Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Říkáš, že jsem nižší tvor a přesto mi nesaháš ani po kotníky

4. prosince 2012 v 14:53 | Chensie Ips - Sue Wish |  Ostatní články
Tak jako se naši hrdinové potýkají s předsudky, tak se s nimi potýkáme i my - autorky. Kdokoliv vidí, že píšeme "upířinu", jak to houževnatě nazývají, už nás má zaškatulkované a raději se plíží kolem nás jako smrad a za zády šíří průpovídky typu:

"Ty dvě píšou brak... Jenom tenhle brak, nic víc neumí."

Ráda bych to vyvrátila, protože obě máme svou tvorbu, která už přes deset let leží v sutinách internetu a nechává se dobrovolně pročítat. (Jako laciná děvka, říká můj kamarád, který drží svá díla v šuplíku a ukázat je chce pouze vydavatelství - jednou se mu to podaří, protože ačkoliv ostatní, kteří nečetli jeho tvorbu, říkají, že píše hrozně, já vím své, protože já narozdíl od nich to štěstí měla a držela jeho poklady v dlaních.)

Moje spoluautorka Wish se už po léta věnuje literárním soutěžím, píše především reálné příběhy - žádná fikce, ale skutečnost, kde létají motýlci a nikoliv Dick s Chesterem. Žije v povídkách, kde existuje prostá definice zla i dobra a může zvítězit obojí, když bohyně Wish dovolí. Její díla mají gravitaci, stromy s hnědými kmeny a zelenou trávu. Slunce vychází na východě a zapadá na západě. Ano, žádná upířina - protože k té jsem ji dohnala já.

Ano, já jsem ten lotr, který ji obloudil a násilně donutil psát brak!
I když mezi námi... Zas až tolik se nebránila! ,o)

Ano, já se přiznám, že s oblibou nejen píšu fantazii, ale že v ní přímo žiju, protože v takovém fantastickém světě nemáte nikoho, kdo Vám stojí za zády a zatímco se tváří jako přítel a natahuje ruku k potřesení, tak ve druhé třímá nůž. (Ale to neznamená, že nemám reálné povídky.) Tihle rádoby sympatičtí lidé jsou z toho světa vynecháni a nebo pohřbeni a já hezky chodím a šlapu po kytičkách na jejich hrobě. I taková zvěrstva se v mém světě dějí, ale nejsou o nic horší, než v realitě.
Protože v realitě lidé raději jdou a za zády říkají věci, které se bojí říct mně i Tobě do očí. Takoví lidé nejsou prohnilí, nejsou zlí nebo nadpřirození, jsou to jenom srabi, kteří se bojí říct svůj vlastní názor a raději v tichosti pomlouvají a udělají si názor z ničeho, než aby poznali.
A takových lidí je mi líto.

Vím, že naši hrdinové by si s nimi poradili po svém...

Diana by jim plivla do obličeje.
Chester by jim zřejmě ukázal, jak moc je hladový...
Oskárek by byl přemýšlivě chladný a zabíjel by je pomalu a s grácií...

A víte, jak se zachováme my - Wish a já?
My půjdeme dál... A necháme ty, co nás škatulkují a pomlouvají, za zády a půjdeme vpřed. Tam, kam oni se nikdy nedostanou právě proto, že nikdy nepoznají lidi vedle sebe a jen dopředu odsoudí cokoliv, co uvidí... Aniž by znali skutečnost.

Pozitivum na konec, když jsem ta nenapravitelná optimistka:

Buďme rádi, že existují takoví ubožáci, protože svět potřebuje nejnižší tvory pro potravní řetězec a my vyšší tvorové je velmi rádi zkonzumujeme ve svůj prospěch.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kaťule Kaťule | 27. srpna 2013 v 20:09 | Reagovat

Souhlasím jen s tím, že soudit někoho za to, že píše o upírech, je hloupé a dětinské. Třeba takový Dracula nebo Interview s upírem jsou skvělé knihy. Stmívání, Upíří deníky atd. už se mezi skvělé řadit nedají. Takže, proč byste nemohly upířinu psát? Jde přece především o to, JAK je to napsané.

Ale od lidí, kteří vaše díla skutečně četli, bych být vámi kritiku přijala. Pokud bude konstruktivní a k věci :) Nakonec, říkáš, že píšete 10 let. Za tu dobu už jste určitě zjistily, že kritika je nejcennější odezva :)

Hodně štěstí...

2 Ledabylý mstitel Ledabylý mstitel | 27. srpna 2013 v 20:10 | Reagovat

Ano! Jak moc by bylo super být poplivána, sežrána a pomalu zabita ubohými parodiemi na lidské bytosti.
Leč stále žijeme v reálném světel a jen mě těší, že alespoň ten Chester, jakožto člověk s mozkem, by za prznění jeho osoby spíše pomalu zabil vás.
Ale svět by vám měl poděkovat! Je třeba, aby lidé věděli, že je i větší dno, než Stmívání a Padesát odstínů...
Opravdu, klaním se! Dosáhly jsme vrcholu v disciplíně dosáhnout úplného dna!

3 Slečna náročná Slečna náročná | 31. srpna 2013 v 21:40 | Reagovat

Za to, že píšete upířinu, vás soudit nebudu. Jak už tu řekli, jsou i dobré knihy o upírech. Ráda bych ale vyjasnila jedno - oni vás pravděpodobně nehaní, protože je to o upírech. To je to poslední, co bude čtenáři vadit. Je to slabá kniha. Není to dobře napsané. Pokud je to brak, potom ne, protože by to bylo o upírech...

Další problém zřejmě máte s chápáním fikce. Fikce je veškerá beletristická literatura. To, co nazýváš fantazií, se jmenuje fantasy. Jen protože v nějakém díle fungují stejná pravidla jako v aktuálním světě (tj. ve světě, kde žijeme my - mimochodem, je to ofic. termín), neznamená to, že se jedná o reálný svět. Žádný z možných světů (a to je opět skutečný termín používaný v teorii literatury), které nám literatura představuje není realita. Vaše dělení na reálný a fantazijní svět je tak velmi zavádějící.

Kromě toho, skoro to vyzní tak, že pokud píšete fantasy, jde automaticky o brak, a pokud to fantasy není, automaticky je to hodnotné dílo. To je nesmysl. Ale úplný.

Chensie lps, vypadá to, že ti někdo hodně ublížil. Nejspíš se to týkalo i faktu, že píšeš, že? Jenže kdokoliv, kdo se rozhodne psát, musí počítat s tím, že sklidí negativní kritiky. Asi není nikdo, kdo by se s nimi nesetkal. Ale tohle není řešení, takhle zahořknout. Ano, někomu se nelíbí, jak píšeš, tak tě začne pomlouvat za zády. A pak jsou tu takoví, kterým se to také nelíbí, ale poví ti to a dodají i proč - ačkoliv mají možnost sdělit ti to jen přes komentáře. Já tu prakticky nenašla žádné pochvalné. To asi bude mít nějaký důvod, nemyslíš? Ještě horší než negativní kritika je žádná kritika. Protože pak je lidem tvoje story prostě ukradená. A to by mě velmi mrzelo, když už bych kvůli ní zakládala blog. Je to taky jeden z důvodů, proč to tu pravidelně komentuju, ačkoliv je mi jasné, že by ses bez mých komentářů asi obešla, a že se ti ani trochu nelíbí... Já osobně sice nepíšu deset let, ale asi jen sedm (no... "jen" je to trochu sporné, protože ve skutečnosti vydržet u jedné činnosti tolik let už něco znamená - i když třeba jen to, že zjistíš, jak velkou máš trpělivost a výdrž), přesto se mi dostalo reakcí nejrůznějších druhů. Většina je kladná, ale já si nejvíc pamatuju právě ty záporné. Ty mě posunuly dál. Oproti tobě mám asi výhodu v tom, že mám literaturu vystudovanou na  vysoké škole, takže mám víc než podrobnou představu o tom, jak to fungovalo a funguje. Trocha teorie by ti také prospěla, neboj tvou "genialitu" to nezničí. Samozřejmě v té teorii nenajdeš návod, jak psát, ale pochopíš věci, o kterých jsi zatím ani neměla tušení, že existují. Po deseti letech už je na čase vyrůst z představy, že nespoutaný projev, postavy žijící vlastním životem, představivost a fantazie na prvním místě a podobně, stojí na vrcholu literární tvorby. Psát nelze jen srdcem, potřebuješ i mozek. Ve skutečnosti jsem se nesetkala s tím, že by nějaký velký autor (vyjma té skupiny, která psala metodou proudu vědomí apod.) prostě zasedl a psal. To jsou hodiny sestavování dějové linie, její propojování, zpětné kontrolování, zda si někde nebudu protiřečit. Všichni a všechno získá své místo. Takže i kdybys měla 20 svazků, každý po 500 stranách, na konci zjistíš, že se všechno vysvětlilo, že nezbylo nic, co by bylo v příběhu navíc - co by byla vata. Je to jako mít v hlavě komplikovanou skládačku, rozebrat ji a nechat čtenáře, aby ji svou četbou znovu složil. Jenže před tím už prostě potřebuješ mít všechny dílky. Nelze tvořit velký román za pochodu a cpát tam, co mě zrovna napadne. Musíš mít alespoň kostru a do té pak zapracovávat, co tě napadne. Chce to přepisovat, brousit, odkrajovat zbytečnosti... Chce to taky udržet logiku. Chce to získat znalosti a mít vědomosti o tom, o čem píšeš. Kdybys třeba psala o vyšetřování vraždy, nemůžeš si ji napsat, jak chceš. Musíš vědět, kdo přijede na místo první, co udělá, koho zavolá, co se stane s mrtvolou, jak se začnou hledat podezřelí, jak se s podezřelými pak bude zacházet. Samozřejmě, to jen v případě, že chceš, aby ti čtenář věřil. Pokud to odflákneš a nasalátuješ si tam, co tam chceš, protože ty jsi tu přeci autor, neměla by ses pak divit, že sklidíš takovou kritiku. Bude oprávněná.

4 kniha-duse kniha-duse | E-mail | 11. září 2013 v 14:53 | Reagovat

[1]: Katule
Urcite. Ja osobne rada prijimam nazory ostatnich a vzdycky si o nich utvorim svuj vlastni nazor. Kdyz mi clovek napise svuj nazor primo k clanku nebo mi ji rekne do oci, nevidim na tom vubec nic spatneho! Ba naopak, ja se vyzivam v tom, kdyz si neco mohu z kritiky vzit. Neni komentar, ktery mi neco nedal! :o)
Jen nemam rada ty, kteri pomlouvaji za zady a do oci mi prave budto nic nereknou a nebo se schovavaji za nepravdami. :o/

5 kniha-duse kniha-duse | E-mail | 11. září 2013 v 14:56 | Reagovat

[2]:
Dekujeme za Tvuj nazor, ty kdoz se schovavas za nick Ledabyleho mstitele! XD

6 kniha-duse kniha-duse | E-mail | 11. září 2013 v 15:14 | Reagovat

[4]:
Slecno narocna,
jsi na muj vkus trochu moc seschla. Ja jsem tento clanek brala s nadhledem. Vsechno tak beru. Jsem svobodomyslna a komentarem mi ublizit nemuzes.
Ne, nikdo mi hodne neublizil, jak si myslis. Jsem rozena optimistka, cerne vidim snad jen tmu a to jen, kdyz se mi zachce. Mne osobne prijde hodne smutne, kdyz ctu to, co pises. Ne proto, ze kritizujes. To se mi libi. Kazdy nazor vitam! :o) Ale prijde mi, ze zijes v hodne realistickem svete a pro tebe ma vsechno svou barvu a vsechno musi byt tak, jak to ma byt a neexistuje misto pro zazraky. To me desi.
Ja verim na zazraky, diky tomu se mi stavaji. Verim ve stesti a snad diky tomu se me neskutecne drzi. A kdyz chci, nevidim veci jen sede nebo cerne, ale dokazu jim vdechnout barvy.
Mam hodne vesely zivot plny zazitku a to, ze pisu jen negativne, je proto, ze se mi toho v mem zivote nedostava a rada tyram sve hrdiny. Nikoliv proto, ze by se mne osobne neco spatneho stalo. ,o)
Ja chapu, ze bude negativni kritika, ja se na ni tesim, protoze ver mi, ze prave z ni nejvice cerpam. V pripade, ze je duchaplna a nikoliv vulgarni, tak si z ni pokazde neco vezmu. ,o)

Tenhle blog je posledni misto, na ktere jsme pribeh davaly. Na ostatnich serverech komentare mame, ale sem za prve nikdo moc nechodi, coz chapu. Bez reklamy se o "tobe" nikdo nedozvi. ,o) Tak to je duvod, proc tu nenachazis komentare. ,o)) Nemusis mi verit, ale mame i ctenare, kteri  tehle hruze rikaji droga a kterym se to libi.

Zacina mi pripadat, ze si myslis, ze jsem mala holcicka, ktere musis vsechno vysvetlovat. To opravdu nejsem. ,o) Ja sice nestudovala literaturu, ale za to jsem na vysoke skole studovala prava. Ne, opravdu nejsem blbecek, ktereho musis vodit za rucicku. Takze ano, prectu si Tvuj nazor rada a udelam si z nej obrazek, ale take Ti poradim. Zkus si o lidech, kterym pises nazory na jejich tvorbu, nemyslet, ze jsou to idioti, kteri bez Tveho slova neudelaji ani carku a uvedom si, ze jsou stejne schopni myslet jako ty. ,o)

7 Slečna náročná Slečna náročná | 17. ledna 2014 v 13:27 | Reagovat

[6]: Ahoj. Mrzí mě, pokud to vypadá, že se tě snažím vodit za ručičku a že si beze mě neporadíš. To si nemyslím. Však jsi psala už než jsem začala něco říkat, že? Tak psát umíš (ve smyslu ťukání slov do wordu). Ani si nemyslím, že jsi hloupá - alespoň mimo psaní. Ačkoliv mě trochu zaráží, že studovaná právnička plodí takové výtvory... Ale dobře, ploď si je dál. Jen bych chtěla vyjasnit, že já ani moc nečekám, že bys snad moje rady poslouchala, nebo že bych tě mohla donutit psát na vyšší úrovni. To je mi jasné, že nemáš důvod mě poslouchat - pokud neshledáš moje námitky pro tomuto výtvoru jako oprávněné. Někdy si z toho dělám legraci, což tě asi štve. Pravda, nemusela bych. Ale kdo se někdy nesmál hlouposti telenovely? Působím seschle? Tak to mě mrzí. Asi tak jako ty ve skutečnosti nebudeš tak hloupá, jak z povídky vyplývá, já nebudu tak seschlá, jak vyplývá z mých komentářů. Jen se mi nechce volat: "To se mi nelíbí, je to hloupost!" a neukázat, proč si to myslím. Říkáš-li, že je spousta lidí, pro které je tohle droga, budu ti to věřit. Nakonec kolik lidí dnes zná starý klasiky, aby vůbec mělo s čím srovnávat, že? Mě jde o to, že pro spisovatele je vždycky lepší negativní konstruktivní komentář, než dvacet óchajících čtenářů, kteří ti vlastně nic nepoví. Pokud jde o to oslovit pubertální slečny, které běžně nečtou, pak se ti to asi povedlo. Jen jsem myslela, že když už se pouštíš do románu, budeš chtít stvořit něco fakt dobrého. Něco, co bude mít ucelený nápad, děj, povede to odněkud někam. Že jsi optimistka ti tedy budu věřit, když to říkáš. Tak ten optimismus využij k tomu plodit něco, co by se dalo nazvat alespoň masovou literaturou. Když se na tohle podíváš pohledem náctileté slečny, která nebyla schopná ani přečíst povinnou literaturu do školy a o dílech stále mluví stylem "co chtěl autor říct"  a "o čem to je", pak ano, asi tohle může vyznívat jako vcelku přijatelné. Jenže když se na to podíváš pohledem člověka, který skutečně čte (dál, než za zjevné - tj. Božské komedie si neodnese jen to, že někdo jde peklem, očistcem a rájem), pak promiň, ale musíš sama vidět, že se to nedá brát vážně. Jak jsem už někde v komentáři řekla, kdyby to byla prvotina, mluvím trochu jinak. Ale po deseti letech? Všechno, co tu říkám, je samozřejmě MŮJ názor a MÉ rady. Netvrdím o nich že jsou v souladu s nějakými pravidly (která beztak neexistují), ani že jsou jediným přijatelným způsobem, jak psát. Ačkoliv co se týče logiky, něco prostě sedět musí (třeba spotřeba a tvorba krve, tam prostě myslícího čtenáře neošálíte nějakou spontánností spisovatele) a přes to nejede vlak. Zdá se mi jen, že kdybyste se tím, co říkám zkusily řídit alespoň trochu, pak by celá tahle Kniha duše stoupla v ceně. Nejspíš ne o mnoho, jelikož nemám žádný patent na psaní, přesto asi principům, na kterých pracují úspěšné (ne komerčně, ale z hlediska historie) knihy rozumím o maličko víc než vy. A proč to vlastně čtu? Už jsem to tu asi říkala. Některé věci zkrátka baví tím, jak jsou prostoduché. Ale musím vám uznat jedno, poprvé v životě se setkávám se snahou udělat z telenovely psychologický román. To je skutečně unikátní...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama