Tvé tělo jednou zemře, ale Tvá duše zůstane nesmrtelná...
Pro čtenáře od 18 let!





Upíři jsou nelítostná krvelačná stvoření, která páchají hrůzné činy, nechávají se svést násilností a brutalitou. Jsou přívrženci smrti a nezkrotného chtíče po lidském těle i krvi. Upír Chester patří mezi nejhorší z nich, o čemž vypovídá i jeho minulost, která se ironicky dotýká i hlavních hrdinů a provází je celým příběhem.

Hlavní myšlenkou je letitá ironie osudu, která se začíná projevovat. Jediné, co bezbranné lidi může zachránit, je vdechnout upírovi duši... Hlavní hrdinka má ten dar nepoddat se a bojovat, ale dokáže ovládnout sériového vraha a vdechnout do něj lásku, soucit a milosrdnost? Hra o duši začíná a jen tak neskončí...

Velmi emotivní příběh, kde hlavní pocity tvoří láska, nenávist a chtíč. Upíři jsou hodně roztoužená stvoření, tudíž je erotika a násilí nevyhnutelné, ale záleží jen na hrdinech příběhu, jak se svými touhami naloží a budou bojovat o lásku, která je pro duši to nejdůležitější, ale pro upíra to nejbolestivější...

Milenec vs. sok - 23. kapitola

7. ledna 2013 v 16:35 | Chensie Ips - Sue Wish |  6. kniha - Milenec vs. sok
Dick
"Desire…" zašeptám útlocitně. Má Desire! Cítím, jak mě Chester ihned pevně drapne za paži, jako by měl obavu, že se jim rozeběhnu vstříc, ale já nemohu. Nejsem vzteklý, jsem naprosto na dně.
"Dicku?" vyjekne Des překvapeně a tváře jí zčervenají. Urychleně se z Mikea zvedne a snaží se zahalit do košile, aby před námi nestála nahá, i když to je to poslední, co mě v této situaci zajímá! Je mi jedno, že ji Chester sjíždí hodnotícím pohledem a zřejmě usuzuje, jak moc si jsou s Di podobné.
"Já … nějak se to seběhlo…" blekotá a couvá do rohu místnosti.
Těkám pohledem po ní i Mikeovi, který se mi šklebí do tváře, a cítím se tak prázdný. Tak zrazený. Celé tělo jako by mě bolelo. Copak je možné, aby měl upír zlomené srdce? Zhluboka se nadechnu a zas ucítím Chazzyho pevné sevření na rameni.
"Ty hajzle!" zavrčím.
Mike se situací evidentně moc baví.
V mysli mi probíhají způsoby, kterými bych ho umučil a zabil, ale na povrch dávám najevo jen ten vztek a bezbřehou hořkost, přestože cítím ponížení a bezmoc.
"Dicku… Nestojí ti za to." Snaží se Chester, když vidí mou agresivitu.
Ale já nejsem agresivní, ale zlomený! Na Desire už se ani nepodívám. Coura! Jak mohla?! Vždyť čím jsem ji k tomu dohnal? Proč jsem si něco takového zasloužil, když ji věrně miluju? Copak se mi mstí za to, že se mnou má dítě, které nechce? Zakolísám v kolenou, čehož si naštěstí nikdo nevšimne. Trhnu sebou, aby mě Chazzy pustil a se vztyčenou hlavou a zborceným světem vyjdu schody. Ani nevím, kam mě nesou, ale je jen jediná osoba, která by mi teď pomohla byť jen pokusit se znovu nadechnout… "Di?" Bez klepání dovnitř strčím hlavu a ztratím se v jejích šedých, usmívajících se očích.
Na tváři má dravčí úsměv, přestože je stále v posteli a moc nepohyblivá.
Posadím se na její stranu postele a velmi jemně ji obejmu.
Hned se ke mně přitiskne a zamručí mi do ucha, zatímco mě hladí po vlasech.
Když se od ní odtáhnu a s nešťastným úsměvem ji políbím na čelo. "Mám tě moc rád." Můj hlas zní až moc přecitlivěle, proto rychle zakašlu a křivě se usměju.
V jejích duhovkách vidím tu samou něhu a lásku. Poťouchle na mě mrkne, dá si pusu na dva prsty, které mi přilípne na rty, až přivřu oči.
"Už je ti lépe?"
Jen hrdě přikývne a pohodí hlavou k postýlkám.
Ihned se postavím a přejedu ty dva drobečky očima. Tak moc jsem se těšil na vlastního syna, že jsem se zapomněl zeptat Desire, jestli ho vůbec chce… Jestli vůbec chce mě.
"Jsou roztomilí," hlesnu a přejdu okouzleně k postýlce.
Charlie se rozvaluje a dlaně mačká v miniaturní dětské pěstičky. Rozhazuje buclatýma nožičkama a svérázně kolem sebe kope. Je celá Di, až na ty temné oči. Drak je klidnější. Rozhlíží se a mrká víčky. Je uvolněný a občas si zívne.
Tlumeně vzdychnu a vezmu tu malou rošťandu do náruče, protože Drak bude brzy spinkat.
"Promiň… Nevěděl jsem, kam jinam jít," zahučím nerad a hrdinsky se ušklíbnu, když si všinu Chestera. Podám Chesterovi jeho dceru, protože od té doby, co vešel tiše do dveří, na mě nedůvěřivě zhlíží.
Di se zamračí a v očích jí tane otázka: Co se děje?
"Co by se dělo? Všechno je … fajn." Usměju se a pohladím ji po vlasech. "Nedělej si starosti." Zřejmě bych měl odletět, přijdu si tu tak trochu navíc díky těm Chesterovým pohledům.
"Klidně tu můžeš zůstat…" usměje se na mě přátelsky, jako by se konečně probral.
"Díky…" Snažím se zakrýt povzdych, protože Di po mně zas kouká přímo tázavě se zvednutým obočím. Má dar ze mě dostat absolutně všechno, co si umane. Nerad bych jí svým trápením teď trpčil život, proto se rozhodnu odletět, i když právě s nimi se cítím jako bych patřil do rodiny a všechno byl jen zlý sen. "Nechám vám prostor." Ušklíbnu se a snažím se, aby to znělo eroticky, tím bych mohl v Di vzbudit rozpaky a vyhnout se tak němým dotazům. Políbím ji na čelo, ale ona mě pevně chytí za zápěstí a důrazně se mi zadívá do očí. Je to paličatý pohled, při kterém se musím ušklíbnout. "Fakt jsem v pohodě." Obrátím oči v sloup. Ve tváři se jí zračí nedůvěra tak jasná, až se znovu křivě usměju.
"Ty mi nevěříš? Ale běž! Jsem jenom hladový… Půjdu někoho zakousnout!" blýsknu hravě očima, až se na mě rozesměje. Mám moc rád její šťastný smích.
Pustí mě a popadne ze svého nočního stolku sklenku se svou "limonádou". Ťukne o sklenku a sebejistě se usměje. Když se hltavě napije, slastně mě bodne v břiše. Tak alespoň něco se nám podařilo… Významně hodím pohledem po Chesterovi a usměju se.
"Stavím se tu pak…" Usměju se na ni a pak se zastavím v půlce pohybu, protože ucítím upřený pohled. "Tedy pokud to nebude vadit," polknu a zadívám se na Chestera vyčkávavým pohledem.
Di vrtí vesele hlavou, ale reakce mého kamaráda je pro mě důležitější. Nerad bych rozvrátil vztah ještě jim.
"Nebude… Proč by mělo?" Smutně se pousměju a vymaním se z Diina sevření.
"Díky." Vděčně se na oba usměju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama