko. "Oskare…" Vydechnu a trochu zděšeně otevřu ústa.
"Chci tě, Dianko!"
*** *** ***
Diana
Probere mě zlověstné ticho a pocit, že mě kdosi pozoruje.
Spolu s dětmi jsem usnula v Chesterově posteli, schoulená pod dekou, která voní přesně jako on. Panicky se rozhlédnu do tmy a v afektu vycením špičáky, abych případné zlo vyděsila. Ovšem, když se zadívám kolem sebe, uvidím temnou postavu s blyštivýma chmurnýma očima. "Chazzy?" Reflexivně k němu natáhnu ruku.
"Jsem to já. Nechtěl jsem tě vzbudit." Vstane, ale než mě stačí chytit za nabízenou dlaň, uvědomím si, co dělám a rychle ji stáhnu. "Už můžeš klidně … jít. Dám je do postýlky sám."
"Zůstanu s nima." Protáhnu se a nemám chuť odejít. Líbí se mi přítomnost mých dětí, tak nějak mě… uklidňuje. Pomohu mu přenést dvojčata, která stále tiše oddechují a spinkají jako andílci.
Bělostné tvářičky mají uvolněné a bezstarostné.
Když se otočím zpět k posteli, náhle stojím čelem k němu a vzhlížím mu do potemnělých upířích zorniček.
Stojí téměř nehybně, zatímco se mu hruď rozpíná dechem a jeho tělo se zdá ještě mohutnější. Chester není žádná vazba, ale oproti mně je mohutný ochranitelský typ, se kterým se… nemusím bát ničeho.
Pocítím tu umanutou touhu. Chci se ho dotknout! Zjistit, jak mužnou a pevnou má na dotek kůži. Chci polibky rozechvívat jeho vláčné rty a prsty se zaplést do blonďatých rozježených vlasů, tak hebkých na dotek.
Jeho vůně mě opřádá svou divokostí a nespoutaností, zatímco na mě s kamennou tváří shlíží.
Se zrychleným dechem vnímám to drobné mravenčení, které mi jeho feromony způsobují. S mým upířím tělem to nic nedělá, ale… cítím je.
Opřádá mě svou vůní, jako by mě chtěl zas vlastnit. Zřejmě si to ani neuvědomuje, ale mě tím víc stravuje nutkání se ho… dotknout. Ta drobná lidská část ve mně natahuje zvráceně dlaně s neobvykle silnou touhou po kontaktu s jeho vysokým tělem.
"Můžeš tu zůstat, jak dlouho budeš chtít." Melodický nespoutaný hlas mě vyvede z transu.
"Budu tu, dokud tu budeš mít děti." Udělám k němu malý krůček a až bolestně vnímám jeho blízkost. Všechno tohle mi činí potíže. Až moc mě týrá, když s ním nejsem…
Shlíží na mě se svůdně přivřenýma očima, jako by jen čekal, až mu padnu do náruče. A pak náhle zruší zbývající prostor mezi námi a nahne se ke mně. "Budou tu pořád," vydechne tónem, při kterém mi naskočí husí kůže a po zádech mi přejede mráz.
Pootevřu panicky rty a bráním se. Nechci tak snadno podlehnout těm citům, ale pravda je, že mi na něm stále tak moc záleží… "Pak tu budu navždy." Dech se mi zrychlí, zatímco ho probodávám zastřeným pohledem. Jsem jen pár mizerných centimetrů od jeho tváře a smyslných pootevřených rtů, které přímo vybízejí k polibku! Já už to nevydržím! S bolestným povzdychnutím se poklidně přiblížím, až cítím jeho chladný dech a s neskonalou něhou ho políbím na rty.
Jsou hebké a sladké na dotek a mnou prochází prachobyčejné ohnivé impulsy a nenadálá horkost.
Prudce mě k sobě přitiskne a líbá mě tak něžně, až ve mně znovu burcuje lásku.
Nemohu se od něj ani odtáhnout. Vím, že by mi to způsobilo nehoráznou bolest. Toužím ho laskat a ochutnávat. Konečky prstů mi jemně přejíždí po zádech a pobízím k dalšímu laskání. Nedotírá na mě, jen… ve mně probouzí člověka a já v jeho náručí nemám sílu to v sobě udupat. S přivřenými víčky si uvědomuji, že takhle křehce se mě dlouho nikdo nedotýkal. Jsou to sladkobolné, motýlí polibky, od kterých mám rty celé naběhlé.
Tiše mu štkám do úst a nijak tempo nezvyšuju. Tohle… týrání mi vyhovuje. Prsty mu zabořím do měkkých krátkých vlasů a proplétám se jimi, láskyplně je hladím.
Netuším, jak dlouho spolu takhle stojíme a vyznáváme si lásku.
Čas je náhle něco nepotřebného, bezúčelného, protože já jsem v jeho náručí a rozhodně z něj nechci pryč!
Dlaní doputuje až k mému krku a jemně mě za něj zezadu drží, jako bych mu snad chtěla utéct. Druhou rukou mě hladí ve vlasech, až z toho pociťuji mírný srdeční kolaps. Ovšem díky jeho přítomnosti se mi snadněji přemýšlí.
Tenhle Chester, kterého… miluju je přece někdo jiný, než ten, který… zabil mé rodiče. Tenhle je jiný, má duši, kterou jsem v něm probudila. A beztak je mým stvořitelem, takže útlocitně vnímám, jako bychom spolu byli navždy. Nejspíš je na čase jít dál. Svůj smysl života jsem přeci splnila… Našla jsem vrahy mých rodičů. V jednom jsem zničila tu chladnokrevnou zabijáckou část. Donutila jsem ho pojmout lásku i duši natolik, že nyní dokáže litovat svých činů… Dokázala jsem to!
Ovšem jediným problémem stále zůstává Oskar.
Tím, že jsem ho týrala, jsem spíše ubližovala sobě.
Podle všeho šlo z jeho strany jen o další podařenou intriku, ale já ho beztak zabít… nedokážu.
Když se mi něžně vetře jazykem mezi rty, tiše zaúpím a špičkou obkroužím obrys jeho úst, než se do něj lačně ponořím a začnu ho ochutnávat.
Sakra! zahučím v duchu se vší provinilostí. Celou dobu jsem mučila Chazze, ale… on už je jiný! Ubližovala jsem mu zbytečně!
Tohle pro něj také není jednoduché.
Ty výčitky, které v něm už navždy budu probouzet, jsou dostatečným trestem pro někoho, kdo kdysi býval zlý.
Odtrhnu se od něj a s jistou prozřetelností se mu zadívám do těch rozněžnělých očí, jejichž pohled se mi propaluje až do duše. Všechno před tím bylo špatně! Šla jsem po úplně jiné cestě, než kterou jsem se měla správně vydat! Celou dobu se mi to snažit povědět a ukázat, ale já byla slepá a… hluchá.
"Ten, který zabil mé rodiče, už neexistuje. Zabila jsem ho v tobě…" zašeptám tiše. Náhle si uvědomuji, proč mě natolik vyděsil pohled na fotografii, kde byl Chester hlavním aktérem.
To nebyl on! To byl násilnický bezcitný upír, kterého jsem… zabila láskou a důvěrou.
Chester
Tvář mi protne úlevný úsměv. Zajímavé, vždy jsem si myslel, že všechno dokáže vyřešit jen násilí, ale nyní vidím, že je tomu přesně naopak. To, co jsem považoval za největší slabost, je to nejsilnější v překonávání překážek… Zdá se, že jedině skutečně silné citové pouto dokáže překlenout i věci, které se zdají být neřešitelné.
"Ano, jsem jiný … díky tobě." Políbím ji na čelo, až přivře víčka a obličej se jí rozjasní, zatímco se oči rozzáří šťastnou ironií. Už několik dní jsem u ní tak příjemný, duchaplný spokojený výraz neviděl. "Ani nevíš, jak moc bych na sebe chtěl vzít všechnu tu bolest, kterou jsem ti způsobil." Přejedu jí jemně špičkou nosu po tváři.
Těžce se nadechne a zatváří se maličko rozpačitě. "Já vím… Teďka, když už jsem splnila svůj … úkol, můžu žít klidnějš." Odevzdaně se mi dívá do tváře, jako by chtěla prožít celou věčnost jen se mnou a já… bych si to hrozně přál. "Vim, že by ti mí rodiče odpustili, protože ten kdo je zabil, už není."
Pevně ji k sobě přitisknu. "Já … nechci, abys … za … ním ještě … chodila." Dostanu ze sebe, zatímco zatínám čelist. Mučí mě, že byť jen sahal na to, co je mé! Že ji týral a dopřával si její blízkosti. Zřejmě ji beztak jen… využíval. A doloval z ní to nejhorší. Sice jsem si slíbil, že o něm nebudu mluvit a rozhodnutí nechám pouze na ní, ale… Nedokážu si z mysli dostat, jak se poddávala jeho hrubým lačným polibkům!
"Nepudu," hlesne zamyšleně.
"Chtěl bych něco vědět…" Pustím ji a váhavě se zadívám do šedých sarkastických tůní. Nejspíš bych se na to ptát neměl, ale já si nemohu pomoci! Musím to znát! I kdyby pro mne odpověď byla… krutá. Zdá se, že jsme oba neskuteční masochisti.
"Di… Spala jsi s ním?"
Protočí panenky v sloup a neurvale se zašklebí, zatímco pubertálně odfrkne, až zatnu pěsti, jinak bych ji snad chytil pod krkem a za to její chování vážně… maličko přidusil.
"Ne! V jeho případě mi, sakra, šlo o něco jinýho!" prskne uraženě a netrpělivě postává. Její reakce mě samozřejmě popíchla. Nemohu se divit, že se chová jako pubertální upírka, když ji prakticky teprve bude sedmnáct…
Vyděsí mě, jak je mladá!
"Jdu si dát sprchu. Budeš doufám u děti?" Loupnu po ní otcovským pohledem, až nafoukne tváře a zatváří se jako nefalšovaný provokatér.
Drze mi ukáže oplzlé gesto, až mám chuť se po ní ohnat. Její ohnivá nátura mě vážně jednou… "Sakra, jako proč seš zase takovej?! Jasně, že budu u dětí!" Zachmuří se a posadí se trucovitě na postel, až se musím usmát.
Moje malá urážlivá Di. Nikdy to s ní nebylo jednoduché a nejsem tak naivní, abych si myslel, že se to snad v průběhu času změní. I když pár století by jí mohlo otupit hrany a zklidnit tu její nepředvídatelnou osobnost.
"Jaký jsem?" Dojdu až k ní a nahnu se nad její tvář, až teskně zamrká, zatímco ke mně natáhne dlaně v náznaku objetí. "Jen tě zlobím, copak mě neznáš?" Škádlivě ji kousnu do rtů a prudce se od ní odtáhnu, až se zamračí.
"Sakra, furt stejnej zmetek!"
Ta poznámka mě pobaví. Sebevědomě se ušklíbnu a protáhnu, abych jí dal na obdiv sám sebe… Takového, po jakém vždy touží!
Chytí mě kolem krku a přitáhne si mě blíž.
Líbí se mi, jak si mě dokáže přivinout k tělu.
"Proto tě tolik chci!" zašeptá mi svádivě do rtů a sladce se mi v náruči roztřese, když ji k sobě přitisknu a věnuju jí dlouhý vášnivý polibek.
"Pojď se mnou do koupelny…" zavrčím zastřeně, zatímco ji přitisknu tvrdě ke svému klínu a probírám se havraními provázky. Tolik mi chyběla!
"Nemůžu. Budu u dětí." Kývne směrem k postýlkám a já se od ní rezignovaně odtáhnu, přestože hořím touhou. Zvláštní… Byl jsem bez ní a neměl jsem na sex ani pomyšlení, takže jsem ji ani… nepodvedl. Ale když vím, že mi zas patří, vynořuje se mi ten chtíč v těle jako virus a pohlcuje mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama